Archiv pro rubriku: VŠECHNA INSPIRACE

Když se dítě vzteká?

Svou sebedůvěru získám, když si vyzkouším od miminka, že lecos zvládnu sám.

 

Co dělat, když se miminko nebo batole vzteká?

I v tomto školním roce rodiče navštěvují naše Montessori pracovny a přicházejí s dotazy. A dotazy se opakují. Co dělat, když se miminko nebo batole vzteká či pláče?

 

Když se vzteká

Když se dítě vzteká, bavíme se s rodiči o tzv. “empatické reakci”, kterou jsem pochopila v kurzu Respektovat a být respektován. Zní to věděcky, ale naštěstí je to jednoduché. 

Mně to s mými dětmi doma ušetří dodnes tak polovičku “hádek”.

Zní to věděcky, ale naštěstí je to jednoduché. 

Když se dítě vzteká, většinou nám chce něco sdělit. A přesto, že mu danou věc nemůžeme umožnit, i tak jeho přání, potřebu či požadavek po dítěti zopakujeme.

” Aha, tobě se to auto také líbí a moc bys ho chtěl.”

“Ano, ty bys chtěla jít na tu klouzačku.”

“To tě asi naštvalo, a teď pláčeš, že  se ti to rozbilo.”

Tím mu dáme najevo, že ho vnímáme, chápeme, jsme na jeho straně a nemusí s námi bojovat a vztekat se.

Realita je, ale taková, že nevždy může dítě dělat vše co chce. A proto si za svým mile, vřele a otevřeně stojíme.

“To auto patří Peťovi a nemůžeme mu ho brát.”

“Klouzačka je nyní mokrá od deště, a měl bys mokré kalhoty.”

“To se někdy stane, jak bychom to mohli spravit?”.

 

 

Těžká puberta

Také si živě pamatujete na svou pubertu? 

FALL Hershey Montessori

Maria Montessori jí pospisuje jako další silné a  emotivní období v životě každého z nás. Počátek našeho života ve věku 0-6 let je také často a řekla bych, že právem, nazývána jako “malá puberta”. Jakákoliv puberta je výbušným a kreativním obdobím. Stejně tak jako věk od narození do šesti let. A co se dítě naučí nebo prožije v raném dětství, se v době dospívání velmi silně zúročí. 

Každý to známe z vlastní zkušenosti a všichni víme, jak to bylo těžké sedět na druhém stupni ZŠ a pak na střední škole v lavici a poslouchat, co právě učitel přednáší. Venku na vzduchu bylo tolik krásných a zajímavých věcí. Pamatuji se, jak jsme alespoň o prázdninách  na chatě s kamarády stavěli domky na stromě. Tajně jsme vzali dědovi z knihovny knížku a nákresy zahradního domku. Sami jsme si to nadšeně nastudovali do detailu a pak stavěli. Něco se povedlo něco ne, ale z chyb jsme se učili nejvíce.

Montessori přístup: zažít již ve 12 letech, jak svět funguje

A dnes na semináři o Montessori přístupu k dospívajícím s Davidem Kahm jsem se dozvěděla, že přesně takto to Maria vymyslela. Pedagogický přístup k dospívajícím ve věku 12-18 let by měl umožnit dětem prožít, ne jen poslouchat ve třídě, jak život skutečně funguje.

Proto sestavila koncept školy na farmě. Říká tomu Děti země. Děti sami pracují a žijí na farmě a sami se učí to, co právě cítí, že potřebují. A velmi rychle přijdou na to, že znalosti v jedné oblasti jsou propojeny s dalšími, a tak se sami vzdělávají a utvářejí svou osobnost. Učitel jim dává jen potřebné “klíče” neboli vodítka a zažehává tak jejich zájem po vědomostech. Děti pak samy hledají řešení a hned využívají v praxi .

 

Nepředstavitelná škola pro rodiče

Znamená to tedy, že dítě ve 12 letech jde na internátní školu a zde žije na farmě. Zde se vzdělává, zažívá sociální interakci s kamarády a žije skutečný “dospělácký život”. Pro většinu rodičů a i pro mě (když jsem to slyšela před lety poprvé) je to velmi nepředstavitelné. A právě proto píši tento článek, aby rodiče malých dětí měli dost času si toto představit a promyslet. I v ČR se již tvoří plány, jak tyto školy do pár let vytvořit. Musím podotknout, že dítě opravdu roste a vyvíjí se tak rychle, že i vy brzy zjistíte, že tohle je přesně to, co ve 12 letech potřebuje – ačkoliv nyní je to pro vás nepochopitelné.

Konstruktivní rytmus života

Maria Montessori svou pedagogiku nepovažuje za zážitkovou, projektovou nebo alternativní. V jejím přístupu je kladený důraz na psychologické zrání každého člověka a jeho potřeby v každém vývojovém stádiu. Vývoj každého dítěte pak znázornila do Konstruktivního rytmu života. Každá fáze vývoje má svá specifika a potřebuje jiné připravené prostředí.

Toto schéma je považováno za základ každé Montessori přednášky a všichni ho jistě známe. Řekla bych, že život sám je neustálý proces. Mně samotné při výchově a práci s dětmi tento pohled velmi pomáhá. Vše je vývoj a když víme, kam vývoj dítě spěje, pracuje se nám s ním lépe.

