Archiv autora: smyslovypruzkumnik

Nechci lakomé dítě

DSC05870Dostala jsem tento mail od jedné maminky a jejím svolením ho se dávám pro inspiraci ostatním.

“Dobrý den, pani Křivánková, ráda čtu vás blog a je pro mě zdrojem inspirace s mojí rok a půl starou dcerkou. Nyní hodně řešíme, že nechce půjčovat hračky, když k nám přijde návštěva nebo i na pískovišti bez barákem. Když jí někdo hračku vezme, tak se už i několikrát stalo, že jí chytl šílený hysterický záchvat, že jsme návštěvu museli ukončit, nebo jít domů z pískoviště. Skutečně jí to hodně trápí. Snažím se jí to vysvětlovat, že je to jen na chvilku a že jí to vrátí. Ale jakoby to nechápala. Ráda bych jí s tím pomohla, ale nevím jak. Prosím neměla byste radu?”

Přesně toto trápí mnoho rodičů. Je to u dětí celkem normální a částé. Nemusíte se tím příliš trápit. Dá se s tím něco udělat, ale nejdříve musíme začít pracovat sami na sobě:).  

Článek: 

Jak je to s dětskou chamtivostí

Už před dvěmi lety jsem napsala zde na blog článek “Jak je to s dětskou chamtivostí” a je stále aktuální.  Jde jen o to pochopit děti, jak situaci vnímají ony.

 

 

 

 

Jak uvařit oběd a přitom se věnovat dětem?

468225398Na našich Montessori pracovnách se rodiče i velmi malých dětí často ptají – jak to máme udělat, abychom příjemně zabavili dítě během doby, kdy potřebujeme udělat nejnutnější věci v kuchyni, např. uvařit sobě a dítěti oběd? Zde je několik tipů, jak můžeme k této každodenní výzvě přistupovat.

Prvním krokem je zamyšlení nad faktem, že dítě touží dělat to, co děláme my dospělí v jejich okolí. Děti mají od narození silnou touhu se nám přizpůsobit a stát se člověkem jako jsme my. Když je – klidně už od věku miminek – zapojíme právě do vaření, nabídneme jim zábavu a možnost pozorovat skutečný svět. A my přitom uvaříme oběd. Nesmíme však zapomenout, že děti dělají věci proto, že je baví dělat danou věc – a ne ji dodělat, jako my dospělí. Baví je krájet okurku, ne ji nakrájet:) Než skutečně začnete, je dobré si postup činnosti s dítětem dobře promyslet a připravit si vše potřebné k práci. O tom co vše je dobré si pro vaření s dětmi přichystat píšeme v Rodinné učebnici vaření.

Jak uvařit oběd a přitom se věnovat dětem?

Zapojte je do vašeho vaření!

celo_obalka

cca 4 měsíce: Rodič loupe zeleninu na polévku, sedne si s mísou na zem (pozor na nůž) a položí miminko vedle sebe, umožní mu si sáhnout do mísy se slupkami, počítá s tím, že dítě bude slupky strkat do pusy (tedy by měly být čisté, např. umyje jednu a tu mu poskytne).

cca 9 měsíců: Rodič opět připravuje zeleninu a nyní již ukáže dítěti, jak se dají slupky přendat z jedné mísy do druhé. Poté nechá dítě samostatně pracovat dle jeho schopností, časem se to dítěti podaří.

cca 12 měsíců: Rodič připraví dítěti mísu s vodou (postačí velmi málo vody např. jen 1 cm u dna mísy) a kartáček a ukáže dítěti, jak se dají mýt brambory a pak ho nechá samo pracovat.

cca 15 měsíc: Do police, kam dosáhne (s ohledem na to, zda leze či již chodí) dáme lžíci a prostírání, které si dítě samo donese ke stolu (i lezoucí miminko dokáže přenést věc, pokud to již několikrát vidělo u svého rodiče).

