Archiv pro rubriku: JINÝ PŘÍSTUP K DĚTEM

Proč jsou malé děti divoké?

20140509_180230Často slyším rodiče říkat o svých dětech, že jsou divocí. Zcela s rodiči soucítím a zcela si to umím do detailu představit. Pro nás dospěláky je to tak šíleně únavné.

” No, když ona je tak divoká.  Verunka si ke knížce nesedne.”

“Ten náš kluk je šíleně živý a všetečný. Včera nám strhnul květináč z okna a hlínu si rozmazal po obličeji”

“Aha, tak to on ještě u jídla neposedí. Je moc maličký na to, aby to chápal a neběhal kolem.”

 

Co, děti vede k tomu, aby byli divoké? Tlačí je HORMÉ.

Maria Montessori v knize Absorbující mysl, kapitola 8 říká:  “Dítě se rodí s mentalitou dobyvatele.”  Popisuje vnitřní tlak, který dítěti nedá odpočinout a stále ho tlačí dobývat svět, objevovat a zkoušet nové věci kolem sebe. Tomuto tlaku říká HORMÉ. Díky němu má dítě enormní zájem o prostředí a touží se s ním propojit. Příroda to tak zařídila proto, aby se dítě chtělo s prostředím seznámit, pochopilo ho a mohlo v něm příjemně žít. 

Neznamená to ale, že dítě může dělat, co se mu zachce. Zájmem o objevování není omluvenkou pro jakékoliv chování.

Dobré je znát vývojové potřeby dětí a umožnit jim jejich zájmy. Ale tak, aby nám to nevadilo. Je důležité dětem dát jasné informace – “hranice”, jak se s věcmi pracuje a manipuluje. Děti to vlastně nevědí a jen to zkouší svým způsobem. Pokud tedy děti něco ničí či používají jinak než by se mělo, je dobré jim to vysvětlit a nenechat je v tom pokračovat. Ideální je, když chápeme, že děti ke svým činům nemotivuje chuť něco ničit ale zkoumat. Děti se potřebují ujistit, jak vše funguje, pochopit zákonitosti a souvislosti. Chtějí věci poznat, přijít jim na kloub a uspokojit si své vývojové potřeby.

Pochopme vývojové potřeby

Mezi základní vývojové potřeby (které má dítě v sobě od přírody definované) a nám dospělým dají hodně zabrat jsou:

  • dotýkat se vody, písku, hlíny, rostlin, zvířat
  • pracovat s nářadím či různým materiálem
  • všemožně se pohybovat, lézt, běhat, sprintovat, šplhat, skákat, kroužit a točit se, klepat a tlouct, tlačit, házet a hodně, nosit a přenášet, vyklápět a sypat, otevírat a zavírat, míchat a mísit různé substance, čmárat a mazat, třídit a zastrkávat, lámat a ohýbat, sklápět a kolébat, tahat a tlačit.
  • svobodu se vyjadřovat, plakat a smát se, vyjadřovat bolest a nepopírat jí, vztek i radost, možnost poslouchat a mluvit.  
  • Zdroj. Rebeca Wildová, Svoboda a hranice, láska a respekt

Je dobré děti pochopit a ukázat jim také, že je chápeme. Ale být konzistentní a dodržovat nastavená pravidla. Např. dítě baví házet písek do vzduchu. Pravidlo je, že písek neházíme na další děti. Když chápeme, že toto je vývojová potřeba dítěte, necháme ho házet, ale např. mu ukážeme, že může házet do křoví a nikoho tak neohrožuje. Dítě jednodušeji přijme pravidla, než pocit, že není pochopeno svým okolím.

 

Emoce s dětmi na jaře mávají

P1100768Je hezké pozorovat, jaký vliv mají  dny plné sluníčka na naše děti. Také to pozorujete? 

Chtějí více života se vším všudy. Děti se cítí plny energie, touží po pohybu a nových zážitcích. Také emoce patří k životu a ty někdy s dětmi na jaře pěkně mávají.  A nás dospěláky spíše zmáhá jarní únava.

