Archiv pro rubriku: VŠECHNA INSPIRACE

9-měsíční dítě se dokáže najíst samo

PAV_0063-600x350Text z mého e-booku: Jak probudit v dětech nezávislost a sebevědomí u nás doma, ,strana 41

Využijme každodenní aktivity jako ” super speciální” cvičení

Byla by škoda každodenní aktivity s jídlem nevyužít k rozvoji sebedůvěry a nezávislosti. Už hodně malé děti, které teprve lezou, mohou začít s těmito aktivitami. Velmi záleží na rychlosti vývoje hrubé i jemné motoriky – právě kvůli tomu mohou ve zvládání těchto aktivit vznikat velké rozdíly. Některé děti v devíti měsících už chodí a dokážou si tedy ke stolu samy přinést talířek s jídlem, jiné teprve začínají lézt. Pro ty je spíše adekvátním úkolem donést si ke stolu lžičku či prostírání.
My rodiče chceme být připraveni plně využít každého senzitivního období, kdy je dítě extrémně zaměřeno na nějakou činnost a v té situaci se učí mnohonásobně rychleji. Jídlo je jedním z nich. Další krok je pak příprava jídla a samotné vaření. I to jsou krásné aktivity, které děti milují a jakoby nic se učí mnoha dovednostem, které neviditelně rozvíjí jejich sebehodnotu:) Napsali jsme o tom i Rodinnou učebnici vaření s dětmi od 1 roku.

Dítě, které ještě leze se od 9 měsíců chce krmit samo.

Je fajn když, mu to umožníme. Můžeme mít např. dvě lžičky. Jednou ho krmíme a dbáme na to, aby se dítko skutečně najedlo. Druhou mu necháme v ruce, ať se s ní sám zkouší najíst. Je to celkem dlouhá cesta – od talíře k puse. Ale jinak než tím, že si to děti zkoušejí, se to naučit nedá. Možná, že pokud dítě dostane lžičku do ruky v pozdějším věku, bude už obecně zručnější. Pak má ovšem dost často pocit, že to není činnost pro ně – protože mu předtím byla často upírána.

      Velkým pomocníkem k jídlu může být také vidlička                    (namísto klasické lžíce).

 

bambusova-detska-vidlicka-a-lzicka-pro-male-deti-bambuPozději, když dítko už nedostává pouze kašovitou stravu, je možné mu malé kousky napichovat na vidličku a nechat ho, aby je samo strčilo do úst – tj. jednoduchou cestou se skutečně najedlo a dosáhlo toho samo. Malou vidličku volíme tak, aby byla malé velikosti, lehká (babusová) – dobře se dítku držela v pěsti a její hroty nebyly příliš ostré. Také se dá na trhu sehnat lžička zahnutá do pravého úhlu – dítě pak může vynechat jedno těžké přetočení zápěstí a donese jídlo i tak do úst. Je však dobré brzy tuto lžičku vyměnit za normální. Zahnutá lžička slouží pouze pro pochopení principu pohybu ruky a zastrčení potravy do úst. 

Malý stolek a židlička

PAV_2508

Sleva 10% pro čtenáře blogu na stolek a židličku Mimimo

s kódem SMYSLOVY PRUZKUMNIK.