cca 18 měsíců: Rodič ukáže dítěti, jak si může samo namazat chleba pomazánkou, rodič počítá s tím, že se to dítěti nepovede, ale dá mu prostor si to vyzkoušet tak, jako to dělá dospělý a časem se to naučí. Není potřeba chléb po dítěti přemazávat a opravovat ho.

cca 2 roky: Rodič připraví např. banán či okurku na krájení a ukáže dítěti, jak se to krájí. Děti milují krájení, důležité je, aby to bylo měkké, aby se to dítěti podařilo, dosáhlo samo výsledku a zažilo si pocit “já jsem to dokázal a dokážu i další věci”.

Video ukázka je zde.

cca 2,5 roku: Rodič ukáže, jak se rozbíjí syrové vejce a nechá dítěti možnost si to samo vyzkoušet. Rodič počítá s tím, že asi budou společně muset vyndat skořápky z nádoby nebo že vejce bude rozlité kolem, ale časem se to podaří.

cca 3 roky: Nyní už je mnoho možností, co se s dětmi dá dělat – hníst těsto, sypat ingredience do mísy, krájet…

My jsme pro dítě vzor

PAV_0167sTak si říkám,

že dříve, než domů začneme pořizovat Montessori pomůcky a vymýšlet zajímavé aktivity pro děti, je dobré se zamyslet nad tím, jak se naučit s dětmi dobře vycházet. Zbytečně se nevysilovat stále stejnými konfliktními situacemi, kdy nám o něco jde a dětem se to nelíbí.

Celý příspěvek

Jděte ven! Proč?

 

IMG_5359 (3)Mám pocit, že by děti měli chodit ven do přírody. Cítím, že to dělá dobře jim i dospělým. Užíváme si to všichni společně! Snažím se touto aktivitou vyplňovat, co nejvíce času našeho městského života. Když k mým pocitům získám ještě “vědecké informace” a krásné čtení na blogu jdeteven.cz,  trávím čas venku snad ještě raději:). 

jdeteven-logo je aktuálně podpořený z Fondu EHP, grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska, nabízí pomocnou ruku rodičům, aby mohli trávit více času s dětmi venku a užívali si společný čas intenzivně a v pohodě. Na webu www.jdeteven.cz najdete inspirativní články, hry a jednoduché aktivity, které učí děti kamarádit se s přírodou a zároveň se u nich baví celá rodina.

Celý příspěvek

Spaní po malé děti – svobodné

Na konci března, když se měnil čas, jsem napsala článek o spaní a uspávání a až dnes ho dávám na blog.  

Co se v článku dozvíte?

11Proč Montessori doporučuje pro děti nízkou postel?

 

22Proč je nízká postel pomocníkem i pro dospělé?

 

Děti na změnu času často nereagují, ale náš denní režim se posouvá:(. Pak je těžké večer dítě “jakoby dříve” uspat a ráno by zase ještě spalo. Bavila jsem se o tom s několika maminkami na Montessori pracovně a přišlo mi docela užitečné to napsat i sem na blog. To jak místo pro spaní připravíme úzce souvisí s tím, jak dítě spí a potažmo i máma spí a celá rodina spí.

Spí, spím, spíme

V dnešní době se velmi liší, jak která rodina přistupuje k místu pro spaní svého dítěte. Někde spinká narozené miminko ve své postýlce a ve svém odděleném pokoji a jinde ve velké posteli s rodiči. Nechci se pouštět do diskuse a obhajování jednoho či druhého způsobu, protože to považuji za velmi osobní rozhodnutí každého rodiče.  V tomto článku bych však ráda nabídla inspiraci, jakým způsobem ukládala miminka Maria Montessori. Tento způsob se mi zdá obohacující a každý se jím určitě může  inspirovat – více či méně. Je možné použít pouze část – záleží na našich domácích podmínkách a vždy tak, aby to naší rodině vyhovovalo. Tím zajímavým momentem Montessori způsobu ukládání je svoboda pohybu – pokud dítě chce opustit postel.

