Archiv pro štítek: domov

Děti raději sklízí než sází aneb jak na “jedlý balkón”

Na čarodějnice jsme, jako již několikátý rok, se 4medvědy byli na prezentační akci na Pankráci, kterou pořádalo Caffe Na půl cesty, Green Doors.

jedlý balkonMezi neziskovými organizacemi, zde také byla Příspěvková organizace KOKOZA, která přichází do měst s nápady na “jedlý balkón”. Na balkón do samozavlažovacích květináčů (tak rychle nevyschnou a nemusí se zalévat každý den) si můžete pak zasadit nejen bylinky, ale také rajčata, kedlubny i mrkev.

Celý příspěvek

Kdy chce dítě sedět a pracovat?

6a0147e1d4f40f970b016302998395970d-800wiDětská židlička je pro mě stále téma v těchto dnech:) chceme totiž  vytvořit něco co skutečně budou konečně využívat i devítiměsíční miminka – sami si do židličky vlezou a začnou si nosit na stůl:) a nejen ňamky ale i zábavnou práci se skládačkou.

Odpověď na otázku: Kdy chce dítě sedět a pracovat je tedy poměrně jednoduchá….hned jak jen se trochu naučí ovládat své tělo, někam vyleze, udělají první fyzikální objevy se zasunováním kelímků,  dostane žičku do ruky a mají již nakoukáno, že se sedí v klidu u stolu! Toto vše se děje tak zhruba kolem devátehé měsíce.

Chceme tedy židličku která bude pár centimetrů nad zemí, ale zároveň by vydržela tak do čtyř let a my domů nemuseli kupovat na každých pár měsíců jinou. No je to oříšek….

Zde je odkaz na blog Kayli D’Alton z Austrálie, How we montessori ,která se také hledáním židličky zabývala.

Jak jste doma vyřešili sezení malých dětí vy? Můžou si sami do židličky vlézt? Můžou si sami donést něco na stůl? Já mám doma pro děti české rozstoucí židle Jitro, kam si sami vylezou (už od 10 měsíce), ale nic si sami na stůl nedonesou. Jejich nezávyslost je tedy limitovaná a to je škoda! Chce to nízkou židličku u země, bohužel na českém trhu je jich jen minimum.

Napište mi do komentářů níže o vaší židličce doma, moc by mě to zajímalo!

Prázdninové zážitky – jak pro koho?

P1110911Prázdniny jsou tady a na výletech mimo domov nás kromě nových zážitků čeká i spousta nástrah, číhajících na naše děti. Smyslový průzkumníci vyrážejí na průzkumy i v novém a nevyzkoušeném prostředí.  My, rodiče, navzdory dovolené a touze si odpočinout, musíme být o to více ostražití a mít „oči na šťopkách“. A tak si vždy vzpomenu na kapitolu „Už  žádné rodinné výlety“  z knížky Líný rodič od Toma Hodgkinsona.

Jaká jsou obvykle naše očekávání od výletů a dovolených? Většinou toužíme jít za hranice všedních dnů, dostat se ze stereotypu a zažít „nové věci“. Ať už toužíme užít si spíše klidu nebo naopak zažít akci, ani jednoho se tak úplně nedočkáme na výletu s malými dětmi.  Lepší je vyrazit samostatně a doma si pak užít další čas.

Tom Hodgkinson říká, že doma jsme volní a můžeme si vytvořit vlastní zábavu.  Děti jsou doma spokojené a ve známém prostředí si spíše najdou zábavu samy. My pak máme čas sami pro sebe.  Nemusíme dětem hledat vnější podněty pro zábavu a spíše můžeme nechat propuknout zásobu tvůrčích sil.

S naší rodinou čas od času na výlet vyrazíme a někdy musím dát Tomovi za pravdu. Nejhorší je doba vypravování se, balení a odjíždění za vytouženou zábavou. Někdy si říkám, jestli za to ty nervy opravdu stojí? Po návratu jsme zase všichni, včetně rodičů, unavení. Děti pak vykolejí i malé problémy typu „pyžamko naruby“ a ty jsou poté provázeny velkým nářkem.  A opět uvažuji, zda nám ten báječný výlet za to opravdu stál.