Už i stolek a židličku pro dítě vybíráme z pohledu rozvoje jeho samostatnosti. Do doby, kdy dítě ještě samo nesedí, potřebuje při jídle naši oporu. Dítěti však na pár krátkých minutek už ukážeme, že po šestém měsíci se nejí pouze vleže u maminky. Ale že je možné u jídla i sedět a mít mámu před sebou, ne být její součástí. Vždy však dbáme na to, aby dítě mělo podepřená zádíčka (např. polštářem nebo dítko při krmení přidržujeme), tak, aby byla zádíčka zakulacená a těžká hlavička nezatěžovala páteř, která ještě zatím není podpírána dostatečně vyvinutými zádovými svaly. Postupně se čas strávený v malé židličce protahuje a Lezísek tak objevuje kouzlo sedu u jídla a volných rukou. Doporučujeme mít pro Lezíska nízkou židličku, ze které časem i sám vyleze. Pokud totiž bude vědět, že je možné se od stolu vzdálit, nebude to chtít zkoušet během jídla. Jistě nastanou momenty, kdy se dítě bude u jídla nudit a bude chtít od stolu utéci. Cesta klidného sezení u jídla, ale nevede přes zapnutí pásu a přivázání dítěte k židličce. To, že jíme vsedě u
stolu je společenský návyk a ten také našim dětem pokud možno co nejvíce ukazujeme vlastním příkladem. Pokud my sami rodiče jsme „rozlítaní“, budou takové i naše děti. Proces „vtiskávání vzoru“ zde zcela 100% funguje. Sama jsem toto měla možnost poznat na svých dětech: s 2,5letou dcerou jsem seděla u oběda a mezi sousty jsem tu a tam odběhla zkontrolovat naše druhé dítě, miminko. Pak jsem měla možnost vidět dceru – jak si nacpe pusu jídlem, odběhne do dětského pokojíku, v momentě je zpět a pokračuje v jídle. V tomhle případě mě bohužel úplně kopírovala. Dlouhou dobu jsem se potom snažila dceru naučit, že se jí v klidu, vsedě u stolu.

V této kapitole o jídle v e-booku se dále dočtete jak:

  • co dělat když se dítě patlá v jídle namísto toho, aby jedlo + recept na “patlací” hmohu,
  • proč děti tak milují rozlévání vody, a co dělat, aby nerozlévaly pití po stole,
  • triky jak děti naučit nalévat vodu ze džbánku do skleničky,
  • jak nechat děti, aby prostíraly stůl ve dvou letech,
  • proč dětem dáváme hned od počátku rozbitelné nádobí,
  • a jak zjednodušit dětem úklid po jídle.

A to vše bez tlaku na výkon a bezpečném prostředí, kde se děti učí mnohem více!

P1110413

 Mému synovi bylo 9 měsíců právě v době, když jsme byli v létě na chatě v lese. Měli jsem jen staré nádobí, mohl jíst sám. Byl často nahatý, abych nemusela řešit špinavé oblečení. A bylo to pro něj neskutečné dobrodružství.

 

Rodinná učebnice vaření – Julie, Robík a okurka

Také doma s dětmi vaříte pro svou rodinu? Naučíme vás, jak zapojit do vaření i děti od jednoho roku. Využíváme montessori pedagogiku, abychom s dětmi postupnými kroky došli k cíli.

Představuji vám můj nový projet, který jsem s kamarádkou Kájnou nyní dokončila. www.julierobikaokurka.cz 

Rodinná učebnice vaření – Julie, Robík a okurka

www.julierobikaokurka.cz

 

Učebnice je jasným návodem k vaření s dětmi.

Najdete mnoho chytrých tipů a praktických rad z montessori pedagogiky.

Vše je názorně popsáno, detailně ukázáno na ilustracích, čistě zachyceno na fotografiích i jednoznačně natočeno do video ukázek.

Díky učebnici pochopíte, jak děti uvažují. Poznáte zvláštnosti postupů při vaření s dětmi. Každou aktivitu vám ukážeme na videu. A pak společně začneme používat recepty, které chutnají i baví!

Více inforamcí najdete zde: 

www.julierobikaokurka.cz

celo_obalka

 

 

 

 

 

 

Co přinese dětem vaření?

IMG-1324Tento týden jsme v montessori školce 4medvědi s dětmi (3 – 6 let) vařili dýňovou polévku a pečené brambory. Hledali jsme další aktivity pro děti, které by je spojovaly s reálným světem a díky vlastnímu prožitku měly děti o znalost více.

Bylo zajímavé s jakou radostí se do vaření děti pustily a s jakou hrdostí to také hlásily rodičům. Byly opravdu pyšné, že si jídlo samy připravily. Doufali jsme, že jim o to více bude chutnat, ale děti jsou konzervativní a ty, co dýni nemají rády, ji ani tak nejedly:(

Vše jsme propojili do celku s drobnými souvislostmi.