Celý příspěvek

Rozvíjejte schopnosti dětí u vás doma

monte-2

Rozhovor na Femina.cz 

autor: Markéta Kronovetrová | vydáno 11. 03. 2015

logo

Rozvíjejte schopnosti svých dětí podle Montessori

– u vás doma, snadno a zadarmo

O Montessori jste už určitě slyšeli. Školky se na tuto pedagogiku poslední dobou odvolávají čím dál častěji. Ale jak poznat, že mateřinka skutečně zásady Montessori dodržuje? Co to vlastně Montessori je a jak podle ní pracovat s dítětem i doma? Ptala jsem se Renaty Křivánkové.

Renata před šesti lety s kamarádkou založila Rodinné a Montessori centrum 4medvědi v pražském Podolí. Vede zde Montessori pracovny pro rodiče s dětmi, učí v Miniškolce a lektoruje semináře Montessori inspirace pro život s miminky a batolaty. V současné době ukončuje mezinárodní Montessori AMI výcvik pro věkovou skupinu 0-3 roky. Má dvě děti, s oběma pracovala Montessori metodou i doma a podle svých zkušeností sepsala e-book Jak probudit v dětech nezávislost a sebevědomí u nás doma. 

Můžete ve zkratce představit obecně zásady Montessori pedagogiky?
Marie Montessori před více než 100 lety vypozorovala, že děti se nejvíce rozvíjí, když mohou být v kontaktu se skutečným světem. Dnes to potvrzují i výzkumy dětského mozku. Ideální je, když mohou děti na věci sahat, manipulovat s nimi a poznávat jejich vlastnosti. Díky tomu roste jejich zájem. Zjišťují, že samy leccos dokážou a to posiluje jejich sebedůvěru a touhu učit se.

Můžete uvést konkrétní příklady?
Osmnáctiměsíční děti mohou například mýt nádobí, prát prádlo nebo leštit dřevo olejem. Čtyřletí pracují s čísly a píšou písmena. Děti samy vyhledávají příležitosti, kde si s písmenky a čísly hrát. Např. vidí zakroucenou špagetu a už hlásí: „Mami, tady je písmenko S.“ Většině lidí to přijde nereálné a přehnané. Ale když využijeme toho, že děti napodobují dospělé ve svém okolí, tak to jednoduše funguje. Je to stejné, jako když děti touží po našich mobilech, klíčích a všech domácích potřebách. Když dětem pomaličku ukážeme, jak se co dělá, a dáme jim příležitost to udělat, dokáží to samy. A to pak přirozeně vytváří jejich vnitřní motivaci k dalšímu učení, zkoumání a tvoření.

Co může Montessori dítěti přinést?

Učí poznávat svět a jeho fungování, tedy uvědomit si svou vlastní hodnotu, zjistit, co vlastně chci, získat sebedůvěru a poskládat si střípky informací. Dětem nikdo nevysvětluje, jak co funguje, vše je pro ně připraveno tak, aby to samy poznaly. Díky tomu si dokáží vytvořit potřebné souvislosti mezi informacemi a znalosti propojit s reálným životem. Zapojují do učení více mozkových center, díky tomu se v mozku vytváří nové nervové spoje a dítě je pak ‚chytřejší‘.

Přibývá kurzů nebo mateřských škol, které se hlásí k Montessori. Jak poznám, že vědí, co dělají?
Ideální je školku skutečně navštívit a posedět tam dvě, tři hodiny. Dívat se, jak se učitelky s dětmi baví. Zda jim nenabízejí odpovědi, ale podávají jim informace a nechají dítě k odpovědi dojít samostatně. Je ve školce vše připraveno tak, aby mohly děti dělat aktivity samy? V dobré Montessori školce jsou děti zvyklé nežádat o pomoc a spíše věci řešit samy. Učitel děti neřídí, ale je průvodcem. Upozadí se a není hlavním bodem třídy. Třída je plná pracujících dětí, které aktivity dělají samy nebo s kamarády. Není to o tom, kolik má školka Montessori pomůcek, ač bez nich to nejde. Ale když učitel neumí děti s pomůckami propojit, nemají ve třídě význam.

O Montessori jste napsala e-book. Co v něm najdeme?
Často se Montessori přístup spojuje se školkami – tedy věkem 3 – 6 let. Ale je potřeba začít hned od počátku. Již malá miminka chtějí zkoumat svět a my jim to můžeme umožnit. V e-booku popisuji, jak můžeme v domácím prostředí s miminky a batolaty pracovat. Jak využít každodenní situace pro zdárný vývoj malých děti. Doma stačí udělat pár maličkostí a dítě si rázem posiluje vědomí si samo sebe, roste mu chuť zkoušet další věci.

