Děti “to” potřebují ukázat!

2012-11-01 11.51.15 (2)Minulý víkend se konala v Praze čtvrtá prodejní výstava smysluplných hraček Rosteme pro živtotVelká část vystavovatelů byla z Montessori prostředí a prezentovala zpravidla své organizace nebo pomůcky, které byly mnohdy i na prodej. Brněnská podoba výstavy se bude konat 29.11.2014.

20141108_112855 (2)Byli jsem zde se 4medvědy také, nabízeli jsem Montessori závěsné hračky pro miminka a bylo moc fajn potkat tolik nadšených lidí se zájmem o naše děti. Ta

Mezi návštěvníky jsem zaslechla rozhovor dvou maminek. “Já už nebudu dětem domů kupovat žádné Montessori pomůcky, nikdy si s tím sami nehrají,” říkala jedna. A druhá jí odpovídala: “No ty naše také ne, ale ve školce s tím pracují, tak nevím, proč to doma jen leží v polici.”

A přitom je úplně jednoduché vysvětlení, proč tomu tak je. Odborně se tomu říká “propojit dítě s pomůckami”. V praxi to znamená, že pokud chceme, aby si děti s něčím hrály, pracovaly nebo jakkoli manipulovaly, potřebují znát způsob, co se s předmětem dělá a k čemu je. Děti jakéhokoliv věku se nebudou zajímat o krásnou hračku (nebo aspoň ne dlouho), pokud nedostanou od nás dospělých informaci (ukázku), co se s tím  vlastně dělá a na co to je.

Každá Montessori pomůcka má vždy svůj význam a dospělý ji musí dítěti ukázat správnou prezentací. Dítě pak okouzlí a zaujme natolik, že se k ní vrací a zkouší s ní pracovat znovu a znovu. I některé hračky tuto vlastnost mají. Např. stavebnice, puzzle… Ale je důležité dítěti ukázat, jak se s ní pracuje.  Dítě to samo neobjeví. Nemá potřebnou zkušenost. Proto i když koupíme sebedokonalejší pomůcku či hračku, musí být vždy přítomen ještě dospělý, který dítěti ukáže, co vše se s ní dá dělat.

Maria Montessori říká, ve své knize Objevování dítěte: 

“ Jestliže má být výuka malých dětí účinná, musíme jim být nápomocni v jejich nezávislém vývoji.“

 

 AMI popisuje chování dospělého takto:

  1. Vlastní příprava – stát se člověkem se znalostmi  a láskou.
  2. Připravit prostředí  – kde může dítě nalézt to, co v danou chvíli potřebuje.
  3. Spojit dítě s prostředím – uvést dítě do správného vztahu s prostředím správným způsobem. Pak uvidíme koncentraci, opakování, zklidnění a  touhu po dalších aktivitách.
  4. Pomoci dítěti s funkční nezávislostí –  ukázat dítěti všechny potřebné kroky, aby mohlo zcela samostatně dělat věci. Jako například jak si převléknout namočené kalhoty. Když celý proces dítěti ukážeme, bude to rádo opakovat samo.
  5. Být dobrým modelem pro chování pro dítě – hlavně se zpomalit, aby nás děti mohly pozorovat, vnímat a naučit se od nás, jak se chovat. Zároveň, když my se zpomalíme, máme více času si promyslet naše reakce na dítě, naše pohyby. Nemělo by to být o rutině, ale měly bychom být vědomí v každém okamžiku. Když dítě nemá zájem zapojit se do naší činnosti, můžeme to udělat sami a jen dítěti říci, „dobře já to udělám sama, ty se koukej,“ ale pak to musíme udělat velmi hezky a dokonale a až do konce.

 

 

 

 

 

 

Čtěte dále:

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>

Current day month ye@r *