Je ale samozřejmě i mnoho výletů, které s dětmi rádi opakujeme a těšíme se na ně. A možná si je užíváme právě proto, že už všichni víme, co bude – taková zábava potom konzervativní děti tolik nerozhodí, jsou více v pohodě a rodiče pochopitelně s nimi. Jedním z takových výletů je pro nás např.  Lesní ZOO v Malé Chuchli.

Voda – velký magnet pro všechny děti

P1120726

Dnes pro Vás mám obzvlášť vypečenou otázku jedné maminky. Otázka a odpověď se pro Vás může stát inspirací i pro řešení jiných každodenních situací. Techniku kolovrátku můžeme použít na mnoha místech komunikace. Vymezuje jasné hranice: pokud si jsme opravdu jisti a dítě to z nás cítí (tón hlasu – rázný, ale klidný), nepokouší se pak již dané hranice překračovat.

Montessori inspirace pro život – otázky a odpovědi

Otázka

Máme doma psa a ten má misku s vodou. Naše miminko staré 8 měsíců do ní stále leze. Nechce se mi ho plácat přes ruce a nevím, jak jinak to řešit.

Odpověď

Voda je velký magnet pro všechny děti.  Miska s vodou pro psa by měla být stále plná, což je pro děti úžasné – umí se v ní opravdu moc hezky vymáchat, vypadají pak jak vodníci.  Přeci jen ale můžeme v této chvíli něco udělat a děti jsou schopné to akceptovat, i když jsou takto malé (při několika opakováních). Připravíme velmi podobnou druhou misku, kam dáme ale jen např. centimetr vody – tedy tolik, aby to dítě při svém zkoumání mohlo vylít a nebyl z toho až tak velký problém:). Pokud se dítě začne máčet v misce pro psa, klidně a rázně ho odkážeme na misku s vodou „Tahle miska je Rexe. Baví tě sahat do vody? Tamhle je tvoje miska a v té si můžeš na vodu sáhnout.“

Děti do tří let jsou smysloví průzkumníci

P1120754rrrrrrrNa Montessori pracovně ve 4medvědech mě coby lektorku zaujala jedna věc, resp. jedna holčička. A chci se s vámi o to podělit.

Holčičce byl rok a půl a po té, co si několikrát prolezla schody, usadila se u stolu s pomůckami pro rozvoj prstíků – různé  “vkládačky a zasouvačky“. Vybrala si jednoduché papírové kelímky, které se zasouvají do sebe. Vyzkoušela to a hned napoprvé se jí to povedlo. Bylo evidentní, že to pro ni nebyla nová dovednost: s touto vlastností – že se věci dají zasouvat do sebe – byla už srozuměná. Bylo ale zajímavé, jak si kelímky z recyklovaného papíru dlouho prohlížela. Různě je hladila – jedním a druhým směrem, otáčela, převracela a nakonec je ochutnala. To co jsem viděla, byla krásná ukázka toho, jací jsou naše děti do tří let „smysloví průzkumníci“. Maminka holčičky ji krásně nechala a jen ji pozorovala. Tím jí dopřála to, co přesně potřebovala – klid na zkoumání.

Děti od narození do tří let jsou tzv. „smyslovými průzkumníky“ – vydávají se na své průzkumné cesty každý den. Z počátku se jen překulí na bok, později už i dolezou na druhý konec domu nebo za čas vylezou na zahradu či do lesa a zkoumají vše, co jim přijde pod ruku. Vše, co v prostou naleznou, si prohlížejí, vnímají dotekem, čichem, někdy i poslouchají, jaké zvuky to vydává při bouchnutí a na konec to ochutnávají. Všechny tyto střípky informací přicházející do mozku skrze smysly a utvářejí  obraz o reálném světě a jeho souvislostech.