Pojďme ke konkrétním příkladům.
Může to být třeba to, že uděláme batoleti nízký šatníček, kam dosáhne, a samo si může připravit oblečení. To si pak samo oblékne a je pyšné, co dokázalo. Dítě nechce čekat, až na něj rodič navlékne oblečení. Často se děti vztekají a oblékání je horor. Některé děti se i svléknou do naha a chtějí začít znovu a samy. Když dítěti ale dáme prostor, dítě je spokojenější a nakonec pak i rodič. Chce to ale pohyby zpomalit a rozfázovat, aby to dítě dokázalo vnímat. Jsou to takové detaily, na které se dá přijít časem a zkušenostmi, nebo nám je někdo může sdělit. Jde o to, jak to dítěti nabídnout, abychom my dospělí u toho nezešedivěli a nebyli nervózní, že už zase něco nestíháme.

Takže když teď budeme mít trpělivost a necháme děti dělat věci samostatně, i když je neumí, budou v budoucnu sebevědomější?
Zajímavé je, že když si dítě zažije a upevňuje pocit ‚já jsem to dokázal sám‘ již v raném věku na takovýchto jednoduchých činnostech, zůstává s ním tento pocit velmi silně na celý život. Je to pak takový dárek, ze kterého dítě žije všude, ať ho život zavane kamkoliv. Neohrozí ho nepříjemná učitelka ve škole, přísný trenér na fotbale nebo šikanující spolužáci. Důležité je ukázat dětem činnost tak, aby ji skutečně zvládly. Tedy nenecháme je, aby to neuměly. Např. dítě si neumí samo sundat boty.  Ale když mu pomalu ukážeme, že si potřebuje nejdříve sundat patu a pak nohu vysunout, tak to samo zvládne.

Jak mohou rodiče praktikovat Montessori zásady doma?
Nejmenší miminka potřebují doma hlavně volný pohyb, aby mohla sama sobě dokázat, že leccos zvládnou a mohou se učit novým věcem. Chtějí na věci sahat a dotýkat se jich. Nabízejte jim hodně různých materiálů. Například nerezové naběračky – z počátku jsou studené a po chvíli držení se zahřejí. Zkoumají jejich váhu a velikost. Dnes si je prohlíží a později s nimi budou pracovat. Dobré je si s nimi sednout na zem když např. loupeme zeleninu a necháme děti, aby si na slupky a zeleninu sáhly. Když zeleninu pojmenujeme, a slyší slovo, k tomu cítí v rukách předmět, uloží si mnohem více informací do mozku. Dítě si pak jazyk osvojuje jednodušeji a v souvislostech s reálným světem. Pro miminka je důležité udržovat věci v určitém řádu, aby je mohla pochopit. Proto je dobré se zeleninou nepracovat v obývacím pokoji na koberci, ale tam kde skutečně se zeleninou pracujeme.

A starší děti?
Chodící batole může např. s rodiči uvařit celý oběd. Dítě může omývat zeleninu kartáčkem, loupat škrabkou, krájet nožem, míchat suroviny, rozklepávat vajíčka a mnoho dalšího. Ideální je mít pro dítě malé a lehké nástroje. Mít dopředu promyšleno, jak to dítě může udělat. A hlavně nečekat na výsledek. Dítě si totiž užívá proces a ne výsledek. Bude ho zajímat loupání okurky, ne oloupaná okurka!

Posuňme se k ještě starším dětem.
Pro děti nad 3 roky už se dají vymyslet aktivity spojené s každodenním nákupem. Dítě může vymyslet a naplánovat, co bude dnes k večeři. Potřebuje si promyslet, co v obchodě nakoupit. Může si i nachystat peníze a spočítat je. Dospělý je dítěti pouze průvodcem a dohlíží především na bezpečnost. Ani moc nezasahuje, a když vidí, že dítě dělá něco špatně, tak ho pokud možno nezastavuje, ale nechá ho k chybě dojít. Chyba je přítel na cestě k poznání. Doma pak můžeme s dítětem opět společně vařit. A celé je to o tom, že dítě zažívá pocit ‚já jsem to dokázal sám‘ a je v přímém kontaktu s reálným světem. Je to vnitřní proces, ne hotová večeře, která dítě rozvíjí nejvíce a na celý život.