IMG-0289IMG-0400

Vše jsme propojili do celku s drobnými souvislostmi. Práce začala již na jaře, kdy si děti předpěstovaly sazeničky, ze semínek dýně, které nechaly vyklíčit. Pak jsme je společně zasadili do záhonu a celé léto pečlivě zalévali. A na podzim jsme si dýni utrhli na zahradě. Děti vidí, že vypěstovat dýni je docela časově náročné a že dýně se prostě jen tak neobjeví v obchodě. Stejně tak si děti vypěstovaly i brambory. Vyrývání  brambor ze země byla pro ně zajímavá práce. A moc je bavilo objevovat, kolik různě velikých brambor pod zemí najdou.

IMG-3478IMG-3486Při přípravě jídla pak hlavní úkol dětí bylo vydlabat dýni, nakrájet dýni, omýt brambory a nakrájet brambory. Vždy jsme každou práci přichystali na tácek tak, aby dítě bylo samostatné. Děti ve školce pracovaly pouze u jednoho (čtyřmístného) stolu a bylo hezké pozorovat, jak se v práci střídají  a respektují se navzájem.  Samotné vaření pak už bylo na nás dospělých. Kdybychom ale vařili doma a vešli se všichni společně do kuchyně, bylo by možné děti zapojit i do tohoto.

Co vaření přinese dětem?

Pojďme se tedy podívat na to, co vše vaření přinese dětem?

Zdroj: Rodinná učebnice vaření: Julie, Robík a okurka (2017) „Dítě se při práci v kuchyni stává sebejistějším a nezávislejším. Zároveň si osahává hranice svých možností, je vnímavější a citlivější k ostatním. Učí se žít ve skupině lidí, zná svoji cenu a umí za práci ocenit sebe i druhé. Základní jednotkou přežití není totiž člověk sám, ale skupina. Žít sám pro sebe a pro svoje úspěchy nemá pro člověka smysl a nemůže ho to naplňovat, protože člověk je přirozeně společenský. Během společného vaření se dítě postupně osvobozuje ze závislosti na dospělých, ale zároveň zůstává v jejich společnosti. Dítě si uvědomuje, že svou prací pomáhá ostatním a cítí se být důležité. Každá samostatně oloupaná brambora má pro něj v této fázi vývoje obrovský význam. Velmi důležitá je při vaření a podobných činnostech podpora rodiče a jeho důvěra, že to dítě zvládne. Netrpělivost, vztek a rozladění rodiče berou dítěti chuť v činnosti pokračovat a vzbuzují pocit méněcennosti.“ 

 

Praktický život na podzim

Co můžeme doma dětem nabídnout?

IMG-3474 IMG-3475 IMG-3476 IMG-3455 IMG-3454

 

 

IMG-3453

 

 

 

 

 

 

  • Loupání semínek slunečnice Práce s pinzetou je pro dítě složitá aktivita, ale stojí za to, protože se naučí dobře ovládat svůj pevný úchop prsty. Menší děti (cca 2 roky) mohou vylupovat semínka i prsty u hodně vyzrálé slunečnice. Pro děti máme nachystanou i hezkou dózu, kam dítě může odložit vytažená semínka. Štěteček je na pečlivé vyčištění tácku na konci práce – ten je možné vynechat. Smysl aktivity je např. takový, že semínka budeme dávat ptáčkům v zimě do krmítka.
  • Přenášení kaštanů kleštičkami Děti baví přenášet malé předměty a učit se ovládat úchop. Nejprve si sami vyzkoušejte, zda kaštany vašimi kleštičkami skutečně jdou nabrat, aby to šlo i dítěti, nebo můžeme použít alespoň lžičku. Pro menší děti je lákavější spíše přenášet kaštany z velkého košíku do mističky, což může dobře posloužit jako dekorace třeba na okně.
  • Vrtání kaštanů Ukážeme postupné kroky, upozorníme na ostrý vrták a jak s ním jemně pracujeme. Poukážeme na smysl aktivity – můžeme si zkrášlit náš pokoj a někam si výrobek vystavit. Menším dětem můžeme pomoci s vrtáním, ale upevnění kaštanu a utažení otvíráku necháme spíše na nich.
  • Louskání ořechů Děti rády používají svou sílu a poznávají, jak velké úsilí to vyžaduje. Jedna volná miska je na vyloupané oříšky a druhá na skořápky. Někdy je třeba i skořápky zamést pod stolem a to je hned navázání na další aktivitu. Obecně je dobré děti naučit jíst ořechy, získávají tak potřebné tuky pro svůj růst a vývoj mozku. U menších dětí, pokud se bojíte zaskočení oříšku v krku, můžeme ořechy namlít v mlýnku, a tak navážeme další aktivitu na louskání . 
  • Třídění podzimních plodů Když dítě třídí, rozvíjí tím svůj mozek a hledá “matematický” vzorec odlišností jednotlivých plodů. Pečlivě sleduje vlastnosti jednoho předmětu a porovnává je s vlastnostmi druhého předmětu. Zkoumá tvar, barvu, povrch, vůni (malé děti často i chuť :), tak je při práci mějte pod kontrolou (hrozí zaskočení v krčku). Nabíráním plodů trénuje malý průzkumník i jemný úchop. Toto vše jsou střípky informací pro orientaci a pochopení světa.
  • Frotáž listů Tato krásná aktivita již spíše může zapadat do výtvarných aktivit, ale je také spjata s podzimem a děti se na ní mnoho naučí. Pod papír vložíme list a táhneme rychlými tahy naplocho položenou voskovkou po papíře. Objeví se jemná struktura listu, kterou si může dítě prohlédnout. Na jeden list můžeme použít i více podzimních barev, tak jako je to v přírodě na listech. Menším dětem pomůžeme s přidržením listu a papíru na sobě.