Planes-of-Development

1. fáze vývoje

Klidný domov s láskou a přijetím je pro první fázi vývoje tím nejdůležitějším. Dítě rychle roste a zažívá své první emoce. Nevědomě tvoří samo sebe a po třetím roce již vědomě vyhledává práci např. ve školce, díky které poznává samo sebe a své vrstevníky. Pro děti z první fáze je typická vývojová otázka: CO?

2. fáze vývoje

Po šestém roce dítě potřebuje z rodiny vyjít na “výlety ven” a postupně zažívat situace okolního světa. Děti již samy chodí např. na nákup či do knihovny. Ve škole se jejich zájem zažehává zajímavými příběhy o přírodních zákonitostech a příchodu člověka na Zem. Děti se naučí hledat informace a pochopí jejich spojitost. Mají velmi abstraktní myšlení a milují časové osy. Pro tyto děti je vývojová otázka: Jak? Kdy?

3. fáze vývoje

Ve dvanácti již znají okolní svět a nyní si ho potřebují skutečně zažít. Touží být ve společnosti vrstevníků a zde hledat své smysluplné místo. Hormony a emoce se bouří. Hledají smysluplnou práci a spojení s místem a časem, kde se nachází. Mají potíže s autoritami, ale dokáží respektovat smysluplná pravidla své skupiny. Nejčastější otázka je: Kdo jsem? A kde je mé místo ve společnosti?

4. fáze vývoje

V tomto období zažívají téměř dospělí lídé “závěrečné dotyky” lidského vývoje. Zajímají se o práci pro společnost a lidstvo – např. humanitární projekty či třídní “revoluce”. Znají dobře své schopnosti a dokáží se rozhodnout, ve které oblasti se chtějí dále rozvíjet. Díky dobré adaptaci v tomto světě dokáží měnit a posunovat společnost dál. Vývojová otázka tedy je: Jak nyní využiji svůj život?

Děti na sebe byly hrdé a já nebyla vyšťavená

Nohy_z_bot_ven (3)Děti byly týden s tetou na horách. Moc si to užily, měly mnoho zážitků a nových zkušeností. Jsem za to tetě moc vděčná. Užívaly si výlety po horách a průzračné jezero na koupání. Teta si to prý také užila, ale příští rok by chtěla, abych tam s ní byla také. Že by to přeci jen bylo lepší.

… a pak jsem zjistila, že děti nevědí, kde jsou talíře…

Po týdnu jsem za nimi přijela a zůstala s dětmi sama. Teta odjela domů. Druhý den jsem zjistila, že děti netuší, kde je talířek a hrníček na snídani. Nevědí, kde je botník, do kterého se ukládají boty, které se nyní povalují volně pohozené v předsíni. A netuší ani, kde je hadr, kterým po sobě potřebují utřít pocákanou podlahu v koupelně, nebo kde jsou uloženy ručníky na pláž. A mnoho dalších, dříve běžných věcí.

… teta za ně asi vše dělala …

Uvědomila jsem si, že teta za ně asi musela vše dělat. Říkala jsem si, že té péče asi musela mít za celý týden „plné brýle“. Věnovat se dětem, celý den být venku, vařit a ještě za děti dělat to, co oni sami dokáží. Děti se naopak zřejmě nudily, když si měly jen „hrát“. Normálně je baví být součástí dění a o věci se také starat.

… pak jsme to změnili …

Další den jsme to tedy změnili a překvapivě stačilo jen ťuknout a děti vše docela rády dělaly samy. Navzájem se i hlídaly, když např. někdo zapomněl plavky na zemi a nepověsil si je na sušák.

Lupínky do mléka měly v nízké polici a chystaly je ochotně ke snídani všem. A někdy se dokonce dohadovaly, kdo bude mazat chleby na svačinu na výlet. Byl i velký zájem o to, kdo bude nalévat vodu do lahviček na kolo, kdo bude loupat brambory na loupačku, nebo kdo bude omývat kola od bláta.

… děti byly na sebe hrdé a já si i lehla do lehátka …

 Byly na sebe hrdé, že jsou právoplatnými členy naší skupiny a rády dělaly zcela běžné věci. A já nebyla vyčerpaná. Ačkoliv to vše vyžadovalo notnou dávku trpělivosti, určitě se to vyplatilo – mohla jsem si pak lehnout do lehátka před chalupu, koukat do modrého nebe a poslouchat to ticho… 

 

 

Podnětné prostředí pro děti 0 – 3 roky

20150507_105740[1]Ptala jsem se Hanky, proč dává Dorotku do miniškolky.

Hanka je naše učitelka z Montessori školky, dnes je však na mateřské. Dorotka je její čtvrté dítě ve věku dvou let. Miniškolka jsou Montessori jesličky pro děti od 1,5 do 3 let v Rodinném a Montessori centru 4medvědi.

Co baví učitelku na její práci, proč i já budu učit a jak se líbí rodičům ve školce

Její odpověď byla velmi stručná, ale rozpoutala sérii další otázek. Zeptala jsem hlavní učitelky Kristýny, co jí baví a nebaví na její práci, A mě se zase zeptala jedna maminka, proč budu také učit. A Petra naše ředitelka se zeptala rodičů jak se jim v miniškolce líbí.