Foto zdroj: Profimedia.cz, archiv Renaty Křivánkové

 

 

Co je tak špatného na chválení?

Moc zdravím ze 4medvědů,

 dnes dopoledne začal cyklus seminářů Montessori inspirace pro život – kojenci a batolata v domácím prostředí. 

Ač jsem to neměla v plánu (ve své přípravě na seminář ), došli jsme až k vnitřní motivaci dítěte, jak vlastně funguje a proč je pro nás tak zajímavá. Když budeme dítěti tleskat a říkat mu šikulka, tak spíše vytváříme tu vnější motivaci. To je spíše slepá ulička pro rozvoj dítěte.

Celý příspěvek

Bez svých znalostí bych v dobré vůli dcerce zkomplikovala život

IMG_0005_resize_MiaPřeji krásné prázdninové dny. Letní dny letí jako voda a já začínám myslet na to, že mám 
ještě před sebou spoustu psaní a tvorby alb na Montessori výcvik. Asistentku a tlumočnici 
nám na kurzu dělá Kristýna Beránková, která je zkušenou Montessori pedagožkou ve své školce http://www.montessorikampus.cz/  a zároveň maminkou šestnáctiměsíční dcery. Je to magická kombinace:) A tak jsem se jí poptala, jak své nabyté Montessori zkušenosti používá doma se svou dcerou:) Celý příspěvek

Těžká puberta

Také si živě pamatujete na svou pubertu? 

FALL Hershey Montessori

Maria Montessori jí pospisuje jako další silné a  emotivní období v životě každého z nás. Počátek našeho života ve věku 0-6 let je také často a řekla bych, že právem, nazývána jako “malá puberta”. Jakákoliv puberta je výbušným a kreativním obdobím. Stejně tak jako věk od narození do šesti let. A co se dítě naučí nebo prožije v raném dětství, se v době dospívání velmi silně zúročí. 

Každý to známe z vlastní zkušenosti a všichni víme, jak to bylo těžké sedět na druhém stupni ZŠ a pak na střední škole v lavici a poslouchat, co právě učitel přednáší. Venku na vzduchu bylo tolik krásných a zajímavých věcí. Pamatuji se, jak jsme alespoň o prázdninách  na chatě s kamarády stavěli domky na stromě. Tajně jsme vzali dědovi z knihovny knížku a nákresy zahradního domku. Sami jsme si to nadšeně nastudovali do detailu a pak stavěli. Něco se povedlo něco ne, ale z chyb jsme se učili nejvíce.

Montessori přístup: zažít již ve 12 letech, jak svět funguje

A dnes na semináři o Montessori přístupu k dospívajícím s Davidem Kahm jsem se dozvěděla, že přesně takto to Maria vymyslela. Pedagogický přístup k dospívajícím ve věku 12-18 let by měl umožnit dětem prožít, ne jen poslouchat ve třídě, jak život skutečně funguje.

Proto sestavila koncept školy na farmě. Říká tomu Děti země. Děti sami pracují a žijí na farmě a sami se učí to, co právě cítí, že potřebují. A velmi rychle přijdou na to, že znalosti v jedné oblasti jsou propojeny s dalšími, a tak se sami vzdělávají a utvářejí svou osobnost. Učitel jim dává jen potřebné “klíče” neboli vodítka a zažehává tak jejich zájem po vědomostech. Děti pak samy hledají řešení a hned využívají v praxi .

 

Nepředstavitelná škola pro rodiče

Znamená to tedy, že dítě ve 12 letech jde na internátní školu a zde žije na farmě. Zde se vzdělává, zažívá sociální interakci s kamarády a žije skutečný “dospělácký život”. Pro většinu rodičů a i pro mě (když jsem to slyšela před lety poprvé) je to velmi nepředstavitelné. A právě proto píši tento článek, aby rodiče malých dětí měli dost času si toto představit a promyslet. I v ČR se již tvoří plány, jak tyto školy do pár let vytvořit. Musím podotknout, že dítě opravdu roste a vyvíjí se tak rychle, že i vy brzy zjistíte, že tohle je přesně to, co ve 12 letech potřebuje – ačkoliv nyní je to pro vás nepochopitelné.

