Na našich Montessori pracovnách se rodiče i velmi malých dětí často ptají – jak to máme udělat, abychom příjemně zabavili dítě během doby, kdy potřebujeme udělat nejnutnější věci v kuchyni, např. uvařit sobě a dítěti oběd? Zde je několik tipů, jak můžeme k této každodenní výzvě přistupovat.
Prvním krokem je zamyšlení nad faktem, že dítě touží dělat to, co děláme my dospělí v jejich okolí. Děti mají od narození silnou touhu se nám přizpůsobit a stát se člověkem jako jsme my. Když je – klidně už od věku miminek – zapojíme právě do vaření, nabídneme jim zábavu a možnost pozorovat skutečný svět. A my přitom uvaříme oběd. Nesmíme však zapomenout, že děti dělají věci proto, že je baví dělat danou věc – a ne ji dodělat, jako my dospělí. Baví je krájet okurku, ne ji nakrájet:) Než skutečně začnete, je dobré si postup činnosti s dítětem dobře promyslet a připravit si vše potřebné k práci. O tom co vše je dobré si pro vaření s dětmi přichystat píšeme v Rodinné učebnici vaření.
Jak uvařit oběd a přitom se věnovat dětem?
Zapojte je do vašeho vaření!
cca 4 měsíce: Rodič loupe zeleninu na polévku, sedne si s mísou na zem (pozor na nůž) a položí miminko vedle sebe, umožní mu si sáhnout do mísy se slupkami, počítá s tím, že dítě bude slupky strkat do pusy (tedy by měly být čisté, např. umyje jednu a tu mu poskytne).
cca 9 měsíců: Rodič opět připravuje zeleninu a nyní již ukáže dítěti, jak se dají slupky přendat z jedné mísy do druhé. Poté nechá dítě samostatně pracovat dle jeho schopností, časem se to dítěti podaří.
cca 12 měsíců: Rodič připraví dítěti mísu s vodou (postačí velmi málo vody např. jen 1 cm u dna mísy) a kartáček a ukáže dítěti, jak se dají mýt brambory a pak ho nechá samo pracovat.
cca 15 měsíc: Do police, kam dosáhne (s ohledem na to, zda leze či již chodí) dáme lžíci a prostírání, které si dítě samo donese ke stolu (i lezoucí miminko dokáže přenést věc, pokud to již několikrát vidělo u svého rodiče).
cca 18 měsíců: Rodič ukáže dítěti, jak si může samo namazat chleba pomazánkou, rodič počítá s tím, že se to dítěti nepovede, ale dá mu prostor si to vyzkoušet tak, jako to dělá dospělý a časem se to naučí. Není potřeba chléb po dítěti přemazávat a opravovat ho.
cca 2 roky: Rodič připraví např. banán či okurku na krájení a ukáže dítěti, jak se to krájí. Děti milují krájení, důležité je, aby to bylo měkké, aby se to dítěti podařilo, dosáhlo samo výsledku a zažilo si pocit „já jsem to dokázal a dokážu i další věci“.
Video ukázka je zde.
cca 2,5 roku: Rodič ukáže, jak se rozbíjí syrové vejce a nechá dítěti možnost si to samo vyzkoušet. Rodič počítá s tím, že asi budou společně muset vyndat skořápky z nádoby nebo že vejce bude rozlité kolem, ale časem se to podaří.
cca 3 roky: Nyní už je mnoho možností, co se s dětmi dá dělat – hníst těsto, sypat ingredience do mísy, krájet…
Prosím vás a co když dítě nic z toho (když nepočítám typy do jednoho roku, ty fungovaly naprosto) dělat nechce? Ani krájet (asi moc těžké, ani plastelínu nechce krájet sám a strčí nůž do ruky mě), ani nic mazat (to ani náhodou, odmítne i jen vzdáleně vyzkoušet a nůž do ruky nevezme ani za nic), ani nasypávat nebo přesypávat (bavilo ho přelívat vodu, to jo, to byl hit dlouho, ale něco čímkoli přesypávat, ani omylem). Cokoli člověk nabídne, jestli chce zkusit, zní odpověď „ne, mama“. Baví ho na to jen koukat a nutit ostatní ať to dělá někdo jiný, pokud se mu to líbí. Ale vyzkoušet to sám, ani za nic. Obecně hrozně nerad zkouší nové věci. Cokoli mu nejde, tak se hned vzteká a okamžitě odhazuje a oblíbená je věta „to Matýsek neumí“. Donutit ho jíst sám lžící byl nadlidský výkon a urputný boj. Přitom jinak s motorikou problém nemá. Navlíkat titěrné korálky ho hrozně bavilo, pokladnička a jakékoli vhazování a prostrkávání taky. Ale cokoli z uvedeného v kuchyni, ani za nic. Jen na to koukat.
Dobrý den,ano to některé děti opravdu dělají a také jich pár znám:) Každopádně bych ho do ničeho nenutila, ale zároveň to nedělala za něj. Např. bych ho nechala, ať se jen kouká, jak krájíte zeleninu na společnou polévku. Ale, pak bych si jen namazala svůj chlebík a ten začala jíst. Synkovi bych nabídla, že si také může namazat svůj tak jako vy. Pokud nechce, potřebuje více čase získat důvěru. Tu, ale získá jen časem a ne nucením. Chce to, ale citlivě pozorovat, proč to opravdu dělat nechce. Může za tím být ještě něco dalšího.
Hezký den Renata