“Chci, aby Dorotka pracoval s Montessori pomůckami, sama jí to doma vše zprostředkovat nedokážu.” Odpověděla mi Hanka jednoduše.4Medvedi_Logo (3)

Miniškolka povyroste – bude celých 5 dnů a ještě máme pár míst volných

Trochu mě ta odpověď zaskočila a v duchu mi hlavou projížděly myšlenky, co vše ve školce tak zajímavého pro děti máme. Je toho hodně a od března, kdy jsem získala Montessori AMI diplom pro věkovou skupinu 0-3 roky, to stále vylepšujeme. S učitelkami v miniškolce Kristýnou a Aničkou nad přípravou pomůcek trávíme docela dost času, když děti odejdou s rodiči domů. Máme Miniškolku jen na 4 dopoledne, ale od září nám povyroste. Bude na 5 celých dnů a přestěhujeme se. Ještě máme pár míst volných. Chcete se přijít podívat? Napiště naší ředitelce Petře na mail petra@4medvedi.cz

20150417_125434

Pomůcek máme hodně, ale důležité je děti s pomůckami spojit

Pomůcek ve třídě máme hodně, ale důležité je, jak Kristýna a Annička ve třídě dokáže každé dítě zvlášť “spojit” s pomůckou. Jak mu ji dokážou představit, aby o ni měl zájem, aby ji dokázal “udělat”, aby ho nadchla, aby se do práce dokázal ponořit a zcela se soustředit, aby se k ní opět chtěl se zájmem vrátit. To jak to udělat jsem se dozvěděla na AMI kurzu, kde jsme to museli i předvést u závěrečné zkoušky. Dnes to i holky v naší miniškolce předvádí malým dětem, aby se dostaly k tak zajímavým věcem jako je: praní prádla, šití jehlou, aranžování květin či natírání dřeva. Ale také i úplně obyčejné věci jako je lepení, jazykové karty, krájení banánu či zpívání a ukazování písniček.

Zeptala jsem se Kristýny, hlavní učitelky miniškolky:          Co tě baví na tvé práci?

KristýnaNejvíce mě baví to, že mohu dětem ukázat cestu, jak věci dělat, jak objevovat souvislosti. A také jejich pokrok, který je prostě to nejúžasnější na celém světě.

Co tě v práci vyčerpává?

Vyčerpává mě skutečnost, že některé děti nemají hranice a nejsou ochotny přijmout pravidla, které by oběma stranám pomohly dohodnout se. Je často velmi obtížné vymezovat a nacházet hranice při docházce 2x týdně. Jsem zvyklá na respektující přístup, který je ale potřeba z obou stran. Rodinné vedení je myslím zásadní, a pokud chybí právě ono nastavení, pak si připadám ve školce zbytečná a práce mě demotivuje.

Co tě na dětech překvapuje?

Stále mě asi bude překvapovat jejich odlišnost. Co nadchne jednoho, to druhého zas tak nezajímá. Co platí na jednoho, neplatí na druhého. Je to každodenní poznávání.

V čem si myslíš, že naše miniškola děti obohacuje?

Dává jim především pocítit jistotu pravidel a možnost rozvinout se dle jejich potřeby. V prostředí, kde si mohou pracovat s čímkoliv, co je právě zajímá a naplňuje, se mohou uvolnit a projevit se. Nebát se. Školka jim také pomáhá najít své místo v kolektivu a pochopit vzájemné interakce.

Vidíš na dětech změny během docházení do miniškolky? Jaké?

Změny jsou patrné, ale u každého jinak. Někdo se naučí od práce neodbíhat, dokončovat ji; jiní se rozvinou zejména v sociální oblasti, naučí se komunikovat, přijímat i jiné autority, než je rodič. Nejpatrnější je asi pokrok v oblasti sebeobsluhy (oblékání, jedení, příprava jídla, úklid). To je moc krásné.

Co bys na miniškolce změnila?

Největší přínos miniškolky vidím zejména v poměru učitel: dítě. Tedy neměnila bych nyní nic, protože v současné době je na 2 učitele max. 8 dětí, což já osobně považuji za maximum, které je únosné. Pro obě strany. A jediná další možná změna je již v procesu, protože se miniškolka bude stěhovat – těšíme se, že budeme chodit s dětmi dopoledne ven.

20150417_130259

Děti do tří let potřebují jistotu a bezpodmínečné přijetí

Maminka Olívie, která chodí do naší miniškolky a od září se přidá i její mladší sestřička Josefínka se mě ptala:

“Prý budete také učit v miniškolce. To máte málo učitelek?”

V tu chvíli se mi v hlavě vybavily naše milé učitelky Kristýna a Anička. Hlavou mi proběhla myšlenka, že je vlastně dobře, že máme tak malý tým :) Protože děti do tří let potřebují navázat blízký vztah s učitelkami, se kterými jsou ve třídě každý den. Aby se děti cítily bezpečně, potřebují právě stálý personál, který je zná, a oni znají je. Dítě se tak cítí přijímáno. Navíc stejní dospěláci reagují na stejné situace stejně. Platí stejná pravidla, na která se dítě může spolehnout a cítí se bezpečně. Jedině tak se totiž dítě nemusí starat o věci kolem a jen se soustředit na své aktivit, kterých je třída naší miniškolky plná.

Moje odpověď mamince byla však o tom, že jako garant programu potřebuji znát i děti a ne jen třídu, kde vytváříme již druhým rokem připravené prostředí podle mezinárodních Montessori standardů. Děti mě fascinují svou dokonalostí a chci je poznávat v obyčejných situacích. Často se stává, že děti přicházejí z rodiny, kde se nemohou spolehnout na pravidla a stále se tedy zabývají narážením na hranice, namísto toho, aby se věnovali svým zájmům a vnitřním touhám. Baví mě navracet děti zpět do jejich přirozenosti.

20150417_130918

A co říkají rodiče, když vidí své děti u nás v miniškolce

Ptala se jich Petra naše ředitelka a moje milá kolegyně!

