Archiv pro měsíc: Leden 2018

Chcete pochopit své děti? Pár teoretických informací do začátku

1 komentář

Nápověda k dětské mysli

03Než začnete své děti zapojovat do aktivit praktického života, je dobré vědět pár teoretických informací o dětech obecně. Maria Montessori děti velmi dlouho, pečlivě a vědecky pozorovala a její závěry o chování dětí a předvídání jejich zájmů mě dodnes fascinují. Vždy přesně sedí na mé děti, které vidím každý den v jejich vývojových fázích života. Odpovídají i chování dětí v naší školce 4medvědi, kde už jsme se za 9 let fungování setkali se stovkou dětí. Myslím, že tak máme krásnou nápovědu k dětské mysli, abychom ji mohli skutečně pochopit.

Nejprve je ale potřeba pochopit i sami sebe.

Níže jsem použila text z Rodinné učebnice vaření, kde uvádíme, že první podmínkou pro rodiče je pochopit sebe sama a připravit se na společné aktivity psychicky:) Nejčastějším důvodem, proč rodiče přestanou vařit s dětmi, totiž bývá to, že ztrácejí motivaci nebo nervy.

Na vaření s dítětem je třeba mít více času (i ve své hlavě), protože dítě se bude s velkou pravděpodobností chovat jinak, než jste si představovali – bude pomalejší, nemotornější a bude věci dělat jinak (zasekne se u některé činnosti ve chvíli, kdy se vám to bude nejméně hodit, pravděpodobně něco vylije nebo rozsype, ovoce dá na koláč jinak, než jste chtěli…). 

Nevědomý pracovník nebo vědomý tvořitel?

Od narození do zhruba tří let je dítě nevědomý průzkumník, zatímco od tří let se z něho stává vědomý tvořitel. Při vaření s dítětem je potřeba s tím počítat. Nevědomý průzkumník bude fascinovaně přesypávat mouku z pytlíku do mísy, bude zaujatě sledovat, jak se mouka hromadí a bude si chtít na ni sáhnout. Nebude si však všímat toho, že jí trochu nasypal na zem. Vlastně ještě ani neví, že to může dělat lépe, aby nic neupadlo. Ale když to s ním pak budete uklízet, bude unešen tím, jak se mouka nametá na lopatku. Vědomý tvořitel bude naproti tomu mouku pečlivě přesypávat tak, aby mu ani zrníčko neupadlo jinam, a bude se zajímat o to, jak držet pytlík, aby to dělal co nejlépe. Pokud něco spadne na zem, zamete to, aby dál mohl pečlivě přesypávat mouku.

A proč to potřebujete vědět? Protože dítě se v každém věku chová jinak a vy, jako jeho parťák při vaření, budete díky to13-176x300mu moci pružně reagovat na jeho změny v nastavení, na jeho potřeby. S dětmi je společné vaření pokaždé jiné, a když budete znát pravidla, budete si ho moci užít, i když se zrovna něco nepovede. Úplně malé dítě bude nejvíce těšit samotná činnost, kterou bude chtít znovu a znovu opakovat, ale o dokončení – oloupanou okurku či zamíchané těsto – mu nepůjde. Bude chtít věci dělat, ne je udělat. My sledujeme cíl vaření, dítko cestu. Náš potomek by práci dodělat měl, stejně jako po sobě uklidit, ale nebude to pro něj nikdy tak zajímavé a samozřejmé. My ho ale společně s růstem vůle budeme vést (z počátku jen naším vzorem) k dokončení činnosti.

Děti mají rády řád, pravidla a rituály. Potřebují vědět, kam který předmět patří, protože mají vrozenou potřebu věci uspořádávat. Když jim neukážeme, kam věci patří, nebo když to sami nedodržujeme, je dítě nejisté a necítí se bezpečně. Když dítěti umožníme, aby se aktivně podílelo na udržování pořádku v kuchyni, rádo se zapojí a dodržování pořádku mu bude dělat radost. Dítě má přirozenou potřebu pohybu, proto není dobré ho v ní omezovat. Malé děti jsou v pohybu neustále. Postupně s fyzickým vývojem, dozráváním mozku a centrální nervové soustavy roste i  schopnost dětí k soustředění, sebeovládání a trpělivosti. U dvouletého dítěte musíme počítat s tím, že s námi nevydrží vařit bez přestávky a možnosti se proběhnout. Vaření je pro dítě duševní činnost a je třeba propojit ji s fyzickou činností. Můžeme například dítě poprosit, aby doneslo brambory nebo přesunulo velký hrnec. I takové drobnosti pak společné vaření usnadní. Dítě bude mít možnost dělat s určitým cílem činnost, která ho bude bavit a neunaví ho.

