Archiv pro rubriku: UŽITEČNÉ TIPY PRO KAŽDÝ DEN

Rozhovor s autorkou Rodinné učebnice vaření

IMG-0400

Celý rozhovor najdete na stránkách znakování Baby Signs.

LOGO_Julie_Robik_okurka (2)Rodinná učebnice vaření –  www.julierobikaokurka.cz

Víte, že i devíti měsíční dítě může pomáhat s vařením? I tohle se dozvíte v rozhovoru s Renatou, kde probereme vše od založení rodinného centra, přes Montessori pedagogiku, znakování až k poslednímu skvělému projektu, kterým je učebnice vaření pro rodiče s dětmi, a to i těmi úplně malými.

Renata Křivánková v roce 2008 spoluzakládala Rodinné centrum 4medvědi. Od té doby v něm stále působí a přináší do něj zejména nové myšlenky a vize. Centrum se časem proměnilo a dnes je z něj montessori školka a jesle, kde se prostřednictvím pracoven a konzultací učí i rodiče. „Našim hlavním cílem je nabízet rodičům informace o dětské mysli. Jedině tak mohou rodiče svým dětem porozumět a rozvíjet jejich potenciál,“ říká Renata o Montessori centru 4 medvědi

Jak tedy vznikla Rodinná učebnice vaření s názvem Julie, Robík a okurka?celo_obalka

Je to projekt, který jsme s kolegyní Kájinou Šponarovou dávaly dohromady tři roky. Chtěly jsme rodičům ukázat že to, co doma dělají každý den – vaří pro svou rodinu, je skvělá příležitost pro aktivní společný život s dětmi. Že je nemusíme z kuchyně vyhánět a rychle něco uvařit a pak se jim plně věnovat. Z montessori pedagogiky vím, že děti touží být součástí opravdového života. Chtějí poznávat vše kolem sebe. Dělat to, co dělají lidé kolem nich. Nechtějí si jen tak hrát s hračkou. Chtějí reálné předměty, brát je do ruky, naučit se s nimi zacházet.

Zní to zajímavě, ale jak rodiče mohou s malými dětmi vařit? Děti toho zatím moc neumí a spíše nám vaření komplikují a rodiče pak spíše musí po dětech uklízet.

Ano, děti zatím vařit neumí, ale když začneme postupnými kroky tak, jak uvádíme v učebnici, naučí se v kuchyni pracovat již 1,5 leté dítko. Nachystáme dětem prostředí v kuchyni – vytvoříme jim místo, kam dosáhnou a kde si mohou uložit svou lžičku, své prostírání. V kuchařce ukazujeme jednotlivé aktivity, jak je dětem předvést, aby to zvládly. Jsou to malé detaily, které ale udělají velkou službu. Například nezačínáme loupat celý banán, ale pouze malé kousky. Dítě pochopí princip, zvládne malými prstíky odloupnout kousek a pak je teprve připraveno na celý banán. Dítě potřebuje také vidět, kam se vyhazuje nakonec slupka. Je to celý proces a právě to ukazujeme ve 20 videích učebnice.

Proč bychom si ale měli přidělávat práci a dětem to takto postupně v kuchyni zpřístupňovat?

Vaření není jen hra, je to skutečný život, a to je nejdůležitější pro vývoj každého dítka. Dítě se při práci v kuchyni stává sebejistější a nezávislejší. Zároveň si osahává hranice svých možností, je vnímavější a citlivější k ostatním. Učí se žít ve skupině lidí, zná svoji cenu a umí za práci ocenit sebe i druhé. Základní jednotkou přežití není totiž člověk sám, ale skupina. Žít sám pro sebe a pro svoje úspěchy nemá pro člověka smysl a nemůže ho to naplňovat, protože člověk je přirozeně společenský. Během společného vaření se dítě postupně osvobozuje ze závislosti na dospělých, ale zároveň zůstává v jejich společnosti. Dítě si uvědomuje, že svou prací pomáhá ostatním a cítí se být důležité.

Jak by tedy rodiče měli udělat ten první krok?