  • Maminka Huga: „Miniškolka 4medvědů pro mě byla první volbou především proto, že jsme se synem chodili do pracovny, ve které se cítil dobře. Cílem bylo umístit ho do kolektivu děti, zdálo se mi, že se doma nudí. Miniškolku začal navštěvovat, když mu byly necelé 2 roky, na dvě dopoledne v týdnu. Uběhl skoro celý školní rok a na miniškolku nemůžeme dopustit, splnila daleko víc, než jsme od ní očekávali. Kdykoliv vyzvedávám dítě, ve třídě je klid a pohoda. Tety mají k dětem osobitý, laskavý, ale přitom pevný přístup, který děti učí hranice, aniž by je omezovaly v přirozeném rozvoji. Syn, který byl na začátku hodně nesoustředěný a rozlítaný, se ve školce naučil nádherným věcem – umí se soustředit, dokáže udělat poměrně složitou úlohu od začátku do konce, vědomě a s vlastní motivací. Zároveň pochopí, když mu člověk něco rozmlouvá, nebo „staví hranice“. V dětském kolektivu (na hřišti) dokáže většinu problémů řešit celkem sám, aniž by se spoléhal na dospělého. Vystupuje sebevědomě, ale nikoliv příliš sebevědomě, chápe domluvu, dokonce si o ní říká. Bylo krásné pozorovat, jak přenáší naučené dovednosti domů – jednou našel konev na zalévání kytek, zeptal se mně, zda může zalít kytky, nabral si do ní vodu a zalil kytky v obývacím pokoji, když něco přelil, přišel to říct a vzal si hadr na uklizení vylité vody (to mu bylo 2,5 let). Doma ho to nikdo neučil. Odnese si talíř po obědě, utře si stůl. Miniškolka je místo, kde se nejenom nemusíme bát, že na dítě někdo bude nepříjemný, nebo že si ho nebude všímat, ale jsme si jisti, že se tam naučí mnoho dovedností, odpovídajících jeho věku a to naprosto nenucenou a přirozenou formou. Také si velmi cením důslednost tet při stanovování hranic. Těším se, že budeme pokračovat ve školce 4medvědů a celému kolektivu děkuji. Vytvořili jste nádherný prostor a prostředí, ve kterém se moje dítě cítí dobře.“
  • Maminka Olívie: „Rodiče pro své děti chtějí to nejlepší a tím nejcennějším co jim můžeme do života dát je vzdělání. Jsem ráda, že jsem díky Montessori pracovnám ve 4 medvědech objevila i miniškolku. Dcera Olívie je velmi společenská a tak jsem ji chtěla dát do školky dříve než ve 3 letech. Plánovala jsem, že od tří let nastoupí do nějaké státní školky v místě bydliště. Po pár týdnech průzkumu ostatních školek a že jich nebylo málo a zároveň pár týdnech jejího pobytu v miniškolce 4medvědi mi bylo jasné, že již nic jiného hledat nemusím a rovnou jsem si rezervovala místo i pro mladší dceru Josefínku. Miniškolka 4medvědi je opravdu na vysoké úrovni a troufám si říct, že patří mezi nejlepší Montessori školky v Praze. Je krásné vidět Olívii, jak se nadšeně a nenuceně učí novým věcem a poznává okolní svět. Olívie nastoupila do miniškolky, když ji bylo 18 měsíců, je tam  od prvního dne neskutečně spokojená a já mám k Anničce a Kristýně maximální důvěru a jsem opravdu moc šťastná, že jsem pro Olívii i Josefínku vybrala to nejlepší!“
  • Maminka Renatky: “Miniškolku 4medvědů jsem zvolila na základě velmi pozitivních zkušeností s docházením do Montessori pracoven ve 4medvědech pro věkovou skupinu dětí 0-18měsíců. Informace, které jsem během nich dostávala, mi dávaly smysl. Následně jsem absolvovala také Montessori seminář pro rodiče. Věděla jsem, že získání vnitřní motivace, radosti a pocitu naplnění z vykonané práce, je ten největší dárek, který můžeme dceři dát. Ve 4medvědech jsem byla také velmi spokojená s lektory jak po lidské, tak profesní stránce. V Montessori miniškolce oceňuji navíc osobní přístup učitelek k rodiči i dítěti. Na dceři je vidět, že je ve školce ráda. Nosí domů spousty výkresů a jiných výtvarných „děl“, osvojila si mnoho praktických dovedností, naučila se dobře mluvit, je samostatnější a sebevědomější. Jednou za čas vidím ve třídě obměnu pomůcek, takže vím, že si dcera vyzkouší něco nového a současně si má možnost osvojit již známé. Aplikace metody Montessori mi v miniškolce 4medvědů přijde provedena s rozmyslem a velkým pochopením pro věc.”

Chcete se k nám přijít podívat, zda se vašemu dítěti u nás také líbilo?

Napište naší ředitelce Petře na petra@4medvedi.cz

Okénko do dětské hlavičky – znaky

P1050838Když bylo dceři 8 měsíců, ukázala mi první znak, který znamenal “pes”.

Jednoho rána jsme obě ještě ležely v posteli. Slyšeli jsme zpovzdálí, jak se náš pes Eda oklepal v chodbě, až mu zacinkala psí známka na obojku. 8 měsíční holčička mi ukázala náš znak na psa. Bylo neuvěřitelné vidět, že si toho dcera všimla, že zvuk rozpoznala a hlavně že měla touhu mi to sdělit. Znaky se tak staly velkým okénkem do její hlavy. Mluvit ještě neuměla, ale spoustu věcí mi sdělovala. Většinou to byly věci, které jí zaujaly – kočka na stromě, ptáček, který pil z louže, plakající dítě, zraněná paní,….