A co dál?

Vybaveni těmito informacemi začneme na dítě pohlížet jinak a s větším pochopením. Vaření je naše nejčastější aktivita doma, a tak proč toho nevyužít a nenabídnout dětem trochu dobrodružství. Návod na vaření s dětmi najdete zde.

Je ale i mnoho dalších aktivit, jen je třeba vědět jak a proč je dětem nabídnout. V Montessori pedagogice, jim říkáme aktivity Praktického života. V jednom starším článku popisuji, jak tyto aktivity dětem představit. V článku jsou popsány podzimní aktivity, ale pak také to jak dětem pomoci, aby to zvládly. Nejsou to instantní rady, ale jde  spíše o vaše pochopení – nastavení, jak s dětmi tyto věci dělat a také proč.

9-měsíční dítě se dokáže najíst samo

Napsat komentář

PAV_0063-600x350Text z mého e-booku: Jak probudit v dětech nezávislost a sebevědomí u nás doma, ,strana 41

Využijme každodenní aktivity jako “ super speciální“ cvičení

Byla by škoda každodenní aktivity s jídlem nevyužít k rozvoji sebedůvěry a nezávislosti. Už hodně malé děti, které teprve lezou, mohou začít s těmito aktivitami. Velmi záleží na rychlosti vývoje hrubé i jemné motoriky – právě kvůli tomu mohou ve zvládání těchto aktivit vznikat velké rozdíly. Některé děti v devíti měsících už chodí a dokážou si tedy ke stolu samy přinést talířek s jídlem, jiné teprve začínají lézt. Pro ty je spíše adekvátním úkolem donést si ke stolu lžičku či prostírání.
My rodiče chceme být připraveni plně využít každého senzitivního období, kdy je dítě extrémně zaměřeno na nějakou činnost a v té situaci se učí mnohonásobně rychleji. Jídlo je jedním z nich. Další krok je pak příprava jídla a samotné vaření. I to jsou krásné aktivity, které děti milují a jakoby nic se učí mnoha dovednostem, které neviditelně rozvíjí jejich sebehodnotu:) Napsali jsme o tom i Rodinnou učebnici vaření s dětmi od 1 roku.

Dítě, které ještě leze se od 9 měsíců chce krmit samo.

Je fajn když, mu to umožníme. Můžeme mít např. dvě lžičky. Jednou ho krmíme a dbáme na to, aby se dítko skutečně najedlo. Druhou mu necháme v ruce, ať se s ní sám zkouší najíst. Je to celkem dlouhá cesta – od talíře k puse. Ale jinak než tím, že si to děti zkoušejí, se to naučit nedá. Možná, že pokud dítě dostane lžičku do ruky v pozdějším věku, bude už obecně zručnější. Pak má ovšem dost často pocit, že to není činnost pro ně – protože mu předtím byla často upírána.

      Velkým pomocníkem k jídlu může být také vidlička                    (namísto klasické lžíce).

 

bambusova-detska-vidlicka-a-lzicka-pro-male-deti-bambuPozději, když dítko už nedostává pouze kašovitou stravu, je možné mu malé kousky napichovat na vidličku a nechat ho, aby je samo strčilo do úst – tj. jednoduchou cestou se skutečně najedlo a dosáhlo toho samo. Malou vidličku volíme tak, aby byla malé velikosti, lehká (babusová) – dobře se dítku držela v pěsti a její hroty nebyly příliš ostré. Také se dá na trhu sehnat lžička zahnutá do pravého úhlu – dítě pak může vynechat jedno těžké přetočení zápěstí a donese jídlo i tak do úst. Je však dobré brzy tuto lžičku vyměnit za normální. Zahnutá lžička slouží pouze pro pochopení principu pohybu ruky a zastrčení potravy do úst. 

Malý stolek a židlička

PAV_2508

Sleva 10% pro čtenáře blogu na stolek a židličku Mimimo

s kódem SMYSLOVY PRUZKUMNIK.