Zvládne dítě tyto aktivity již dnes?

Dovednosti, které dítě při aktivitách získává se postupně na sebe nabalují a rozvíjejí. Nic se neděje samo od sebe. Pokud máte pocit, že je vaše dítě na tuto práci ještě malé, zkuste dítěti nabídnou jen část aktivity (ostatní můžete udělat vy) a pozorovat, co skutečně již samo zvládne. Je zde tenká hranice mezi tím, co je už moc jednoduché (dítě nudí) a co již samo zvládne (je to pro dítě zajímavá výzva, při které se rozvíjí). Nezapomeňte, že právě při hlubokém zaujetí, ponoření se do práce a dlouhém soustředění se dítě vnitřně rozvíjí a utváří. Bez pozorování konkrétního dítěte je těžké posoudit, zda aktivitu již zvládne, či ještě ne. Nebojte se to tedy s dítětem postupně vyzkoušet. 

Co jsou aktivity praktického života?

V rámci připraveného montessori prostředí se snažíme dítěti zprostředkovat běžné aktivity  každodenního života. Když dítě pochopí, jak se zdánlivě obyčejná aktivita dělá – detailní pochopení a zažití si jednoduchých pohybů –  má možnost postupně zažít svět kolem sebe přes své pohyby, své myšlenky a své smysly. Dítě dokáže detailně napodobit pohyby dospělého, ale zároveň se při aktivitách postupně stává nezávislou bytostí. 

Snažíme se připravovat aktivity, které dítě spojují se svou kulturou nebo např. s daným ročním obdobím a měla by dávat smysl:), aby bylo jasné “k čemu nám to bude dobré”. Např. vrtáme kaštany, abychom si vytvořili ozdobu. Ukažte dítěti, kam ji pak může vystavit.

Používáme reálné nástroje a předměty, které jsou skutečně funkční. Nepoužíváme hračky, které užíváme jen jako:( Hledáme různé přírodní produkty a materiály – keramika, sklo, dřevo, kov. Vždy připravujeme aktivitu celou a se všemi dílčími kroky.  Myslíme na to, aby nástroje nebyly pro dítě moc velké, těžké, tuhé či vysoké, aby dítě mělo např. kam odložit odpad či použité nástroje. To dítěti poskytuje jakýsi návod a jednoduše ho provází aktivitou, aniž by mu někdo musel říkat, co je ještě potřeba udělat. 

Chceme, aby dítě uspělo!

