Archiv rubriky: JINÝ PŘÍSTUP K DĚTEM

Klíčení semen – aktivita pro děti na konci zimy

Jsme na konci zimy, za chvilku tu bude jaro, ale ještě si přeci jen počkáme, než vyraší nové rostliny a zelenina. Naklíčená semínka, ale můžeme posvačit již dnes. Klíčení semen je super věc, hlavně v tomto období, kdy potřebujeme zahnat únavu a občerstvit se. Při klíčení semen vzniká velké množství energie k vývoji nové rostliny a tu můžeme využít i pro svou imunitu na konci zimy.

Jedinečná aktivita pro děti na pozorování i povzbuzení imunity

klíčení semínekZdroj: škoka 4medvědi, 2014

Pro malé děti to může být velké dobrodružství. A kromě toho myslím, že schopnost pozorování proměny něčeho v něco, je samo o sobě velká dovednost, která se může hodit i v úplně jiných oblastech života. Jakmile se suché semeno namočí do vody, začíná metabolická proměna, kdy několikanásobně vzroste množství vitamínů a minerálů a aktivují se enzymy, probouzí se život.

V naší školce klíčení semen ukazujeme dětem již mnoho let. Víme, že pro děti je to moc zajímavá aktivita nejen proto, že mohou pozorovat semínka, ale také protože pracují s vodou a reálnými předměty. A to je velké lákadlo pro všechny děti bez rozdílu věku. 

Jak naklíčit semínka k jídlu?

klíčení mungo

klíčení mungo 2

Autorka Eve Herrmann ve své knize 100 aktivit Montessori – Objevujeme svět v kapitole Příroda a botanika názorně popisuje postup, jak je možné pozorovat klíčení semene, kdy pozorujeme vyhánění kořínku a klíčku rostliny: „..k pozorování klíčení si připravíme: fazolky, skleněnou zavařovačku, džbánek s trochou vody a savý papír…..ze savého papíru vystřihneme pruh o stejné výšce jako zavařovačka, srolujeme ho a vložíme do sklenice. Rozprostře se podél stěn. Dítě vloží mezi papír a sklo několik fazolek. Potom nalije na dno sklenice vodu a položí sklenici na stolek, kam ji bude chodit pozorovat.“ (s.99)

Pro rychlé klíčení v kuchyni, kdy naším cílem je naklíčit semínka k jídlu, nám stačí miska s vodou a okenní parapet nebo místo na kuchyňské lince. Některé zdroje uvádí semínka zakrývat utěrkou, aby měly tmu pro svůj růst, ale to nepovažuji za nezbytné. Během několika málo dnů nám vyroste malá zahrádka, kterou si můžeme udržovat po celý rok. Postup práce s dětmi při klíčení např. munga rozebíráme v aktivitě č. 20 Klíčení v naší Rodinné učebnici vaření. Natočili jsme k tomu i video jak na to:)

A protože vás chceme podpořit,

vytahujeme video návod z Rodinné učebnice vaření sem na blog.

Video zde najdete pouze do konce února 2018.

Zdroj: Rodinná učebnice vaření

Která semínka se dají použít? Čočka, vojtěška, řeřicha i slunečnice…

K jídlu se hodí naklíčené fazole, mungoneloupaná čočkavojtěška nebo třeba i řeřicha, která ovšem může mít pro někoho nepříjemně silný odér. Překvapivě naklíčí i loupaná slunečnice. Klíčky jsou dobré jako ingredience do salátů nebo do pomazánek.

Namleté naklíčené žito (pšenice, oves, ječmen) se přidává do těsta na chleba. Jednoduchý recept pro děti na domácí chleba jsme zařadily i do třetí části Učebnice vaření Jůlie, Robík a okurka.

A co můžeme dělat dál se semínky? Sbírat je v přírodě, zkoumat a sázet do hlíny a pak pozorovat růst.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Zdroj: Magazín zahrada

Procházky přírodou mohou být i tématické, v našem případě na procházce dětem ukazujeme třeba stromy, které vyrostly z malého semínka, sbíráme jejich plody a doma můžeme pozorovat, co se v nich skrývá.  Na prkénku plody s dítětem rozkrojíme a podíváme se, co je uvnitř, zkoumáme tvar, barvu, povrch, vůni, velikost apod.