Konstruktivní rytmus života

Maria Montessori svou pedagogiku nepovažuje za zážitkovou, projektovou nebo alternativní. V jejím přístupu je kladený důraz na psychologické zrání každého člověka a jeho potřeby v každém vývojovém stádiu. Vývoj každého dítěte pak znázornila do Konstruktivního rytmu života. Každá fáze vývoje má svá specifika a potřebuje jiné připravené prostředí.

Toto schéma je považováno za základ každé Montessori přednášky a všichni ho jistě známe. Řekla bych, že život sám je neustálý proces. Mně samotné při výchově a práci s dětmi tento pohled velmi pomáhá. Vše je vývoj a když víme, kam vývoj dítě spěje, pracuje se nám s ním lépe.

Planes-of-Development

1. fáze vývoje

Klidný domov s láskou a přijetím je pro první fázi vývoje tím nejdůležitějším. Dítě rychle roste a zažívá své první emoce. Nevědomě tvoří samo sebe a po třetím roce již vědomě vyhledává práci např. ve školce, díky které poznává samo sebe a své vrstevníky. Pro děti z první fáze je typická vývojová otázka: CO?

2. fáze vývoje

Po šestém roce dítě potřebuje z rodiny vyjít na “výlety ven” a postupně zažívat situace okolního světa. Děti již samy chodí např. na nákup či do knihovny. Ve škole se jejich zájem zažehává zajímavými příběhy o přírodních zákonitostech a příchodu člověka na Zem. Děti se naučí hledat informace a pochopí jejich spojitost. Mají velmi abstraktní myšlení a milují časové osy. Pro tyto děti je vývojová otázka: Jak? Kdy?

3. fáze vývoje

Ve dvanácti již znají okolní svět a nyní si ho potřebují skutečně zažít. Touží být ve společnosti vrstevníků a zde hledat své smysluplné místo. Hormony a emoce se bouří. Hledají smysluplnou práci a spojení s místem a časem, kde se nachází. Mají potíže s autoritami, ale dokáží respektovat smysluplná pravidla své skupiny. Nejčastější otázka je: Kdo jsem? A kde je mé místo ve společnosti?

4. fáze vývoje

V tomto období zažívají téměř dospělí lídé “závěrečné dotyky” lidského vývoje. Zajímají se o práci pro společnost a lidstvo – např. humanitární projekty či třídní “revoluce”. Znají dobře své schopnosti a dokáží se rozhodnout, ve které oblasti se chtějí dále rozvíjet. Díky dobré adaptaci v tomto světě dokáží měnit a posunovat společnost dál. Vývojová otázka tedy je: Jak nyní využiji svůj život?

Děti na sebe byly hrdé a já nebyla vyšťavená

Nohy_z_bot_ven (3)Děti byly týden s tetou na horách. Moc si to užily, měly mnoho zážitků a nových zkušeností. Jsem za to tetě moc vděčná. Užívaly si výlety po horách a průzračné jezero na koupání. Teta si to prý také užila, ale příští rok by chtěla, abych tam s ní byla také. Že by to přeci jen bylo lepší.

… a pak jsem zjistila, že děti nevědí, kde jsou talíře…

Po týdnu jsem za nimi přijela a zůstala s dětmi sama. Teta odjela domů. Druhý den jsem zjistila, že děti netuší, kde je talířek a hrníček na snídani. Nevědí, kde je botník, do kterého se ukládají boty, které se nyní povalují volně pohozené v předsíni. A netuší ani, kde je hadr, kterým po sobě potřebují utřít pocákanou podlahu v koupelně, nebo kde jsou uloženy ručníky na pláž. A mnoho dalších, dříve běžných věcí.

… teta za ně asi vše dělala …

Uvědomila jsem si, že teta za ně asi musela vše dělat. Říkala jsem si, že té péče asi musela mít za celý týden „plné brýle“. Věnovat se dětem, celý den být venku, vařit a ještě za děti dělat to, co oni sami dokáží. Děti se naopak zřejmě nudily, když si měly jen „hrát“. Normálně je baví být součástí dění a o věci se také starat.

