Archiv pro štítek: domov

Jděte ven! Proč?

 

IMG_5359 (3)Mám pocit, že by děti měli chodit ven do přírody. Cítím, že to dělá dobře jim i dospělým. Užíváme si to všichni společně! Snažím se touto aktivitou vyplňovat, co nejvíce času našeho městského života. Když k mým pocitům získám ještě “vědecké informace” a krásné čtení na blogu jdeteven.cz,  trávím čas venku snad ještě raději:). 

jdeteven-logo je aktuálně podpořený z Fondu EHP, grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska, nabízí pomocnou ruku rodičům, aby mohli trávit více času s dětmi venku a užívali si společný čas intenzivně a v pohodě. Na webu www.jdeteven.cz najdete inspirativní články, hry a jednoduché aktivity, které učí děti kamarádit se s přírodou a zároveň se u nich baví celá rodina.

Zajímalo mě k tomu pár věcí. Zeptala jsem se na to autorky blogu Alice Jiráskové

Uvádíte, že lidé jsou dnes spíše městský druh a že v zahraničí se roztrhl pytel se studiemi, které předkládají důkazy o tom, jak moc je pro nás – dospělé i děti – příroda důležitá. Můžete uvést hlavní důvody?

Označení bych ještě rozšířila na „městský a neustále u něčeho sedící”. Sedíme, energie se v nás kumuluje a uvnitř se velmi těžko vypouští. Když nechceme, ven nemusíme, ale pobyt venku našemu tělu i duši chybí.

Příroda má blahodárné účinky na člověka ve všech směrech. Jde o to, na co se soustředíme. Zkuste si malou asociační hru a položte si otázku, co pro vás znamená být venku? Mě jako první slovo napadá pohyb a s ním spojená volnost. Když jsem s dětmi venku, mám zaručeno, že se vyběhají, a nemusím je k tomu nutit. Jejich přirozená touha objevovat a zkoumat okolní svět jede venku na plné obrátky. Což předpokládá, že vám nebude vadit, když se umažou, budou lézt po stromech nebo se vymáchají v potoce. 

Čerstvý vzduch a zeleň, obojí funguje jako výkonná čistička unavené hlavy. Náš mozek pořád nad něčím přemýšlí, je to vyčerpávající práce. I krátká procházka venku vás nabije a posílí schopnost soustředění. Děti pak mají více trpělivosti, méně se rozptylují a déle se vydrží zabývat jednou věcí. 

Například bylo provedeno několik výzkumů o vlivu zeleně na zlepšení pozornosti dětí s tzv. poruchou osobnosti s hyperaktivitou (ADHD). V jednom z nich americké vědkyně Andreas Faber Taylor a Frances E. Kuo naordinovaly sedmiletým až dvanáctiletým dětem trpícím ADHD jakožto léčbu 20 minutovou procházku v různých typech venkovního prostředí. Výsledky? Děti se lépe koncentrovaly po procházce v parku než po srovnatelné procházce v centru města či v bytové zástavbě. Efekt této léčby byl překvapivě velký, dokonce srovnatelný s léčebnými účinky dnes široce předepisovaných léků na ADHD. Výzkum tak nastolil otázku, zda „dávkování přírody“ nemůže posloužit jako bezpečný, levný a široce přístupný nový lék přispívající ke zvládnutí symptomů ADHD.

IMG_5517 (3)

Mohla byste uvést příklady, jak pobyt venku rozvíjí smyslové vnímání malých dětí, motoriku a dokonce smysl pro zodpovědnost?

Stavění domečků v lese, zkoumání kaluží, chození naboso, sbírání pokladů z přírody a další jednoduché činnosti jsou báječnou příležitostí, jak stimulovat a rozvíjet naše smysly. Různé podoby chození, běhání, skákání, padání, lezení, válení či kutálení poskytují dětem nejenom zábavu, ale také rozvíjejí jejich hrubou motoriku (především v rovnováze a koordinaci pohybu). Děti milují zdolávání překážek, jako jsou kameny, kmeny, terénní nerovnosti. Velkou roli hraje prostředí, ve kterém se pohybují. Samozřejmě nemůžete čekat zázraky, když děti vypustíte na rovný zatravněný plácek nebo vydlážděnou terasu, kde nejsou žádné další podněty.