Na jaře můžeme zasadit ze semínka např. slunečnici, která vyroste v nádhernou květinu během jedné sezóny, a to i na balkóně (návod na pěstování najdete v Magazínu zahrada), Zajímavý je i způsob klíčení- sázení pecky avokáda a samozřejně všem známé klíčení a sázení hrášku, který je sladký přímo z lusků a je to velká pochoutka pro všechny děti.

Můžeme se pustit i do celoživotního projektu sázení stromů ze semene, tzv. generativního množení, např. jedlého kaštanu (http://www.jedlykastan.cz).

Možností je spousta.Tak hola, hola, klíčení volá a hlavně na jaře :-).

S pozdravem Kájina Šponarová, autorka Rodinné učebnice vaření

PF 201-8 věcí, které děláme pro děti

pf_31. Podporujeme lidské tendence dětí.

V každém z nás jsou lidské tendence a záleží na tom, do jaké míry se projeví v závislosti na prostředí, v kterém se pohybujeme. Dítě má v sobě přirozeně tyto tendence, právě to ho odlišuje od zvířat. Lidé obecně tíhnou například k žití ve společenství, prozkoumávání, potřebují se orientovat v prostředí a situacích, komunikovat, manipulovat s nástroji, abstraktně myslet a smysluplně pracovat. Dobrý příklad je třeba to, jak se dítě samo od sebe začleňuje do společnosti, jak se přirozeně ladí na svou kulturu a společnost, do které se narodilo. Je dobré děti v těchto tendencích podporovat.

Když děti chtějí pomáhat můžeme jim svěřit „důležitý“ úkol. Ve dvou letech zvládnou prostřít stůl pro sebe a později i pro všechny členy rodiny. Je dobré, když mají nízkou poličku, kde si vše potřebné mohou samy vzít a donést ke stolu. Tříleťáci mohou zalévat květiny, ustlat postel či zamést podlahu. A stejně tak je zajímá jakákoliv práce v kuchyni či na zahradě. Jak zapojit děti od jednoho roku do vaření najdete v Rodinné učebnici vaření

2. Počítáme s vývojovými fázemi dětí.

V našem centru 4medvědi vycházíme z pedagogiky Marie Montessori a ta krásně popsala vývojové fáze od narození do 24 let člověka. Vždy jsem znovu a znovu v údivu, jak přesně to na děti sedí. Díky těmto fázím můžeme být o krok napřed před dítětem a skutečně reagovat na jeho potřeby. Například víme, že kolem třetího roku se mění dítěti jeho mysl a nastavení. Je to třeba dobře vidět na dětech na pískovišti. Do třech let jsou schopny vedle sebe sedět a „opičit se“ po sobě a kopat jámu lopatkou. Každé tu svojí. Ale po třetím roce najednou mají zájem o socializaci a kamarády vnímají zcela odlišně. Začnou spolupracovat a domlouvat se. Jámu pak kopou spolu a pěkně si to užijí! A to je právě doba, kdy děti potřebují být v kolektivu a užít si různorodost kamarádů. Ale vždy jen tak trochu a zase se zpět vrátit ke své rodině. To až později kolem šestého roku začnou toužit chodit samy do školy, přespávat u kamarádů. Ale stále se ještě rády vracejí do svého domova a bezpečí. Po dvanáctém roce už potřebují svou rodinu méně a méně.

3. Obohacujeme absorbující mysl dětí.

Děti mají trochu jinou mysl než my dospělí. Děti nasávají vše, co kolem sebe vidí, cítí a zažívají. Nasávají celým tělem a svými smysly, zcela bez hodnocení a předsudků. Vše si ukládají do své mysli a tvoří z toho pak samy sebe. Je tedy důležité nabízet dítěti mnoho podnětů z různých oblastí. Ukazovat jim krásné věci a uspořádané prostředí. Jen díky své absorbující mysli si pak se vším vytvoří vazbu a v dospělosti si budou moci lépe vybrat kým chtějí být.