Na začátku je dobré, si pročíst nebo poslechnout na audiu náš první díl učebnice – a díky příběhu, který vypráví 4letá Julie pochopit, jak děti vlastně uvažují a proč věci dělají tak, jak dělají. A pak se teprve pustit do aktivit s dětmi. Celá učebnice je jasným návodem k vaření s dětmi. Najdete zde mnoho chytrých tipů a praktických rad z montessori pedagogiky. Vše jsme názorně popsali, detailně ukázali na ilustracích, čistě zachytili na fotografiích i jednoznačně natočili do video ukázek. Díky učebnici pak rodiče pochopí, jak děti uvažují. Poznají zvláštnosti postupů při vaření s dětmi. Každou aktivitu uvidí na videu, kde je dospělý a dítě v interakci. A na závěr je i kuchařka se 30 recepty, které pak rodiče i děti společně začnou používat. Je zde rozepsáno, co dělá starší dítě a co to mladší.

Ty sama takto s dětmi doma vaříš?

Dnes už ne, protože mám doma dva školáky, ale když byli malí, tak ano. Dnes už vaří sami podle jednoduchých receptů. S tím mladším dítětem jsem začínala kolem devíti měsíců – to myl na podlaze v leže brambory. Dodnes ho vidím, jak z té vody a všeho byl totálně nadšený. Respektive mě vůbec nevnímal, tak byl ponořený do svého úkolu. Soustředil se a zcela se odpojil od okolí, jen vnímal sebe a svou práci. Dnes se tomu moderně říká floow. Učitelé osobního rozvoje učí dospělé, jak se do tohoto stavu dostat. Bylo skvělé, že tento stav úplného soustředění zažil můj syn jako maličký, protože to mu už zůstane na celý život – je to jako nástroj, který může používat po celý život, ať bude dělat cokoliv.

Bylo těžké celou učebnici dát dohromady­?

Vlastně ano. Dělaly jsme na tom s Kájinou Šponarovou opravdu dlouho. Nebyla to naše hlavní činnost, k tomu se obě podílíme na vedení Montessori centra, a tak odbíhání od každodenních provozních záležitostí stálo trochu sebezapření. Musím říci, že jsme se toho i hodně naučily, třeba o grafice a editaci textů. Samy jsme si řekly, že na termín vydání nebudeme spěchat a necháme to uzrát, že to děláme pro radost, až to bude, tak to bude. Jenže když spolupracujete s dalšími lidmi a my měly v týmu nakonec 10 lidí, je to jiné. Jeden je závislý na práci druhého a potřebuje na ni navázat. A tak bylo těžké začít najednou tlačit na termíny a chtít po lidech výsledky😊. Každá máme doma ještě děti, já dvě a Kájna tři, a těm se stále také chceme věnovat. Mám z toho ale dobrý pocit. Vytvořily jsme něco, co rodičům opravdu pomůže a co jsme u nás v Čechách nenašly. Hledaly jsme zasvěceného průvodce pro skutečné rodinné vaření. Knihu, která nabídne praktické rady a dobré recepty.  Naučí, jak strávit smysluplně čas při práci v kuchyni i s těmi nejmenšími dětmi. Jak je něco užitečného naučit, jak se pobavit a jak být spolu. Hledaly jsme dlouho a marně. Kuchařek je hodně i těch dobrých. Ale praktická učebnice a návod chybí. A tak jsme se takovou rodinnou učebnici rozhodly napsat samy.

Je učebnice jen pro Montessori smýšlející rodiče?

Rozhodně ne! Právě tomu jsme se chtěly vyhnout. Vaření je přeci pro všechny a není třeba k tomu něco dalšího studovat. V učebnici využíváme hodně montessori principů, protože ty nám velkým dílem pomáhají, abychom s malými dětmi uvařili to, co potřebujeme. Rodiče se tím nemusí nijak zvlášť zatěžovat, jde vlastně o to, aby si užili fungující způsob, který detailně v učebnici popisujeme.

A co bys rodičům doporučila na závěr?

Asi hlavně ať své děti v klidu pozorují, dají jim důvěru a dozví se o nich něco nového! Dnešní doba je tak uspěchaná, že nemáme ani čas se v klidu zadívat na naše úžasné děti!    

