Tak si říkám,
že dříve, než domů začneme pořizovat Montessori pomůcky a vymýšlet zajímavé aktivity pro děti, je dobré se zamyslet nad tím, jak se naučit s dětmi dobře vycházet. Zbytečně se nevysilovat stále stejnými konfliktními situacemi, kdy nám o něco jde a dětem se to nelíbí.
Mám pocit, že by děti měli chodit ven do přírody. Cítím, že to dělá dobře jim i dospělým. Užíváme si to všichni společně! Snažím se touto aktivitou vyplňovat, co nejvíce času našeho městského života. Když k mým pocitům získám ještě „vědecké informace“ a krásné čtení na blogu jdeteven.cz, trávím čas venku snad ještě raději:).
je aktuálně podpořený z Fondu EHP, grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska, nabízí pomocnou ruku rodičům, aby mohli trávit více času s dětmi venku a užívali si společný čas intenzivně a v pohodě. Na webu www.jdeteven.cz najdete inspirativní články, hry a jednoduché aktivity, které učí děti kamarádit se s přírodou a zároveň se u nich baví celá rodina.
Přeji krásné prázdninové dny. Letní dny letí jako voda a já začínám myslet na to, že mám
ještě před sebou spoustu psaní a tvorby alb na Montessori výcvik. Asistentku a tlumočnici
nám na kurzu dělá Kristýna Beránková, která je zkušenou Montessori pedagožkou ve své školce http://www.montessorikampus.cz/ a zároveň maminkou šestnáctiměsíční dcery. Je to magická kombinace:) A tak jsem se jí poptala, jak své nabyté Montessori zkušenosti používá doma se svou dcerou:) Celý příspěvek
Děti byly týden s tetou na horách. Moc si to užily, měly mnoho zážitků a nových zkušeností. Jsem za to tetě moc vděčná. Užívaly si výlety po horách a průzračné jezero na koupání. Teta si to prý také užila, ale příští rok by chtěla, abych tam s ní byla také. Že by to přeci jen bylo lepší.
Po týdnu jsem za nimi přijela a zůstala s dětmi sama. Teta odjela domů. Druhý den jsem zjistila, že děti netuší, kde je talířek a hrníček na snídani. Nevědí, kde je botník, do kterého se ukládají boty, které se nyní povalují volně pohozené v předsíni. A netuší ani, kde je hadr, kterým po sobě potřebují utřít pocákanou podlahu v koupelně, nebo kde jsou uloženy ručníky na pláž. A mnoho dalších, dříve běžných věcí.
Uvědomila jsem si, že teta za ně asi musela vše dělat. Říkala jsem si, že té péče asi musela mít za celý týden „plné brýle“. Věnovat se dětem, celý den být venku, vařit a ještě za děti dělat to, co oni sami dokáží. Děti se naopak zřejmě nudily, když si měly jen „hrát“. Normálně je baví být součástí dění a o věci se také starat.
Další den jsme to tedy změnili a překvapivě stačilo jen ťuknout a děti vše docela rády dělaly samy. Navzájem se i hlídaly, když např. někdo zapomněl plavky na zemi a nepověsil si je na sušák.
Lupínky do mléka měly v nízké polici a chystaly je ochotně ke snídani všem. A někdy se dokonce dohadovaly, kdo bude mazat chleby na svačinu na výlet. Byl i velký zájem o to, kdo bude nalévat vodu do lahviček na kolo, kdo bude loupat brambory na loupačku, nebo kdo bude omývat kola od bláta.
Byly na sebe hrdé, že jsou právoplatnými členy naší skupiny a rády dělaly zcela běžné věci. A já nebyla vyčerpaná. Ačkoliv to vše vyžadovalo notnou dávku trpělivosti, určitě se to vyplatilo – mohla jsem si pak lehnout do lehátka před chalupu, koukat do modrého nebe a poslouchat to ticho…
Velmi často na totom blogu zmiňuji slovo Montessori. Je zajímavé a inspirující se podívat, kdo za tímto vším skutečně stojí. Je to Maria Montessori.
Maria Montessori před více než 100 lety na dětech vypozorovala, že se nejvíce rozvíjí, když mohou být v kontaktu se skutečným světem. Děti mají v sobě vnitřního učitele a sami se touží rozvíjet a dobře vědí kdy a co dělat. Dnes toto vše potvrzují i vědci z neurolaboratoří, kteří zkoumají vývoj dětského mozku a používají k tomu moderní technologie, které dříve nebyly.