I my jsme pro ně vzor a jejich průvodcem života. Pokud tedy chceme, aby naše dítě milovalo umění, berme ho na výstavy. Pokud chceme, aby byl milovník vrcholového sportu, zapojme dítě již od útlého věku. Každé dítě má v sobě ale jiné nastavení a je třeba ho vnímat a podporovat jeho jedinečný potenciál. Je klidně možné, že dítě nebude milovat umění, ale raději si půjde zaplavat, navzdory našim představám a přáním.

4. Jdeme naproti senzitivním fázím dětí.

Tyto fáze najdeme u každého dítěte zhruba ve stejném věku. A je jen na nás, zda jim jdeme naproti (podporujeme je) a necháme je plně rozvinout, nebo je necháme jemně propuknout a pak odeznít. Tato zvýšená citlivost přichází sama, bez vnějšího vlivu a ukazuje se především v potřebách dětí. Je dobré tedy dítě nezastavovat, protože to je doba, kdy se danou věc učí rychle, hladce, spontánně a bez námahy.

Známe senzitivní období jazyka (0-6 let). Děti se zhruba do šesti let učí jazyk a komunikaci zcela jednoduše. Proto bychom jim měli jít naproti a dopřát jim slyšet a vnímat „jazyk“ co možná nejvíce, proto s nimi hodně mluvíme, zpíváme a používáme pomůcky, u který se rozvíjí slovní zásoba (nejen podstatná jména, ale i slovesa či přídavná jména).

 Stejně tak je to s pohybem (0 – 4,5 let). Samy bez vnější pomoci se naučí sedět, chodit i běhat. Není třeba, aby je to někdo speciálně učil. Přijdou na to samy. Naším úkolem je jim jen nebránit a nedělat překážky (např. dětská ohrádka).

Dále známe citlivost pro řád (1,5 – 4,5 roku). Děti rády vidí věci na svém místě, mají tak svou jistotu (bezpečí) a svému okolí lépe rozumí. Rády také zažívají známé situace a rituály.

V rámci své citlivosti pro sociální vývoj (2,5 – 6 let) se děti snaží napodobovat naše počínání – pozorují nás, jak vaříme, jíme či myjeme nádobí. Proto je dobré jim tyto činnosti, co nejvíce dopřát.

Příroda je vybavila ještě další citlivostí, a to pro smyslové vnímání (0 – 5 let). Velmi dlouho věci osahávají, zkoumají či dlouze pozorují. Hodně viditelný je jejich zájem o velmi malé předměty.      I když si myslíme, že je koberec doma vyluxovaný, děti tam stejně s velkým zájmem najdou malý drobeček od snídaně a pokoušejí se ho sebrat. V knížkách ukazují nejmenší mravenečky a na zahradě je zajímají malí šnečci namísto krásných velkých květin.

5. Připravujeme připravené prostředí pro děti.

V montessori třídě se snažíme vytvořit krásné a zároveň funkční prostředí, které děti láká k činnostem. Ladíme barvy, hledáme různé materiály a tvary (např. krásné nádobí). Zažeháváme jejich zájem a otevíráme bránu k poznání. Dítě se takto cítí bezpečně a mozek má tedy prostor se nezabývat základními potřebami, ale může se uvolnit a začít se rozvíjet. V našich třídách v Montessori centru 4medvědi vycházíme dítěti vstříc jejich potřebám v každém detailu. Nábytek a další zařízení je výškově přizpůsobeno, všechen pracovní materiál je v dosahu dětí. Každá věc má své místo a děti díky tomu vědí, kde co najdou, když to potřebují. V uspořádání pomůcek panuje řád, vše má své místo, pomůcky jsou řazeny od jednoduchého ke složitému, od konkrétního k abstraktnímu. Každá pomůcka izoluje jednu vlastnost a má v sobě zabudovanou důležitou kontrolu, takže dítě si může samo odhalit chybu a dál s ní pracovat.

Když děti pozvou kamaráda na čaj a použijí pomůcku „čajový obřad“ a omylem vodu rozlejí na podlahu, jsou schopny si samy (bez pobídnutí dospělých) dojít pro hadřík na podlahu a vše vysušit. A to je právě kouzlo připraveného prostředí. Děti mohou dělat věci samy z vlastní motivace a vůle, protože vědí jak .