… pak jsme to změnili …

Další den jsme to tedy změnili a překvapivě stačilo jen ťuknout a děti vše docela rády dělaly samy. Navzájem se i hlídaly, když např. někdo zapomněl plavky na zemi a nepověsil si je na sušák.

Lupínky do mléka měly v nízké polici a chystaly je ochotně ke snídani všem. A někdy se dokonce dohadovaly, kdo bude mazat chleby na svačinu na výlet. Byl i velký zájem o to, kdo bude nalévat vodu do lahviček na kolo, kdo bude loupat brambory na loupačku, nebo kdo bude omývat kola od bláta.

… děti byly na sebe hrdé a já si i lehla do lehátka …

 Byly na sebe hrdé, že jsou právoplatnými členy naší skupiny a rády dělaly zcela běžné věci. A já nebyla vyčerpaná. Ačkoliv to vše vyžadovalo notnou dávku trpělivosti, určitě se to vyplatilo – mohla jsem si pak lehnout do lehátka před chalupu, koukat do modrého nebe a poslouchat to ticho… 

 

 

Také si doma čtete? I s miminky a batolaty?

P1120022Zaslechla jsem vyprávění maminky školkových kluků o tom, že čtou doma společně tak jednou za týden. Uf…

A pak jsem zaslechla, že roční dcera knížky trhá a ničí a tak je maminka raději schovala. uf….

A tak dnes píšu o čtení, knížkách a příbězích……

 

421089_10150609781763365_1962180432_n

Důvody, proč číst dětem jsou krásně zpracované v kampani Celé česko čte dětem, a uvádí zde i co pravidelné čtení dětem přináší – je to krása:)

“Aby měly svět rády. Aby se jim v něm líbilo. Aby věděly, že je větší než to, co vidí jenom očima. Aby mu věřily. A aby věřily nám, co jim čteme. Když čte taková maminka nebo tatínek – to je svět, jak má být: krásný, vzrušující, důvěryhodný, bezpečný a útulný.” Luděk Richter, dramaturg, režisér a herec Divadelní společnosti Kejklíř.

I pro malé roční děti

I malé děti kolem roku se mohou již seznamovat s knížkami.

Zde je o tom zajímavý e-book ke stažení – 4 důvody proč číst miminkům a batolatům od Baby Signs. Nebo také inspirace na první knihovničku.

 

 

Děti potřebují ukázat, že i nás rodiče knížky zajímají a jsou pro nás zdrojem zábavy a informací. V dnešní době “displejů” je to docela těžké, ale když známe důvody, proč dětem budovat vztah s knížkami, je to hned jednodušší. …. rozvíjí představivost ….  zlepšuje soustředění, uklidňuje …. trénuje paměť …. přináší všeobecné znalosti ….  ulehčuje učení a pomáhá dosáhnout ….úspěchů ve škole …. učí děti hodnotám a rozlišování dobra od zla …. rozvíjí smysl pro humor …. je výbornou zábavou ….. zabraňuje vzniku závislosti na televizi a počítači….

Knížka není jen hračka, to ale ukáže jen dospělý

 V Montessori prostředí dětem také knížky nabízíme. Jsou jednou z pomůcek, jak malým dětem zprostředkovat “jazyk”. Knížky se však pro děti nestanou jazykovou pomůckou, pokud ji dospělý nevezme do ruky (ukáže jak jemně a s respektem s nimi zacházíme) a nepřečte ji. Pokud knížky někde jen leží, jsou pro dítě pouhou hračkou s mnoha barvami.  Jsou věcí, která hezky šustí a dobře se trhá. Dospělý ukazuje, jaký význam pro nás knížka má, ukazuje výslovnost, význam slov a vytváří pro dítě interaktivní zábavu.

Když čteme o jablku, dojděme si pro něj

Při čtení knížek je dobré zapojit i více mozkových center, tedy dát dítěti více smyslového materiálu. Když čteme o jablku, tak si i pro něj dojít a nechat ho dítě potěžkat, přičichnout k němu a později u stolu ho i ochutnat. Výzkumy prokázaly, že děti se více zajímají o věci, ke kterým jim také ukážeme skutečnou věc, než kdy jen slyší dané slovo. Kolem 10. měsíce děti rozumí slovům a názvům věcí kolem dítěte. Ukazování tedy napomáhá dětem na cestě pochopení a používání jazyka. 