Nechte své děti, aby zkoušely i náročnější aktivity (chodit po kládách, lézt po stromech apod.). Podporujte je v tom, aby se učily samy rozpoznat, co ještě dokážou a co už pro ně představuje příliš velké nebezpečí. Jestliže budete v dobré víře tato rozhodnutí dělat neustále za ně, děti se nenaučí odhadovat svoje schopnosti samy a paradoxně tak budou ve svém  životě vystaveni daleko většímu nebezpečí. 

Nohy_z_bot_ven (3)

V Montessori pedagogice se hodně pracuje s přirozeným vzorem dospělých, jak toho lze využít při seznamování dětí s přírodou?

Můžeme začít tím, že poopravíme svůj slovník, když mluvíme o počasí. Vidím to sama na sobě, jak je někdy těžké překonat se a nebrat nepříznivé počasí jako dobrou výmluvu, proč nemůžeme jít ven. Přitom déšť a vítr je výzvou pro jiný druh zábavy, o kterou by bylo škoda se ochudit. Děti počasí neřeší tak jako my, dospělí. 

V útlém věku je pro děti důležité, abyste byli venku s nimi a byli jim v přírodě dobrými průvodci. Není nutné vymýšlet složité hry a vydávat se daleko od domova, abyste si to užili. Stačí se společně divit, objevovat, dřepnout si a koukat se na svět z dětské výšky. Odklopit kámen a pozorovat hmyzí život, rozbíjet led na zmrzlém potoce, sbírat klacíky… Ze zdánlivě jednoduché aktivity se může vyklubat zásadní životní zážitek. 

My se často vydáváme ven „jen tak“ a téměř vždy se vracíme se zajímavým příběhem. Máme svá oblíbená místa, na která se často vracíme a pozorujeme, jak se tam příroda mění v průběhu roku. 

I starší děti ocení, když s nimi sdílíte společný čas. Rodina se odloguje, odpojí, vypne elektronické mazlíčky a rázem jste všichni spolu teď a tady. Body navíc získáte, když sebou na výlet vezmete dětem jejich kamarády. Děti v partě šlapou jako hodinky. Rázem si nikdo nestěžuje, že je to daleko, do kopce a kdy už tam budeme.

Použité zdroje: http://jdeteven.cz/cz/proc-chodit-ven

Co, vás osobně Alice vede k tomu, že říkáte svým dětem: Jděte ven?

AJ_profilovka (3)Když jsem byla dítě, byli jsme venku často.  Zásadní zážitky se odehrávaly s partou na rohu naší ulice. Teď, když mám své vlastní děti, je to trochu jiné.  Na naší ulici si samy hrát nemohou. I když žijeme na maloměstě, tak se ulicemi často prohání jedno auto za druhým.  Navíc děti chodí do kroužků a i doma mají hodně podnětů, kterými se zabaví. Čas venku si dáváme do programu. Přestože je to součást mé práce, občas to chce pořádnou dávku trpělivosti a pozitivního přístupu, aby se vypravování ven obešlo bez otrávených obličejů. Beru děti ven, protože chci být taky venku. Překonávám ten zdánlivý odpor, protože venku to většinou funguje, děti se ponoří do svých her a nakonec tam zůstanou déle, než jsme předpokládali.

 

 

Výtvarka pro 5 smyslů na doma

IMG_36771Když dceři byl rok, chtěla jsem jí představit malování a  jako první mě napadly tempery. Dělají krásné syté barvy a práce se štětcem by pro ni mohla být zajímavá. Ale vzápětí jsem se zarazila a představila si, co asi tak s barvami udělá – začne je strkat do pusy.

