Celý rozhovor najdete na stránkách znakování Baby Signs.

Rodinná učebnice vaření –  www.julierobikaokurka.cz

Víte, že i devíti měsíční dítě může pomáhat s vařením? I tohle se dozvíte v rozhovoru s Renatou, kde probereme vše od založení rodinného centra, přes Montessori pedagogiku, znakování až k poslednímu skvělému projektu, kterým je učebnice vaření pro rodiče s dětmi, a to i těmi úplně malými.

Renata Křivánková v roce 2008 spoluzakládala Rodinné centrum 4medvědi. Od té doby v něm stále působí a přináší do něj zejména nové myšlenky a vize. Centrum se časem proměnilo a dnes je z něj montessori školka a jesle, kde se prostřednictvím pracoven a konzultací učí i rodiče. „Našim hlavním cílem je nabízet rodičům informace o dětské mysli. Jedině tak mohou rodiče svým dětem porozumět a rozvíjet jejich potenciál,“ říká Renata o Montessori centru 4 medvědi

Jak tedy vznikla Rodinná učebnice vaření s názvem Julie, Robík a okurka?

Je to projekt, který jsme s kolegyní Kájinou Šponarovou dávaly dohromady tři roky. Chtěly jsme rodičům ukázat že to, co doma dělají každý den – vaří pro svou rodinu, je skvělá příležitost pro aktivní společný život s dětmi. Že je nemusíme z kuchyně vyhánět a rychle něco uvařit a pak se jim plně věnovat. Z montessori pedagogiky vím, že děti touží být součástí opravdového života. Chtějí poznávat vše kolem sebe. Dělat to, co dělají lidé kolem nich. Nechtějí si jen tak hrát s hračkou. Chtějí reálné předměty, brát je do ruky, naučit se s nimi zacházet.

Zní to zajímavě, ale jak rodiče mohou s malými dětmi vařit? Děti toho zatím moc neumí a spíše nám vaření komplikují a rodiče pak spíše musí po dětech uklízet.

Ano, děti zatím vařit neumí, ale když začneme postupnými kroky tak, jak uvádíme v učebnici, naučí se v kuchyni pracovat již 1,5 leté dítko. Nachystáme dětem prostředí v kuchyni – vytvoříme jim místo, kam dosáhnou a kde si mohou uložit svou lžičku, své prostírání. V kuchařce ukazujeme jednotlivé aktivity, jak je dětem předvést, aby to zvládly. Jsou to malé detaily, které ale udělají velkou službu. Například nezačínáme loupat celý banán, ale pouze malé kousky. Dítě pochopí princip, zvládne malými prstíky odloupnout kousek a pak je teprve připraveno na celý banán. Dítě potřebuje také vidět, kam se vyhazuje nakonec slupka. Je to celý proces a právě to ukazujeme ve 20 videích učebnice.

Proč bychom si ale měli přidělávat práci a dětem to takto postupně v kuchyni zpřístupňovat?

Vaření není jen hra, je to skutečný život, a to je nejdůležitější pro vývoj každého dítka. Dítě se při práci v kuchyni stává sebejistější a nezávislejší. Zároveň si osahává hranice svých možností, je vnímavější a citlivější k ostatním. Učí se žít ve skupině lidí, zná svoji cenu a umí za práci ocenit sebe i druhé. Základní jednotkou přežití není totiž člověk sám, ale skupina. Žít sám pro sebe a pro svoje úspěchy nemá pro člověka smysl a nemůže ho to naplňovat, protože člověk je přirozeně společenský. Během společného vaření se dítě postupně osvobozuje ze závislosti na dospělých, ale zároveň zůstává v jejich společnosti. Dítě si uvědomuje, že svou prací pomáhá ostatním a cítí se být důležité.

Jak by tedy rodiče měli udělat ten první krok?

Na začátku je dobré, si pročíst nebo poslechnout na audiu náš první díl učebnice – a díky příběhu, který vypráví 4letá Julie pochopit, jak děti vlastně uvažují a proč věci dělají tak, jak dělají. A pak se teprve pustit do aktivit s dětmi. Celá učebnice je jasným návodem k vaření s dětmi. Najdete zde mnoho chytrých tipů a praktických rad z montessori pedagogiky. Vše jsme názorně popsali, detailně ukázali na ilustracích, čistě zachytili na fotografiích i jednoznačně natočili do video ukázek. Díky učebnici pak rodiče pochopí, jak děti uvažují. Poznají zvláštnosti postupů při vaření s dětmi. Každou aktivitu uvidí na videu, kde je dospělý a dítě v interakci. A na závěr je i kuchařka se 30 recepty, které pak rodiče i děti společně začnou používat. Je zde rozepsáno, co dělá starší dítě a co to mladší.