Vánoční úklid nebo uspořádání na celý rok?

holiday-cleaningPřed Vánocemi máme tak nějak v sobě zažito, že bychom měli svůj domov poklidit a napéct cukroví. Včera jsme měli ve školce 4medvědi Vánoční besídku a několik rodičů se omlouvalo, že ještě nemá napečeno a že nedonesly nic na náš společný stůl. Máme to prostě všichni v sobě hluboko zakotvené, co bychom “měli” dělat před Vánocemi. Bavili jsme se s rodiči také o úklidu, pořádku, uspořádání a řádu našeho prostředí ve školce či domově. V montessori prostředí totiž toto vše najdete! A je to právě proto, aby se děti ve svém prostředí vyznali a našli zde svůj klid na rozvoj a aktivity. 

Jednoduché a prosté prostředí uklidňuje

Rodiče mi opakovaně říkali, že se jim na montessori prostředí líbí právě to, jak je vše na svém místě a celý prostor vypadá čistě a přehledně, že je to uklidňuje. Ano, to je právě záměr, se kterým nám Připravené prostředí Marie Montessori předala. Chceme, aby se děti ve svém prostředí cítily bezpečně, dokázaly pochopit principy. Pochopily, že zde je kuchyň a zde jíme. Zde je koupelna, zde se koupeme a máme zde kartáček na zuby a ručníky:)). Aby děti do sebe vstřebaly tento vnější řád a tím si tvořily svůj vnitřní řád, který jim dá určitou rovnováhu a jistotu ve fungování.

Slýchávám ale i rodiče, kteří říkají, že v montessori prostředí je vše tak svázané pravidly, že se tam bojí vzít i hadr a utřít rozlitou vodu na podlaze, aby to bylo dost podle pravidel. Ano, v prostředí jsou pravidla, kam co patří. Ale jen díky tomu se pak v prostředí vyzná více lidí.

A nejen to, když je v prostoru méně věcí, více je dokážeme vnímat a děti si je můžou spíše samy vybrat (svou vlastní vůlí) a začít s nimi pracovat. Což je cílem – aby si děti dokázaly vybrat práci a vnořit se do aktivity. Jedině tak děti dokáží utvářet svou vnitřní osobnost.

Montessoritoddlerclassroomwithpracticallifearea1

Uspořádání by mělo být všude, ne jen v koutku pro dítě

Když jsme spolu s Kájinou psaly Rodinnou učebnici vaření, hodně jsme se v úvodu věnovaly právě Připravenému prostředí v kuchyni. Jak ho nastavit, aby opravdu pro dítě fungovalo a my jsme v něm také dokázali žít.

Kájina mi ukázala zajímavou knížku se slovy „když chce někdo tvořit tvůrčí a klidné prostředí pro děti, musí nejprve sám udržovat pořádek a určitý řád své kuchyně. Teprve pak to může chtít po dítěti a vytvořit mu koutek s jeho věcmi. A vlastně být sám vzorem pro své dítě. Děti se učí nápodobou, a tak my sami bychom měli být autentičtí a pravdiví, jinak je stejně nic nenaučíme.“ Já s tím plně souhlasím, ale v podstatě nejde až tak o úklid, ale o uspořádání a nastavení, jak to pro sebe, své dítě i svou rodinu nastavíte.
kondoA co je to za zajímavou knihu? Marie Kondo, Zázračný úklid. A Kájina pro vás o ni napsala pár řádků.

To, co mě zaujalo jako první je, že Marie Kondo se nevěnuje jen běžnému úklidu ve smyslu dávání  věci na místo nebo tipům, jak bravurně setřít prach či utřít podlahu, ale zaměřuje se na radikální generální úklid domova. Možná přesněji nový pořádek či řád domácnosti. Ten je podle ní potřeba nastavit tak, abychom se obklopovali jen věcmi, které nám přinášejí radost a uspořádali je tak, abychom se k nepořádku už nevrátili.

Autorka radí, představit si, jak chceme, aby náš domov po úklidu vypadal, protříbit si myšlenky. A s tím úzce souvisí rozhodnutí, co je pro nás skutečně důležité a co nikoli. Výběr věcí, které si necháme úzce souvisí s hodnotami, které vyznáváme – podle tohoto klíče uklízíme. Je to otevřený. Ruku v ruce s úklidem v bytě dál a dál třídíme myšlenky a svá proč.