Zkrátka vše připravíme tak, aby dítě uspělo:) a cítilo, že to dokázalo. Pak má chuť na další aktivitu. Dítě potřebuje stavět jednu dovednost na druhou. Poprvé aktivitu ukážeme my sami celou od začátku do konce a pak práci necháme na dítěti. Poodstoupíme a necháme dítě v klidu znovu a znovu aktivitu pilovat, až ji zcela ovládne. Po té již dítě nezajímá a má chuť vyzkoušet něco dalšího. Nechte proto dítěti jednu aktivitu nějaký čas a pozorujte ho. Může se k ní i několikrát vrátit,  ale po čase ji opustí:).

 

Podnětné prostředí i na doma

IMG-3456V našich montessori pracovnách ve 4medvědech máme pro děti krásné, podnětné a hlavně “připravené prostředí”. Rádi bychom, abyste si trochu inspirace odnesli také domů, protože právě tam probíhá váš každodenní život:) 

Při prvním kroku do montessori pracovny asi každému projede hlavou myšlenka “vše je tu tak malé a nízké”. My i montessori pedagogika tomu říkáme připravené prostředí. Je to odborný termín, který najdete v montessori literatuře. Třída je připravená na potřeby dětí daného věku. Díky pozorování víme, co děti baví, zajímá a rozvíjí. Víme jak podpořit jejich vývoj hrubé i jemné motoriky, jak rozvinout jejich sociální dovednosti, jak naplnit jejich pohár touhy  po poznání. A vždy čekáme, jak děti zareagují a co nového se od nich opět naučíme. Může to tak být i u vás doma, ale pozor, to důležité není v pomůckách, ale…

Pomůcek máme hodně, je však dobré dítě s pomůckou spojit

Máme pracovnu vybavenou mnoha pomůckami. Řekla bych, že můžeme mluvit o několika desítkách. Ale důležité je, jak my dospělí dokážeme každé dítě individuálně “spojit” s pomůckou. Jde o to najít co nejlepší způsob, jak dítěti představit pomůcku, aby o ni mělo zájem, aby ji zvládlo, aby ho nadchla, aby se do práce dokázalo ponořit a zcela se soustředit, aby se k ní opět chtělo se zájmem vrátit a prozkoumat ji do hloubky. 

 V montessori pracovně se tedy naučíte jak dětem zprostředkovat např.  praní prádla, šití jehlou, aranžování květin či leštění dřeva, ale také i úplně obyčejné věci jako je lepení, krájení banánu či práce s jazykovými kartami. Je jen třeba použít princip “pomalu a rozfázovaně”. Díky tomu, se vám podaří předat dítěti, co potřebujete.  Níže zjistíte jak tento princip použít.

Je rozdíl jak starému dítěti pomůcku / aktivitu ukazujete!

Na příkladu mytí stolu:

IMG-34496 – 18 měsíců: Máme připraveny hadříky a to dva zcela identické na mokré utírání a dva zcela identické na suché utítání. Jednu má v ruce dospělý a druhou dítě. Oba společně utírají stůl. Rodič si pečlivě dává záležet na každém tahu. Dítě “šmudlá” stůl svým způsobem na úrovni svého vývoje motoriky ruky, ale utírá. Do hlavičky se mu nevinně usazuje, že o jídelní stůl pečujeme a chceme ho mít po jídle čistý. Takto staré dítě nemá ještě sebekontrolu a určitě by nepočkalo, až mu to dospělý ukáže a pak teprve začalo samo. Roční dítě dokáže aktivitu dělat pár minut, ale i tak stojí za to, mu tuto možnost ukázat.

IMG-344618 – 36 měsíců: Pro takto staré dítě již máme připravenu celou aktivitu na tácku, košíčku či jinak pohromadě. Aktivita má již několik kroků – nachystání si náčiní, namočení stolu , rozmazání mýdla, otření bublinek, osušení stolu, uklizení aktivity.  Je to hodně kroků a toto dítě nám také ještě moc nepostojí, aby se podívalo jak na to. A tak dospělák vždy udělá jeden dílčí krok  a pak práci předá dítěti. Batole dokáže být tak nadšené z této práce, že u ní vydrží poměrně dlouho.