Ty sama takto s dětmi doma vaříš?

Dnes už ne, protože mám doma dva školáky, ale když byli malí, tak ano. Dnes už vaří sami podle jednoduchých receptů. S tím mladším dítětem jsem začínala kolem devíti měsíců – to myl na podlaze v leže brambory. Dodnes ho vidím, jak z té vody a všeho byl totálně nadšený. Respektive mě vůbec nevnímal, tak byl ponořený do svého úkolu. Soustředil se a zcela se odpojil od okolí, jen vnímal sebe a svou práci. Dnes se tomu moderně říká floow. Učitelé osobního rozvoje učí dospělé, jak se do tohoto stavu dostat. Bylo skvělé, že tento stav úplného soustředění zažil můj syn jako maličký, protože to mu už zůstane na celý život – je to jako nástroj, který může používat po celý život, ať bude dělat cokoliv.

Bylo těžké celou učebnici dát dohromady­?

Vlastně ano. Dělaly jsme na tom s Kájinou Šponarovou opravdu dlouho. Nebyla to naše hlavní činnost, k tomu se obě podílíme na vedení Montessori centra, a tak odbíhání od každodenních provozních záležitostí stálo trochu sebezapření. Musím říci, že jsme se toho i hodně naučily, třeba o grafice a editaci textů. Samy jsme si řekly, že na termín vydání nebudeme spěchat a necháme to uzrát, že to děláme pro radost, až to bude, tak to bude. Jenže když spolupracujete s dalšími lidmi a my měly v týmu nakonec 10 lidí, je to jiné. Jeden je závislý na práci druhého a potřebuje na ni navázat. A tak bylo těžké začít najednou tlačit na termíny a chtít po lidech výsledky😊. Každá máme doma ještě děti, já dvě a Kájna tři, a těm se stále také chceme věnovat. Mám z toho ale dobrý pocit. Vytvořily jsme něco, co rodičům opravdu pomůže a co jsme u nás v Čechách nenašly. Hledaly jsme zasvěceného průvodce pro skutečné rodinné vaření. Knihu, která nabídne praktické rady a dobré recepty.  Naučí, jak strávit smysluplně čas při práci v kuchyni i s těmi nejmenšími dětmi. Jak je něco užitečného naučit, jak se pobavit a jak být spolu. Hledaly jsme dlouho a marně. Kuchařek je hodně i těch dobrých. Ale praktická učebnice a návod chybí. A tak jsme se takovou rodinnou učebnici rozhodly napsat samy.

Je učebnice jen pro Montessori smýšlející rodiče?

Rozhodně ne! Právě tomu jsme se chtěly vyhnout. Vaření je přeci pro všechny a není třeba k tomu něco dalšího studovat. V učebnici využíváme hodně montessori principů, protože ty nám velkým dílem pomáhají, abychom s malými dětmi uvařili to, co potřebujeme. Rodiče se tím nemusí nijak zvlášť zatěžovat, jde vlastně o to, aby si užili fungující způsob, který detailně v učebnici popisujeme.

A co bys rodičům doporučila na závěr?

Asi hlavně ať své děti v klidu pozorují, dají jim důvěru a dozví se o nich něco nového! Dnešní doba je tak uspěchaná, že nemáme ani čas se v klidu zadívat na naše úžasné děti!    

Před Vánocemi máme tak nějak v sobě zažito, že bychom měli svůj domov poklidit a napéct cukroví. Včera jsme měli ve školce 4medvědi Vánoční besídku a několik rodičů se omlouvalo, že ještě nemá napečeno a že nedonesly nic na náš společný stůl. Máme to prostě všichni v sobě hluboko zakotvené, co bychom „měli“ dělat před Vánocemi. Bavili jsme se s rodiči také o úklidu, pořádku, uspořádání a řádu našeho prostředí ve školce či domově. V montessori prostředí totiž toto vše najdete! A je to právě proto, aby se děti ve svém prostředí vyznali a našli zde svůj klid na rozvoj a aktivity. 