A tak jsem jí raději dala pastelky, které mi přišli bezpečnější při “ožužlávání”. Jenže na pastelky většinou malé děti musí tlačit, aby z nich vydolovali nějakou krásnou stopu a to bývá u malých nezkušených batolat problém. Tak se stalo to, že jí malování nijak nezaujalo a skutečně malovat začala mnohem později.

Škoda, že jsem tehdy neznala např. tento recept http://carujeme.cz/jedla-prstova-barva-pro-deti-za-par-korun/ nebo koncept “Výtvarky pro 5 smyslů” jejíž koncept vytvořila Montessori lektorka Kamila Balcarová. 

S Kamilou jsme se potkaly na kurzu AMI, kde s nadšením o své metodě mluvila. A řekla bych, že nadšeni z toho mohou být i další rodiče!

Ahoj Kamilo,

jsi autorkou konceptu “Výtvarka pro 5 smyslů”, mohla by jsi říci jak vlastně vznikl a proč?

Výtvarná výchova je jedním z oborů, které jsem vystudovala na Pedagogické fakultě UK v Praze. Původně jsem pracovala s dětmi v pubertálním věku. Díky nim jsem se naučila přemýšlet nad výtvarkou z hlediska věkových potřeb a zvláštností dětí, tak aby se v hodinách Vv zapojili i ti, kteří měli z nějakého důvodu už zablokovanou tvořivost anebo zrovna procházeli obdobím “krize výtvarného projevu”.
Pak přišly mé vlastní děti a ukázaly mi, co nejvíce potřebují, aby jejich přirozená touha udělat stopu či záznam nebyla hned v zárodku potlačena.
A konečně studium Montessori pedagogiky mi umožnilo propojit své postřehy z praxe s Montessori filozofií i didaktikou.
Výtvarka pro 5 smyslů” je tedy syntézou teorie a praxe , je to v zásadě jednoduchý koncept podpory přirozeného tvořivého potenciálu nejmenších dětí. Vznikl, protože ráda tvořím. Když jsem hledala podporu v běžně dostupných knížkách s výtvarnými nápady pro malé děti, zjistila jsem, že se téměř všichni autoři orientují na děti od 3 let výše. Vymyslet tedy koncept práce s batolaty se mi jevilo jako zajímavá výzva.

Jak tento koncept přijímají další rodiče?

“Výtvarku pro 5 smyslů” učím hlavně v rámci rodinných center. Pracuji s dětmi a rodiči v kurzech, vedu semináře pro rodiče, zároveň učím v lektorském týmu, kde vzděláváme lektory rodinných center. Dospělí jsou často překvapeni, jak přirozené a jednoduché je vyjít z tvořivých potřeb malých dětí a začlenit výtvarku do běžného každodenního života.

Jak tedy s batolaty pracuješ, nedala by jsi nám pár tipů na výtvarné aktivity?

Prvním krokem je, nechat malé děti vyzkoušet si různé druhy materiálů, ze kterých se dá tvořit, nechat je tyto materiály prozkoumat, umožnit jim zapojit všechny smysly. Pro batolata je totiž přirozené, že svět zkoumají všemi smysly, potřebují se nejen dívat, dotýkat, ale též ochutnávat.
Proto materiály musí být nejen bezpečné, ale ještě lépe jedlé. Vlastně je nejpřirozenější, když pro tvořivé účely v tomto věku poslouží potraviny či suroviny (např. modelína z mouky, vody, soli, lepidlo ze Solamylu, čaj či pigmenty z koření na malování). Děti od cca 18 měsíců už tuto modelínu, lepidlo či pigmenty, primárně nejedí,  vedeme je k tomu, jak se s materiály pracuje, ukazujeme postupy modelování, lepení, malování apod. Pokud však dojde k ochutnání, nehrozí žádné nebezpečí. Jedlost materiálů je také skvělá pro uvolnění rodiče, který tím pádem příliš nezasahuje do tvořivého procesu dítěte, protože kromě umazání nehrozí žádné nebezpečí. Pokud je dospělý dobrý pozorovatel vnímá, že v batolecím věku je tvořivost přirozenou součástí dítěte, pro dítě má význam především proces, nikoliv výsledný produkt. Dítě do 2 let např. potřebuje lepit tak, že se svobodně ponoří do činnosti lepení, spotřebuje celé “lepidlo”, nevnímá důležitost použít lepidlo, jen jako prostředek ke slepení nějakého výrobku.

