Často slyším rodiče říkat o svých dětech, že jsou divocí. Zcela s rodiči soucítím a zcela si to umím do detailu představit. Pro nás dospěláky je to tak šíleně únavné.

“ No, když ona je tak divoká.  Verunka si ke knížce nesedne.“

„Ten náš kluk je šíleně živý a všetečný. Včera nám strhnul květináč z okna a hlínu si rozmazal po obličeji“

„Aha, tak to on ještě u jídla neposedí. Je moc maličký na to, aby to chápal a neběhal kolem.“

Co, děti vede k tomu, aby byli divoké? Tlačí je HORMÉ.

Maria Montessori v knize Absorbující mysl, kapitola 8 říká:  „Dítě se rodí s mentalitou dobyvatele.”  Popisuje vnitřní tlak, který dítěti nedá odpočinout a stále ho tlačí dobývat svět, objevovat a zkoušet nové věci kolem sebe. Tomuto tlaku říká HORMÉ. Díky němu má dítě enormní zájem o prostředí a touží se s ním propojit. Příroda to tak zařídila proto, aby se dítě chtělo s prostředím seznámit, pochopilo ho a mohlo v něm příjemně žít. 

Neznamená to ale, že dítě může dělat, co se mu zachce. Zájmem o objevování není omluvenkou pro jakékoliv chování.

Dobré je znát vývojové potřeby dětí a umožnit jim jejich zájmy. Ale tak, aby nám to nevadilo. Je důležité dětem dát jasné informace – „hranice“, jak se s věcmi pracuje a manipuluje. Děti to vlastně nevědí a jen to zkouší svým způsobem. Pokud tedy děti něco ničí či používají jinak než by se mělo, je dobré jim to vysvětlit a nenechat je v tom pokračovat. Ideální je, když chápeme, že děti ke svým činům nemotivuje chuť něco ničit ale zkoumat. Děti se potřebují ujistit, jak vše funguje, pochopit zákonitosti a souvislosti. Chtějí věci poznat, přijít jim na kloub a uspokojit si své vývojové potřeby.

Pochopme vývojové potřeby

Mezi základní vývojové potřeby (které má dítě v sobě od přírody definované) a nám dospělým dají hodně zabrat jsou:

• dotýkat se vody, písku, hlíny, rostlin, zvířat
• pracovat s nářadím či různým materiálem
• všemožně se pohybovat, lézt, běhat, sprintovat, šplhat, skákat, kroužit a točit se, klepat a tlouct, tlačit, házet a hodně, nosit a přenášet, vyklápět a sypat, otevírat a zavírat, míchat a mísit různé substance, čmárat a mazat, třídit a zastrkávat, lámat a ohýbat, sklápět a kolébat, tahat a tlačit.
• svobodu se vyjadřovat, plakat a smát se, vyjadřovat bolest a nepopírat jí, vztek i radost, možnost poslouchat a mluvit.  
• Zdroj. Rebeca Wildová, Svoboda a hranice, láska a respekt

Je dobré děti pochopit a ukázat jim také, že je chápeme. Ale být konzistentní a dodržovat nastavená pravidla. Např. dítě baví házet písek do vzduchu. Pravidlo je, že písek neházíme na další děti. Když chápeme, že toto je vývojová potřeba dítěte, necháme ho házet, ale např. mu ukážeme, že může házet do křoví a nikoho tak neohrožuje. Dítě jednodušeji přijme pravidla, než pocit, že není pochopeno svým okolím.