Už i stolek a židličku pro dítě vybíráme z pohledu rozvoje jeho samostatnosti. (A stolek Mimimo jsme s tímto cílem vytvořili). Do doby, kdy dítě ještě samo nesedí, potřebuje při jídle naši oporu. Dítěti však na pár krátkých minutek už ukážeme, že po šestém měsíci se nejí pouze vleže u maminky. Ale že je možné u jídla i sedět a mít mámu před sebou, ne být její součástí. Vždy však dbáme na to, aby dítě mělo podepřená zádíčka (např. polštářem nebo dítko při krmení přidržujeme), tak, aby byla zádíčka zakulacená a těžká hlavička nezatěžovala páteř, která ještě zatím není podpírána dostatečně vyvinutými zádovými svaly. Postupně se čas strávený v malé židličce protahuje a Lezísek tak objevuje kouzlo sedu u jídla a volných rukou. Doporučujeme mít pro Lezíska nízkou židličku, ze které časem i sám vyleze. Pokud totiž bude vědět, že je možné se od stolu vzdálit, nebude to chtít zkoušet během jídla. Jistě nastanou momenty, kdy se dítě bude u jídla nudit a bude chtít od stolu utéci. Cesta klidného sezení u jídla, ale nevede přes zapnutí pásu a přivázání dítěte k židličce. To, že jíme vsedě u
stolu je společenský návyk a ten také našim dětem pokud možno co nejvíce ukazujeme vlastním příkladem. Pokud my sami rodiče jsme „rozlítaní“, budou takové i naše děti. Proces „vtiskávání vzoru“ zde zcela 100% funguje. Sama jsem toto měla možnost poznat na svých dětech: s 2,5letou dcerou jsem seděla u oběda a mezi sousty jsem tu a tam odběhla zkontrolovat naše druhé dítě, miminko. Pak jsem měla možnost vidět dceru – jak si nacpe pusu jídlem, odběhne do dětského pokojíku, v momentě je zpět a pokračuje v jídle. V tomhle případě mě bohužel úplně kopírovala. Dlouhou dobu jsem se potom snažila dceru naučit, že se jí v klidu, vsedě u stolu.

V této kapitole o jídle v e-booku se dále dočtete jak:

  • co dělat když se dítě patlá v jídle namísto toho, aby jedlo + recept na „patlací“ hmohu,
  • proč děti tak milují rozlévání vody, a co dělat, aby nerozlévaly pití po stole,
  • triky jak děti naučit nalévat vodu ze džbánku do skleničky,
  • jak nechat děti, aby prostíraly stůl ve dvou letech,
  • proč dětem dáváme hned od počátku rozbitelné nádobí,
  • a jak zjednodušit dětem úklid po jídle.

A to vše bez tlaku na výkon a bezpečném prostředí, kde se děti učí mnohem více!

P1110413

 Mému synovi bylo 9 měsíců právě v době, když jsme byli v létě na chatě v lese. Měli jsem jen staré nádobí, ale i tak mohl jíst sám. Byl často nahatý, abych nemusela řešit špinavé oblečení. A bylo to pro něj neskutečné dobrodružství. Škoda jen, že jsem ještě pro něho neměla nízký stolek a židličku, aby si tam i sám mohl sednout. Takto byl trochu na mě závislí, abych ho tam vysadila.

 

Rozhovor s autorkou Rodinné učebnice vaření

Napsat komentář

IMG-0400

Celý rozhovor najdete na stránkách znakování Baby Signs.

LOGO_Julie_Robik_okurka (2)Rodinná učebnice vaření –  www.julierobikaokurka.cz

Víte, že i devíti měsíční dítě může pomáhat s vařením? I tohle se dozvíte v rozhovoru s Renatou, kde probereme vše od založení rodinného centra, přes Montessori pedagogiku, znakování až k poslednímu skvělému projektu, kterým je učebnice vaření pro rodiče s dětmi, a to i těmi úplně malými.