Dalším důležitým krokem přirozené podpory dítěte v jeho tvořivosti je nechat ho pracovat s bezpečnými nástroji (např. kulaté nůžky, štětce s kulatým držátkem, dobře uchopitelné voskovky měkké pastelky, křídy namočené v mléce, či tupý klacík na kreslení do písku).

Nechat děti něco vyrábět podle námětu (např. jablíčko, motýl, žába apod.) je třetím krokem a má smysl od 2 let výše.
Je dobré vědět, že pokud se má dítě do námětu nějak samo promítnout, musí ho prožít, mít zážitek, aby námět nebyl jen napodobivou šablonou. Když např. s dětmi pracujeme na námětu “jablko”, mělo by ho nejen vidět, ale dostat do ruky, vnímat jeho velikost, váhu, povrch, přičichnout si i ho ochutnat. Zážitková lekce, seznámení s reálným předmětem zvířetem či substancí by měla předcházet zpracování jakéhokoliv výtvarného úkolu. Do 3 let věku totiž tento zážitek, proces, opět silně převýší význam výsledku – např. hotového obtisku jablka.

A zde je pár receptů na výrobu domácích výtvarných materiálů:

Modelína

1 hrnek studené vody – 230 ml 1 hrnek soli – 200 g
3 hrnky hladké mouky – 600 g

Mouku se solí smícháme dohromady, postupně přiléváme vodu, až zpracujeme hladké a poddajné těsto, které se nelepí. Nevaříme. Hotové výrobky necháme vytvrdnout na vzduchu.

Domácí lepidlo

100 ml vody
1 lžička solamylu

Solamyl rozmícháme ve studené vodě a za postupného míchání přivedeme k varu, povaříme 1 minutu, dokud nezhoustne. Necháme schladnout, přelijeme do sklenice. Toto lepidlo lze použít do 24 hodin, pak mění konzistenci. Je vhodné na lepení papíru.

Potravinové Pigmenty a barviva vhodné pro děti

kurkuma
paprika
skořice
kakao
matchatea (intenzivní zelený čaj z Japonska)
štáva z řepy

šťáva z borůvek či aronie

Pigmenty z koření nejlépe získáme tak, že koření krátce povaříme v troše vody, necháme přes noc louhovat a ráno scedíme přes husté síto.
Barevné šťuvy z borůvek či aronií získáme propasírováním čerstvých plodů, u řepy je lepší nakrájet na kousky a povařit, po vychladnutí použít vyvařenou hustě červenou šťávu.

Prášek zeleného matchatea je třeba přelít vroucí vodou, nechat krátce vylouhovat.
Pigmenty nejlépe malují na bílé savé papíry (ruční papír či kladívková čtvrtka) nebo jsou vhodné k obarvení domácí modelíny.

 

Tajuplné dětství: Senzitivní období

Často ve svých rozhovorech s rodiči miminek a batolat na Montessori pracovnách používám spojení  “správné úkoly ve správnou dobu”.

Co tím vlastně myslím?

Díky znalosti senzitivních období můžeme nabídnout dítěti přesně ten úkol, který rozvíjí jeho sebehodnocení na základě povedeného úkolu. Dítě vidí samo, že to zvládlo, nepotřebuje pochvalu, že danou věc zvládlo a získá tak sebedůvěru na další úkol! Na seminářích pro rodiče i v e-booku vysvětluji, jaké úkoly a kdy připravit pro vaše dítě. U nás doma v každém všedním dni. Celý příspěvek

Neokraďme děti o jejich přirozené sebevědomí

A už mi zase leze mráz po zádech, ač venku krásně svítí sluníčko. Podívala jsem se totiž na nové video Katky z Nevýchovy s názvem Jak vychovat superhrdinu. Mluví o tom, jak dětem neházet klacky pod nohy, když chtějí něco dokázat. Neříkat např. “to nezvládneš”, ale raději dítě povzbuzovat. Podívat se můžete níže…

Pokud se vám Nevýchova líbí, přečtěte si zde, co mně kurz Nevýchovy dal a vzal, když jsem ho před časem absolvovala.