Montessori doporučuje nízkou postel u země

P1110567

Miminkům můžeme vytvořit místečko určené pro spánek na velmi nízké (cca 10 cm vysoké), ale za to široké posteli. Důvodem je nezávislost a neomezování pohybu děťátka.  V období malých miminek to není tak důležité jako v obdobích, kdy děti již lezou a chtějí mít po probuzení volný pohyb. Často se děti v postýlkách probudí a chtějí se dostat ke svým milovaným rodičům. Pokud z postýlky nemohou vylézt, pak jim nezbývá než rodiče přivolat pláčem. Ten doprovází nepříjemné pocity, kterým se chceme vyhnout.

ppkojicekvpokoji (2)

Pamatuji si syna, který se po poledním probuzení vždy moc snažil slézt z postele a dolézt za mnou do kuchyně. Pokaždé, když se mu to podařilo, byl o krok dál s nezávislostí a sebedůvěrou. Když spal u babičky v zavřené postýlce, následoval po probuzení pláč a pravděpodobně i pocity zoufalství. A těmi jsem rozhodně nechtěla zásobovat utvářející se osobnost...

Pokud miminkům již od počátku ukážeme spánek na této posteli, bude se jim tam líbit i později, kdy teprve využijeme její výhody. I to nejmenší miminko se časem naučí vnímat hranice své postele a v momentě, kdy se již přetáčí, nečiní mu problém se u hrany zastavit. Také proto je postel jen pár centimetrů vysoká, aby nedošlo k eventuálnímu úrazu.

Nízká postel – pomocník pro dospělého 

Nízká Montessori postel je pak i pomocník pro nás rodiče. Můžeme si k miminku lehnout a usnout v jeho blízkostiDěti to mají rády – vytváří se tím pocit bezpečí, kterým jsou pak zásobeni při průzkumných výpravách.

Někdy starší děti z postýlky při usínání chtějí vylézat. Pak jen postačí jasně ukázat, že si stojíme za svým, že nyní je čas na spánek a v postýlce zůstane.  Pochopila jsem, že pokud dítě ví, že může kdykoliv vylézt z postele samo, nemá potřebu to ani zkoušet.

Je dobré nastavit jednoznačná pravidla a čitelné signály pro děti, kdy už je čas na spaní a na tom si také trvat. Přečíst pohádku, zatáhnout závěsy, dát pusinku a odejít se dá již zhruba od devíti měsíců. I když je dítě kojené a je zvyklé na večerní “dávku”. Jde jen o nastavené rituály a pravidla. Když láskyplně, mile a vřele si stojíme na pravidlech, pro děti je to jednoduší a příjemnější!

Se svými dětmi jsem si také zažila opakovaný pláč, přivolávání maminky,  vylézání při večerním usínání  a tiché návštěvníky v obývacím pokoji, který už patřil jen dospělým:)  Bylo to ve věku cca 9 měsících, 3 letech i v 5,5. Čas od času se potřebovali prostě jen ujistit, že pravidla stále platí. Bylo tedy jen potřeba je mile a láskyplně odvést zpět do postýlky. Někdy i několikrát:) Ale základ je nenechat se vtáhnout do situace a nebýt z toho nezvózní – to pak situaci ještě více komplikuje a dítě se cítí odmítnutě.

 

 

Když se dítě vzteká?

Svou sebedůvěru získám, když si vyzkouším od miminka, že lecos zvládnu sám.

 

Co dělat, když se miminko nebo batole vzteká?

I v tomto školním roce rodiče navštěvují naše Montessori pracovny a přicházejí s dotazy. A dotazy se opakují. Co dělat, když se miminko nebo batole vzteká či pláče?

 

Když se vzteká

Když se dítě vzteká, bavíme se s rodiči o tzv. “empatické reakci”, kterou jsem pochopila v kurzu Respektovat a být respektován. Zní to věděcky, ale naštěstí je to jednoduché. 