6. Vědomě pozorujeme děti.

Soustředěným pozorováním uvidíme senzitivní fáze našeho dítěte, které u něho právě probíhají, najdeme a můžeme podpořit jeho lidské tendence a můžeme dobře připravit či poupravit připravené prostředí, aby pro dítě dobře fungovalo. Velmi často pro děti ve 4medvědech vytvoříme nějakou pomůcku, sami ji vyzkoušíme, promyslíme její užití, ale pak stejně čekáme, zda bude dobře fungovat pro dítě samotné. Může to být detail jako například to, že kolíček na prádlo je moc tuhý a dítě ho neumáčkne. Nebo nůž, kterým krájí banán je moc dlouhý a dítěti se s ním špatně manipuluje. Kartičky s písmenky jsou moc velké, dítěti po rozložení padají ze stolu. Tedy pozorujeme a ladíme prostředí dítěti na míru, aby svou práci úspěšně zvládlo, a tak posilujeme chuť k novému tvoření a práci.

7. Dáváme dětem svobodu i hranice.

Důležitý nástroj respektující komunikaci s dětmi je právě svoboda a její hranice. Hranice je třeba pevně a důsledně držet, aby uvnitř mohly mít děti svou svobodu. Děti jsou ochotné dodržovat svá pravidla a jsou i dobrými ochránci těchto smysluplných pravidel, které se ve třídě i doma dodržují. Od dospělého se pak očekává nastavit neměnná pravidla, která platí pro všechny v daném prostoru, nezávisle např. na náladě, únavě apod. Např. u nás doma dětem říkám, že zuby se čistí v koupelně, abychom se nepokapali pastou. Náš tatínek, ale věčně chodí po bytě. Děti mu to však stále připomínají a hlídají pravidlo.

8. Přijímáme děti takové, jaké jsou.

Každý lidský tvor potřebuje přijetí a lásku, aby se cítil bezpečně. Když se cítí bezpečně, může se zcela otevřít a rozvíjet. Je to základní předpoklad pro šťastné dětství a celý život. A nezapomeňme, že i dospělí kolem dětí se musí cítit přijati a bezpečně, aby se mohli plně věnovat dětem:). Věnujme tedy svou pozornost i potřebám nás dospělých.

Chcete vědět více a používat toto v praxi?

Rodinná učebnice vaření – Julie, Robík a okurka

Také doma s dětmi vaříte pro svou rodinu? Naučíme vás, jak zapojit do vaření i děti od jednoho roku. Využíváme montessori pedagogiku, abychom s dětmi postupnými kroky došli k cíli.

Představuji vám můj nový projet, který jsem s kamarádkou Kájnou nyní dokončila. www.julierobikaokurka.cz 

Rodinná učebnice vaření – Julie, Robík a okurka

www.julierobikaokurka.cz

 

Učebnice je jasným návodem k vaření s dětmi.

Najdete mnoho chytrých tipů a praktických rad z montessori pedagogiky.

Vše je názorně popsáno, detailně ukázáno na ilustracích, čistě zachyceno na fotografiích i jednoznačně natočeno do video ukázek.

Díky učebnici pochopíte, jak děti uvažují. Poznáte zvláštnosti postupů při vaření s dětmi. Každou aktivitu vám ukážeme na videu. A pak společně začneme používat recepty, které chutnají i baví!

Více inforamcí najdete zde: 

www.julierobikaokurka.cz

celo_obalka

 

 

 

 

 

 

Co přinese dětem vaření?

IMG-1324Tento týden jsme v montessori školce 4medvědi s dětmi (3 – 6 let) vařili dýňovou polévku a pečené brambory. Hledali jsme další aktivity pro děti, které by je spojovaly s reálným světem a díky vlastnímu prožitku měly děti o znalost více.

Bylo zajímavé s jakou radostí se do vaření děti pustily a s jakou hrdostí to také hlásily rodičům. Byly opravdu pyšné, že si jídlo samy připravily. Doufali jsme, že jim o to více bude chutnat, ale děti jsou konzervativní a ty, co dýni nemají rády, ji ani tak nejedly:(

Vše jsme propojili do celku s drobnými souvislostmi.