O Montessori metodě moc hezky vypráví Martina Kaděrová z Montessori společnosti zde:
Maria Montessori se narodila do „doby porozumění“ v roce 1870 v Itálii. V roce 1907 otevřela svou první školku, kde nabízela dětem pomůcky pro jejich smyslové vnímání, čtení, psaní a rozvíjení samo sebe. Svou metodu rozvíjela v době, kdy celý svět zažíval první i druhou světovou válku. A také díky tomu si uvědomovala, jak důležité je vychovávat vyzrálé, nijak psychicky nepoznamenané děti, které mají respekt a úctu k druhým a zároveň vědí co sami chtějí a potřebují. Tématu výchovy, vzdělání a míru věnovala velkou pozornost. V dnešní době, kdy válka není tak konkrétní, ale již mnozí mluví o válce v souvislosti s terorismem, je toto téma opět živé a důležité. A tak si říkám, kdyby všechny národy a hlavně ty muslimské, aplikovaly Montessori metodu, zda by byli přátelštější k ostatním lidem jiné rasy a náboženského vyznání. Vnímám velmi silně, že je třeba si hlídat naše hodnoty a vychovávat naše děti s respektem a úctou k životu. Musíme si naše hodnoty hlídat a k nim také vychovávat naše děti.
Toto je moc krásný 45minutový dokument o Marii Montessori a jejím životě a metodě:
Blíží se Vánoce a my stále více používáme slovo Ježíšek, Mikuláš či čert. Jak to ale vnímají naše děti? Celý příspěvek
Často ve svých rozhovorech s rodiči miminek a batolat na Montessori pracovnách používám spojení „správné úkoly ve správnou dobu“.
Co tím vlastně myslím?
Díky znalosti senzitivních období můžeme nabídnout dítěti přesně ten úkol, který rozvíjí jeho sebehodnocení na základě povedeného úkolu. Dítě vidí samo, že to zvládlo, nepotřebuje pochvalu, že danou věc zvládlo a získá tak sebedůvěru na další úkol! Na seminářích pro rodiče i v e-booku vysvětluji, jaké úkoly a kdy připravit pro vaše dítě. U nás doma v každém všedním dni. Celý příspěvek
Až mě krásně mrazí z příběhů dnešních dětí, které jsou představeny na blogu ZŠ Na Beránku. Ukazují příběhy dětí, kteří jsou stále ještě dětmi, ale už mění svůj svět. Také je zde článek o tzv. Montessori mafii, který mě naopak hřeje u srdce.
Příběhy dětí žijících ve 21. století ukazují v praxi, jak to Maria Montessori myslela, když v roce 1946 v Londýně přednášela o tzv. adaptaci a transformaci.
Dnes se mě na pracovně ptala jedna maminka 10 měsíční Viktorky: „Jak je to s tím dětským vztekem?“. Také na semináři se mě na to rodiče ptali a je to velmi časté téma většiny rodičů.
Moc krásně je to řečeno v „Nevýchově“, ve videu maminky Ivany, kde popisuje své reakce na vztek svého syna.
Také popisuje, jak jí kurz „Nevýchovy“ pomohl k rodinnému klidu. Moc vám doporučuji video shlédnout. A i další rodiče chystají své rodinné příběhy ke zveřejnění. Vše najdete zde.
Osobně toho o dětském vzteku vím poměrně dost (článek zde), ale v „Nevýchově“ je to tak hezky řečeno, že se mi to lépe propojí s běžným životem a také se mi to lépe doma s dětmi řeší.
Téměř každý týden se mě nějaký rodič na pracovně ptá, jak řešit to, že děti chtějí něco mít a když nemají, začnou brečet.
Děti žijí teď a tady. Chtějí mít věci v ruce nyní, ne až za chvilku až si pohraje kamarád. Nebo příště, až znovu přijdeme na návštěvu, jak jim často slibujeme. Do jejich hlavy se nevejde toto vnímání času, nemají zkušenost s časem, tak jako my. A proto je lepší je do toho nenutit a spíše přijmout jejich touhu vlastnit. Například jim říci: „Toto je tvoje lopatka, chlapečkovi se také líbí. Asi by mu to udělalo radost, kdyby si ji mohl prohlédnout“.Nenutit je půjčovat, spíše dávat informaci, aby pochopili o co jde.