V Montessori je prvek zpětné vazby velmi důležitý. Nabízí totiž rodiči i další možnosti, jak probouzet sebevědomí a sebehodnotu v našich dětech a to již od narození. Neokrádá děti o jejich sebedůvěru a chuť učit se novým věcem.

V Montessori nabízíme dětem “správné úkoly ve správnou dobu”. Neboli využijeme znalosti senzitivních období a nabídneme dítěti přesně ten úkol, který rozvíjí jeho sebehodnocení po té, co dokončilo nějaký úkol. Dítě vidí samo, že to zvládlo, nepotřebuje pochvalu, že danou věc zvládlo a získá tak sebedůvěru a chuť na další úkol! 

Dobré je oba přístupy kombinovat a naučit se s dětmi komunikovat jako partneři! To krásně a jednoduše učí rodiče  Katka Králová z Nevýchovy.

Co už není Montessori přístup?

Co už není Montessori přístup k batolatům?

Podívejte se na toto video – vypadá to všechno krásně:

  • Chlapeček klidně sedí (je aktivitou naplněn a asi sedí na nízké a jemu pohodlné židli),
  • maminka mu poskytla krásné věci (které rozvíjí jeho estetické cítění), 
  • nádobí je rozbitelné (chlapeček si může zažít příčinu a následek),  
  • pracuje s opravdovými potravinami a asi pravděpodobně si pak svůj výtvor i sní  (čili potřebné propojení s reálným životem a činnost má tak svůj smysl).

Proč si myslím, že toto není Montessori přístup? Podívejte se na to sami :) Celý příspěvek

Bez svých znalostí bych v dobré vůli dcerce zkomplikovala život

IMG_0005_resize_MiaPřeji krásné prázdninové dny. Letní dny letí jako voda a já začínám myslet na to, že mám 
ještě před sebou spoustu psaní a tvorby alb na Montessori výcvik. Asistentku a tlumočnici 
nám na kurzu dělá Kristýna Beránková, která je zkušenou Montessori pedagožkou ve své školce http://www.montessorikampus.cz/  a zároveň maminkou šestnáctiměsíční dcery. Je to magická kombinace:) A tak jsem se jí poptala, jak své nabyté Montessori zkušenosti používá doma se svou dcerou:) Celý příspěvek

Proč by se děti do 6 let neměly dívat na TV a hrát hry na tabletu?

imagesMoje lektorka na AMI Montessori výcviku říká, že děti do 6 let, by se neměly dívat na televizi, hrát hry na počítači či tabletu.

V dnešní době plné těchto technologií je to těžké. Pokud, ale známe důvody, proč to není vhodné, jsme ochotni toto co nejvíce omezit. My dospělí věčně koukáme do počítače či mobilu a děti, které od nás vše kopírují, to také chtějí dělat. A pak u dětí platí, že “s jídlem roste chuť”. Čím více dětem necháme možnost se na televizi dívat a hrát hry na tabletu, tím více to budou vyžadovat. 

Celý příspěvek

Děti raději sklízí než sází aneb jak na “jedlý balkón”

Na čarodějnice jsme, jako již několikátý rok, se 4medvědy byli na prezentační akci na Pankráci, kterou pořádalo Caffe Na půl cesty, Green Doors.

jedlý balkonMezi neziskovými organizacemi, zde také byla Příspěvková organizace KOKOZA, která přichází do měst s nápady na “jedlý balkón”. Na balkón do samozavlažovacích květináčů (tak rychle nevyschnou a nemusí se zalévat každý den) si můžete pak zasadit nejen bylinky, ale také rajčata, kedlubny i mrkev.

Celý příspěvek