IMG-0289IMG-0400

Vše jsme propojili do celku s drobnými souvislostmi. Práce začala již na jaře, kdy si děti předpěstovaly sazeničky, ze semínek dýně, které nechaly vyklíčit. Pak jsme je společně zasadili do záhonu a celé léto pečlivě zalévali. A na podzim jsme si dýni utrhli na zahradě. Děti vidí, že vypěstovat dýni je docela časově náročné a že dýně se prostě jen tak neobjeví v obchodě. Stejně tak si děti vypěstovaly i brambory. Vyrývání  brambor ze země byla pro ně zajímavá práce. A moc je bavilo objevovat, kolik různě velikých brambor pod zemí najdou.

IMG-3478IMG-3486Při přípravě jídla pak hlavní úkol dětí bylo vydlabat dýni, nakrájet dýni, omýt brambory a nakrájet brambory. Vždy jsme každou práci přichystali na tácek tak, aby dítě bylo samostatné. Děti ve školce pracovaly pouze u jednoho (čtyřmístného) stolu a bylo hezké pozorovat, jak se v práci střídají  a respektují se navzájem.  Samotné vaření pak už bylo na nás dospělých. Kdybychom ale vařili doma a vešli se všichni společně do kuchyně, bylo by možné děti zapojit i do tohoto.

Co vaření přinese dětem?

Pojďme se tedy podívat na to, co vše vaření přinese dětem?

Zdroj: Rodinná učebnice vaření: Julie, Robík a okurka (2017) „Dítě se při práci v kuchyni stává sebejistějším a nezávislejším. Zároveň si osahává hranice svých možností, je vnímavější a citlivější k ostatním. Učí se žít ve skupině lidí, zná svoji cenu a umí za práci ocenit sebe i druhé. Základní jednotkou přežití není totiž člověk sám, ale skupina. Žít sám pro sebe a pro svoje úspěchy nemá pro člověka smysl a nemůže ho to naplňovat, protože člověk je přirozeně společenský. Během společného vaření se dítě postupně osvobozuje ze závislosti na dospělých, ale zároveň zůstává v jejich společnosti. Dítě si uvědomuje, že svou prací pomáhá ostatním a cítí se být důležité. Každá samostatně oloupaná brambora má pro něj v této fázi vývoje obrovský význam. Velmi důležitá je při vaření a podobných činnostech podpora rodiče a jeho důvěra, že to dítě zvládne. Netrpělivost, vztek a rozladění rodiče berou dítěti chuť v činnosti pokračovat a vzbuzují pocit méněcennosti.“ 

 

Podnětné prostředí i na doma

IMG-3456V našich montessori pracovnách ve 4medvědech máme pro děti krásné, podnětné a hlavně „připravené prostředí“. Rádi bychom, abyste si trochu inspirace odnesli také domů, protože právě tam probíhá váš každodenní život:) 

Při prvním kroku do montessori pracovny asi každému projede hlavou myšlenka „vše je tu tak malé a nízké“. My i montessori pedagogika tomu říkáme připravené prostředí. Je to odborný termín, který najdete v montessori literatuře. Třída je připravená na potřeby dětí daného věku. Díky pozorování víme, co děti baví, zajímá a rozvíjí. Víme jak podpořit jejich vývoj hrubé i jemné motoriky, jak rozvinout jejich sociální dovednosti, jak naplnit jejich pohár touhy  po poznání. A vždy čekáme, jak děti zareagují a co nového se od nich opět naučíme. Může to tak být i u vás doma, ale pozor, to důležité není v pomůckách, ale…

Pomůcek máme hodně, je však dobré dítě s pomůckou spojit

Máme pracovnu vybavenou mnoha pomůckami. Řekla bych, že můžeme mluvit o několika desítkách. Ale důležité je, jak my dospělí dokážeme každé dítě individuálně „spojit“ s pomůckou. Jde o to najít co nejlepší způsob, jak dítěti představit pomůcku, aby o ni mělo zájem, aby ji zvládlo, aby ho nadchla, aby se do práce dokázalo ponořit a zcela se soustředit, aby se k ní opět chtělo se zájmem vrátit a prozkoumat ji do hloubky. 