IMG-34503 – 6 let: Tříleťák je zaměřený na detaily. Bude vás pozorovat do nejmenších detailů a pak napodobovat. Je tedy vhodné mu aktivitu ukázat celou najednou a dítě se jen dívá. Pak celou práci necháme na dítěti. Od dítěte odstoupíme a dáme mu tak najevo, že nyní je práce na něm. A dítě si to užívá a dokáže stůl čistit znovu a znovu, třeba i hodinu.

A proč s dětmi vlastně mýt jídelní stůl?

Možná se to zdá jako obyčejná a běžná věc, ale my tím dítěti zprostředkováváme mnoho věcí. Ukazujeme mu, že nám na našem prostředí záleží, a tak se o něj staráme. Pokud to dítě naučíte hned v počátku jeho života, bude to pro něj později zcela přirozené. Děti touží dělat to, co my a toto je skvělá přežitost, která se v každé domácnosti odehrává několikrát denně. Dítě si zároveň zcela nepřímo trénuje motoriku své ruky a zjišťuje, co vše dokáže, tvoří se jeho sebe-hodnota! 

 

 

 

Jak uvařit oběd a přitom se věnovat dětem?

468225398Na našich Montessori pracovnách se rodiče i velmi malých dětí často ptají – jak to máme udělat, abychom příjemně zabavili dítě během doby, kdy potřebujeme udělat nejnutnější věci v kuchyni, např. uvařit sobě a dítěti oběd? Zde je několik tipů, jak můžeme k této každodenní výzvě přistupovat.

Prvním krokem je zamyšlení nad faktem, že dítě touží dělat to, co děláme my dospělí v jejich okolí. Děti mají od narození silnou touhu se nám přizpůsobit a stát se člověkem jako jsme my. Když je – klidně už od věku miminek – zapojíme právě do vaření, nabídneme jim zábavu a možnost pozorovat skutečný svět. A my přitom uvaříme oběd. Nesmíme však zapomenout, že děti dělají věci proto, že je baví dělat danou věc – a ne ji dodělat, jako my dospělí. Baví je krájet okurku, ne ji nakrájet:) Než skutečně začnete, je dobré si postup činnosti s dítětem dobře promyslet a připravit si vše potřebné k práci. O tom co vše je dobré si pro vaření s dětmi přichystat píšeme v Rodinné učebnici vaření.

Jak uvařit oběd a přitom se věnovat dětem?

Zapojte je do vašeho vaření!

celo_obalka

cca 4 měsíce: Rodič loupe zeleninu na polévku, sedne si s mísou na zem (pozor na nůž) a položí miminko vedle sebe, umožní mu si sáhnout do mísy se slupkami, počítá s tím, že dítě bude slupky strkat do pusy (tedy by měly být čisté, např. umyje jednu a tu mu poskytne).

cca 9 měsíců: Rodič opět připravuje zeleninu a nyní již ukáže dítěti, jak se dají slupky přendat z jedné mísy do druhé. Poté nechá dítě samostatně pracovat dle jeho schopností, časem se to dítěti podaří.

cca 12 měsíců: Rodič připraví dítěti mísu s vodou (postačí velmi málo vody např. jen 1 cm u dna mísy) a kartáček a ukáže dítěti, jak se dají mýt brambory a pak ho nechá samo pracovat.

cca 15 měsíc: Do police, kam dosáhne (s ohledem na to, zda leze či již chodí) dáme lžíci a prostírání, které si dítě samo donese ke stolu (i lezoucí miminko dokáže přenést věc, pokud to již několikrát vidělo u svého rodiče).

cca 18 měsíců: Rodič ukáže dítěti, jak si může samo namazat chleba pomazánkou, rodič počítá s tím, že se to dítěti nepovede, ale dá mu prostor si to vyzkoušet tak, jako to dělá dospělý a časem se to naučí. Není potřeba chléb po dítěti přemazávat a opravovat ho.

cca 2 roky: Rodič připraví např. banán či okurku na krájení a ukáže dítěti, jak se to krájí. Děti milují krájení, důležité je, aby to bylo měkké, aby se to dítěti podařilo, dosáhlo samo výsledku a zažilo si pocit “já jsem to dokázal a dokážu i další věci”.