Renata Křivánková v roce 2008 spoluzakládala Rodinné centrum 4medvědi. Od té doby v něm stále působí a přináší do něj zejména nové myšlenky a vize. Centrum se časem proměnilo a dnes je z něj montessori školka a jesle, kde se prostřednictvím pracoven a konzultací učí i rodiče. „Našim hlavním cílem je nabízet rodičům informace o dětské mysli. Jedině tak mohou rodiče svým dětem porozumět a rozvíjet jejich potenciál,“ říká Renata o Montessori centru 4 medvědi

Jak tedy vznikla Rodinná učebnice vaření s názvem Julie, Robík a okurka?celo_obalka

Je to projekt, který jsme s kolegyní Kájinou Šponarovou dávaly dohromady tři roky. Chtěly jsme rodičům ukázat že to, co doma dělají každý den – vaří pro svou rodinu, je skvělá příležitost pro aktivní společný život s dětmi. Že je nemusíme z kuchyně vyhánět a rychle něco uvařit a pak se jim plně věnovat. Z montessori pedagogiky vím, že děti touží být součástí opravdového života. Chtějí poznávat vše kolem sebe. Dělat to, co dělají lidé kolem nich. Nechtějí si jen tak hrát s hračkou. Chtějí reálné předměty, brát je do ruky, naučit se s nimi zacházet.

Zní to zajímavě, ale jak rodiče mohou s malými dětmi vařit? Děti toho zatím moc neumí a spíše nám vaření komplikují a rodiče pak spíše musí po dětech uklízet.

Ano, děti zatím vařit neumí, ale když začneme postupnými kroky tak, jak uvádíme v učebnici, naučí se v kuchyni pracovat již 1,5 leté dítko. Nachystáme dětem prostředí v kuchyni – vytvoříme jim místo, kam dosáhnou a kde si mohou uložit svou lžičku, své prostírání. V kuchařce ukazujeme jednotlivé aktivity, jak je dětem předvést, aby to zvládly. Jsou to malé detaily, které ale udělají velkou službu. Například nezačínáme loupat celý banán, ale pouze malé kousky. Dítě pochopí princip, zvládne malými prstíky odloupnout kousek a pak je teprve připraveno na celý banán. Dítě potřebuje také vidět, kam se vyhazuje nakonec slupka. Je to celý proces a právě to ukazujeme ve 20 videích učebnice.

Proč bychom si ale měli přidělávat práci a dětem to takto postupně v kuchyni zpřístupňovat?

Vaření není jen hra, je to skutečný život, a to je nejdůležitější pro vývoj každého dítka. Dítě se při práci v kuchyni stává sebejistější a nezávislejší. Zároveň si osahává hranice svých možností, je vnímavější a citlivější k ostatním. Učí se žít ve skupině lidí, zná svoji cenu a umí za práci ocenit sebe i druhé. Základní jednotkou přežití není totiž člověk sám, ale skupina. Žít sám pro sebe a pro svoje úspěchy nemá pro člověka smysl a nemůže ho to naplňovat, protože člověk je přirozeně společenský. Během společného vaření se dítě postupně osvobozuje ze závislosti na dospělých, ale zároveň zůstává v jejich společnosti. Dítě si uvědomuje, že svou prací pomáhá ostatním a cítí se být důležité.

Jak by tedy rodiče měli udělat ten první krok?

Na začátku je dobré, si pročíst nebo poslechnout na audiu náš první díl učebnice – a díky příběhu, který vypráví 4letá Julie pochopit, jak děti vlastně uvažují a proč věci dělají tak, jak dělají. A pak se teprve pustit do aktivit s dětmi. Celá učebnice je jasným návodem k vaření s dětmi. Najdete zde mnoho chytrých tipů a praktických rad z montessori pedagogiky. Vše jsme názorně popsali, detailně ukázali na ilustracích, čistě zachytili na fotografiích i jednoznačně natočili do video ukázek. Díky učebnici pak rodiče pochopí, jak děti uvažují. Poznají zvláštnosti postupů při vaření s dětmi. Každou aktivitu uvidí na videu, kde je dospělý a dítě v interakci. A na závěr je i kuchařka se 30 recepty, které pak rodiče i děti společně začnou používat. Je zde rozepsáno, co dělá starší dítě a co to mladší.

Ty sama takto s dětmi doma vaříš?