 V montessori pracovně se tedy naučíte jak dětem zprostředkovat např.  praní prádla, šití jehlou, aranžování květin či leštění dřeva, ale také i úplně obyčejné věci jako je lepení, krájení banánu či práce s jazykovými kartami. Je jen třeba použít princip „pomalu a rozfázovaně“. Díky tomu, se vám podaří předat dítěti, co potřebujete.  Níže zjistíte jak tento princip použít.

Je rozdíl jak starému dítěti pomůcku / aktivitu ukazujete!

Na příkladu mytí stolu:

IMG-34496 – 18 měsíců: Máme připraveny hadříky a to dva zcela identické na mokré utírání a dva zcela identické na suché utítání. Jednu má v ruce dospělý a druhou dítě. Oba společně utírají stůl. Rodič si pečlivě dává záležet na každém tahu. Dítě „šmudlá“ stůl svým způsobem na úrovni svého vývoje motoriky ruky, ale utírá. Do hlavičky se mu nevinně usazuje, že o jídelní stůl pečujeme a chceme ho mít po jídle čistý. Takto staré dítě nemá ještě sebekontrolu a určitě by nepočkalo, až mu to dospělý ukáže a pak teprve začalo samo. Roční dítě dokáže aktivitu dělat pár minut, ale i tak stojí za to, mu tuto možnost ukázat.

IMG-344618 – 36 měsíců: Pro takto staré dítě již máme připravenu celou aktivitu na tácku, košíčku či jinak pohromadě. Aktivita má již několik kroků – nachystání si náčiní, namočení stolu , rozmazání mýdla, otření bublinek, osušení stolu, uklizení aktivity.  Je to hodně kroků a toto dítě nám také ještě moc nepostojí, aby se podívalo jak na to. A tak dospělák vždy udělá jeden dílčí krok  a pak práci předá dítěti. Batole dokáže být tak nadšené z této práce, že u ní vydrží poměrně dlouho.

IMG-34503 – 6 let: Tříleťák je zaměřený na detaily. Bude vás pozorovat do nejmenších detailů a pak napodobovat. Je tedy vhodné mu aktivitu ukázat celou najednou a dítě se jen dívá. Pak celou práci necháme na dítěti. Od dítěte odstoupíme a dáme mu tak najevo, že nyní je práce na něm. A dítě si to užívá a dokáže stůl čistit znovu a znovu, třeba i hodinu.

A proč s dětmi vlastně mýt jídelní stůl?

Možná se to zdá jako obyčejná a běžná věc, ale my tím dítěti zprostředkováváme mnoho věcí. Ukazujeme mu, že nám na našem prostředí záleží, a tak se o něj staráme. Pokud to dítě naučíte hned v počátku jeho života, bude to pro něj později zcela přirozené. Děti touží dělat to, co my a toto je skvělá přežitost, která se v každé domácnosti odehrává několikrát denně. Dítě si zároveň zcela nepřímo trénuje motoriku své ruky a zjišťuje, co vše dokáže, tvoří se jeho sebe-hodnota! 

 

 

 

Nechci lakomé dítě

DSC05870Dostala jsem tento mail od jedné maminky a jejím svolením ho se dávám pro inspiraci ostatním.

„Dobrý den, pani Křivánková, ráda čtu vás blog a je pro mě zdrojem inspirace s mojí rok a půl starou dcerkou. Nyní hodně řešíme, že nechce půjčovat hračky, když k nám přijde návštěva nebo i na pískovišti bez barákem. Když jí někdo hračku vezme, tak se už i několikrát stalo, že jí chytl šílený hysterický záchvat, že jsme návštěvu museli ukončit, nebo jít domů z pískoviště. Skutečně jí to hodně trápí. Snažím se jí to vysvětlovat, že je to jen na chvilku a že jí to vrátí. Ale jakoby to nechápala. Ráda bych jí s tím pomohla, ale nevím jak. Prosím neměla byste radu?“

Přesně toto trápí mnoho rodičů. Je to u dětí celkem normální a částé. Nemusíte se tím příliš trápit. Dá se s tím něco udělat, ale nejdříve musíme začít pracovat sami na sobě:).  

