Archiv pro měsíc: Srpen 2013

Kdy chce dítě sedět a pracovat?

6a0147e1d4f40f970b016302998395970d-800wiDětská židlička je pro mě stále téma v těchto dnech:) chceme totiž  vytvořit něco co skutečně budou konečně využívat i devítiměsíční miminka – sami si do židličky vlezou a začnou si nosit na stůl:) a nejen ňamky ale i zábavnou práci se skládačkou.

Odpověď na otázku: Kdy chce dítě sedět a pracovat je tedy poměrně jednoduchá….hned jak jen se trochu naučí ovládat své tělo, někam vyleze, udělají první fyzikální objevy se zasunováním kelímků,  dostane žičku do ruky a mají již nakoukáno, že se sedí v klidu u stolu! Toto vše se děje tak zhruba kolem devátehé měsíce.

Chceme tedy židličku která bude pár centimetrů nad zemí, ale zároveň by vydržela tak do čtyř let a my domů nemuseli kupovat na každých pár měsíců jinou. No je to oříšek….

Zde je odkaz na blog Kayli D’Alton z Austrálie, How we montessori ,která se také hledáním židličky zabývala.

Jak jste doma vyřešili sezení malých dětí vy? Můžou si sami do židličky vlézt? Můžou si sami donést něco na stůl? Já mám doma pro děti české rozstoucí židle Jitro, kam si sami vylezou (už od 10 měsíce), ale nic si sami na stůl nedonesou. Jejich nezávyslost je tedy limitovaná a to je škoda! Chce to nízkou židličku u země, bohužel na českém trhu je jich jen minimum.

Napište mi do komentářů níže o vaší židličce doma, moc by mě to zajímalo!

Prázdninové zážitky – jak pro koho?

P1110911Prázdniny jsou tady a na výletech mimo domov nás kromě nových zážitků čeká i spousta nástrah, číhajících na naše děti. Smyslový průzkumníci vyrážejí na průzkumy i v novém a nevyzkoušeném prostředí.  My, rodiče, navzdory dovolené a touze si odpočinout, musíme být o to více ostražití a mít „oči na šťopkách“. A tak si vždy vzpomenu na kapitolu „Už  žádné rodinné výlety“  z knížky Líný rodič od Toma Hodgkinsona.

Jaká jsou obvykle naše očekávání od výletů a dovolených? Většinou toužíme jít za hranice všedních dnů, dostat se ze stereotypu a zažít „nové věci“. Ať už toužíme užít si spíše klidu nebo naopak zažít akci, ani jednoho se tak úplně nedočkáme na výletu s malými dětmi.  Lepší je vyrazit samostatně a doma si pak užít další čas.

Tom Hodgkinson říká, že doma jsme volní a můžeme si vytvořit vlastní zábavu.  Děti jsou doma spokojené a ve známém prostředí si spíše najdou zábavu samy. My pak máme čas sami pro sebe.  Nemusíme dětem hledat vnější podněty pro zábavu a spíše můžeme nechat propuknout zásobu tvůrčích sil.

S naší rodinou čas od času na výlet vyrazíme a někdy musím dát Tomovi za pravdu. Nejhorší je doba vypravování se, balení a odjíždění za vytouženou zábavou. Někdy si říkám, jestli za to ty nervy opravdu stojí? Po návratu jsme zase všichni, včetně rodičů, unavení. Děti pak vykolejí i malé problémy typu „pyžamko naruby“ a ty jsou poté provázeny velkým nářkem.  A opět uvažuji, zda nám ten báječný výlet za to opravdu stál.

Je ale samozřejmě i mnoho výletů, které s dětmi rádi opakujeme a těšíme se na ně. A možná si je užíváme právě proto, že už všichni víme, co bude – taková zábava potom konzervativní děti tolik nerozhodí, jsou více v pohodě a rodiče pochopitelně s nimi. Jedním z takových výletů je pro nás např.  Lesní ZOO v Malé Chuchli.