Dnes už ne, protože mám doma dva školáky, ale když byli malí, tak ano. Dnes už vaří sami podle jednoduchých receptů. S tím mladším dítětem jsem začínala kolem devíti měsíců – to myl na podlaze v leže brambory. Dodnes ho vidím, jak z té vody a všeho byl totálně nadšený. Respektive mě vůbec nevnímal, tak byl ponořený do svého úkolu. Soustředil se a zcela se odpojil od okolí, jen vnímal sebe a svou práci. Dnes se tomu moderně říká floow. Učitelé osobního rozvoje učí dospělé, jak se do tohoto stavu dostat. Bylo skvělé, že tento stav úplného soustředění zažil můj syn jako maličký, protože to mu už zůstane na celý život – je to jako nástroj, který může používat po celý život, ať bude dělat cokoliv.

Bylo těžké celou učebnici dát dohromady­?

Vlastně ano. Dělaly jsme na tom s Kájinou Šponarovou opravdu dlouho. Nebyla to naše hlavní činnost, k tomu se obě podílíme na vedení Montessori centra, a tak odbíhání od každodenních provozních záležitostí stálo trochu sebezapření. Musím říci, že jsme se toho i hodně naučily, třeba o grafice a editaci textů. Samy jsme si řekly, že na termín vydání nebudeme spěchat a necháme to uzrát, že to děláme pro radost, až to bude, tak to bude. Jenže když spolupracujete s dalšími lidmi a my měly v týmu nakonec 10 lidí, je to jiné. Jeden je závislý na práci druhého a potřebuje na ni navázat. A tak bylo těžké začít najednou tlačit na termíny a chtít po lidech výsledky😊. Každá máme doma ještě děti, já dvě a Kájna tři, a těm se stále také chceme věnovat. Mám z toho ale dobrý pocit. Vytvořily jsme něco, co rodičům opravdu pomůže a co jsme u nás v Čechách nenašly. Hledaly jsme zasvěceného průvodce pro skutečné rodinné vaření. Knihu, která nabídne praktické rady a dobré recepty.  Naučí, jak strávit smysluplně čas při práci v kuchyni i s těmi nejmenšími dětmi. Jak je něco užitečného naučit, jak se pobavit a jak být spolu. Hledaly jsme dlouho a marně. Kuchařek je hodně i těch dobrých. Ale praktická učebnice a návod chybí. A tak jsme se takovou rodinnou učebnici rozhodly napsat samy.

Je učebnice jen pro Montessori smýšlející rodiče?

Rozhodně ne! Právě tomu jsme se chtěly vyhnout. Vaření je přeci pro všechny a není třeba k tomu něco dalšího studovat. V učebnici využíváme hodně montessori principů, protože ty nám velkým dílem pomáhají, abychom s malými dětmi uvařili to, co potřebujeme. Rodiče se tím nemusí nijak zvlášť zatěžovat, jde vlastně o to, aby si užili fungující způsob, který detailně v učebnici popisujeme.

A co bys rodičům doporučila na závěr?

Asi hlavně ať své děti v klidu pozorují, dají jim důvěru a dozví se o nich něco nového! Dnešní doba je tak uspěchaná, že nemáme ani čas se v klidu zadívat na naše úžasné děti!    

PF 201-8 věcí, které děláme pro děti

Napsat komentář

pf_31. Podporujeme lidské tendence dětí.

V každém z nás jsou lidské tendence a záleží na tom, do jaké míry se projeví v závislosti na prostředí, v kterém se pohybujeme. Dítě má v sobě přirozeně tyto tendence, právě to ho odlišuje od zvířat. Lidé obecně tíhnou například k žití ve společenství, prozkoumávání, potřebují se orientovat v prostředí a situacích, komunikovat, manipulovat s nástroji, abstraktně myslet a smysluplně pracovat. Dobrý příklad je třeba to, jak se dítě samo od sebe začleňuje do společnosti, jak se přirozeně ladí na svou kulturu a společnost, do které se narodilo. Je dobré děti v těchto tendencích podporovat.