Klidný, jednoduchý, uklizený byt s příslibem udržitelného pořádku podporuje dobrou náladu a chuť něco dobrého dělat. Rovnou se přiznám, že z konkrétního podrobného popisu, jak uklidit, jsem přímo nadšená.

Marie Kondo mě tak přivedla na myšlenku, že připravené prostředí pro dítě by se nemělo omezit jen na jeho pokoj a jeho poličku v kuchyni, kde má připravené nástroje na vaření do jeho ručky. Není to jen jeho “zóna”, která je nějak ohraničena, ale že je to celý dům či byt, ve kterém společně žijeme. Pravidlo každý předmět má svoje přesné místo může a má platit všude. 

Myslím, že těžko dítě naučíme, aby si po sobě uklízelo věci na sebe, když vidí ponožky odpočívat u kanape nebo sukni na pračce…….

Nám samotným by mělo dávat smysl, že to co dítě učíme, je dobrá věc, že nám i našem dětem to k něčemu je. A sami bychom měli dělat a dodržovat to, co chceme po dítěti, protože dítě se od nás učí  hlavně příkladem, ne poučováním, jak již dobře víme :-).”

 

 

 

 

 

 

Praktický život na podzim

Co můžeme doma dětem nabídnout?

IMG-3474 IMG-3475 IMG-3476 IMG-3455 IMG-3454

 

 

IMG-3453

 

 

 

 

 

 

  • Loupání semínek slunečnice Práce s pinzetou je pro dítě složitá aktivita, ale stojí za to, protože se naučí dobře ovládat svůj pevný úchop prsty. Menší děti (cca 2 roky) mohou vylupovat semínka i prsty u hodně vyzrálé slunečnice. Pro děti máme nachystanou i hezkou dózu, kam dítě může odložit vytažená semínka. Štěteček je na pečlivé vyčištění tácku na konci práce – ten je možné vynechat. Smysl aktivity je např. takový, že semínka budeme dávat ptáčkům v zimě do krmítka.
  • Přenášení kaštanů kleštičkami Děti baví přenášet malé předměty a učit se ovládat úchop. Nejprve si sami vyzkoušejte, zda kaštany vašimi kleštičkami skutečně jdou nabrat, aby to šlo i dítěti, nebo můžeme použít alespoň lžičku. Pro menší děti je lákavější spíše přenášet kaštany z velkého košíku do mističky, což může dobře posloužit jako dekorace třeba na okně.
  • Vrtání kaštanů Ukážeme postupné kroky, upozorníme na ostrý vrták a jak s ním jemně pracujeme. Poukážeme na smysl aktivity – můžeme si zkrášlit náš pokoj a někam si výrobek vystavit. Menším dětem můžeme pomoci s vrtáním, ale upevnění kaštanu a utažení otvíráku necháme spíše na nich.
  • Louskání ořechů Děti rády používají svou sílu a poznávají, jak velké úsilí to vyžaduje. Jedna volná miska je na vyloupané oříšky a druhá na skořápky. Někdy je třeba i skořápky zamést pod stolem a to je hned navázání na další aktivitu. Obecně je dobré děti naučit jíst ořechy, získávají tak potřebné tuky pro svůj růst a vývoj mozku. U menších dětí, pokud se bojíte zaskočení oříšku v krku, můžeme ořechy namlít v mlýnku, a tak navážeme další aktivitu na louskání . 
  • Třídění podzimních plodů Když dítě třídí, rozvíjí tím svůj mozek a hledá “matematický” vzorec odlišností jednotlivých plodů. Pečlivě sleduje vlastnosti jednoho předmětu a porovnává je s vlastnostmi druhého předmětu. Zkoumá tvar, barvu, povrch, vůni (malé děti často i chuť :), tak je při práci mějte pod kontrolou (hrozí zaskočení v krčku). Nabíráním plodů trénuje malý průzkumník i jemný úchop. Toto vše jsou střípky informací pro orientaci a pochopení světa.
  • Frotáž listů Tato krásná aktivita již spíše může zapadat do výtvarných aktivit, ale je také spjata s podzimem a děti se na ní mnoho naučí. Pod papír vložíme list a táhneme rychlými tahy naplocho položenou voskovkou po papíře. Objeví se jemná struktura listu, kterou si může dítě prohlédnout. Na jeden list můžeme použít i více podzimních barev, tak jako je to v přírodě na listech. Menším dětem pomůžeme s přidržením listu a papíru na sobě.

