Archiv autora: admin

Děti do tří let jsou smysloví průzkumníci

P1120754rrrrrrrNa Montessori pracovně ve 4medvědech mě coby lektorku zaujala jedna věc, resp. jedna holčička. A chci se s vámi o to podělit.

Holčičce byl rok a půl a po té, co si několikrát prolezla schody, usadila se u stolu s pomůckami pro rozvoj prstíků – různé  „vkládačky a zasouvačky“. Vybrala si jednoduché papírové kelímky, které se zasouvají do sebe. Vyzkoušela to a hned napoprvé se jí to povedlo. Bylo evidentní, že to pro ni nebyla nová dovednost: s touto vlastností – že se věci dají zasouvat do sebe – byla už srozuměná. Bylo ale zajímavé, jak si kelímky z recyklovaného papíru dlouho prohlížela. Různě je hladila – jedním a druhým směrem, otáčela, převracela a nakonec je ochutnala. To co jsem viděla, byla krásná ukázka toho, jací jsou naše děti do tří let „smysloví průzkumníci“. Maminka holčičky ji krásně nechala a jen ji pozorovala. Tím jí dopřála to, co přesně potřebovala – klid na zkoumání.

Děti od narození do tří let jsou tzv. „smyslovými průzkumníky“ – vydávají se na své průzkumné cesty každý den. Z počátku se jen překulí na bok, později už i dolezou na druhý konec domu nebo za čas vylezou na zahradu či do lesa a zkoumají vše, co jim přijde pod ruku. Vše, co v prostou naleznou, si prohlížejí, vnímají dotekem, čichem, někdy i poslouchají, jaké zvuky to vydává při bouchnutí a na konec to ochutnávají. Všechny tyto střípky informací přicházející do mozku skrze smysly a utvářejí  obraz o reálném světě a jeho souvislostech.

Dopřejme dětem co nejvíce smyslových vjemů! I maličkosti, které nám přijdou nezajímavé, jsou pro ně velkým objevem. Pamatuji si na dceru, která s velkou oblibou lezla a pak i chodila do skříně se suchými potravinami a probírala se pytlíky těstovin, krabičkami rýže. Někdy čichala ke kořenkám. Vše nějak jinak šustilo, vonělo a vše bylo zajímavé. Někdy jsem jí i na ruku dala pár těstovin, rýže či i trochu mouky – a to byla věc! Vždy jsem jí do ručky svěřila jen tolik, kolik se mi pak chtělo uklízet :).

Jsme ochránci pozornosti?

2012-10-02 10.01.32

Tento týden jsem si povídala s jednou maminkou velmi malého miminka o dětském soustředění a jeho podpoře. Došly jsme k tomu, že v dnešní rychlé době je to skutečně oříšek i u nás dospělých – soustředit se na jednu věc a nemít u toho v hlavě spoustu dalších úkolů. A to i přesto, že schopnost soustředit se a mít patřičnou koncentraci je tak důležitá pro náš osobní i pracovní život!

Jsme ochránci pozornosti?

Děti a i miminka potřebují příležitost k nácviku první pozornosti na to, co je skutečně zajímá.  Pro nerušené udržení pozornosti, kdy jsou samy v hluboké vlastní účasti. Proto by bylo fajn mít také prostředí pro miminko jednoduché, bez zbytečných „poutadel“.

Je lepší vždy nabídnout jen jeden klidný objekt pro pozorování či pro pozdější osahávání či ocucání. „Poutadlem“ může být třeba i barevná přikrývka na spaní či pestrá dečka, kde miminko leží v době svého aktivního času. Mnoho barev děťátko zahltí tak, že o ně zcela ztratí zájem. Příkladem také mohou být např. barevné, hrající a blikající kolotoče nad postýlku našich miminek. Co si z tohoto zmatku má miminko vzít za zkušenost?