Jednoduché a prosté prostředí uklidňuje

Rodiče mi opakovaně říkali, že se jim na montessori prostředí líbí právě to, jak je vše na svém místě a celý prostor vypadá čistě a přehledně, že je to uklidňuje. Ano, to je právě záměr, se kterým nám Připravené prostředí Marie Montessori předala. Chceme, aby se děti ve svém prostředí cítily bezpečně, dokázaly pochopit principy. Pochopily, že zde je kuchyň a zde jíme. Zde je koupelna, zde se koupeme a máme zde kartáček na zuby a ručníky:)). Aby děti do sebe vstřebaly tento vnější řád a tím si tvořily svůj vnitřní řád, který jim dá určitou rovnováhu a jistotu ve fungování.

Slýchávám ale i rodiče, kteří říkají, že v montessori prostředí je vše tak svázané pravidly, že se tam bojí vzít i hadr a utřít rozlitou vodu na podlaze, aby to bylo dost podle pravidel. Ano, v prostředí jsou pravidla, kam co patří. Ale jen díky tomu se pak v prostředí vyzná více lidí.

A nejen to, když je v prostoru méně věcí, více je dokážeme vnímat a děti si je můžou spíše samy vybrat (svou vlastní vůlí) a začít s nimi pracovat. Což je cílem – aby si děti dokázaly vybrat práci a vnořit se do aktivity. Jedině tak děti dokáží utvářet svou vnitřní osobnost.

Uspořádání by mělo být všude, ne jen v koutku pro dítě

Když jsme spolu s Kájinou psaly Rodinnou učebnici vaření, hodně jsme se v úvodu věnovaly právě Připravenému prostředí v kuchyni. Jak ho nastavit, aby opravdu pro dítě fungovalo a my jsme v něm také dokázali žít.

Kájina mi ukázala zajímavou knížku se slovy „když chce někdo tvořit tvůrčí a klidné prostředí pro děti, musí nejprve sám udržovat pořádek a určitý řád své kuchyně. Teprve pak to může chtít po dítěti a vytvořit mu koutek s jeho věcmi. A vlastně být sám vzorem pro své dítě. Děti se učí nápodobou, a tak my sami bychom měli být autentičtí a pravdiví, jinak je stejně nic nenaučíme.“ Já s tím plně souhlasím, ale v podstatě nejde až tak o úklid, ale o uspořádání a nastavení, jak to pro sebe, své dítě i svou rodinu nastavíte.
A co je to za zajímavou knihu? Marie Kondo, Zázračný úklid. A Kájina pro vás o ni napsala pár řádků.

„To, co mě zaujalo jako první je, že Marie Kondo se nevěnuje jen běžnému úklidu ve smyslu dávání  věci na místo nebo tipům, jak bravurně setřít prach či utřít podlahu, ale zaměřuje se na radikální generální úklid domova. Možná přesněji nový pořádek či řád domácnosti. Ten je podle ní potřeba nastavit tak, abychom se obklopovali jen věcmi, které nám přinášejí radost a uspořádali je tak, abychom se k nepořádku už nevrátili.

Autorka radí, představit si, jak chceme, aby náš domov po úklidu vypadal, protříbit si myšlenky. A s tím úzce souvisí rozhodnutí, co je pro nás skutečně důležité a co nikoli. Výběr věcí, které si necháme úzce souvisí s hodnotami, které vyznáváme – podle tohoto klíče uklízíme. Je to otevřený. Ruku v ruce s úklidem v bytě dál a dál třídíme myšlenky a svá proč.

Klidný, jednoduchý, uklizený byt s příslibem udržitelného pořádku podporuje dobrou náladu a chuť něco dobrého dělat. Rovnou se přiznám, že z konkrétního podrobného popisu, jak uklidit, jsem přímo nadšená.

Marie Kondo mě tak přivedla na myšlenku, že připravené prostředí pro dítě by se nemělo omezit jen na jeho pokoj a jeho poličku v kuchyni, kde má připravené nástroje na vaření do jeho ručky. Není to jen jeho „zóna“, která je nějak ohraničena, ale že je to celý dům či byt, ve kterém společně žijeme. Pravidlo každý předmět má svoje přesné místo může a má platit všude. 

Myslím, že těžko dítě naučíme, aby si po sobě uklízelo věci na sebe, když vidí ponožky odpočívat u kanape nebo sukni na pračce…….

Nám samotným by mělo dávat smysl, že to co dítě učíme, je dobrá věc, že nám i našem dětem to k něčemu je. A sami bychom měli dělat a dodržovat to, co chceme po dítěti, protože dítě se od nás učí  hlavně příkladem, ne poučováním, jak již dobře víme :-).“