Zvládne dítě tyto aktivity již dnes?

Dovednosti, které dítě při aktivitách získává se postupně na sebe nabalují a rozvíjejí. Nic se neděje samo od sebe. Pokud máte pocit, že je vaše dítě na tuto práci ještě malé, zkuste dítěti nabídnou jen část aktivity (ostatní můžete udělat vy) a pozorovat, co skutečně již samo zvládne. Je zde tenká hranice mezi tím, co je už moc jednoduché (dítě nudí) a co již samo zvládne (je to pro dítě zajímavá výzva, při které se rozvíjí). Nezapomeňte, že právě při hlubokém zaujetí, ponoření se do práce a dlouhém soustředění se dítě vnitřně rozvíjí a utváří. Bez pozorování konkrétního dítěte je těžké posoudit, zda aktivitu již zvládne, či ještě ne. Nebojte se to tedy s dítětem postupně vyzkoušet. 

Co jsou aktivity praktického života?

V rámci připraveného montessori prostředí se snažíme dítěti zprostředkovat běžné aktivity  každodenního života. Když dítě pochopí, jak se zdánlivě obyčejná aktivita dělá – detailní pochopení a zažití si jednoduchých pohybů –  má možnost postupně zažít svět kolem sebe přes své pohyby, své myšlenky a své smysly. Dítě dokáže detailně napodobit pohyby dospělého, ale zároveň se při aktivitách postupně stává nezávislou bytostí. 

Snažíme se připravovat aktivity, které dítě spojují se svou kulturou nebo např. s daným ročním obdobím a měla by dávat smysl:), aby bylo jasné “k čemu nám to bude dobré”. Např. vrtáme kaštany, abychom si vytvořili ozdobu. Ukažte dítěti, kam ji pak může vystavit.

Používáme reálné nástroje a předměty, které jsou skutečně funkční. Nepoužíváme hračky, které užíváme jen jako:( Hledáme různé přírodní produkty a materiály – keramika, sklo, dřevo, kov. Vždy připravujeme aktivitu celou a se všemi dílčími kroky.  Myslíme na to, aby nástroje nebyly pro dítě moc velké, těžké, tuhé či vysoké, aby dítě mělo např. kam odložit odpad či použité nástroje. To dítěti poskytuje jakýsi návod a jednoduše ho provází aktivitou, aniž by mu někdo musel říkat, co je ještě potřeba udělat. 

Chceme, aby dítě uspělo!

Zkrátka vše připravíme tak, aby dítě uspělo:) a cítilo, že to dokázalo. Pak má chuť na další aktivitu. Dítě potřebuje stavět jednu dovednost na druhou. Poprvé aktivitu ukážeme my sami celou od začátku do konce a pak práci necháme na dítěti. Poodstoupíme a necháme dítě v klidu znovu a znovu aktivitu pilovat, až ji zcela ovládne. Po té již dítě nezajímá a má chuť vyzkoušet něco dalšího. Nechte proto dítěti jednu aktivitu nějaký čas a pozorujte ho. Může se k ní i několikrát vrátit,  ale po čase ji opustí:).

 

Výtvarka pro 5 smyslů na doma

IMG_36771Když dceři byl rok, chtěla jsem jí představit malování a  jako první mě napadly tempery. Dělají krásné syté barvy a práce se štětcem by pro ni mohla být zajímavá. Ale vzápětí jsem se zarazila a představila si, co asi tak s barvami udělá – začne je strkat do pusy.

A tak jsem jí raději dala pastelky, které mi přišli bezpečnější při “ožužlávání”. Jenže na pastelky většinou malé děti musí tlačit, aby z nich vydolovali nějakou krásnou stopu a to bývá u malých nezkušených batolat problém. Tak se stalo to, že jí malování nijak nezaujalo a skutečně malovat začala mnohem později.

Škoda, že jsem tehdy neznala např. tento recept http://carujeme.cz/jedla-prstova-barva-pro-deti-za-par-korun/ nebo koncept “Výtvarky pro 5 smyslů” jejíž koncept vytvořila Montessori lektorka Kamila Balcarová. 