Článek: 

Jak je to s dětskou chamtivostí

Už před dvěmi lety jsem napsala zde na blog článek „Jak je to s dětskou chamtivostí“ a je stále aktuální.  Jde jen o to pochopit děti, jak situaci vnímají ony.

 

 

 

 

My jsme pro dítě vzor

PAV_0167sTak si říkám,

že dříve, než domů začneme pořizovat Montessori pomůcky a vymýšlet zajímavé aktivity pro děti, je dobré se zamyslet nad tím, jak se naučit s dětmi dobře vycházet. Zbytečně se nevysilovat stále stejnými konfliktními situacemi, kdy nám o něco jde a dětem se to nelíbí.

Celý příspěvek

Jděte ven! Proč?

 

IMG_5359 (3)Mám pocit, že by děti měli chodit ven do přírody. Cítím, že to dělá dobře jim i dospělým. Užíváme si to všichni společně! Snažím se touto aktivitou vyplňovat, co nejvíce času našeho městského života. Když k mým pocitům získám ještě „vědecké informace“ a krásné čtení na blogu jdeteven.cz,  trávím čas venku snad ještě raději:). 

jdeteven-logo je aktuálně podpořený z Fondu EHP, grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska, nabízí pomocnou ruku rodičům, aby mohli trávit více času s dětmi venku a užívali si společný čas intenzivně a v pohodě. Na webu www.jdeteven.cz najdete inspirativní články, hry a jednoduché aktivity, které učí děti kamarádit se s přírodou a zároveň se u nich baví celá rodina.

Celý příspěvek

Spaní po malé děti – svobodné

Na konci března, když se měnil čas, jsem napsala článek o spaní a uspávání a až dnes ho dávám na blog.  

Co se v článku dozvíte?

11Proč Montessori doporučuje pro děti nízkou postel?

 

22Proč je nízká postel pomocníkem i pro dospělé?

 

Děti na změnu času často nereagují, ale náš denní režim se posouvá:(. Pak je těžké večer dítě „jakoby dříve“ uspat a ráno by zase ještě spalo. Bavila jsem se o tom s několika maminkami na Montessori pracovně a přišlo mi docela užitečné to napsat i sem na blog. To jak místo pro spaní připravíme úzce souvisí s tím, jak dítě spí a potažmo i máma spí a celá rodina spí.

Spí, spím, spíme

V dnešní době se velmi liší, jak která rodina přistupuje k místu pro spaní svého dítěte. Někde spinká narozené miminko ve své postýlce a ve svém odděleném pokoji a jinde ve velké posteli s rodiči. Nechci se pouštět do diskuse a obhajování jednoho či druhého způsobu, protože to považuji za velmi osobní rozhodnutí každého rodiče.  V tomto článku bych však ráda nabídla inspiraci, jakým způsobem ukládala miminka Maria Montessori. Tento způsob se mi zdá obohacující a každý se jím určitě může  inspirovat – více či méně. Je možné použít pouze část – záleží na našich domácích podmínkách a vždy tak, aby to naší rodině vyhovovalo. Tím zajímavým momentem Montessori způsobu ukládání je svoboda pohybu – pokud dítě chce opustit postel.

Montessori doporučuje nízkou postel u země

P1110567

Miminkům můžeme vytvořit místečko určené pro spánek na velmi nízké (cca 10 cm vysoké), ale za to široké posteli. Důvodem je nezávislost a neomezování pohybu děťátka.  V období malých miminek to není tak důležité jako v obdobích, kdy děti již lezou a chtějí mít po probuzení volný pohyb. Často se děti v postýlkách probudí a chtějí se dostat ke svým milovaným rodičům. Pokud z postýlky nemohou vylézt, pak jim nezbývá než rodiče přivolat pláčem. Ten doprovází nepříjemné pocity, kterým se chceme vyhnout.

ppkojicekvpokoji (2)

Pamatuji si syna, který se po poledním probuzení vždy moc snažil slézt z postele a dolézt za mnou do kuchyně. Pokaždé, když se mu to podařilo, byl o krok dál s nezávislostí a sebedůvěrou. Když spal u babičky v zavřené postýlce, následoval po probuzení pláč a pravděpodobně i pocity zoufalství. A těmi jsem rozhodně nechtěla zásobovat utvářející se osobnost...

