Archiv pro den: 3.1.2018

Rozhovor s autorkou Rodinné učebnice vaření

IMG-0400

Celý rozhovor najdete na stránkách znakování Baby Signs.

LOGO_Julie_Robik_okurka (2)Rodinná učebnice vaření –  www.julierobikaokurka.cz

Víte, že i devíti měsíční dítě může pomáhat s vařením? I tohle se dozvíte v rozhovoru s Renatou, kde probereme vše od založení rodinného centra, přes Montessori pedagogiku, znakování až k poslednímu skvělému projektu, kterým je učebnice vaření pro rodiče s dětmi, a to i těmi úplně malými.

Renata Křivánková v roce 2008 spoluzakládala Rodinné centrum 4medvědi. Od té doby v něm stále působí a přináší do něj zejména nové myšlenky a vize. Centrum se časem proměnilo a dnes je z něj montessori školka a jesle, kde se prostřednictvím pracoven a konzultací učí i rodiče. „Našim hlavním cílem je nabízet rodičům informace o dětské mysli. Jedině tak mohou rodiče svým dětem porozumět a rozvíjet jejich potenciál,“ říká Renata o Montessori centru 4 medvědi

Jak tedy vznikla Rodinná učebnice vaření s názvem Julie, Robík a okurka?celo_obalka

Je to projekt, který jsme s kolegyní Kájinou Šponarovou dávaly dohromady tři roky. Chtěly jsme rodičům ukázat že to, co doma dělají každý den – vaří pro svou rodinu, je skvělá příležitost pro aktivní společný život s dětmi. Že je nemusíme z kuchyně vyhánět a rychle něco uvařit a pak se jim plně věnovat. Z montessori pedagogiky vím, že děti touží být součástí opravdového života. Chtějí poznávat vše kolem sebe. Dělat to, co dělají lidé kolem nich. Nechtějí si jen tak hrát s hračkou. Chtějí reálné předměty, brát je do ruky, naučit se s nimi zacházet.

Zní to zajímavě, ale jak rodiče mohou s malými dětmi vařit? Děti toho zatím moc neumí a spíše nám vaření komplikují a rodiče pak spíše musí po dětech uklízet.

Ano, děti zatím vařit neumí, ale když začneme postupnými kroky tak, jak uvádíme v učebnici, naučí se v kuchyni pracovat již 1,5 leté dítko. Nachystáme dětem prostředí v kuchyni – vytvoříme jim místo, kam dosáhnou a kde si mohou uložit svou lžičku, své prostírání. V kuchařce ukazujeme jednotlivé aktivity, jak je dětem předvést, aby to zvládly. Jsou to malé detaily, které ale udělají velkou službu. Například nezačínáme loupat celý banán, ale pouze malé kousky. Dítě pochopí princip, zvládne malými prstíky odloupnout kousek a pak je teprve připraveno na celý banán. Dítě potřebuje také vidět, kam se vyhazuje nakonec slupka. Je to celý proces a právě to ukazujeme ve 20 videích učebnice.

Proč bychom si ale měli přidělávat práci a dětem to takto postupně v kuchyni zpřístupňovat?

Vaření není jen hra, je to skutečný život, a to je nejdůležitější pro vývoj každého dítka. Dítě se při práci v kuchyni stává sebejistější a nezávislejší. Zároveň si osahává hranice svých možností, je vnímavější a citlivější k ostatním. Učí se žít ve skupině lidí, zná svoji cenu a umí za práci ocenit sebe i druhé. Základní jednotkou přežití není totiž člověk sám, ale skupina. Žít sám pro sebe a pro svoje úspěchy nemá pro člověka smysl a nemůže ho to naplňovat, protože člověk je přirozeně společenský. Během společného vaření se dítě postupně osvobozuje ze závislosti na dospělých, ale zároveň zůstává v jejich společnosti. Dítě si uvědomuje, že svou prací pomáhá ostatním a cítí se být důležité.

Jak by tedy rodiče měli udělat ten první krok?

Na začátku je dobré, si pročíst nebo poslechnout na audiu náš první díl učebnice – a díky příběhu, který vypráví 4letá Julie pochopit, jak děti vlastně uvažují a proč věci dělají tak, jak dělají. A pak se teprve pustit do aktivit s dětmi. Celá učebnice je jasným návodem k vaření s dětmi. Najdete zde mnoho chytrých tipů a praktických rad z montessori pedagogiky. Vše jsme názorně popsali, detailně ukázali na ilustracích, čistě zachytili na fotografiích i jednoznačně natočili do video ukázek. Díky učebnici pak rodiče pochopí, jak děti uvažují. Poznají zvláštnosti postupů při vaření s dětmi. Každou aktivitu uvidí na videu, kde je dospělý a dítě v interakci. A na závěr je i kuchařka se 30 recepty, které pak rodiče i děti společně začnou používat. Je zde rozepsáno, co dělá starší dítě a co to mladší.