Když děti chtějí pomáhat můžeme jim svěřit „důležitý“ úkol. Ve dvou letech zvládnou prostřít stůl pro sebe a později i pro všechny členy rodiny. Je dobré, když mají nízkou poličku, kde si vše potřebné mohou samy vzít a donést ke stolu. Tříleťáci mohou zalévat květiny, ustlat postel či zamést podlahu. A stejně tak je zajímá jakákoliv práce v kuchyni či na zahradě. Jak zapojit děti od jednoho roku do vaření najdete v Rodinné učebnici vaření

2. Počítáme s vývojovými fázemi dětí.

V našem centru 4medvědi vycházíme z pedagogiky Marie Montessori a ta krásně popsala vývojové fáze od narození do 24 let člověka. Vždy jsem znovu a znovu v údivu, jak přesně to na děti sedí. Díky těmto fázím můžeme být o krok napřed před dítětem a skutečně reagovat na jeho potřeby. Například víme, že kolem třetího roku se mění dítěti jeho mysl a nastavení. Je to třeba dobře vidět na dětech na pískovišti. Do třech let jsou schopny vedle sebe sedět a „opičit se“ po sobě a kopat jámu lopatkou. Každé tu svojí. Ale po třetím roce najednou mají zájem o socializaci a kamarády vnímají zcela odlišně. Začnou spolupracovat a domlouvat se. Jámu pak kopou spolu a pěkně si to užijí! A to je právě doba, kdy děti potřebují být v kolektivu a užít si různorodost kamarádů. Ale vždy jen tak trochu a zase se zpět vrátit ke své rodině. To až později kolem šestého roku začnou toužit chodit samy do školy, přespávat u kamarádů. Ale stále se ještě rády vracejí do svého domova a bezpečí. Po dvanáctém roce už potřebují svou rodinu méně a méně.

3. Obohacujeme absorbující mysl dětí.

Děti mají trochu jinou mysl než my dospělí. Děti nasávají vše, co kolem sebe vidí, cítí a zažívají. Nasávají celým tělem a svými smysly, zcela bez hodnocení a předsudků. Vše si ukládají do své mysli a tvoří z toho pak samy sebe. Je tedy důležité nabízet dítěti mnoho podnětů z různých oblastí. Ukazovat jim krásné věci a uspořádané prostředí. Jen díky své absorbující mysli si pak se vším vytvoří vazbu a v dospělosti si budou moci lépe vybrat kým chtějí být.

I my jsme pro ně vzor a jejich průvodcem života. Pokud tedy chceme, aby naše dítě milovalo umění, berme ho na výstavy. Pokud chceme, aby byl milovník vrcholového sportu, zapojme dítě již od útlého věku. Každé dítě má v sobě ale jiné nastavení a je třeba ho vnímat a podporovat jeho jedinečný potenciál. Je klidně možné, že dítě nebude milovat umění, ale raději si půjde zaplavat, navzdory našim představám a přáním.

4. Jdeme naproti senzitivním fázím dětí.

Tyto fáze najdeme u každého dítěte zhruba ve stejném věku. A je jen na nás, zda jim jdeme naproti (podporujeme je) a necháme je plně rozvinout, nebo je necháme jemně propuknout a pak odeznít. Tato zvýšená citlivost přichází sama, bez vnějšího vlivu a ukazuje se především v potřebách dětí. Je dobré tedy dítě nezastavovat, protože to je doba, kdy se danou věc učí rychle, hladce, spontánně a bez námahy.

Známe senzitivní období jazyka (0-6 let). Děti se zhruba do šesti let učí jazyk a komunikaci zcela jednoduše. Proto bychom jim měli jít naproti a dopřát jim slyšet a vnímat „jazyk“ co možná nejvíce, proto s nimi hodně mluvíme, zpíváme a používáme pomůcky, u který se rozvíjí slovní zásoba (nejen podstatná jména, ale i slovesa či přídavná jména).

 Stejně tak je to s pohybem (0 – 4,5 let). Samy bez vnější pomoci se naučí sedět, chodit i běhat. Není třeba, aby je to někdo speciálně učil. Přijdou na to samy. Naším úkolem je jim jen nebránit a nedělat překážky (např. dětská ohrádka).

Dále známe citlivost pro řád (1,5 – 4,5 roku). Děti rády vidí věci na svém místě, mají tak svou jistotu (bezpečí) a svému okolí lépe rozumí. Rády také zažívají známé situace a rituály.

V rámci své citlivosti pro sociální vývoj (2,5 – 6 let) se děti snaží napodobovat naše počínání – pozorují nás, jak vaříme, jíme či myjeme nádobí. Proto je dobré jim tyto činnosti, co nejvíce dopřát.