Pokud miminkům již od počátku ukážeme spánek na této posteli, bude se jim tam líbit i později, kdy teprve využijeme její výhody. I to nejmenší miminko se časem naučí vnímat hranice své postele a v momentě, kdy se již přetáčí, nečiní mu problém se u hrany zastavit. Také proto je postel jen pár centimetrů vysoká, aby nedošlo k eventuálnímu úrazu.

Nízká postel – pomocník pro dospělého 

Nízká Montessori postel je pak i pomocník pro nás rodiče. Můžeme si k miminku lehnout a usnout v jeho blízkostiDěti to mají rády – vytváří se tím pocit bezpečí, kterým jsou pak zásobeni při průzkumných výpravách.

Někdy starší děti z postýlky při usínání chtějí vylézat. Pak jen postačí jasně ukázat, že si stojíme za svým, že nyní je čas na spánek a v postýlce zůstane.  Pochopila jsem, že pokud dítě ví, že může kdykoliv vylézt z postele samo, nemá potřebu to ani zkoušet.

Je dobré nastavit jednoznačná pravidla a čitelné signály pro děti, kdy už je čas na spaní a na tom si také trvat. Přečíst pohádku, zatáhnout závěsy, dát pusinku a odejít se dá již zhruba od devíti měsíců. I když je dítě kojené a je zvyklé na večerní „dávku“. Jde jen o nastavené rituály a pravidla. Když láskyplně, mile a vřele si stojíme na pravidlech, pro děti je to jednoduší a příjemnější!

Se svými dětmi jsem si také zažila opakovaný pláč, přivolávání maminky,  vylézání při večerním usínání  a tiché návštěvníky v obývacím pokoji, který už patřil jen dospělým:)  Bylo to ve věku cca 9 měsících, 3 letech i v 5,5. Čas od času se potřebovali prostě jen ujistit, že pravidla stále platí. Bylo tedy jen potřeba je mile a láskyplně odvést zpět do postýlky. Někdy i několikrát:) Ale základ je nenechat se vtáhnout do situace a nebýt z toho nezvózní – to pak situaci ještě více komplikuje a dítě se cítí odmítnutě.

 

 

Když se dítě vzteká?

Svou sebedůvěru získám, když si vyzkouším od miminka, že lecos zvládnu sám.

 

Co dělat, když se miminko nebo batole vzteká?

I v tomto školním roce rodiče navštěvují naše Montessori pracovny a přicházejí s dotazy. A dotazy se opakují. Co dělat, když se miminko nebo batole vzteká či pláče?

 

Když se vzteká

Když se dítě vzteká, bavíme se s rodiči o tzv. „empatické reakci“, kterou jsem pochopila v kurzu Respektovat a být respektován. Zní to věděcky, ale naštěstí je to jednoduché. 

Mně to s mými dětmi doma ušetří dodnes tak polovičku „hádek“.

Zní to věděcky, ale naštěstí je to jednoduché. 

Když se dítě vzteká, většinou nám chce něco sdělit. A přesto, že mu danou věc nemůžeme umožnit, i tak jeho přání, potřebu či požadavek po dítěti zopakujeme.

“ Aha, tobě se to auto také líbí a moc bys ho chtěl.“

„Ano, ty bys chtěla jít na tu klouzačku.“

„To tě asi naštvalo, a teď pláčeš, že  se ti to rozbilo.“

Tím mu dáme najevo, že ho vnímáme, chápeme, jsme na jeho straně a nemusí s námi bojovat a vztekat se.

Realita je, ale taková, že nevždy může dítě dělat vše co chce. A proto si za svým mile, vřele a otevřeně stojíme.

„To auto patří Peťovi a nemůžeme mu ho brát.“

„Klouzačka je nyní mokrá od deště, a měl bys mokré kalhoty.“

„To se někdy stane, jak bychom to mohli spravit?“.

Tímto způsobem doma i ve školce vyřešíme 80% nepříjemných situací. Pokud se rozhodnete ho používat, rychle si ho osvojíte.