Dopřejme dětem co nejvíce smyslových vjemů! I maličkosti, které nám přijdou nezajímavé, jsou pro ně velkým objevem. Pamatuji si na dceru, která s velkou oblibou lezla a pak i chodila do skříně se suchými potravinami a probírala se pytlíky těstovin, krabičkami rýže. Někdy čichala ke kořenkám. Vše nějak jinak šustilo, vonělo a vše bylo zajímavé. Někdy jsem jí i na ruku dala pár těstovin, rýže či i trochu mouky – a to byla věc! Vždy jsem jí do ručky svěřila jen tolik, kolik se mi pak chtělo uklízet :).

Patlání, které ruší od jídla

Montessori inspirace pro život – otázky a odpovědi

P1100957Otázka

“Má dcera ve věku 1,5 roku se velmi touží patlat v jídle. Ale řekla bych, že jí to vlastně od jídla ruší – ve výsledku sní jen trochu, všechno kolem je upatlané a většinu času se jídlem jen prohrabuje ručičkama.”

Odpověď

Většina dětí si tím musí projít. Některé děti toto období mají už před ukončením prvního roku. Konzistence jídla je totiž velmi zajímavá pro smyslové zkoumání dětí. A smyslové zkoumání děti velmi potřebují pro svůj zdárný vývoj. To, co my jako rodiče můžeme udělat je podívat se tzv. pod pokličku a zjistit, co se za tím skutečně skrývá. Můžeme pak následovat několik níže popsaných kroků:

1.       Nechat dítě patlat, čímž se touto aktivitou nabaží.

2.       Nenechat dítě patlat jídlo –  protože jídlo je na jídlo a ne na patlání.

3.       Nabídnou tedy dítěti jinou „patlací“ aktivitu na jiném místě než u stolu a v jiný čas než v době jídla. Nabízí se např. omyvatelná podlaha s podložkou u kuchyňské linky či v koupelně.

4.       Na patlání dítěti můžeme vyrobit hmotu, jejíž konzistenci (tekutější či tužší) můžeme měnit, aby si dítě mělo možnost osahat vše a získat tak co nejvíce informací o tomto světě. Pro dítě může být i zajímavé mít sypký materiál.

5.       Recept na hmotu: půl hrníčku mouky, půl hrníčku vody a lžičku jedlého oleje, poměr lze měnit.

6.       Tohle můžeme nabídnout už i např. devítiměsíčním miminkům a dále pak v jakémkoliv věku – pokud vidíme, že to dítě stále zajímá (i třeba pětileté děti se k patlání rády vracejí).  Hmota je jedlá a u malých dětí můžeme očekávat, že ji budou zkoumat i skrze ústa. I to je v pořádku. Jen prosím pomysleme na lepek a stáří vašeho miminka.

7.        Když děti časem povyrostou a stále touží po smyslových zážitcích s jídlem, můžeme je zapojit do našeho vaření. Zde je mnoho příležitostí si věci i kuchyňské nástroje osahat. Děti milují vaření a aktivity v kuchyni, které zvládnou sami.

Výsledek tedy je, že děti získají zkušenost s dalšími hmotami, věcmi, kuchyňskými nástroji, protože jim to umožníme. Děti také zjistí, že u jídelního stolu se jí a nemají pak potřebu zde patlat jídlo. Mohou se v klidu najíst, protože je nerozptyluje jejich potřeba zkoumání.

Můžeme s tím začít i u starších dětí, které již mají nějaké zkušenosti za sebou – již u jídla patlaly a rodiče jim to odpírali a žádali je, aby jedly. Nejdříve ale musejí děti pochopit (díky stálému a neústupnému opakování ze strany rodiče), že nyní se trochu změnila pravidla daná rodičem. Že patlat se může, ale ne u stolu, ale na podložce někde jinde.

Také s dětmi vyndaváte prádlo z pračky?

 

2013-06-07 12.41.21

Děti jsou rády součástí aktivit dospělých a naplňuje je, když dostávají příležitost se aktivně účastnit života v domácnosti. A právě vyndávání mokrého prádla z pračky je moc oblíbené – také díky tomu, že to děláme docela dost často my dospělí. Jistě už i vám děti své zájmy ukázaly a prádlo s nimi vyndáváte. Mé děti ještě milují jednu věc – nízký sušák, kam mohou samy prádlo věšet.

