Pořád mi nešlo do hlavy, proč vlastně „to Montessori“ na dětech dělá zázraky:). Proč dětem tolik jde o to, aby se staly člověkem jako my, aby byly nezávislé a samostatné. Zdá se mi, že je to jejich přirozenost a my jim to svou péčí spíše kazíme a dáváme jim do cesty překážky.
A teď jsem našla odpověď i pro mne – pragmatika:), v knížce od J. Vokáče Čmolíka.
Neurofyziolog Giacomo Rizzolatii v Itálii v devadesátých letech 20. století objevil ZRCADLOVÉ NEURONY. Díky nim se k nám i dětem přenáší návyky, programy a pocity z našeho okolí. A to zpětně programuje to, jak se cítíme.
Malé děti se učí pouze nápodobou, všechno dělají po nás. Uděláme „paci paci“ – dítě to zopakuje. Prožíváme negativní emoci k nějakému místu či člověku – dítě ji přejímá a nevědomky si ji úkládá. Naopak máme něco rádi – dítě to miluje s námi. Když nás děti překvapí nějakou „hláškou“, často si říkáme: kde to vzal/a? Někde to „pochytil/a“ tím, že to viděl/a, slyšel/a, respektive jeho/její mozek to zachytil pomocí zrcadlových neuronů a začal to opakovat. Díky těmto neuronům jsme schopni se učit a přijímat podněty z našeho prostředí do našeho mozku. Prostředí utváří mozek, mozek pak utváří prožívání reality. Naše malé děti jsou v prostředí u nás doma a záleží jen na nás, jak jim domácí prostředí vytvoříme a co jim nabídneme pro jejich vnímání reality – pozitivní dojmy a návyky nebo pocit „toto nemůžu“, „toto nezvládnu“ a „na tohle jsem ještě moc malý“.
Domácí prostředí je možné přizpůsobit tak, aby se i velmi malé děti mohly aktivně zapojit do každodenních úkolů, jako je péče o domácnost či sebeobsluha. Pokud jim dáme více prostoru u nás doma, získají možnost zažít si pocit „já jsem to dokázal sám a já se také dokážu naučit další věci“. Mozek si utváří prožívání reality, které už s dítětem zůstává na celý život.
No a nebylo by to krásné, kdyby naše dítě vědělo, že zvládne těžký úkol, i když musí samozřejmě vynaložit úsilí, překonat pár překážek, ale ve výsledek a v sebe sama věří? A my pak může být klidní, že jsme dali dětem to, co potřebují a co bylo v našich silách. Můžeme se jen dívat, jak si dítě samo jde za svými sny. Jsme to my, kdo mu předal pocit jistoty, nezávislosti a sebedůvěry už v počátku jeho života.
Pokud tedy chcete návod, jak vytvořit domácí prostředí a tím tvořit takové prožití sebe sama i u vašeho dítěte, sestavila jsem pro vás seminář. Je protkaný inspirací a návody na to, co skutečně můžete jednoduše a hned po návratu domů udělat pro své děti ve věku 0-3 roky. Projdeme jednotlivé místnosti domova, v každé se zastavíme a ukážeme si, co je pro jednotlivé věkové skupiny možné připravit. Jsou to malé detaily, které udělají dítěti velkou službu. 37 z vás – maminek již seminářem prošlo a myslím, že jsme si to moc užily a všechny (včetně mě) odcházely s velkou inspirací a nadšením, co pro děti uděláme doma hned po semináři.
Klidné a tvůrčí prostředí v Montessori stylu tedy přes zrcadlové neurony způsobí, že i naše děti jsou klidné a tvůrčí. Už tedy vím, proč Montessori prostředí dělá na mých dětech zázraky:)
Přeji krásné, už zase slunečné dny:)
Moc krásně je to řečeno v „Nevýchově“, ve videu maminky Ivany, kde popisuje své reakce na vztek svého syna.
Když jsme s holkama ve 