Mně to s mými dětmi doma ušetří dodnes tak polovičku “hádek”.

Zní to věděcky, ale naštěstí je to jednoduché. 

Když se dítě vzteká, většinou nám chce něco sdělit. A přesto, že mu danou věc nemůžeme umožnit, i tak jeho přání, potřebu či požadavek po dítěti zopakujeme.

” Aha, tobě se to auto také líbí a moc bys ho chtěl.”

“Ano, ty bys chtěla jít na tu klouzačku.”

“To tě asi naštvalo, a teď pláčeš, že  se ti to rozbilo.”

Tím mu dáme najevo, že ho vnímáme, chápeme, jsme na jeho straně a nemusí s námi bojovat a vztekat se.

Realita je, ale taková, že nevždy může dítě dělat vše co chce. A proto si za svým mile, vřele a otevřeně stojíme.

“To auto patří Peťovi a nemůžeme mu ho brát.”

“Klouzačka je nyní mokrá od deště, a měl bys mokré kalhoty.”

“To se někdy stane, jak bychom to mohli spravit?”.

Tímto způsobem doma i ve školce vyřešíme 80% nepříjemných situací. Pokud se rozhodnete ho používat, rychle si ho osvojíte.

 

5 + 1 článků o jídle – jako aktivitě pro samostatnost

2012-07-28 13.01.46Děti jedí během dne několikrát. Jídlo je pro děti moc zajímavé. Před jídlem mohou děti dělat spoustu zajímavých aktivit s přípravou potavin. Omývání, krájení, strouhání….. Toto vše rozvíjí jejich jemnou motoriku. Práce s potravinami poskytuje dítěti různé smyslové zkušenosti. Děti mají jasný cíl své aktivity. Používají reálné nástroje a učí se s nimi zacházet. Rozvíjí svou nezávislost, sebedůvěru a sebejistotu.

Aktivitám spojeným s jídlem je fajn věnovat pozornost. O jídle jsem zde na blogu už psala několikrát. Podívejte se níže. 

Jak uvařit oběd a přitom se věnovat dětem?

Rodinná učebnice vaření – Julie, Robík a okurka

Co přinese dětem vaření?

Děti baví vařit. A co na to rodiče?

Patlání, které ruší od jídla

+ 1 o jídle a pěstování ovoce a zeleniny

Děti raději sklízí než sází aneb jak na “jedlý balkón”

 

Jídlo je jednou z hlavních aktivit Praktického života pro děti od 0-3 roky. A proto chystáme s Kájinou Šponarovou kuchařku pro děti jak je zapojit.

 

Proč jsou malé děti divoké?

20140509_180230Často slyším rodiče říkat o svých dětech, že jsou divocí. Zcela s rodiči soucítím a zcela si to umím do detailu představit. Pro nás dospěláky je to tak šíleně únavné.

” No, když ona je tak divoká.  Verunka si ke knížce nesedne.”

“Ten náš kluk je šíleně živý a všetečný. Včera nám strhnul květináč z okna a hlínu si rozmazal po obličeji”

“Aha, tak to on ještě u jídla neposedí. Je moc maličký na to, aby to chápal a neběhal kolem.”

 

Co, děti vede k tomu, aby byli divoké? Tlačí je HORMÉ.

Maria Montessori v knize Absorbující mysl, kapitola 8 říká:  “Dítě se rodí s mentalitou dobyvatele.”  Popisuje vnitřní tlak, který dítěti nedá odpočinout a stále ho tlačí dobývat svět, objevovat a zkoušet nové věci kolem sebe. Tomuto tlaku říká HORMÉ. Díky němu má dítě enormní zájem o prostředí a touží se s ním propojit. Příroda to tak zařídila proto, aby se dítě chtělo s prostředím seznámit, pochopilo ho a mohlo v něm příjemně žít. 