Knížky o reálných věcech a situacích

Pro malé děti je tedy velmi důležité číst knížky o reálných věcech a situacích, které si mohou propojit s vlastním životem. Lépe tak pochopí celý svět. Když dětem do 6 let čteme o skřítkách, dracích a ježibabách, vlastně tím děti hodně mateme. Tyto postavy si neumí najít ve svém světě a nechápou souvislosti. Je třeba děti nejprve zakotvit v realit a pak teprve po 6 roce otevřít dveře imaginaci a abstrakci.

unnamed

Dítě ve věku do 6 let poznává svět kolem sebe a spojuje si abstraktní pojmy s konkrétním světem kolem sebe, seznamuje se s vlastními emocemi a začíná s nimi pracovat.  Proto je v tomto období nesmírně užitečné, pokud dítěti tento svět a vnímání sebe sama přibližujeme předměty, obrázky, hračkami, ale také vyprávěním. Díky dobře zvolenému příběhu máme jedinečnou možnost přiblížit dítěti i emoce a prožitky hlavních hrdinů, ukázat jak se daný problém dá řešit a jaké to má následky. Tímto vším můžeme formovat myšlení, pocity, hodnoty, chování a respekt k sobě samému i druhým. 

Příběhy dokážou zvlášť účinně ovlivnit způsob, jak naše děti uvažují a jak se chovají, protože je rády poslouchají nebo čtou stále dokola. Opakování spolu s představivostí vašich dětí a neocenitelnou silou vaší přítomnosti činí z příběhů jeden z nejlepších způsobů, jak ovlivnit jejich myšlení.“ (Shapiro, L. E. Emoční inteligence dítěte a její rozvoj, 2009)

 

Vhodné je vybírat knížky s krásnými reálnými obrázky. Zvířata, rostliny, domácí předměty, nábytek, oblečení… Ne zajíčky v šatech, fialové krávy a ryby jako piloty vrtulníku.

 

Jak postupovat?

Již v prenatálním věku dítě slyší a můžeme mu číst a zpívat. Po narození dítě tyto zvuky uklidňují protože je již zná. 

Zhruba od 4. měsíce, kdy dítě již vydrží delší dobu na bříšku, mu můžeme knížky postupně ukazovat.  Když dítě sedí, je dobré mu i ukázat jak opatrně knížkou listujeme a jak obracíme listy.

Nejdříve nabízíme knížky:

  • s jedním předmětem na stránce (můžeme mít kategorizované knihy podle oblastí –  např. jen zelenina)
  • s dvěma až třemi předměty na stránce ze stejné kategorie  – např. hrábě, lopata, konev
  • složitější obrázek a psané slovo – např. brouček na listu (vždy čteme stejné slovo a přitom ukazujeme na černé znaky – tím si dítě začne uvědomovat a propojovat, že ty černé znaky něco říkají, toto je počátek čtení a psaní)
  • jedna situace na jedné stránce – např. koupání, stolování, hra na hřišti (a doplňujeme jednoduchým popisem ” dítě je ve vaně”, “děti si hrají na hřišti”, “tatínek sedí u stolu”).
  • Série obrázků znározňující příběh – linie příběhu – např. o nakupování
  • Malé obrázky a více textu
  • Knihy s rýmy a básničkami (může být už před narozením nebo v kojeneckém věku)
  • Čtení o jednotlivých  tématech  (zde je již  bohatší slovní zásoba) 

Jak knížky dětem ukládat?

Dobré je mít nízkou polici a na ní knížky položeny na plocho, aby dítě dobře vidělo titulní stranu a ne pouze hřbet knížky. Knížek v jeden čas nemusí na polici být vyskládano 10, ale stačí např. pouze 3-4. Dítě se pak lépe soustředí na danou knížku, může se jí zcela nabažit a pak  přejít na další.

2012-11-01 11.41.14

Děti jsou zamilované do “jazyky”

 

Určitě znáte děti, které nosí dospělým knížky a chtějí číst stále to stejné dokola. Touží vidět pohybující se ústa a dospělého milují zvuk známých slov. Příroda to tak zařídila, aby se dítě během 1 roka naučilo jazyk. Ostatně dítě se je schopné naučit např. 5 jazyků zároveň, pokud je má všechny ve svém okolí a vždy jedním jazykem mluví právě jeden člověk.