Příroda je vybavila ještě další citlivostí, a to pro smyslové vnímání (0 – 5 let). Velmi dlouho věci osahávají, zkoumají či dlouze pozorují. Hodně viditelný je jejich zájem o velmi malé předměty.      I když si myslíme, že je koberec doma vyluxovaný, děti tam stejně s velkým zájmem najdou malý drobeček od snídaně a pokoušejí se ho sebrat. V knížkách ukazují nejmenší mravenečky a na zahradě je zajímají malí šnečci namísto krásných velkých květin.

5. Připravujeme připravené prostředí pro děti.

V montessori třídě se snažíme vytvořit krásné a zároveň funkční prostředí, které děti láká k činnostem. Ladíme barvy, hledáme různé materiály a tvary (např. krásné nádobí). Zažeháváme jejich zájem a otevíráme bránu k poznání. Dítě se takto cítí bezpečně a mozek má tedy prostor se nezabývat základními potřebami, ale může se uvolnit a začít se rozvíjet. V našich třídách v Montessori centru 4medvědi vycházíme dítěti vstříc jejich potřebám v každém detailu. Nábytek a další zařízení je výškově přizpůsobeno, všechen pracovní materiál je v dosahu dětí. Každá věc má své místo a děti díky tomu vědí, kde co najdou, když to potřebují. V uspořádání pomůcek panuje řád, vše má své místo, pomůcky jsou řazeny od jednoduchého ke složitému, od konkrétního k abstraktnímu. Každá pomůcka izoluje jednu vlastnost a má v sobě zabudovanou důležitou kontrolu, takže dítě si může samo odhalit chybu a dál s ní pracovat.

Když děti pozvou kamaráda na čaj a použijí pomůcku „čajový obřad“ a omylem vodu rozlejí na podlahu, jsou schopny si samy (bez pobídnutí dospělých) dojít pro hadřík na podlahu a vše vysušit. A to je právě kouzlo připraveného prostředí. Děti mohou dělat věci samy z vlastní motivace a vůle, protože vědí jak .

6. Vědomě pozorujeme děti.

Soustředěným pozorováním uvidíme senzitivní fáze našeho dítěte, které u něho právě probíhají, najdeme a můžeme podpořit jeho lidské tendence a můžeme dobře připravit či poupravit připravené prostředí, aby pro dítě dobře fungovalo. Velmi často pro děti ve 4medvědech vytvoříme nějakou pomůcku, sami ji vyzkoušíme, promyslíme její užití, ale pak stejně čekáme, zda bude dobře fungovat pro dítě samotné. Může to být detail jako například to, že kolíček na prádlo je moc tuhý a dítě ho neumáčkne. Nebo nůž, kterým krájí banán je moc dlouhý a dítěti se s ním špatně manipuluje. Kartičky s písmenky jsou moc velké, dítěti po rozložení padají ze stolu. Tedy pozorujeme a ladíme prostředí dítěti na míru, aby svou práci úspěšně zvládlo, a tak posilujeme chuť k novému tvoření a práci.

7. Dáváme dětem svobodu i hranice.

Důležitý nástroj respektující komunikaci s dětmi je právě svoboda a její hranice. Hranice je třeba pevně a důsledně držet, aby uvnitř mohly mít děti svou svobodu. Děti jsou ochotné dodržovat svá pravidla a jsou i dobrými ochránci těchto smysluplných pravidel, které se ve třídě i doma dodržují. Od dospělého se pak očekává nastavit neměnná pravidla, která platí pro všechny v daném prostoru, nezávisle např. na náladě, únavě apod. Např. u nás doma dětem říkám, že zuby se čistí v koupelně, abychom se nepokapali pastou. Náš tatínek, ale věčně chodí po bytě. Děti mu to však stále připomínají a hlídají pravidlo.

8. Přijímáme děti takové, jaké jsou.

Každý lidský tvor potřebuje přijetí a lásku, aby se cítil bezpečně. Když se cítí bezpečně, může se zcela otevřít a rozvíjet. Je to základní předpoklad pro šťastné dětství a celý život. A nezapomeňme, že i dospělí kolem dětí se musí cítit přijati a bezpečně, aby se mohli plně věnovat dětem:). Věnujme tedy svou pozornost i potřebám nás dospělých.

Chcete vědět více a používat toto v praxi?