S Kamilou jsme se potkaly na kurzu AMI, kde s nadšením o své metodě mluvila. A řekla bych, že nadšeni z toho mohou být i další rodiče!

Ahoj Kamilo,

jsi autorkou konceptu “Výtvarka pro 5 smyslů”, mohla by jsi říci jak vlastně vznikl a proč?

Výtvarná výchova je jedním z oborů, které jsem vystudovala na Pedagogické fakultě UK v Praze. Původně jsem pracovala s dětmi v pubertálním věku. Díky nim jsem se naučila přemýšlet nad výtvarkou z hlediska věkových potřeb a zvláštností dětí, tak aby se v hodinách Vv zapojili i ti, kteří měli z nějakého důvodu už zablokovanou tvořivost anebo zrovna procházeli obdobím “krize výtvarného projevu”.
Pak přišly mé vlastní děti a ukázaly mi, co nejvíce potřebují, aby jejich přirozená touha udělat stopu či záznam nebyla hned v zárodku potlačena.
A konečně studium Montessori pedagogiky mi umožnilo propojit své postřehy z praxe s Montessori filozofií i didaktikou.
Výtvarka pro 5 smyslů” je tedy syntézou teorie a praxe , je to v zásadě jednoduchý koncept podpory přirozeného tvořivého potenciálu nejmenších dětí. Vznikl, protože ráda tvořím. Když jsem hledala podporu v běžně dostupných knížkách s výtvarnými nápady pro malé děti, zjistila jsem, že se téměř všichni autoři orientují na děti od 3 let výše. Vymyslet tedy koncept práce s batolaty se mi jevilo jako zajímavá výzva.

Jak tento koncept přijímají další rodiče?

“Výtvarku pro 5 smyslů” učím hlavně v rámci rodinných center. Pracuji s dětmi a rodiči v kurzech, vedu semináře pro rodiče, zároveň učím v lektorském týmu, kde vzděláváme lektory rodinných center. Dospělí jsou často překvapeni, jak přirozené a jednoduché je vyjít z tvořivých potřeb malých dětí a začlenit výtvarku do běžného každodenního života.

Jak tedy s batolaty pracuješ, nedala by jsi nám pár tipů na výtvarné aktivity?

Prvním krokem je, nechat malé děti vyzkoušet si různé druhy materiálů, ze kterých se dá tvořit, nechat je tyto materiály prozkoumat, umožnit jim zapojit všechny smysly. Pro batolata je totiž přirozené, že svět zkoumají všemi smysly, potřebují se nejen dívat, dotýkat, ale též ochutnávat.
Proto materiály musí být nejen bezpečné, ale ještě lépe jedlé. Vlastně je nejpřirozenější, když pro tvořivé účely v tomto věku poslouží potraviny či suroviny (např. modelína z mouky, vody, soli, lepidlo ze Solamylu, čaj či pigmenty z koření na malování). Děti od cca 18 měsíců už tuto modelínu, lepidlo či pigmenty, primárně nejedí,  vedeme je k tomu, jak se s materiály pracuje, ukazujeme postupy modelování, lepení, malování apod. Pokud však dojde k ochutnání, nehrozí žádné nebezpečí. Jedlost materiálů je také skvělá pro uvolnění rodiče, který tím pádem příliš nezasahuje do tvořivého procesu dítěte, protože kromě umazání nehrozí žádné nebezpečí. Pokud je dospělý dobrý pozorovatel vnímá, že v batolecím věku je tvořivost přirozenou součástí dítěte, pro dítě má význam především proces, nikoliv výsledný produkt. Dítě do 2 let např. potřebuje lepit tak, že se svobodně ponoří do činnosti lepení, spotřebuje celé “lepidlo”, nevnímá důležitost použít lepidlo, jen jako prostředek ke slepení nějakého výrobku.

Dalším důležitým krokem přirozené podpory dítěte v jeho tvořivosti je nechat ho pracovat s bezpečnými nástroji (např. kulaté nůžky, štětce s kulatým držátkem, dobře uchopitelné voskovky měkké pastelky, křídy namočené v mléce, či tupý klacík na kreslení do písku).

