Co už není Montessori přístup k batolatům?

Podívejte se na toto video – vypadá to všechno krásně:

• Chlapeček klidně sedí (je aktivitou naplněn a asi sedí na nízké a jemu pohodlné židli),
• maminka mu poskytla krásné věci (které rozvíjí jeho estetické cítění), 
• nádobí je rozbitelné (chlapeček si může zažít příčinu a následek),  
• pracuje s opravdovými potravinami a asi pravděpodobně si pak svůj výtvor i sní  (čili potřebné propojení s reálným životem a činnost má tak svůj smysl).

Proč si myslím, že toto není Montessori přístup? Podívejte se na to sami :)

Napadá vás něco? Můžete mi to napsat do komentáře na Facebooku.

Kdybych maminku potkala, tak bych se jí snažila říci toto.

Když dítě pracuje, do práce mu nezasahujeme.  Přes vaše ruce nevidí ty své. Dítě  to chce zvládnout zcela samo, to je podmínkou pro pravé uspokojení z dokončené práce. Přilepí-li se mu na nůž banán a přitom zvedá ruku,  nemusíme ho hned usměrňovat, kam to má položit. Děti někdy dělají při práci pohyby navíc, ale přitom dobře ví, kam ukrojený babán patří.  Když mu dáme chvíli čas, jistě jej sám umístí na správné místo. Už to určitě dělal několikrát. Takovéto pohyby navíc souvisí s mírou sebekontroly, kterou děti nabírají až po třetím roce. A někdy i později :-)

„Good boy“ je pochvala. Cennější pro dítě je vlastní uspokojení z práce. Více o vnitřní a vnější motivaci, pochvalách a odměnách zde. Pokud má maminka z toho radost, dalo by se třeba říci „tobě se to povedlo ukrojit!“ s radostí v hlase:)

Pojmenovávání věcí je vhodné dělat izolovaně od činnosti. Tedy když se chlapec snaží nasypat vločky do misky, neptat se jej „co to je?“. Ideální je ještě před započetím sypání popsat věci na stole – ukázat na ně a říci jen izolovaně slovo (bez zbytečných slovíček kolem) „vločky“, „lžička“. Nebo pokud víme, že dítě již potraviny zná a umí to i říci  – raději se poptáme „co dáme první?“ a dítě buď odpoví, nebo ukáže. Tím z něj neděláme „hlupáka“, ale respektujeme ho. Netlačíme děti, aby opakovali, co my chceme. Až budou mít potřebu, tak to řeknou. Důležité je pochopení a dorozumění.

Chlapeček může být zcela samostatný, vše má krásně připravené. Někdy není od věci to s dítětem i připravovat a ukázat, odkud se potraviny u nás doma berou. Máme je z krámku, nebo jsme si je vypěstovali? Zajímavé je i to, kde mají u nás doma své místo, a když je budu chtít, kam si pro ně mohu dojít. To dává dítěti vnější řád – jídlo je v kuchyni, boty na chodbě, kapesníčky v koupelně. Vnější řád pak tvoří jejich vnitřní řád a jsou více v pohodě – „mají to v hlavě srovnané“ a nemusí se starat jak a kde to vlastně dneska najdou. Mají kapacitu soustředit se rovnou na svou činnost.

Věřím, že toto vše maminka chlapečkovi ukázala, a tato prezentace „super šikovného chlapečka“ je jen kvůli natočení videa. Někteří lidé totiž na Montessori láká to, že děti jsou šikovné. Jde jim jen o výkon a ne o vnitřní proces uvnitř dítěte, který je mnohem cennější!

 A jak tedy jinak? Také o tom si povídáme na montessori pracovnách 4medvědi nebo si o tom můžete přečíst v mém e-booku.

A nebo další videa zde:

5 měsíců

9 měsíců

13 měsíců