Dostala jsem tento mail od jedné maminky a jejím svolením ho se dávám pro inspiraci ostatním.

„Dobrý den, pani Křivánková, ráda čtu vás blog a je pro mě zdrojem inspirace s mojí rok a půl starou dcerkou. Nyní hodně řešíme, že nechce půjčovat hračky, když k nám přijde návštěva nebo i na pískovišti bez barákem. Když jí někdo hračku vezme, tak se už i několikrát stalo, že jí chytl šílený hysterický záchvat, že jsme návštěvu museli ukončit, nebo jít domů z pískoviště. Skutečně jí to hodně trápí. Snažím se jí to vysvětlovat, že je to jen na chvilku a že jí to vrátí. Ale jakoby to nechápala. Ráda bych jí s tím pomohla, ale nevím jak. Prosím neměla byste radu?“

Přesně toto trápí mnoho rodičů. Je to u dětí celkem normální a částé. Nemusíte se tím příliš trápit. Dá se s tím něco udělat, ale nejdříve musíme začít pracovat sami na sobě:).  

Článek: 

Jak je to s dětskou chamtivostí

Už před dvěmi lety jsem napsala zde na blog článek „Jak je to s dětskou chamtivostí“ a je stále aktuální.  Jde jen o to pochopit děti, jak situaci vnímají ony.