Nápověda k dětské mysli
Než začnete své děti zapojovat do aktivit praktického života, je dobré vědět pár teoretických informací o dětech obecně. Maria Montessori děti velmi dlouho, pečlivě a vědecky pozorovala a její závěry o chování dětí a předvídání jejich zájmů mě dodnes fascinují. Vždy přesně sedí na mé děti, které vidím každý den v jejich vývojových fázích života. Odpovídají i chování dětí v naší školce 4medvědi, kde už jsme se za 9 let fungování setkali se stovkou dětí. Myslím, že tak máme krásnou nápovědu k dětské mysli, abychom ji mohli skutečně pochopit.
Nejprve je ale potřeba pochopit i sami sebe.
Níže jsem použila text z Rodinné učebnice vaření, kde uvádíme, že první podmínkou pro rodiče je pochopit sebe sama a připravit se na společné aktivity psychicky:) Nejčastějším důvodem, proč rodiče přestanou vařit s dětmi, totiž bývá to, že ztrácejí motivaci nebo nervy.
Na vaření s dítětem je třeba mít více času (i ve své hlavě), protože dítě se bude s velkou pravděpodobností chovat jinak, než jste si představovali – bude pomalejší, nemotornější a bude věci dělat jinak (zasekne se u některé činnosti ve chvíli, kdy se vám to bude nejméně hodit, pravděpodobně něco vylije nebo rozsype, ovoce dá na koláč jinak, než jste chtěli…).
Nevědomý pracovník nebo vědomý tvořitel?
Od narození do zhruba tří let je dítě nevědomý průzkumník, zatímco od tří let se z něho stává vědomý tvořitel. Při vaření s dítětem je potřeba s tím počítat. Nevědomý průzkumník bude fascinovaně přesypávat mouku z pytlíku do mísy, bude zaujatě sledovat, jak se mouka hromadí a bude si chtít na ni sáhnout. Nebude si však všímat toho, že jí trochu nasypal na zem. Vlastně ještě ani neví, že to může dělat lépe, aby nic neupadlo. Ale když to s ním pak budete uklízet, bude unešen tím, jak se mouka nametá na lopatku. Vědomý tvořitel bude naproti tomu mouku pečlivě přesypávat tak, aby mu ani zrníčko neupadlo jinam, a bude se zajímat o to, jak držet pytlík, aby to dělal co nejlépe. Pokud něco spadne na zem, zamete to, aby dál mohl pečlivě přesypávat mouku.
A proč to potřebujete vědět? Protože dítě se v každém věku chová jinak a vy, jako jeho parťák při vaření, budete díky to
mu moci pružně reagovat na jeho změny v nastavení, na jeho potřeby. S dětmi je společné vaření pokaždé jiné, a když budete znát pravidla, budete si ho moci užít, i když se zrovna něco nepovede. Úplně malé dítě bude nejvíce těšit samotná činnost, kterou bude chtít znovu a znovu opakovat, ale o dokončení – oloupanou okurku či zamíchané těsto – mu nepůjde. Bude chtít věci dělat, ne je udělat. My sledujeme cíl vaření, dítko cestu. Náš potomek by práci dodělat měl, stejně jako po sobě uklidit, ale nebude to pro něj nikdy tak zajímavé a samozřejmé. My ho ale společně s růstem vůle budeme vést (z počátku jen naším vzorem) k dokončení činnosti.
Děti mají rády řád, pravidla a rituály. Potřebují vědět, kam který předmět patří, protože mají vrozenou potřebu věci uspořádávat. Když jim neukážeme, kam věci patří, nebo když to sami nedodržujeme, je dítě nejisté a necítí se bezpečně. Když dítěti umožníme, aby se aktivně podílelo na udržování pořádku v kuchyni, rádo se zapojí a dodržování pořádku mu bude dělat radost. Dítě má přirozenou potřebu pohybu, proto není dobré ho v ní omezovat. Malé děti jsou v pohybu neustále. Postupně s fyzickým vývojem, dozráváním mozku a centrální nervové soustavy roste i schopnost dětí k soustředění, sebeovládání a trpělivosti. U dvouletého dítěte musíme počítat s tím, že s námi nevydrží vařit bez přestávky a možnosti se proběhnout. Vaření je pro dítě duševní činnost a je třeba propojit ji s fyzickou činností. Můžeme například dítě poprosit, aby doneslo brambory nebo přesunulo velký hrnec. I takové drobnosti pak společné vaření usnadní. Dítě bude mít možnost dělat s určitým cílem činnost, která ho bude bavit a neunaví ho.
A co dál?
Vybaveni těmito informacemi začneme na dítě pohlížet jinak a s větším pochopením. Vaření je naše nejčastější aktivita doma, a tak proč toho nevyužít a nenabídnout dětem trochu dobrodružství. Návod na vaření s dětmi najdete zde.
Je ale i mnoho dalších aktivit, jen je třeba vědět jak a proč je dětem nabídnout. V Montessori pedagogice, jim říkáme aktivity Praktického života. V jednom starším článku popisuji, jak tyto aktivity dětem představit. V článku jsou popsány podzimní aktivity, ale pak také to jak dětem pomoci, aby to zvládly. Nejsou to instantní rady, ale jde spíše o vaše pochopení – nastavení, jak s dětmi tyto věci dělat a také proč.