Ty sama takto s dětmi doma vaříš?

Dnes už ne, protože mám doma dva školáky, ale když byli malí, tak ano. Dnes už vaří sami podle jednoduchých receptů. S tím mladším dítětem jsem začínala kolem devíti měsíců – to myl na podlaze v leže brambory. Dodnes ho vidím, jak z té vody a všeho byl totálně nadšený. Respektive mě vůbec nevnímal, tak byl ponořený do svého úkolu. Soustředil se a zcela se odpojil od okolí, jen vnímal sebe a svou práci. Dnes se tomu moderně říká floow. Učitelé osobního rozvoje učí dospělé, jak se do tohoto stavu dostat. Bylo skvělé, že tento stav úplného soustředění zažil můj syn jako maličký, protože to mu už zůstane na celý život – je to jako nástroj, který může používat po celý život, ať bude dělat cokoliv.

Bylo těžké celou učebnici dát dohromady­?

Vlastně ano. Dělaly jsme na tom s Kájinou Šponarovou opravdu dlouho. Nebyla to naše hlavní činnost, k tomu se obě podílíme na vedení Montessori centra, a tak odbíhání od každodenních provozních záležitostí stálo trochu sebezapření. Musím říci, že jsme se toho i hodně naučily, třeba o grafice a editaci textů. Samy jsme si řekly, že na termín vydání nebudeme spěchat a necháme to uzrát, že to děláme pro radost, až to bude, tak to bude. Jenže když spolupracujete s dalšími lidmi a my měly v týmu nakonec 10 lidí, je to jiné. Jeden je závislý na práci druhého a potřebuje na ni navázat. A tak bylo těžké začít najednou tlačit na termíny a chtít po lidech výsledky😊. Každá máme doma ještě děti, já dvě a Kájna tři, a těm se stále také chceme věnovat. Mám z toho ale dobrý pocit. Vytvořily jsme něco, co rodičům opravdu pomůže a co jsme u nás v Čechách nenašly. Hledaly jsme zasvěceného průvodce pro skutečné rodinné vaření. Knihu, která nabídne praktické rady a dobré recepty.  Naučí, jak strávit smysluplně čas při práci v kuchyni i s těmi nejmenšími dětmi. Jak je něco užitečného naučit, jak se pobavit a jak být spolu. Hledaly jsme dlouho a marně. Kuchařek je hodně i těch dobrých. Ale praktická učebnice a návod chybí. A tak jsme se takovou rodinnou učebnici rozhodly napsat samy.

Je učebnice jen pro Montessori smýšlející rodiče?

Rozhodně ne! Právě tomu jsme se chtěly vyhnout. Vaření je přeci pro všechny a není třeba k tomu něco dalšího studovat. V učebnici využíváme hodně montessori principů, protože ty nám velkým dílem pomáhají, abychom s malými dětmi uvařili to, co potřebujeme. Rodiče se tím nemusí nijak zvlášť zatěžovat, jde vlastně o to, aby si užili fungující způsob, který detailně v učebnici popisujeme.

A co bys rodičům doporučila na závěr?

Asi hlavně ať své děti v klidu pozorují, dají jim důvěru a dozví se o nich něco nového! Dnešní doba je tak uspěchaná, že nemáme ani čas se v klidu zadívat na naše úžasné děti!    

PF 201-8 věcí, které děláme pro děti

pf_31. Podporujeme lidské tendence dětí.

V každém z nás jsou lidské tendence a záleží na tom, do jaké míry se projeví v závislosti na prostředí, v kterém se pohybujeme. Dítě má v sobě přirozeně tyto tendence, právě to ho odlišuje od zvířat. Lidé obecně tíhnou například k žití ve společenství, prozkoumávání, potřebují se orientovat v prostředí a situacích, komunikovat, manipulovat s nástroji, abstraktně myslet a smysluplně pracovat. Dobrý příklad je třeba to, jak se dítě samo od sebe začleňuje do společnosti, jak se přirozeně ladí na svou kulturu a společnost, do které se narodilo. Je dobré děti v těchto tendencích podporovat.