Video ukázka je zde.

cca 2,5 roku: Rodič ukáže, jak se rozbíjí syrové vejce a nechá dítěti možnost si to samo vyzkoušet. Rodič počítá s tím, že asi budou společně muset vyndat skořápky z nádoby nebo že vejce bude rozlité kolem, ale časem se to podaří.

cca 3 roky: Nyní už je mnoho možností, co se s dětmi dá dělat – hníst těsto, sypat ingredience do mísy, krájet…

My jsme pro dítě vzor

PAV_0167sTak si říkám,

že dříve, než domů začneme pořizovat Montessori pomůcky a vymýšlet zajímavé aktivity pro děti, je dobré se zamyslet nad tím, jak se naučit s dětmi dobře vycházet. Zbytečně se nevysilovat stále stejnými konfliktními situacemi, kdy nám o něco jde a dětem se to nelíbí.

Celý příspěvek

Jděte ven! Proč?

 

IMG_5359 (3)Mám pocit, že by děti měli chodit ven do přírody. Cítím, že to dělá dobře jim i dospělým. Užíváme si to všichni společně! Snažím se touto aktivitou vyplňovat, co nejvíce času našeho městského života. Když k mým pocitům získám ještě “vědecké informace” a krásné čtení na blogu jdeteven.cz,  trávím čas venku snad ještě raději:). 

jdeteven-logo je aktuálně podpořený z Fondu EHP, grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska, nabízí pomocnou ruku rodičům, aby mohli trávit více času s dětmi venku a užívali si společný čas intenzivně a v pohodě. Na webu www.jdeteven.cz najdete inspirativní články, hry a jednoduché aktivity, které učí děti kamarádit se s přírodou a zároveň se u nich baví celá rodina.

Celý příspěvek

Spaní po malé děti – svobodné

Na konci března, když se měnil čas, jsem napsala článek o spaní a uspávání a až dnes ho dávám na blog.  

Co se v článku dozvíte?

11Proč Montessori doporučuje pro děti nízkou postel?

 

22Proč je nízká postel pomocníkem i pro dospělé?

 

Děti na změnu času často nereagují, ale náš denní režim se posouvá:(. Pak je těžké večer dítě “jakoby dříve” uspat a ráno by zase ještě spalo. Bavila jsem se o tom s několika maminkami na Montessori pracovně a přišlo mi docela užitečné to napsat i sem na blog. To jak místo pro spaní připravíme úzce souvisí s tím, jak dítě spí a potažmo i máma spí a celá rodina spí.

Spí, spím, spíme

V dnešní době se velmi liší, jak která rodina přistupuje k místu pro spaní svého dítěte. Někde spinká narozené miminko ve své postýlce a ve svém odděleném pokoji a jinde ve velké posteli s rodiči. Nechci se pouštět do diskuse a obhajování jednoho či druhého způsobu, protože to považuji za velmi osobní rozhodnutí každého rodiče.  V tomto článku bych však ráda nabídla inspiraci, jakým způsobem ukládala miminka Maria Montessori. Tento způsob se mi zdá obohacující a každý se jím určitě může  inspirovat – více či méně. Je možné použít pouze část – záleží na našich domácích podmínkách a vždy tak, aby to naší rodině vyhovovalo. Tím zajímavým momentem Montessori způsobu ukládání je svoboda pohybu – pokud dítě chce opustit postel.

Montessori doporučuje nízkou postel u země

P1110567

Miminkům můžeme vytvořit místečko určené pro spánek na velmi nízké (cca 10 cm vysoké), ale za to široké posteli. Důvodem je nezávislost a neomezování pohybu děťátka.  V období malých miminek to není tak důležité jako v obdobích, kdy děti již lezou a chtějí mít po probuzení volný pohyb. Často se děti v postýlkách probudí a chtějí se dostat ke svým milovaným rodičům. Pokud z postýlky nemohou vylézt, pak jim nezbývá než rodiče přivolat pláčem. Ten doprovází nepříjemné pocity, kterým se chceme vyhnout.

ppkojicekvpokoji (2)

Pamatuji si syna, který se po poledním probuzení vždy moc snažil slézt z postele a dolézt za mnou do kuchyně. Pokaždé, když se mu to podařilo, byl o krok dál s nezávislostí a sebedůvěrou. Když spal u babičky v zavřené postýlce, následoval po probuzení pláč a pravděpodobně i pocity zoufalství. A těmi jsem rozhodně nechtěla zásobovat utvářející se osobnost...

Pokud miminkům již od počátku ukážeme spánek na této posteli, bude se jim tam líbit i později, kdy teprve využijeme její výhody. I to nejmenší miminko se časem naučí vnímat hranice své postele a v momentě, kdy se již přetáčí, nečiní mu problém se u hrany zastavit. Také proto je postel jen pár centimetrů vysoká, aby nedošlo k eventuálnímu úrazu.

Nízká postel – pomocník pro dospělého 

Nízká Montessori postel je pak i pomocník pro nás rodiče. Můžeme si k miminku lehnout a usnout v jeho blízkostiDěti to mají rády – vytváří se tím pocit bezpečí, kterým jsou pak zásobeni při průzkumných výpravách.

Někdy starší děti z postýlky při usínání chtějí vylézat. Pak jen postačí jasně ukázat, že si stojíme za svým, že nyní je čas na spánek a v postýlce zůstane.  Pochopila jsem, že pokud dítě ví, že může kdykoliv vylézt z postele samo, nemá potřebu to ani zkoušet.

Je dobré nastavit jednoznačná pravidla a čitelné signály pro děti, kdy už je čas na spaní a na tom si také trvat. Přečíst pohádku, zatáhnout závěsy, dát pusinku a odejít se dá již zhruba od devíti měsíců. I když je dítě kojené a je zvyklé na večerní “dávku”. Jde jen o nastavené rituály a pravidla. Když láskyplně, mile a vřele si stojíme na pravidlech, pro děti je to jednoduší a příjemnější!

Se svými dětmi jsem si také zažila opakovaný pláč, přivolávání maminky,  vylézání při večerním usínání  a tiché návštěvníky v obývacím pokoji, který už patřil jen dospělým:)  Bylo to ve věku cca 9 měsících, 3 letech i v 5,5. Čas od času se potřebovali prostě jen ujistit, že pravidla stále platí. Bylo tedy jen potřeba je mile a láskyplně odvést zpět do postýlky. Někdy i několikrát:) Ale základ je nenechat se vtáhnout do situace a nebýt z toho nezvózní – to pak situaci ještě více komplikuje a dítě se cítí odmítnutě.

 

 

Když se dítě vzteká?

Svou sebedůvěru získám, když si vyzkouším od miminka, že lecos zvládnu sám.

 

Co dělat, když se miminko nebo batole vzteká?

I v tomto školním roce rodiče navštěvují naše Montessori pracovny a přicházejí s dotazy. A dotazy se opakují. Co dělat, když se miminko nebo batole vzteká či pláče?

 

Když se vzteká

Když se dítě vzteká, bavíme se s rodiči o tzv. “empatické reakci”, kterou jsem pochopila v kurzu Respektovat a být respektován. Zní to věděcky, ale naštěstí je to jednoduché. 

Mně to s mými dětmi doma ušetří dodnes tak polovičku “hádek”.

Zní to věděcky, ale naštěstí je to jednoduché. 

Když se dítě vzteká, většinou nám chce něco sdělit. A přesto, že mu danou věc nemůžeme umožnit, i tak jeho přání, potřebu či požadavek po dítěti zopakujeme.

” Aha, tobě se to auto také líbí a moc bys ho chtěl.”

“Ano, ty bys chtěla jít na tu klouzačku.”

“To tě asi naštvalo, a teď pláčeš, že  se ti to rozbilo.”

Tím mu dáme najevo, že ho vnímáme, chápeme, jsme na jeho straně a nemusí s námi bojovat a vztekat se.

Realita je, ale taková, že nevždy může dítě dělat vše co chce. A proto si za svým mile, vřele a otevřeně stojíme.

“To auto patří Peťovi a nemůžeme mu ho brát.”

“Klouzačka je nyní mokrá od deště, a měl bys mokré kalhoty.”

“To se někdy stane, jak bychom to mohli spravit?”.

Tímto způsobem doma i ve školce vyřešíme 80% nepříjemných situací. Pokud se rozhodnete ho používat, rychle si ho osvojíte.