Neznamená to ale, že dítě může dělat, co se mu zachce. Zájmem o objevování není omluvenkou pro jakékoliv chování.

Dobré je znát vývojové potřeby dětí a umožnit jim jejich zájmy. Ale tak, aby nám to nevadilo. Je důležité dětem dát jasné informace – “hranice”, jak se s věcmi pracuje a manipuluje. Děti to vlastně nevědí a jen to zkouší svým způsobem. Pokud tedy děti něco ničí či používají jinak než by se mělo, je dobré jim to vysvětlit a nenechat je v tom pokračovat. Ideální je, když chápeme, že děti ke svým činům nemotivuje chuť něco ničit ale zkoumat. Děti se potřebují ujistit, jak vše funguje, pochopit zákonitosti a souvislosti. Chtějí věci poznat, přijít jim na kloub a uspokojit si své vývojové potřeby.

Pochopme vývojové potřeby

Mezi základní vývojové potřeby (které má dítě v sobě od přírody definované) a nám dospělým dají hodně zabrat jsou:

  • dotýkat se vody, písku, hlíny, rostlin, zvířat
  • pracovat s nářadím či různým materiálem
  • všemožně se pohybovat, lézt, běhat, sprintovat, šplhat, skákat, kroužit a točit se, klepat a tlouct, tlačit, házet a hodně, nosit a přenášet, vyklápět a sypat, otevírat a zavírat, míchat a mísit různé substance, čmárat a mazat, třídit a zastrkávat, lámat a ohýbat, sklápět a kolébat, tahat a tlačit.
  • svobodu se vyjadřovat, plakat a smát se, vyjadřovat bolest a nepopírat jí, vztek i radost, možnost poslouchat a mluvit.  
  • Zdroj. Rebeca Wildová, Svoboda a hranice, láska a respekt

Je dobré děti pochopit a ukázat jim také, že je chápeme. Ale být konzistentní a dodržovat nastavená pravidla. Např. dítě baví házet písek do vzduchu. Pravidlo je, že písek neházíme na další děti. Když chápeme, že toto je vývojová potřeba dítěte, necháme ho házet, ale např. mu ukážeme, že může házet do křoví a nikoho tak neohrožuje. Dítě jednodušeji přijme pravidla, než pocit, že není pochopeno svým okolím.

 

Emoce s dětmi na jaře mávají

P1100768Je hezké pozorovat, jaký vliv mají  dny plné sluníčka na naše děti. Také to pozorujete? 

Chtějí více života se vším všudy. Děti se cítí plny energie, touží po pohybu a nových zážitcích. Také emoce patří k životu a ty někdy s dětmi na jaře pěkně mávají.  A nás dospěláky spíše zmáhá jarní únava.

Celý příspěvek

Rozvíjejte schopnosti dětí u vás doma

monte-2

Rozhovor na Femina.cz 

autor: Markéta Kronovetrová | vydáno 11. 03. 2015

logo

Rozvíjejte schopnosti svých dětí podle Montessori

– u vás doma, snadno a zadarmo

O Montessori jste už určitě slyšeli. Školky se na tuto pedagogiku poslední dobou odvolávají čím dál častěji. Ale jak poznat, že mateřinka skutečně zásady Montessori dodržuje? Co to vlastně Montessori je a jak podle ní pracovat s dítětem i doma? Ptala jsem se Renaty Křivánkové.

Renata před šesti lety s kamarádkou založila Rodinné a Montessori centrum 4medvědi v pražském Podolí. Vede zde Montessori pracovny pro rodiče s dětmi, učí v Miniškolce a lektoruje semináře Montessori inspirace pro život s miminky a batolaty. V současné době ukončuje mezinárodní Montessori AMI výcvik pro věkovou skupinu 0-3 roky. Má dvě děti, s oběma pracovala Montessori metodou i doma a podle svých zkušeností sepsala e-book Jak probudit v dětech nezávislost a sebevědomí u nás doma. 