I s mladším synem jsem znakovala. Sice znakoval až mnohem později a měl mnohem méně znaků, ale i tak rád ukazoval, co kolem vidí. Jednou jsme spolu jeli autobusem a on stále koukal jedním směrem. Pak asi po 10 minutách zaznakoval “čepici”. Nejdříve jsem nechápala souvislosti. Až pak jsem zahlédla starší pani s óóóbrovskou beranicí. Vypadalo to, že má dvě hlavy. A opět jsem nemohla uvěřit, co všechno se honí v té malé hlavičce.

Na Montessori pracovnách rodičům často doporučuji Baby Signs znakovou řeč pro batolata pro jejich společný život s dětmi. Já “znakovku” vnímám hlavně jako způsob, jak dětem poměrně brzy a dříve než začnou ovládat hlasivky, jazyk, tváře k vyslovení prvních slov, nabídnout komunikaci s okolím. Dítě má v sobě utvořený jazyk zhruba od 9 měsíce, ale to je doba, kdy většinou ještě neumí vyslovat jednotlivá slova. Komunikace a interakce s okolím může však začít již nyní.

Je to velký krok na cestě nezávislosti.

Pokud se chcete o “znakovce” dozvědět více a máte k tomu pár otázek, zde najdete odpovědi.

unnamed (2)

Spí, spím, spíme

Na konci března, když se měnil čas, jsem napsala článek o spaní a uspávání a až dnes ho dávám na blog.  

Co se v článku dozvíte?

11Proč Montessori doporučuje pro děti nízkou postel?

 

22Proč je nízká postel pomocníkem i pro dospělé?

 


Děti na změnu času často nereagují, ale náš denní režim se posouvá:(. Pak je těžké večer dítě “jakoby dříve” uspat a ráno by zase ještě spalo. Bavila jsem se o tom s několika maminkami na Montessori pracovně a přišlo mi docela užitečné to napsat i sem na blog. To jak místo pro spaní připravíme úzce souvisí s tím, jak dítě spí a potažmo i máma spí a celá rodina spí.

Spí, spím, spíme

V dnešní době se velmi liší, jak která rodina přistupuje k místu pro spaní svého dítěte. Někde spinká narozené miminko ve své postýlce a ve svém odděleném pokoji a jinde ve velké posteli s rodiči. Nechci se pouštět do diskuse a obhajování jednoho či druhého způsobu, protože to považuji za velmi osobní rozhodnutí každého rodiče.  V tomto článku bych však ráda nabídla inspiraci, jakým způsobem ukládala miminka Maria Montessori. Tento způsob se mi zdá obohacující a každý se jím určitě může  inspirovat – více či méně. Je možné použít pouze část – záleží na našich domácích podmínkách a vždy tak, aby to naší rodině vyhovovalo. Tím zajímavým momentem Montessori způsobu ukládání je svoboda pohybu – pokud dítě chce opustit postel.

Montessori doporučuje nízkou postel u země

P1110567

Miminkům můžeme vytvořit místečko určené pro spánek na velmi nízké (cca 10 cm vysoké), ale za to široké posteli. Důvodem je nezávislost a neomezování pohybu děťátka.  V období malých miminek to není tak důležité jako v obdobích, kdy děti již lezou a chtějí mít po probuzení volný pohyb. Často se děti v postýlkách probudí a chtějí se dostat ke svým milovaným rodičům. Pokud z postýlky nemohou vylézt, pak jim nezbývá než rodiče přivolat pláčem. Ten doprovází nepříjemné pocity, kterým se chceme vyhnout.

ppkojicekvpokoji (2)

Pamatuji si syna, který se po poledním probuzení vždy moc snažil slézt z postele a dolézt za mnou do kuchyně. Pokaždé, když se mu to podařilo, byl o krok dál s nezávislostí a sebedůvěrou. Když spal u babičky v zavřené postýlce, následoval po probuzení pláč a pravděpodobně i pocity zoufalství. A těmi jsem rozhodně nechtěla zásobovat utvářející se osobnost...

Pokud miminkům již od počátku ukážeme spánek na této posteli, bude se jim tam líbit i později, kdy teprve využijeme její výhody. I to nejmenší miminko se časem naučí vnímat hranice své postele a v momentě, kdy se již přetáčí, nečiní mu problém se u hrany zastavit. Také proto je postel jen pár centimetrů vysoká, aby nedošlo k eventuálnímu úrazu.

Nízká postel – pomocník pro dospělého 

Nízká Montessori postel je pak i pomocník pro nás rodiče. Můžeme si k miminku lehnout a usnout v jeho blízkostiDěti to mají rády – vytváří se tím pocit bezpečí, kterým jsou pak zásobeni při průzkumných výpravách.

Někdy starší děti z postýlky při usínání chtějí vylézat. Pak jen postačí jasně ukázat, že si stojíme za svým, že nyní je čas na spánek a v postýlce zůstane.  Pochopila jsem, že pokud dítě ví, že může kdykoliv vylézt z postele samo, nemá potřebu to ani zkoušet.

