Prázdniny jsou tady a na výletech mimo domov nás kromě nových zážitků čeká i spousta nástrah, číhajících na naše děti. Smyslový průzkumníci vyrážejí na průzkumy i v novém a nevyzkoušeném prostředí. My, rodiče, navzdory dovolené a touze si odpočinout, musíme být o to více ostražití a mít „oči na šťopkách“. A tak si vždy vzpomenu na kapitolu „Už žádné rodinné výlety“ z knížky Líný rodič od Toma Hodgkinsona.
Jaká jsou obvykle naše očekávání od výletů a dovolených? Většinou toužíme jít za hranice všedních dnů, dostat se ze stereotypu a zažít „nové věci“. Ať už toužíme užít si spíše klidu nebo naopak zažít akci, ani jednoho se tak úplně nedočkáme na výletu s malými dětmi. Lepší je vyrazit samostatně a doma si pak užít další čas.
Tom Hodgkinson říká, že doma jsme volní a můžeme si vytvořit vlastní zábavu. Děti jsou doma spokojené a ve známém prostředí si spíše najdou zábavu samy. My pak máme čas sami pro sebe. Nemusíme dětem hledat vnější podněty pro zábavu a spíše můžeme nechat propuknout zásobu tvůrčích sil.
S naší rodinou čas od času na výlet vyrazíme a někdy musím dát Tomovi za pravdu. Nejhorší je doba vypravování se, balení a odjíždění za vytouženou zábavou. Někdy si říkám, jestli za to ty nervy opravdu stojí? Po návratu jsme zase všichni, včetně rodičů, unavení. Děti pak vykolejí i malé problémy typu „pyžamko naruby“ a ty jsou poté provázeny velkým nářkem. A opět uvažuji, zda nám ten báječný výlet za to opravdu stál.
Je ale samozřejmě i mnoho výletů, které s dětmi rádi opakujeme a těšíme se na ně. A možná si je užíváme právě proto, že už všichni víme, co bude – taková zábava potom konzervativní děti tolik nerozhodí, jsou více v pohodě a rodiče pochopitelně s nimi. Jedním z takových výletů je pro nás např. Lesní ZOO v Malé Chuchli.
Tak toto je věc, ve které mi „Líný rodič“ mluví z duše. Každý výjezd z domova považuji za stresující záležitost. Nemluvě o tom, že týdnu dovolené předchází týden příprav: od promýšlení, co a jak bude a co bude potřeba, seznamy věcí, které nesmíme zapomenout, vymýšlení, jak to bude s jídlem, praní a žehlení potřebného (rozměj všeho) oblečení, až po finální balení. Po týdnu, kdy nic není normální, se vracím domů a následuje týden „normalizace“ – vybalování, praní a žehlení použitého (opět rozuměj všeho) oblečení, uvedení domácnosti do běžného stavu, znovunastolení každodenního režimu. Vyčerpávající.