V internetových obchodech ho naleznete pod zadáním „dětský sušák na prádlo“ asi za čtyři stovky. Pokud se vám nechce utrácet za dětský sušák, určitě doma najdete místo, kam jednoduše pověsit prádelní šňůru. Kolíčky na prádlo jsou dalším vítaným zpestřením této aktivity pro starší děti.

Jsme ochránci pozornosti?

2012-10-02 10.01.32

Tento týden jsem si povídala s jednou maminkou velmi malého miminka o dětském soustředění a jeho podpoře. Došly jsme k tomu, že v dnešní rychlé době je to skutečně oříšek i u nás dospělých – soustředit se na jednu věc a nemít u toho v hlavě spoustu dalších úkolů. A to i přesto, že schopnost soustředit se a mít patřičnou koncentraci je tak důležitá pro náš osobní i pracovní život!

Jsme ochránci pozornosti?

Děti a i miminka potřebují příležitost k nácviku první pozornosti na to, co je skutečně zajímá.  Pro nerušené udržení pozornosti, kdy jsou samy v hluboké vlastní účasti. Proto by bylo fajn mít také prostředí pro miminko jednoduché, bez zbytečných „poutadel”.

Je lepší vždy nabídnout jen jeden klidný objekt pro pozorování či pro pozdější osahávání či ocucání. „Poutadlem” může být třeba i barevná přikrývka na spaní či pestrá dečka, kde miminko leží v době svého aktivního času. Mnoho barev děťátko zahltí tak, že o ně zcela ztratí zájem. Příkladem také mohou být např. barevné, hrající a blikající kolotoče nad postýlku našich miminek. Co si z tohoto zmatku má miminko vzít za zkušenost?

Je lepší dítěti nabídnout jednu závěsnou hračku a když si ji v klidu prozkoumá, dát mu další. I hrající melodie je někdy fajn, ale odděleně od dalších vjemů. Rodič je v tomto případě stavěn do role ochránce pozornosti, kterou popisují autorky knihy „Montessori from the start”, P. P. Lillard a L. L. Jessen. Rodič zde nabízí dítěti ke zkoumání jednoduché objekty v jednoduchém prostředí a neruší dítě při koncentraci, snad jen kdyby bylo v bezprostředním ohrožení. I naše chvála a potlesk při povedeném úkolu dítě vyruší, čímž zcela vykročí ze své hluboké koncentrace a návrat je již v daný moment obtížný. Hluboká koncentrace u dětí vyúsťuje v uvolnění a spokojenost s úspěchem.

Tyto principy lze uplatnit i u starších dětí. Moje lektorka Patricia Wallner nám dokonce říkala, že měla ve své školce pro děti 1,5 – 3 roky pravidlo pro učitele:  „Pokud vyrušíte dítě při práci, na kterou se soustředí, dostanete výpověď. Pokud dítě neohrožuje sebe či ostatní nebo neničí materiál, nikdy ho nevyrušujte!”

Jak se děti cítí u nás doma?

P1110567Jak to udělat aby, se naše miminko, batole nebo i větší dítě doma cítilo dobře a prostor, který ho obklopuje pro něho byl podnětný a obohacující? Informací o tom je poměrně hodně, ale vybrat to skutečně klíčové se mi povedlo až teď, kdy jsem dávala dohromady prezentaci na seminář o domácím prostředí.

V příručce „Nord American Montessori Teachers Association“ pod názvem „In a Montessori Home“ je to krásně jednoduše popsané:

V každé místnosti našeho domova by se dítě mělo cítit

– vítané,

– pohodlně a

– začleněné do společnosti.

Znamená to tedy, že v každé místnosti našeho domova by mělo být něco pro dítě připravené. V kuchyni by mělo mít svou poličku s malým nádobím. V koupelně stupátko, aby si vylezlo k umyvadlu a samo si mohlo vyčistit zuby. I hračky a aktivity pro děti by měly být přehledně a tematicky rozmístěny po bytě – tak, aby si dítě vždy našlo to své v každém koutu našeho společného domova.

Zjistila jsem, že naše děti nemají nic svého snad jen v ložnici rodičů:) A to se mi líbí – i rodiče potřebují svůj prostor:)