Je dobré nastavit jednoznačná pravidla a čitelné signály pro děti, kdy už je čas na spaní a na tom si také trvat. Přečíst pohádku, zatáhnout závěsy, dát pusinku a odejít se dá již zhruba od devíti měsíců. I když je dítě kojené a je zvyklé na večerní “dávku”. Jde jen o nastavené rituály a pravidla. Když láskyplně, mile a vřele si stojíme na pravidlech, pro děti je to jednoduší a příjemnější!

Se svými dětmi jsem si také zažila opakovaný pláč, přivolávání maminky,  vylézání při večerním usínání  a tiché návštěvníky v obývacím pokoji, který už patřil jen dospělým:)  Bylo to ve věku cca 9 měsících, 3 letech i v 5,5. Čas od času se potřebovali prostě jen ujistit, že pravidla stále platí. Bylo tedy jen potřeba je mile a láskyplně odvést zpět do postýlky. Někdy i několikrát:) Ale základ je nenechat se vtáhnout do situace a nebýt z toho nezvózní – to pak situaci ještě více komplikuje a dítě se cítí odmítnutě.

 

 

Příprava jídla s dětmi – jiný kraj, jiný mrav

20150423_081817Minulý týden jsem navštívila školku Monterana za městem St. Gallen ve Švýcarsku. Je to školka, která má je stará přes 20 let a děti zde mají opravdu hodně pomůcek a hraček, které za ty roky paní učitelky vyrobily. 

Děti chodí ve Švýcarsku samy do školky

Ve Švýcarsku je velké množství státních školek (které spravuje magistrát města) a třídy jsou rozmístěny téměř “na každém rohu”. Děti tak od 4 let mohou chodit do školky z domova samy. Chvilku mi trvalo, než jsem pochopila, že celková situace v této zemi je prostě jiná a že se to nedá srovnávat s našimi podmínkami. Děti si toto samostatné docházení náramně užívají a pro celou rodinu je to příjemné. Ve Švýcarsku je díky tomu velmi malé množství soukromých školek, na které stát nijak nepřispívá. Jednu soukromou jsme však navštívily, protože je podle programu Montessori.

Svačina jen z domova

Děti si nosí do školky svou svačinu v krabičce z domova. Na oběd chodí domů. Předškoláci se některé dny vrací zpět do školky. To, že ve školce nenabízí svačinu a oběd, není ani tak kvůli přísným hygienickým normám. Jak jsem si z počátku myslela po zkušenosti s našimi zákony, ale je to tak historicky ve společnosti zažito. 

Aktivity na přípravu jídla jsou moc důležité

V Montressori školce, ale dobře vědí, jak je pro děti přínosné, když se na přípravě jídla mohou podílet. Mají pro ně proto nachystané aktivity s jídlem.

20150423_082901

20150423_082958

Např. mají možnost si sami udělat popkorn a polévku dle návodu. Často tyto aktivity mění a děti je moc rády využívají. Moc doporučuji doma děti přivést k vaření třeba alespoň touto cestou.

20150423_101426 20150423_101432 20150423_101441 20150423_101444

Proč jsou malé děti divoké?

20140509_180230Často slyším rodiče říkat o svých dětech, že jsou divocí. Zcela s rodiči soucítím a zcela si to umím do detailu představit. Pro nás dospěláky je to tak šíleně únavné.

” No, když ona je tak divoká.  Verunka si ke knížce nesedne.”

“Ten náš kluk je šíleně živý a všetečný. Včera nám strhnul květináč z okna a hlínu si rozmazal po obličeji”

“Aha, tak to on ještě u jídla neposedí. Je moc maličký na to, aby to chápal a neběhal kolem.”

 

Co, děti vede k tomu, aby byli divoké? Tlačí je HORMÉ.

Maria Montessori v knize Absorbující mysl, kapitola 8 říká:  “Dítě se rodí s mentalitou dobyvatele.”  Popisuje vnitřní tlak, který dítěti nedá odpočinout a stále ho tlačí dobývat svět, objevovat a zkoušet nové věci kolem sebe. Tomuto tlaku říká HORMÉ. Díky němu má dítě enormní zájem o prostředí a touží se s ním propojit. Příroda to tak zařídila proto, aby se dítě chtělo s prostředím seznámit, pochopilo ho a mohlo v něm příjemně žít. 

Neznamená to ale, že dítě může dělat, co se mu zachce. Zájmem o objevování není omluvenkou pro jakékoliv chování.

Dobré je znát vývojové potřeby dětí a umožnit jim jejich zájmy. Ale tak, aby nám to nevadilo. Je důležité dětem dát jasné informace – “hranice”, jak se s věcmi pracuje a manipuluje. Děti to vlastně nevědí a jen to zkouší svým způsobem. Pokud tedy děti něco ničí či používají jinak než by se mělo, je dobré jim to vysvětlit a nenechat je v tom pokračovat. Ideální je, když chápeme, že děti ke svým činům nemotivuje chuť něco ničit ale zkoumat. Děti se potřebují ujistit, jak vše funguje, pochopit zákonitosti a souvislosti. Chtějí věci poznat, přijít jim na kloub a uspokojit si své vývojové potřeby.

