Minulý víkend jsme měli ve 4medvědech víkendový seminář s německou lektorkou Lorou Anderlik, která pracuje s postiženými dětmi Montessori metodou už 50 let.
Pro mě bylo během semináře několik momentů, kdy jsem měla slzy v očích. Viděla jsem, například jak stařičká lektorka rozsekla beznaděj rodičů a ukázala nové cesty každodenního soužití v rodině dítěte s Downovým syndromem. Moc zajímavě popisovala to, kdy dát dítěti pozornost. A v podstatě to platí i pro zdravé děti. Návod, kdy dát dítěti pozornost, jsem si oživila doma tento víkend u mého tříletého syna, vztekajícího se v předsíni, že si prostě boty obouvat neumí (ač oba víme, že umí). Stálo mě to hodně sil a nervů. Očekávám opakovaní výživné scénky.
Vyzbrojila jsem se empatií a informacemi od paní Anderlik a také z mé oblíbené Nevýchovy. Informace se krásně doplňují a mě velmi pomáhají přežít toto šílené období:) Ve videu „Nevýchovy“ je otázka Co když se zasekne a je naštvanej ve 13 minutě.
Znáte také toto období vzdoru a věčného vzteku? Jak ho řešíte? Co je pro vás nejhorší? Můžete mi napsat do komentářů na Facebooku nebo dát „To se mi líbí“.
Kdy dát dítěti pozornost?
– tehdy když se chová „dobře“ – dát najevo, že jsme si všimli a že se nám to líbí, že je hezky tiše v čekárně u doktora, že na na nás čeká u přechodu, že si po sobě uklidilo talíř ze stolu – každý totiž chce být pozitivně přijímán od svého okolí
– pokud se nechová „dobře“ např. se vzteká, že si neumí obout boty:) – naše pozornost není a není ani zdlouhavé vysvětlování, to je totiž také pozornost, je ale fajn být u dítěte a např. nabídnout, zda nechce utřít slzičky
Jsem babičkou a ráda bych se také uměla domluvit se svými vnuky. Řadím se do kombinované povahy policajta a učitele. Tím, že jsem procházela i já autoritativní výchovou a uplatňovala jsem ji na svých dětech se mi nyní obecně děti zdají velmi komplikované, sobecké a málo vychované. Dcera hodně děti chválí. Určitě je to dobře, ale na druhé straně musí znát i tu druhou , třeba i zrovna pro ně ne milou kritiku. Jak by se jinak naučily rozlišit co je dobře a co ne. To pak vysvětluji na příkladech a už jsem zase u toho typu učitel. Stálé poučování, vysvětlování. A jak to tak vidím podle vašeho návodu, čeho je příliš, tak to dítě také nevnímá. Tak se těším, jak se pod vašim vedením posunu dál.
Moc vás zdravím Marto,
je zajímavé vidět, kam se příběh dětí z vaší perspektivy může dostat. Chválení je důležité, ale ne přímo dětí, ale toho co dokázaly – věcný neosobní popis bez emocí a hodnocení dítěte. Pokud popisujeme, co se povedlo i co se nepovedlo má to lepší vliv na rozvoj vnitřní motivace každého dítěte. Například se dá i popsat, že toto není až tak dobré – jen tím, že popíšeme jednoduše a výstižně co vidíme. Dítě tak dostane potřebné informace, ale necítí se hodnoceno. Více o tomto v těchto knihách. Moc doporučuji. Přeji Vám krásné dny s vnoučaty
http://knihy.heureka.cz/jak-mluvit-aby-nas-deti-poslouchaly-jak-naslouchat-aby-nam-deti-duverovaly-adele-faber-elaine-mazlish/galerie/
http://respektovani.com/index.php?obsah=5