Je lepší dítěti nabídnout jednu závěsnou hračku a když si ji v klidu prozkoumá, dát mu další. I hrající melodie je někdy fajn, ale odděleně od dalších vjemů. Rodič je v tomto případě stavěn do role ochránce pozornosti, kterou popisují autorky knihy „Montessori from the start“, P. P. Lillard a L. L. Jessen. Rodič zde nabízí dítěti ke zkoumání jednoduché objekty v jednoduchém prostředí a neruší dítě při koncentraci, snad jen kdyby bylo v bezprostředním ohrožení. I naše chvála a potlesk při povedeném úkolu dítě vyruší, čímž zcela vykročí ze své hluboké koncentrace a návrat je již v daný moment obtížný. Hluboká koncentrace u dětí vyúsťuje v uvolnění a spokojenost s úspěchem.

Tyto principy lze uplatnit i u starších dětí. Moje lektorka Patricia Wallner nám dokonce říkala, že měla ve své školce pro děti 1,5 – 3 roky pravidlo pro učitele:  „Pokud vyrušíte dítě při práci, na kterou se soustředí, dostanete výpověď. Pokud dítě neohrožuje sebe či ostatní nebo neničí materiál, nikdy ho nevyrušujte!“

Jak se děti cítí u nás doma?

P1110567Jak to udělat aby, se naše miminko, batole nebo i větší dítě doma cítilo dobře a prostor, který ho obklopuje pro něho byl podnětný a obohacující? Informací o tom je poměrně hodně, ale vybrat to skutečně klíčové se mi povedlo až teď, kdy jsem dávala dohromady prezentaci na seminář o domácím prostředí.

V příručce „Nord American Montessori Teachers Association“ pod názvem „In a Montessori Home“ je to krásně jednoduše popsané:

V každé místnosti našeho domova by se dítě mělo cítit

– vítané,

– pohodlně a

– začleněné do společnosti.

Znamená to tedy, že v každé místnosti našeho domova by mělo být něco pro dítě připravené. V kuchyni by mělo mít svou poličku s malým nádobím. V koupelně stupátko, aby si vylezlo k umyvadlu a samo si mohlo vyčistit zuby. I hračky a aktivity pro děti by měly být přehledně a tematicky rozmístěny po bytě – tak, aby si dítě vždy našlo to své v každém koutu našeho společného domova.

Zjistila jsem, že naše děti nemají nic svého snad jen v ložnici rodičů:) A to se mi líbí – i rodiče potřebují svůj prostor:)

„Drž se, spadneš!“

2012-09-25 10.07.15Vzpomněla jsem si, jak asi před rokem vstoupila do pracovny maminka se slovy:  „Moje dcera je tak strašně nešikovná, kamkoliv vleze, tam spadne. Naučíte ji prosím, jak lézt po schodech?“

Holčička vyrazila na schody. V tu ránu maminka přiskočila a začala na ni křičet „Drž se, spadneš!“, hned ji chytila za ruku a posouvala jí nožičkou po schodech. Chudák holčička opravdu neměla šanci se to naučit a „najít“ své tělo na schodech, maminka jí nedala žádný prostor. A ještě jí vybízela k tomu, aby jí poslechla a spadla.

Tuhle maminku i ostatní rodiče jsem na Montessori pracovnách vždycky podporovala v tom, aby své děti jen jistili a při pádu nadlehčovali,  ale nechali dopadnout. Aby se pak k dítku přikrčili a s láskou mu vysvětlovali důvod pádu – nechali jej prožít si celou situaci až do konce a odnést si z daného pádu co nejvíce zkušeností. I to, že dítko hned nevezmou do náruče, utěšují ho a rozptylují něčím jiným od pláče, je dítěti vlastně k prospěchu. Tato maminka vše pochopila a své holčičce dala více prostoru. Zjistila, že holčička není vůbec nešikovná, jen neměla možnost si pohyb sama vyzkoušet.

Přeji hezký čas na dětských prolézačkách:)