Před Vánocemi máme tak nějak v sobě zažito, že bychom měli svůj domov poklidit a napéct cukroví. Včera jsme měli ve školce 4medvědi Vánoční besídku a několik rodičů se omlouvalo, že ještě nemá napečeno a že nedonesly nic na náš společný stůl. Máme to prostě všichni v sobě hluboko zakotvené, co bychom „měli“ dělat před Vánocemi. Bavili jsme se s rodiči také o úklidu, pořádku, uspořádání a řádu našeho prostředí ve školce či domově. V montessori prostředí totiž toto vše najdete! A je to právě proto, aby se děti ve svém prostředí vyznali a našli zde svůj klid na rozvoj a aktivity. 

Jednoduché a prosté prostředí uklidňuje

Rodiče mi opakovaně říkali, že se jim na montessori prostředí líbí právě to, jak je vše na svém místě a celý prostor vypadá čistě a přehledně, že je to uklidňuje. Ano, to je právě záměr, se kterým nám Připravené prostředí Marie Montessori předala. Chceme, aby se děti ve svém prostředí cítily bezpečně, dokázaly pochopit principy. Pochopily, že zde je kuchyň a zde jíme. Zde je koupelna, zde se koupeme a máme zde kartáček na zuby a ručníky:)). Aby děti do sebe vstřebaly tento vnější řád a tím si tvořily svůj vnitřní řád, který jim dá určitou rovnováhu a jistotu ve fungování.

Slýchávám ale i rodiče, kteří říkají, že v montessori prostředí je vše tak svázané pravidly, že se tam bojí vzít i hadr a utřít rozlitou vodu na podlaze, aby to bylo dost podle pravidel. Ano, v prostředí jsou pravidla, kam co patří. Ale jen díky tomu se pak v prostředí vyzná více lidí.

A nejen to, když je v prostoru méně věcí, více je dokážeme vnímat a děti si je můžou spíše samy vybrat (svou vlastní vůlí) a začít s nimi pracovat. Což je cílem – aby si děti dokázaly vybrat práci a vnořit se do aktivity. Jedině tak děti dokáží utvářet svou vnitřní osobnost.

Uspořádání by mělo být všude, ne jen v koutku pro dítě

Když jsme spolu s Kájinou psaly Rodinnou učebnici vaření, hodně jsme se v úvodu věnovaly právě Připravenému prostředí v kuchyni. Jak ho nastavit, aby opravdu pro dítě fungovalo a my jsme v něm také dokázali žít.

Kájina mi ukázala zajímavou knížku se slovy „když chce někdo tvořit tvůrčí a klidné prostředí pro děti, musí nejprve sám udržovat pořádek a určitý řád své kuchyně. Teprve pak to může chtít po dítěti a vytvořit mu koutek s jeho věcmi. A vlastně být sám vzorem pro své dítě. Děti se učí nápodobou, a tak my sami bychom měli být autentičtí a pravdiví, jinak je stejně nic nenaučíme.“ Já s tím plně souhlasím, ale v podstatě nejde až tak o úklid, ale o uspořádání a nastavení, jak to pro sebe, své dítě i svou rodinu nastavíte.
A co je to za zajímavou knihu? Marie Kondo, Zázračný úklid. A Kájina pro vás o ni napsala pár řádků.

„To, co mě zaujalo jako první je, že Marie Kondo se nevěnuje jen běžnému úklidu ve smyslu dávání  věci na místo nebo tipům, jak bravurně setřít prach či utřít podlahu, ale zaměřuje se na radikální generální úklid domova. Možná přesněji nový pořádek či řád domácnosti. Ten je podle ní potřeba nastavit tak, abychom se obklopovali jen věcmi, které nám přinášejí radost a uspořádali je tak, abychom se k nepořádku už nevrátili.

Autorka radí, představit si, jak chceme, aby náš domov po úklidu vypadal, protříbit si myšlenky. A s tím úzce souvisí rozhodnutí, co je pro nás skutečně důležité a co nikoli. Výběr věcí, které si necháme úzce souvisí s hodnotami, které vyznáváme – podle tohoto klíče uklízíme. Je to otevřený. Ruku v ruce s úklidem v bytě dál a dál třídíme myšlenky a svá proč.

Klidný, jednoduchý, uklizený byt s příslibem udržitelného pořádku podporuje dobrou náladu a chuť něco dobrého dělat. Rovnou se přiznám, že z konkrétního podrobného popisu, jak uklidit, jsem přímo nadšená.

Marie Kondo mě tak přivedla na myšlenku, že připravené prostředí pro dítě by se nemělo omezit jen na jeho pokoj a jeho poličku v kuchyni, kde má připravené nástroje na vaření do jeho ručky. Není to jen jeho „zóna“, která je nějak ohraničena, ale že je to celý dům či byt, ve kterém společně žijeme. Pravidlo každý předmět má svoje přesné místo může a má platit všude. 

Myslím, že těžko dítě naučíme, aby si po sobě uklízelo věci na sebe, když vidí ponožky odpočívat u kanape nebo sukni na pračce…….

Nám samotným by mělo dávat smysl, že to co dítě učíme, je dobrá věc, že nám i našem dětem to k něčemu je. A sami bychom měli dělat a dodržovat to, co chceme po dítěti, protože dítě se od nás učí  hlavně příkladem, ne poučováním, jak již dobře víme :-).“