Můžete ve zkratce představit obecně zásady Montessori pedagogiky?
Marie Montessori před více než 100 lety vypozorovala, že děti se nejvíce rozvíjí, když mohou být v kontaktu se skutečným světem. Dnes to potvrzují i výzkumy dětského mozku. Ideální je, když mohou děti na věci sahat, manipulovat s nimi a poznávat jejich vlastnosti. Díky tomu roste jejich zájem. Zjišťují, že samy leccos dokážou a to posiluje jejich sebedůvěru a touhu učit se.

Můžete uvést konkrétní příklady?
Osmnáctiměsíční děti mohou například mýt nádobí, prát prádlo nebo leštit dřevo olejem. Čtyřletí pracují s čísly a píšou písmena. Děti samy vyhledávají příležitosti, kde si s písmenky a čísly hrát. Např. vidí zakroucenou špagetu a už hlásí: „Mami, tady je písmenko S.“ Většině lidí to přijde nereálné a přehnané. Ale když využijeme toho, že děti napodobují dospělé ve svém okolí, tak to jednoduše funguje. Je to stejné, jako když děti touží po našich mobilech, klíčích a všech domácích potřebách. Když dětem pomaličku ukážeme, jak se co dělá, a dáme jim příležitost to udělat, dokáží to samy. A to pak přirozeně vytváří jejich vnitřní motivaci k dalšímu učení, zkoumání a tvoření.

Co může Montessori dítěti přinést?

Učí poznávat svět a jeho fungování, tedy uvědomit si svou vlastní hodnotu, zjistit, co vlastně chci, získat sebedůvěru a poskládat si střípky informací. Dětem nikdo nevysvětluje, jak co funguje, vše je pro ně připraveno tak, aby to samy poznaly. Díky tomu si dokáží vytvořit potřebné souvislosti mezi informacemi a znalosti propojit s reálným životem. Zapojují do učení více mozkových center, díky tomu se v mozku vytváří nové nervové spoje a dítě je pak ‚chytřejší‘.

Přibývá kurzů nebo mateřských škol, které se hlásí k Montessori. Jak poznám, že vědí, co dělají?
Ideální je školku skutečně navštívit a posedět tam dvě, tři hodiny. Dívat se, jak se učitelky s dětmi baví. Zda jim nenabízejí odpovědi, ale podávají jim informace a nechají dítě k odpovědi dojít samostatně. Je ve školce vše připraveno tak, aby mohly děti dělat aktivity samy? V dobré Montessori školce jsou děti zvyklé nežádat o pomoc a spíše věci řešit samy. Učitel děti neřídí, ale je průvodcem. Upozadí se a není hlavním bodem třídy. Třída je plná pracujících dětí, které aktivity dělají samy nebo s kamarády. Není to o tom, kolik má školka Montessori pomůcek, ač bez nich to nejde. Ale když učitel neumí děti s pomůckami propojit, nemají ve třídě význam.

O Montessori jste napsala e-book. Co v něm najdeme?
Často se Montessori přístup spojuje se školkami – tedy věkem 3 – 6 let. Ale je potřeba začít hned od počátku. Již malá miminka chtějí zkoumat svět a my jim to můžeme umožnit. V e-booku popisuji, jak můžeme v domácím prostředí s miminky a batolaty pracovat. Jak využít každodenní situace pro zdárný vývoj malých děti. Doma stačí udělat pár maličkostí a dítě si rázem posiluje vědomí si samo sebe, roste mu chuť zkoušet další věci.

Pojďme ke konkrétním příkladům.
Může to být třeba to, že uděláme batoleti nízký šatníček, kam dosáhne, a samo si může připravit oblečení. To si pak samo oblékne a je pyšné, co dokázalo. Dítě nechce čekat, až na něj rodič navlékne oblečení. Často se děti vztekají a oblékání je horor. Některé děti se i svléknou do naha a chtějí začít znovu a samy. Když dítěti ale dáme prostor, dítě je spokojenější a nakonec pak i rodič. Chce to ale pohyby zpomalit a rozfázovat, aby to dítě dokázalo vnímat. Jsou to takové detaily, na které se dá přijít časem a zkušenostmi, nebo nám je někdo může sdělit. Jde o to, jak to dítěti nabídnout, abychom my dospělí u toho nezešedivěli a nebyli nervózní, že už zase něco nestíháme.