Když děti chtějí pomáhat můžeme jim svěřit „důležitý“ úkol. Ve dvou letech zvládnou prostřít stůl pro sebe a později i pro všechny členy rodiny. Je dobré, když mají nízkou poličku, kde si vše potřebné mohou samy vzít a donést ke stolu. Tříleťáci mohou zalévat květiny, ustlat postel či zamést podlahu. A stejně tak je zajímá jakákoliv práce v kuchyni či na zahradě. Jak zapojit děti od jednoho roku do vaření najdete v Rodinné učebnici vaření

2. Počítáme s vývojovými fázemi dětí.

V našem centru 4medvědi vycházíme z pedagogiky Marie Montessori a ta krásně popsala vývojové fáze od narození do 24 let člověka. Vždy jsem znovu a znovu v údivu, jak přesně to na děti sedí. Díky těmto fázím můžeme být o krok napřed před dítětem a skutečně reagovat na jeho potřeby. Například víme, že kolem třetího roku se mění dítěti jeho mysl a nastavení. Je to třeba dobře vidět na dětech na pískovišti. Do třech let jsou schopny vedle sebe sedět a „opičit se“ po sobě a kopat jámu lopatkou. Každé tu svojí. Ale po třetím roce najednou mají zájem o socializaci a kamarády vnímají zcela odlišně. Začnou spolupracovat a domlouvat se. Jámu pak kopou spolu a pěkně si to užijí! A to je právě doba, kdy děti potřebují být v kolektivu a užít si různorodost kamarádů. Ale vždy jen tak trochu a zase se zpět vrátit ke své rodině. To až později kolem šestého roku začnou toužit chodit samy do školy, přespávat u kamarádů. Ale stále se ještě rády vracejí do svého domova a bezpečí. Po dvanáctém roce už potřebují svou rodinu méně a méně.

3. Obohacujeme absorbující mysl dětí.

Děti mají trochu jinou mysl než my dospělí. Děti nasávají vše, co kolem sebe vidí, cítí a zažívají. Nasávají celým tělem a svými smysly, zcela bez hodnocení a předsudků. Vše si ukládají do své mysli a tvoří z toho pak samy sebe. Je tedy důležité nabízet dítěti mnoho podnětů z různých oblastí. Ukazovat jim krásné věci a uspořádané prostředí. Jen díky své absorbující mysli si pak se vším vytvoří vazbu a v dospělosti si budou moci lépe vybrat kým chtějí být.

I my jsme pro ně vzor a jejich průvodcem života. Pokud tedy chceme, aby naše dítě milovalo umění, berme ho na výstavy. Pokud chceme, aby byl milovník vrcholového sportu, zapojme dítě již od útlého věku. Každé dítě má v sobě ale jiné nastavení a je třeba ho vnímat a podporovat jeho jedinečný potenciál. Je klidně možné, že dítě nebude milovat umění, ale raději si půjde zaplavat, navzdory našim představám a přáním.

4. Jdeme naproti senzitivním fázím dětí.

Tyto fáze najdeme u každého dítěte zhruba ve stejném věku. A je jen na nás, zda jim jdeme naproti (podporujeme je) a necháme je plně rozvinout, nebo je necháme jemně propuknout a pak odeznít. Tato zvýšená citlivost přichází sama, bez vnějšího vlivu a ukazuje se především v potřebách dětí. Je dobré tedy dítě nezastavovat, protože to je doba, kdy se danou věc učí rychle, hladce, spontánně a bez námahy.

Známe senzitivní období jazyka (0-6 let). Děti se zhruba do šesti let učí jazyk a komunikaci zcela jednoduše. Proto bychom jim měli jít naproti a dopřát jim slyšet a vnímat „jazyk“ co možná nejvíce, proto s nimi hodně mluvíme, zpíváme a používáme pomůcky, u který se rozvíjí slovní zásoba (nejen podstatná jména, ale i slovesa či přídavná jména).

 Stejně tak je to s pohybem (0 – 4,5 let). Samy bez vnější pomoci se naučí sedět, chodit i běhat. Není třeba, aby je to někdo speciálně učil. Přijdou na to samy. Naším úkolem je jim jen nebránit a nedělat překážky (např. dětská ohrádka).

Dále známe citlivost pro řád (1,5 – 4,5 roku). Děti rády vidí věci na svém místě, mají tak svou jistotu (bezpečí) a svému okolí lépe rozumí. Rády také zažívají známé situace a rituály.