Nechat děti něco vyrábět podle námětu (např. jablíčko, motýl, žába apod.) je třetím krokem a má smysl od 2 let výše.
Je dobré vědět, že pokud se má dítě do námětu nějak samo promítnout, musí ho prožít, mít zážitek, aby námět nebyl jen napodobivou šablonou. Když např. s dětmi pracujeme na námětu “jablko”, mělo by ho nejen vidět, ale dostat do ruky, vnímat jeho velikost, váhu, povrch, přičichnout si i ho ochutnat. Zážitková lekce, seznámení s reálným předmětem zvířetem či substancí by měla předcházet zpracování jakéhokoliv výtvarného úkolu. Do 3 let věku totiž tento zážitek, proces, opět silně převýší význam výsledku – např. hotového obtisku jablka.

A zde je pár receptů na výrobu domácích výtvarných materiálů:

Modelína

1 hrnek studené vody – 230 ml 1 hrnek soli – 200 g
3 hrnky hladké mouky – 600 g

Mouku se solí smícháme dohromady, postupně přiléváme vodu, až zpracujeme hladké a poddajné těsto, které se nelepí. Nevaříme. Hotové výrobky necháme vytvrdnout na vzduchu.

Domácí lepidlo

100 ml vody
1 lžička solamylu

Solamyl rozmícháme ve studené vodě a za postupného míchání přivedeme k varu, povaříme 1 minutu, dokud nezhoustne. Necháme schladnout, přelijeme do sklenice. Toto lepidlo lze použít do 24 hodin, pak mění konzistenci. Je vhodné na lepení papíru.

Potravinové Pigmenty a barviva vhodné pro děti

kurkuma
paprika
skořice
kakao
matchatea (intenzivní zelený čaj z Japonska)
štáva z řepy

šťáva z borůvek či aronie

Pigmenty z koření nejlépe získáme tak, že koření krátce povaříme v troše vody, necháme přes noc louhovat a ráno scedíme přes husté síto.
Barevné šťuvy z borůvek či aronií získáme propasírováním čerstvých plodů, u řepy je lepší nakrájet na kousky a povařit, po vychladnutí použít vyvařenou hustě červenou šťávu.

Prášek zeleného matchatea je třeba přelít vroucí vodou, nechat krátce vylouhovat.
Pigmenty nejlépe malují na bílé savé papíry (ruční papír či kladívková čtvrtka) nebo jsou vhodné k obarvení domácí modelíny.

 

Co už není Montessori přístup?

Co už není Montessori přístup k batolatům?

Podívejte se na toto video – vypadá to všechno krásně:

  • Chlapeček klidně sedí (je aktivitou naplněn a asi sedí na nízké a jemu pohodlné židli),
  • maminka mu poskytla krásné věci (které rozvíjí jeho estetické cítění), 
  • nádobí je rozbitelné (chlapeček si může zažít příčinu a následek),  
  • pracuje s opravdovými potravinami a asi pravděpodobně si pak svůj výtvor i sní  (čili potřebné propojení s reálným životem a činnost má tak svůj smysl).

Proč si myslím, že toto není Montessori přístup? Podívejte se na to sami :) Celý příspěvek

Proč by se děti do 6 let neměly dívat na TV a hrát hry na tabletu?

imagesMoje lektorka na AMI Montessori výcviku říká, že děti do 6 let, by se neměly dívat na televizi, hrát hry na počítači či tabletu.

V dnešní době plné těchto technologií je to těžké. Pokud, ale známe důvody, proč to není vhodné, jsme ochotni toto co nejvíce omezit. My dospělí věčně koukáme do počítače či mobilu a děti, které od nás vše kopírují, to také chtějí dělat. A pak u dětí platí, že “s jídlem roste chuť”. Čím více dětem necháme možnost se na televizi dívat a hrát hry na tabletu, tím více to budou vyžadovat. 

Celý příspěvek

Děti raději sklízí než sází aneb jak na “jedlý balkón”

Na čarodějnice jsme, jako již několikátý rok, se 4medvědy byli na prezentační akci na Pankráci, kterou pořádalo Caffe Na půl cesty, Green Doors.

jedlý balkonMezi neziskovými organizacemi, zde také byla Příspěvková organizace KOKOZA, která přichází do měst s nápady na “jedlý balkón”. Na balkón do samozavlažovacích květináčů (tak rychle nevyschnou a nemusí se zalévat každý den) si můžete pak zasadit nejen bylinky, ale také rajčata, kedlubny i mrkev.