Víte, jaký je rozdíl mezi pasivním čtením

a aktivním čtením dítěte?

Když rodič otevře knížku a začne se ptát ” kde je kočička”, “ukaž mi krávu” – to je pasivní čtení – dítě jen pasivně odpovídá na dotazy. Ale aktivní čtení je, pokud necháme dítě, aby si knížku samo otevřelo a našlo, co ho zajímá. Dospělý je průvodce, čeká co dítě zaujme, co řekne. A pak projeví zájem a vypráví právě o tom, co si dítě vybralo. 

A myslíte, že říkačky “ukaž jak jsi veliký” a “udělej paci paci” je aktivní či pasivní způsob hry pro dítě? Není dítě jen cvičená opička? Respektujeme jeho zájem?

 

 

 

 

Tipy jak nakupovat s dětmi v klidu

Znáte scénky v obchodě a vynucování si koupě nějaké zajímavé věci.

Osobně jsem toto s dětmi ani moc nezažívala. Řekla bych, že to bylo proto, že jsem znala účinné “triky”, které nám říkali na kurzu Respektování a pak jsem je také dlouho vylepšovala při každodenních nákupech. Něco fungovalo lépe a něco více. 

mom-and-kid-shoppingCo se mně osvědčilo:

– Když jsme šli do obchodu, předem jsme si řekli, co budeme kupovat. Děti měli vždy povoleno koupit si něco malého do ruky. 

– Když měl syn své “období maximálního úsilí” okolo 18 měsíců nechala jsem ho nosit těžký pytel s bramborami a nebo velký pecen chleba. Byl nadšený a důležitý.

– Když byl čas a chuť, vymysleli jsme společně, co budeme vařit. Potřebné potraviny jsem si nakreslili na papír. V obchodě jsme pak podle našeho nakresleného seznamu hledali vše potřebné.

– Když se dětem něco moc líbilo, nechala jsem je to vzít do ruky, prohlédnout si to. Často toto stačilo, aby se danou věcí nasytili a nebylo nutné ji ani kupovat.

Jaká byla Maria Montessori?

mmVelmi často na totom blogu zmiňuji slovo Montessori. Je zajímavé a inspirující se podívat, kdo za tímto vším skutečně stojí. Je to Maria Montessori

imagesMaria Montessori před více než 100 lety na dětech vypozorovala, že se nejvíce rozvíjí, když mohou být v kontaktu se skutečným světem. Děti mají v sobě vnitřního učitele a sami se touží rozvíjet a dobře vědí kdy a co dělat. Dnes toto vše potvrzují i vědci z neurolaboratoří, kteří zkoumají vývoj dětského mozku a používají k tomu moderní technologie, které dříve nebyly.

 

O Montessori metodě moc hezky vypráví Martina Kaděrová z Montessori společnosti zde:

 

lira2Maria Montessori se narodila do “doby porozumění” v roce 1870 v Itálii. V roce 1907 otevřela svou první školku, kde nabízela dětem pomůcky pro jejich smyslové vnímání, čtení, psaní a rozvíjení samo sebe. Svou metodu rozvíjela v době, kdy celý svět zažíval první i druhou světovou válku. A také díky tomu si uvědomovala, jak důležité je vychovávat vyzrálé, nijak psychicky nepoznamenané děti, které mají respekt a úctu k druhým a zároveň vědí co sami chtějí a potřebují. Tématu výchovy, vzdělání a míru věnovala velkou pozornost. V dnešní době, kdy válka není tak konkrétní, ale již mnozí mluví o válce v souvislosti s terorismem, je toto téma opět živé a důležité. A tak si říkám, kdyby všechny národy a hlavně ty muslimské, aplikovaly Montessori metodu, zda by byli přátelštější k ostatním lidem jiné rasy a náboženského vyznání. Vnímám velmi silně, že je třeba si hlídat naše hodnoty a vychovávat naše děti s respektem a úctou k životu. Musíme si naše hodnoty hlídat a k nim také vychovávat naše děti.  

“Preventing war is the work of politicians, establishing peace is the work of educationists.” Maria Montessori

 Toto je moc krásný 45minutový dokument o Marii Montessori a jejím životě a metodě: