Je hezké pozorovat, jaký vliv mají dny plné sluníčka na naše děti. Také to pozorujete?
Chtějí více života se vším všudy. Děti se cítí plny energie, touží po pohybu a nových zážitcích. Také emoce patří k životu a ty někdy s dětmi na jaře pěkně mávají. A nás dospěláky spíše zmáhá jarní únava.
S mojí dcerou začali emoce cvičit velmi:) . A tak jsem hledala pomoc v chytrých knihách. Knížek o dětských emocích je dnes již mnoho. Mne zaujaly knížky dvě. Možná pomohou s prací s dětskými emocemi i vám:).
1) V.Černý, K.Grafová: Děti a emoce – učíme děti vnímat, poznávat a pracovat se svými pocity
2) G.Chapman, R. Campbell: Děti a pět jazyků lásky – naučte se hovořit jazykem lásky svých dětí
Je dobré si s dětmi od útlého věku (obzvlášť v období vzdoru) o jejich pocitech povídat a popisovat situace, které danou emoci zapříčinily. Díky tomu děti postupně pochopí situace kolem sebe a jaký mají na ně i na nás vliv. Často věci kolem sebe děti nemůžou zcela změnit, ale můžou se po malých krůčcích naučit situace a své emoce rozpoznat a zacházet s nimi. Tak, že už je tolik nerozhodí, ale zároveň je ani nebudou potlačovat a vytvářet si obranné mechanismy (vytěsňování, bloky a zranění). Pokud nedostanou vytouženou věc, možná už časem nevybuchnou v nekonečný pláč, ale stále budou cítit zklamání, nespokojenost, úzkost a další pocity. Také s tím potřebují děti pomoci. Můžeme si tedy s pocity společně hrát.
Když je dítě zcela zaplaveno vlnou emoce (nehledě na věk) a zcela ho ovládá, je dobré dítě zastavit. Láskyplně vzít za rameno a ukázat mu, jak se může pomalu hóóódně nadechnout a hóóódně vydechnout. To ho na chvíli zpomalí a zaměstná zároveň.
„Zeptejte se dítěte, kde v těle emoci cítí nejvíce. Pokud to půjde, nechejte jej říct, jaký to je pocit (teplý, studený, měkký, tvrdý, světlý, tmavý…).“ Ve zjednodušené podobě to lze dělat i s malými dětmi. Zeptáme se, kde je to nyní nejvíce zlobí. Malé děti to mohou jen na těle ukázat. „Neptáme se „proč“, ale „co tě rozzlobilo?“, Z čeho máš strach?“. Pomozte dítěti metaforou: „Pan strach přišel na návštěvu. Až budeš chtít, může zase odejít“. (1)
„Někdy je obtížné vyslechnout problém, aniž bychom nazaujali nějaký postoj, nenabízeli řešení či názor. Vyslechnout emoci, aniž bychom se nesnažili dítě uklidnit, ránu zacelit a napravit. Pokud však řešíte problém vy, místo svého dítěte, odmítáte mu možnost rozvíjet se jako nezávislý jedinec. Naslouchání spočívá v tom, že vnímáme emoce, aby se dítě cítilo přijaté takové , jaké je a bylo pochopeno do hloubky. Potvrďte jejich pocity slovy „oh“, „hmm“, „jasně“. Nemusíte hned dávat rady. Děti opravdu ze všeho nejvíce potřebují vaši pozornost a pocit, že je berete „vážně“. (1) Více najdete v knize Děti a emoce.
Vychovat v současné společnosti citově zdravé děti je stále náročnější úkol. Aby dítě mělo k sobě samému emočně zdravý vztah a tedy pak i k ostatním lidem kolem, potřebuje mít plnou emoční nádrž. Tu mohou rodiče naplňovat bezpodmínečnou láskou. Aby dítě cítilo lásku, musíme se naučit hovořit jeho jedinečným jazykem lásky. Existuje v zásadě pět jazyků lásky, v nichž děti (a všichni lidé) citovou lásku vyjadřují a hlavně chápou. Jsou jimi: fyzický kontakt, slova ujištění, pozornost, dárky a skutky služby. Dvě děti obvykle potřebují být milovány dvěma odlišnými jazyky. Více najdete v knize Děti a pět jazyků lásky. (2)
Pokud dítěti vyjadřujeme lásku bez ohledu na to, jaké emoce právě prožívá, bude jeho proces pozorování a práce s emocemi rychlejší a snadnější. Díky tomu, že se v dané situaci necítí na tu velkou tíhu vlny emocí samo.
Mě se osvědčilo si o emocích pravidelně s dětmi povídat v autě cestou do školky – máme na to klid, nikdo neuteče:) a je to takový hezký rituál.