Celý příspěvek

Jak je to s dětskou chamtivostí

Téměř každý týden se mě nějaký rodič na pracovně ptá, jak řešit to, že děti chtějí něco mít a když nemají, začnou brečet.

 Děti žijí teď a tady. Chtějí mít věci v ruce nyní, ne až za chvilku až si pohraje kamarád. Nebo příště, až znovu přijdeme na návštěvu, jak jim často slibujeme. Do jejich hlavy se nevejde toto vnímání času, nemají zkušenost s časem, tak jako my. A proto je lepší je do toho nenutit a spíše přijmout jejich touhu vlastnit. Například jim říci: “Toto je tvoje lopatka, chlapečkovi se také líbí. Asi by mu to udělalo radost, kdyby si ji mohl prohlédnout”.Nenutit je půjčovat, spíše dávat informaci, aby pochopili o co jde. 

Celý příspěvek

Patlání, které ruší od jídla

Montessori inspirace pro život – otázky a odpovědi

P1100957Otázka

“Má dcera ve věku 1,5 roku se velmi touží patlat v jídle. Ale řekla bych, že jí to vlastně od jídla ruší – ve výsledku sní jen trochu, všechno kolem je upatlané a většinu času se jídlem jen prohrabuje ručičkama.”

Odpověď

Většina dětí si tím musí projít. Některé děti toto období mají už před ukončením prvního roku. Konzistence jídla je totiž velmi zajímavá pro smyslové zkoumání dětí. A smyslové zkoumání děti velmi potřebují pro svůj zdárný vývoj. To, co my jako rodiče můžeme udělat je podívat se tzv. pod pokličku a zjistit, co se za tím skutečně skrývá. Můžeme pak následovat několik níže popsaných kroků:

1.       Nechat dítě patlat, čímž se touto aktivitou nabaží.

2.       Nenechat dítě patlat jídlo –  protože jídlo je na jídlo a ne na patlání.

3.       Nabídnou tedy dítěti jinou „patlací“ aktivitu na jiném místě než u stolu a v jiný čas než v době jídla. Nabízí se např. omyvatelná podlaha s podložkou u kuchyňské linky či v koupelně.

4.       Na patlání dítěti můžeme vyrobit hmotu, jejíž konzistenci (tekutější či tužší) můžeme měnit, aby si dítě mělo možnost osahat vše a získat tak co nejvíce informací o tomto světě. Pro dítě může být i zajímavé mít sypký materiál.

5.       Recept na hmotu: půl hrníčku mouky, půl hrníčku vody a lžičku jedlého oleje, poměr lze měnit.

6.       Tohle můžeme nabídnout už i např. devítiměsíčním miminkům a dále pak v jakémkoliv věku – pokud vidíme, že to dítě stále zajímá (i třeba pětileté děti se k patlání rády vracejí).  Hmota je jedlá a u malých dětí můžeme očekávat, že ji budou zkoumat i skrze ústa. I to je v pořádku. Jen prosím pomysleme na lepek a stáří vašeho miminka.

7.        Když děti časem povyrostou a stále touží po smyslových zážitcích s jídlem, můžeme je zapojit do našeho vaření. Zde je mnoho příležitostí si věci i kuchyňské nástroje osahat. Děti milují vaření a aktivity v kuchyni, které zvládnou sami.

Výsledek tedy je, že děti získají zkušenost s dalšími hmotami, věcmi, kuchyňskými nástroji, protože jim to umožníme. Děti také zjistí, že u jídelního stolu se jí a nemají pak potřebu zde patlat jídlo. Mohou se v klidu najíst, protože je nerozptyluje jejich potřeba zkoumání.

Můžeme s tím začít i u starších dětí, které již mají nějaké zkušenosti za sebou – již u jídla patlaly a rodiče jim to odpírali a žádali je, aby jedly. Nejdříve ale musejí děti pochopit (díky stálému a neústupnému opakování ze strany rodiče), že nyní se trochu změnila pravidla daná rodičem. Že patlat se může, ale ne u stolu, ale na podložce někde jinde.