Takže když teď budeme mít trpělivost a necháme děti dělat věci samostatně, i když je neumí, budou v budoucnu sebevědomější?
Zajímavé je, že když si dítě zažije a upevňuje pocit ‚já jsem to dokázal sám‘ již v raném věku na takovýchto jednoduchých činnostech, zůstává s ním tento pocit velmi silně na celý život. Je to pak takový dárek, ze kterého dítě žije všude, ať ho život zavane kamkoliv. Neohrozí ho nepříjemná učitelka ve škole, přísný trenér na fotbale nebo šikanující spolužáci. Důležité je ukázat dětem činnost tak, aby ji skutečně zvládly. Tedy nenecháme je, aby to neuměly. Např. dítě si neumí samo sundat boty.  Ale když mu pomalu ukážeme, že si potřebuje nejdříve sundat patu a pak nohu vysunout, tak to samo zvládne.

Jak mohou rodiče praktikovat Montessori zásady doma?
Nejmenší miminka potřebují doma hlavně volný pohyb, aby mohla sama sobě dokázat, že leccos zvládnou a mohou se učit novým věcem. Chtějí na věci sahat a dotýkat se jich. Nabízejte jim hodně různých materiálů. Například nerezové naběračky – z počátku jsou studené a po chvíli držení se zahřejí. Zkoumají jejich váhu a velikost. Dnes si je prohlíží a později s nimi budou pracovat. Dobré je si s nimi sednout na zem když např. loupeme zeleninu a necháme děti, aby si na slupky a zeleninu sáhly. Když zeleninu pojmenujeme, a slyší slovo, k tomu cítí v rukách předmět, uloží si mnohem více informací do mozku. Dítě si pak jazyk osvojuje jednodušeji a v souvislostech s reálným světem. Pro miminka je důležité udržovat věci v určitém řádu, aby je mohla pochopit. Proto je dobré se zeleninou nepracovat v obývacím pokoji na koberci, ale tam kde skutečně se zeleninou pracujeme.

A starší děti?
Chodící batole může např. s rodiči uvařit celý oběd. Dítě může omývat zeleninu kartáčkem, loupat škrabkou, krájet nožem, míchat suroviny, rozklepávat vajíčka a mnoho dalšího. Ideální je mít pro dítě malé a lehké nástroje. Mít dopředu promyšleno, jak to dítě může udělat. A hlavně nečekat na výsledek. Dítě si totiž užívá proces a ne výsledek. Bude ho zajímat loupání okurky, ne oloupaná okurka!

Posuňme se k ještě starším dětem.
Pro děti nad 3 roky už se dají vymyslet aktivity spojené s každodenním nákupem. Dítě může vymyslet a naplánovat, co bude dnes k večeři. Potřebuje si promyslet, co v obchodě nakoupit. Může si i nachystat peníze a spočítat je. Dospělý je dítěti pouze průvodcem a dohlíží především na bezpečnost. Ani moc nezasahuje, a když vidí, že dítě dělá něco špatně, tak ho pokud možno nezastavuje, ale nechá ho k chybě dojít. Chyba je přítel na cestě k poznání. Doma pak můžeme s dítětem opět společně vařit. A celé je to o tom, že dítě zažívá pocit ‚já jsem to dokázal sám‘ a je v přímém kontaktu s reálným světem. Je to vnitřní proces, ne hotová večeře, která dítě rozvíjí nejvíce a na celý život.

Foto zdroj: Profimedia.cz, archiv Renaty Křivánkové