Archiv rubriky: JINÝ PŘÍSTUP K DĚTEM

Jsme ochránci pozornosti?

2012-10-02 10.01.32

Tento týden jsem si povídala s jednou maminkou velmi malého miminka o dětském soustředění a jeho podpoře. Došly jsme k tomu, že v dnešní rychlé době je to skutečně oříšek i u nás dospělých – soustředit se na jednu věc a nemít u toho v hlavě spoustu dalších úkolů. A to i přesto, že schopnost soustředit se a mít patřičnou koncentraci je tak důležitá pro náš osobní i pracovní život!

Jsme ochránci pozornosti?

Děti a i miminka potřebují příležitost k nácviku první pozornosti na to, co je skutečně zajímá.  Pro nerušené udržení pozornosti, kdy jsou samy v hluboké vlastní účasti. Proto by bylo fajn mít také prostředí pro miminko jednoduché, bez zbytečných „poutadel“.

Je lepší vždy nabídnout jen jeden klidný objekt pro pozorování či pro pozdější osahávání či ocucání. „Poutadlem“ může být třeba i barevná přikrývka na spaní či pestrá dečka, kde miminko leží v době svého aktivního času. Mnoho barev děťátko zahltí tak, že o ně zcela ztratí zájem. Příkladem také mohou být např. barevné, hrající a blikající kolotoče nad postýlku našich miminek. Co si z tohoto zmatku má miminko vzít za zkušenost?

Je lepší dítěti nabídnout jednu závěsnou hračku a když si ji v klidu prozkoumá, dát mu další. I hrající melodie je někdy fajn, ale odděleně od dalších vjemů. Rodič je v tomto případě stavěn do role ochránce pozornosti, kterou popisují autorky knihy „Montessori from the start“, P. P. Lillard a L. L. Jessen. Rodič zde nabízí dítěti ke zkoumání jednoduché objekty v jednoduchém prostředí a neruší dítě při koncentraci, snad jen kdyby bylo v bezprostředním ohrožení. I naše chvála a potlesk při povedeném úkolu dítě vyruší, čímž zcela vykročí ze své hluboké koncentrace a návrat je již v daný moment obtížný. Hluboká koncentrace u dětí vyúsťuje v uvolnění a spokojenost s úspěchem.

Tyto principy lze uplatnit i u starších dětí. Moje lektorka Patricia Wallner nám dokonce říkala, že měla ve své školce pro děti 1,5 – 3 roky pravidlo pro učitele:  „Pokud vyrušíte dítě při práci, na kterou se soustředí, dostanete výpověď. Pokud dítě neohrožuje sebe či ostatní nebo neničí materiál, nikdy ho nevyrušujte!“

„Drž se, spadneš!“

2012-09-25 10.07.15Vzpomněla jsem si, jak asi před rokem vstoupila do pracovny maminka se slovy:  „Moje dcera je tak strašně nešikovná, kamkoliv vleze, tam spadne. Naučíte ji prosím, jak lézt po schodech?“

Holčička vyrazila na schody. V tu ránu maminka přiskočila a začala na ni křičet „Drž se, spadneš!“, hned ji chytila za ruku a posouvala jí nožičkou po schodech. Chudák holčička opravdu neměla šanci se to naučit a „najít“ své tělo na schodech, maminka jí nedala žádný prostor. A ještě jí vybízela k tomu, aby jí poslechla a spadla.

Tuhle maminku i ostatní rodiče jsem na Montessori pracovnách vždycky podporovala v tom, aby své děti jen jistili a při pádu nadlehčovali,  ale nechali dopadnout. Aby se pak k dítku přikrčili a s láskou mu vysvětlovali důvod pádu – nechali jej prožít si celou situaci až do konce a odnést si z daného pádu co nejvíce zkušeností. I to, že dítko hned nevezmou do náruče, utěšují ho a rozptylují něčím jiným od pláče, je dítěti vlastně k prospěchu. Tato maminka vše pochopila a své holčičce dala více prostoru. Zjistila, že holčička není vůbec nešikovná, jen neměla možnost si pohyb sama vyzkoušet.

Přeji hezký čas na dětských prolézačkách:)