Pochopme vývojové potřeby

Mezi základní vývojové potřeby (které má dítě v sobě od přírody definované) a nám dospělým dají hodně zabrat jsou:

  • dotýkat se vody, písku, hlíny, rostlin, zvířat
  • pracovat s nářadím či různým materiálem
  • všemožně se pohybovat, lézt, běhat, sprintovat, šplhat, skákat, kroužit a točit se, klepat a tlouct, tlačit, házet a hodně, nosit a přenášet, vyklápět a sypat, otevírat a zavírat, míchat a mísit různé substance, čmárat a mazat, třídit a zastrkávat, lámat a ohýbat, sklápět a kolébat, tahat a tlačit.
  • svobodu se vyjadřovat, plakat a smát se, vyjadřovat bolest a nepopírat jí, vztek i radost, možnost poslouchat a mluvit.  
  • Zdroj. Rebeca Wildová, Svoboda a hranice, láska a respekt

Je dobré děti pochopit a ukázat jim také, že je chápeme. Ale být konzistentní a dodržovat nastavená pravidla. Např. dítě baví házet písek do vzduchu. Pravidlo je, že písek neházíme na další děti. Když chápeme, že toto je vývojová potřeba dítěte, necháme ho házet, ale např. mu ukážeme, že může házet do křoví a nikoho tak neohrožuje. Dítě jednodušeji přijme pravidla, než pocit, že není pochopeno svým okolím.



Také si doma čtete? I s miminky a batolaty?

P1120022Zaslechla jsem vyprávění maminky školkových kluků o tom, že čtou doma společně tak jednou za týden. Uf…

A pak jsem zaslechla, že roční dcera knížky trhá a ničí a tak je maminka raději schovala. uf….

A tak dnes píšu o čtení, knížkách a příbězích……

 

421089_10150609781763365_1962180432_n

Důvody, proč číst dětem jsou krásně zpracované v kampani Celé česko čte dětem, a uvádí zde i co pravidelné čtení dětem přináší – je to krása:)

“Aby měly svět rády. Aby se jim v něm líbilo. Aby věděly, že je větší než to, co vidí jenom očima. Aby mu věřily. A aby věřily nám, co jim čteme. Když čte taková maminka nebo tatínek – to je svět, jak má být: krásný, vzrušující, důvěryhodný, bezpečný a útulný.” Luděk Richter, dramaturg, režisér a herec Divadelní společnosti Kejklíř.

I pro malé roční děti

I malé děti kolem roku se mohou již seznamovat s knížkami.

Zde je o tom zajímavý e-book ke stažení – 4 důvody proč číst miminkům a batolatům od Baby Signs. Nebo také inspirace na první knihovničku.

 

 

Děti potřebují ukázat, že i nás rodiče knížky zajímají a jsou pro nás zdrojem zábavy a informací. V dnešní době “displejů” je to docela těžké, ale když známe důvody, proč dětem budovat vztah s knížkami, je to hned jednodušší. …. rozvíjí představivost ….  zlepšuje soustředění, uklidňuje …. trénuje paměť …. přináší všeobecné znalosti ….  ulehčuje učení a pomáhá dosáhnout ….úspěchů ve škole …. učí děti hodnotám a rozlišování dobra od zla …. rozvíjí smysl pro humor …. je výbornou zábavou ….. zabraňuje vzniku závislosti na televizi a počítači….

Knížka není jen hračka, to ale ukáže jen dospělý

 V Montessori prostředí dětem také knížky nabízíme. Jsou jednou z pomůcek, jak malým dětem zprostředkovat “jazyk”. Knížky se však pro děti nestanou jazykovou pomůckou, pokud ji dospělý nevezme do ruky (ukáže jak jemně a s respektem s nimi zacházíme) a nepřečte ji. Pokud knížky někde jen leží, jsou pro dítě pouhou hračkou s mnoha barvami.  Jsou věcí, která hezky šustí a dobře se trhá. Dospělý ukazuje, jaký význam pro nás knížka má, ukazuje výslovnost, význam slov a vytváří pro dítě interaktivní zábavu.

Když čteme o jablku, dojděme si pro něj

Při čtení knížek je dobré zapojit i více mozkových center, tedy dát dítěti více smyslového materiálu. Když čteme o jablku, tak si i pro něj dojít a nechat ho dítě potěžkat, přičichnout k němu a později u stolu ho i ochutnat. Výzkumy prokázaly, že děti se více zajímají o věci, ke kterým jim také ukážeme skutečnou věc, než kdy jen slyší dané slovo. Kolem 10. měsíce děti rozumí slovům a názvům věcí kolem dítěte. Ukazování tedy napomáhá dětem na cestě pochopení a používání jazyka. 

Knížky o reálných věcech a situacích

Pro malé děti je tedy velmi důležité číst knížky o reálných věcech a situacích, které si mohou propojit s vlastním životem. Lépe tak pochopí celý svět. Když dětem do 6 let čteme o skřítkách, dracích a ježibabách, vlastně tím děti hodně mateme. Tyto postavy si neumí najít ve svém světě a nechápou souvislosti. Je třeba děti nejprve zakotvit v realit a pak teprve po 6 roce otevřít dveře imaginaci a abstrakci.

unnamed

Dítě ve věku do 6 let poznává svět kolem sebe a spojuje si abstraktní pojmy s konkrétním světem kolem sebe, seznamuje se s vlastními emocemi a začíná s nimi pracovat.  Proto je v tomto období nesmírně užitečné, pokud dítěti tento svět a vnímání sebe sama přibližujeme předměty, obrázky, hračkami, ale také vyprávěním. Díky dobře zvolenému příběhu máme jedinečnou možnost přiblížit dítěti i emoce a prožitky hlavních hrdinů, ukázat jak se daný problém dá řešit a jaké to má následky. Tímto vším můžeme formovat myšlení, pocity, hodnoty, chování a respekt k sobě samému i druhým. 

Příběhy dokážou zvlášť účinně ovlivnit způsob, jak naše děti uvažují a jak se chovají, protože je rády poslouchají nebo čtou stále dokola. Opakování spolu s představivostí vašich dětí a neocenitelnou silou vaší přítomnosti činí z příběhů jeden z nejlepších způsobů, jak ovlivnit jejich myšlení.“ (Shapiro, L. E. Emoční inteligence dítěte a její rozvoj, 2009)

 

Vhodné je vybírat knížky s krásnými reálnými obrázky. Zvířata, rostliny, domácí předměty, nábytek, oblečení… Ne zajíčky v šatech, fialové krávy a ryby jako piloty vrtulníku.

 

Jak postupovat?

Již v prenatálním věku dítě slyší a můžeme mu číst a zpívat. Po narození dítě tyto zvuky uklidňují protože je již zná. 

Zhruba od 4. měsíce, kdy dítě již vydrží delší dobu na bříšku, mu můžeme knížky postupně ukazovat.  Když dítě sedí, je dobré mu i ukázat jak opatrně knížkou listujeme a jak obracíme listy.

Nejdříve nabízíme knížky:

  • s jedním předmětem na stránce (můžeme mít kategorizované knihy podle oblastí –  např. jen zelenina)
  • s dvěma až třemi předměty na stránce ze stejné kategorie  – např. hrábě, lopata, konev
  • složitější obrázek a psané slovo – např. brouček na listu (vždy čteme stejné slovo a přitom ukazujeme na černé znaky – tím si dítě začne uvědomovat a propojovat, že ty černé znaky něco říkají, toto je počátek čtení a psaní)
  • jedna situace na jedné stránce – např. koupání, stolování, hra na hřišti (a doplňujeme jednoduchým popisem ” dítě je ve vaně”, “děti si hrají na hřišti”, “tatínek sedí u stolu”).
  • Série obrázků znározňující příběh – linie příběhu – např. o nakupování
  • Malé obrázky a více textu
  • Knihy s rýmy a básničkami (může být už před narozením nebo v kojeneckém věku)
  • Čtení o jednotlivých  tématech  (zde je již  bohatší slovní zásoba) 

Jak knížky dětem ukládat?

Dobré je mít nízkou polici a na ní knížky položeny na plocho, aby dítě dobře vidělo titulní stranu a ne pouze hřbet knížky. Knížek v jeden čas nemusí na polici být vyskládano 10, ale stačí např. pouze 3-4. Dítě se pak lépe soustředí na danou knížku, může se jí zcela nabažit a pak  přejít na další.

2012-11-01 11.41.14

Děti jsou zamilované do “jazyky”

 

Určitě znáte děti, které nosí dospělým knížky a chtějí číst stále to stejné dokola. Touží vidět pohybující se ústa a dospělého milují zvuk známých slov. Příroda to tak zařídila, aby se dítě během 1 roka naučilo jazyk. Ostatně dítě se je schopné naučit např. 5 jazyků zároveň, pokud je má všechny ve svém okolí a vždy jedním jazykem mluví právě jeden člověk.

Víte, jaký je rozdíl mezi pasivním čtením

a aktivním čtením dítěte?

Když rodič otevře knížku a začne se ptát ” kde je kočička”, “ukaž mi krávu” – to je pasivní čtení – dítě jen pasivně odpovídá na dotazy. Ale aktivní čtení je, pokud necháme dítě, aby si knížku samo otevřelo a našlo, co ho zajímá. Dospělý je průvodce, čeká co dítě zaujme, co řekne. A pak projeví zájem a vypráví právě o tom, co si dítě vybralo. 

A myslíte, že říkačky “ukaž jak jsi veliký” a “udělej paci paci” je aktivní či pasivní způsob hry pro dítě? Není dítě jen cvičená opička? Respektujeme jeho zájem?

 

 

 

 

Tipy jak nakupovat s dětmi v klidu

Ve čtvrtek 26.2. má Katka Králová z Nevýchovy další živé vysílání. Tentokrát o nakupování s dětmi – jejich scénky a vynucování si koupě nějaké zajímavé věci.

Osobně jsem toto s dětmi ani moc nezažívala. Řekla bych, že to bylo proto, že jsem znala účinné “triky”, které nám říkali na kurzu Respektování a pak jsem je také dlouho vylepšovala při každodenních nákupech. Něco fungovalo lépe a něco více. Katka o “tricích a tipech”  také bude mluvit ve vysílání. Je zbytečné jít cestou pokus omyl, když nám to Katka naservíruje na zlatém podnosu.

mom-and-kid-shoppingCo se mně osvědčilo:

– Když jsme šli do obchodu, předem jsme si řekli, co budeme kupovat. Děti měli vždy povoleno koupit si něco malého do ruky. 

– Když měl syn své “období maximálního úsilí” okolo 18 měsíců nechala jsem ho nosit těžký pytel s bramborami a nebo velký pecen chleba. Byl nadšený a důležitý.

– Když byl čas a chuť, vymysleli jsme společně, co budeme vařit. Potřebné potraviny jsem si nakreslili na papír. V obchodě jsme pak podle našeho nakresleného seznamu hledali vše potřebné.

– Když se dětem něco moc líbilo, nechala jsem je to vzít do ruky, prohlédnout si to. Často toto stačilo, aby se danou věcí nasytili a nebylo nutné ji ani kupovat.

 

 Jsem zvědavá, jaký 3krokový plán si Katka na čtvrtek od 20:00 připravila – jak vyřešit příští scénu v obchoďáku v klidu a bez “boje”.