V rámci své citlivosti pro sociální vývoj (2,5 – 6 let) se děti snaží napodobovat naše počínání – pozorují nás, jak vaříme, jíme či myjeme nádobí. Proto je dobré jim tyto činnosti, co nejvíce dopřát.

Příroda je vybavila ještě další citlivostí, a to pro smyslové vnímání (0 – 5 let). Velmi dlouho věci osahávají, zkoumají či dlouze pozorují. Hodně viditelný je jejich zájem o velmi malé předměty.      I když si myslíme, že je koberec doma vyluxovaný, děti tam stejně s velkým zájmem najdou malý drobeček od snídaně a pokoušejí se ho sebrat. V knížkách ukazují nejmenší mravenečky a na zahradě je zajímají malí šnečci namísto krásných velkých květin.

5. Připravujeme připravené prostředí pro děti.

V montessori třídě se snažíme vytvořit krásné a zároveň funkční prostředí, které děti láká k činnostem. Ladíme barvy, hledáme různé materiály a tvary (např. krásné nádobí). Zažeháváme jejich zájem a otevíráme bránu k poznání. Dítě se takto cítí bezpečně a mozek má tedy prostor se nezabývat základními potřebami, ale může se uvolnit a začít se rozvíjet. V našich třídách v Montessori centru 4medvědi vycházíme dítěti vstříc jejich potřebám v každém detailu. Nábytek a další zařízení je výškově přizpůsobeno, všechen pracovní materiál je v dosahu dětí. Každá věc má své místo a děti díky tomu vědí, kde co najdou, když to potřebují. V uspořádání pomůcek panuje řád, vše má své místo, pomůcky jsou řazeny od jednoduchého ke složitému, od konkrétního k abstraktnímu. Každá pomůcka izoluje jednu vlastnost a má v sobě zabudovanou důležitou kontrolu, takže dítě si může samo odhalit chybu a dál s ní pracovat.

Když děti pozvou kamaráda na čaj a použijí pomůcku „čajový obřad“ a omylem vodu rozlejí na podlahu, jsou schopny si samy (bez pobídnutí dospělých) dojít pro hadřík na podlahu a vše vysušit. A to je právě kouzlo připraveného prostředí. Děti mohou dělat věci samy z vlastní motivace a vůle, protože vědí jak .

6. Vědomě pozorujeme děti.

Soustředěným pozorováním uvidíme senzitivní fáze našeho dítěte, které u něho právě probíhají, najdeme a můžeme podpořit jeho lidské tendence a můžeme dobře připravit či poupravit připravené prostředí, aby pro dítě dobře fungovalo. Velmi často pro děti ve 4medvědech vytvoříme nějakou pomůcku, sami ji vyzkoušíme, promyslíme její užití, ale pak stejně čekáme, zda bude dobře fungovat pro dítě samotné. Může to být detail jako například to, že kolíček na prádlo je moc tuhý a dítě ho neumáčkne. Nebo nůž, kterým krájí banán je moc dlouhý a dítěti se s ním špatně manipuluje. Kartičky s písmenky jsou moc velké, dítěti po rozložení padají ze stolu. Tedy pozorujeme a ladíme prostředí dítěti na míru, aby svou práci úspěšně zvládlo, a tak posilujeme chuť k novému tvoření a práci.

7. Dáváme dětem svobodu i hranice.

Důležitý nástroj respektující komunikaci s dětmi je právě svoboda a její hranice. Hranice je třeba pevně a důsledně držet, aby uvnitř mohly mít děti svou svobodu. Děti jsou ochotné dodržovat svá pravidla a jsou i dobrými ochránci těchto smysluplných pravidel, které se ve třídě i doma dodržují. Od dospělého se pak očekává nastavit neměnná pravidla, která platí pro všechny v daném prostoru, nezávisle např. na náladě, únavě apod. Např. u nás doma dětem říkám, že zuby se čistí v koupelně, abychom se nepokapali pastou. Náš tatínek, ale věčně chodí po bytě. Děti mu to však stále připomínají a hlídají pravidlo.

8. Přijímáme děti takové, jaké jsou.

Každý lidský tvor potřebuje přijetí a lásku, aby se cítil bezpečně. Když se cítí bezpečně, může se zcela otevřít a rozvíjet. Je to základní předpoklad pro šťastné dětství a celý život. A nezapomeňme, že i dospělí kolem dětí se musí cítit přijati a bezpečně, aby se mohli plně věnovat dětem:). Věnujme tedy svou pozornost i potřebám nás dospělých.

Chcete vědět více a používat toto v praxi?