Archiv pro štítek: Rodiče

My jsme pro dítě vzor

PAV_0167sTak si říkám,

že dříve, než domů začneme pořizovat Montessori pomůcky a vymýšlet zajímavé aktivity pro děti, je dobré se zamyslet nad tím, jak se naučit s dětmi dobře vycházet. Zbytečně se nevysilovat stále stejnými konfliktními situacemi, kdy nám o něco jde a dětem se to nelíbí.

Celý příspěvek

Jděte ven! Proč?

 

IMG_5359 (3)Mám pocit, že by děti měli chodit ven do přírody. Cítím, že to dělá dobře jim i dospělým. Užíváme si to všichni společně! Snažím se touto aktivitou vyplňovat, co nejvíce času našeho městského života. Když k mým pocitům získám ještě “vědecké informace” a krásné čtení na blogu jdeteven.cz,  trávím čas venku snad ještě raději:). 

jdeteven-logo je aktuálně podpořený z Fondu EHP, grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska, nabízí pomocnou ruku rodičům, aby mohli trávit více času s dětmi venku a užívali si společný čas intenzivně a v pohodě. Na webu www.jdeteven.cz najdete inspirativní články, hry a jednoduché aktivity, které učí děti kamarádit se s přírodou a zároveň se u nich baví celá rodina.

Celý příspěvek

Bez svých znalostí bych v dobré vůli dcerce zkomplikovala život

IMG_0005_resize_MiaPřeji krásné prázdninové dny. Letní dny letí jako voda a já začínám myslet na to, že mám 
ještě před sebou spoustu psaní a tvorby alb na Montessori výcvik. Asistentku a tlumočnici 
nám na kurzu dělá Kristýna Beránková, která je zkušenou Montessori pedagožkou ve své školce http://www.montessorikampus.cz/  a zároveň maminkou šestnáctiměsíční dcery. Je to magická kombinace:) A tak jsem se jí poptala, jak své nabyté Montessori zkušenosti používá doma se svou dcerou:) Celý příspěvek

Děti na sebe byly hrdé a já nebyla vyšťavená

Nohy_z_bot_ven (3)Děti byly týden s tetou na horách. Moc si to užily, měly mnoho zážitků a nových zkušeností. Jsem za to tetě moc vděčná. Užívaly si výlety po horách a průzračné jezero na koupání. Teta si to prý také užila, ale příští rok by chtěla, abych tam s ní byla také. Že by to přeci jen bylo lepší.

… a pak jsem zjistila, že děti nevědí, kde jsou talíře…

Po týdnu jsem za nimi přijela a zůstala s dětmi sama. Teta odjela domů. Druhý den jsem zjistila, že děti netuší, kde je talířek a hrníček na snídani. Nevědí, kde je botník, do kterého se ukládají boty, které se nyní povalují volně pohozené v předsíni. A netuší ani, kde je hadr, kterým po sobě potřebují utřít pocákanou podlahu v koupelně, nebo kde jsou uloženy ručníky na pláž. A mnoho dalších, dříve běžných věcí.

… teta za ně asi vše dělala …

Uvědomila jsem si, že teta za ně asi musela vše dělat. Říkala jsem si, že té péče asi musela mít za celý týden „plné brýle“. Věnovat se dětem, celý den být venku, vařit a ještě za děti dělat to, co oni sami dokáží. Děti se naopak zřejmě nudily, když si měly jen „hrát“. Normálně je baví být součástí dění a o věci se také starat.

… pak jsme to změnili …

Další den jsme to tedy změnili a překvapivě stačilo jen ťuknout a děti vše docela rády dělaly samy. Navzájem se i hlídaly, když např. někdo zapomněl plavky na zemi a nepověsil si je na sušák.

Lupínky do mléka měly v nízké polici a chystaly je ochotně ke snídani všem. A někdy se dokonce dohadovaly, kdo bude mazat chleby na svačinu na výlet. Byl i velký zájem o to, kdo bude nalévat vodu do lahviček na kolo, kdo bude loupat brambory na loupačku, nebo kdo bude omývat kola od bláta.

… děti byly na sebe hrdé a já si i lehla do lehátka …

 Byly na sebe hrdé, že jsou právoplatnými členy naší skupiny a rády dělaly zcela běžné věci. A já nebyla vyčerpaná. Ačkoliv to vše vyžadovalo notnou dávku trpělivosti, určitě se to vyplatilo – mohla jsem si pak lehnout do lehátka před chalupu, koukat do modrého nebe a poslouchat to ticho… 

 

 

Děti “to” potřebují ukázat!

2012-11-01 11.51.15 (2)Minulý víkend se konala v Praze čtvrtá prodejní výstava smysluplných hraček Rosteme pro živtotVelká část vystavovatelů byla z Montessori prostředí a prezentovala zpravidla své organizace nebo pomůcky, které byly mnohdy i na prodej. Brněnská podoba výstavy se bude konat 29.11.2014. Celý příspěvek

Co už není Montessori přístup?

Co už není Montessori přístup k batolatům?

Podívejte se na toto video – vypadá to všechno krásně:

  • Chlapeček klidně sedí (je aktivitou naplněn a asi sedí na nízké a jemu pohodlné židli),
  • maminka mu poskytla krásné věci (které rozvíjí jeho estetické cítění), 
  • nádobí je rozbitelné (chlapeček si může zažít příčinu a následek),  
  • pracuje s opravdovými potravinami a asi pravděpodobně si pak svůj výtvor i sní  (čili potřebné propojení s reálným životem a činnost má tak svůj smysl).

Proč si myslím, že toto není Montessori přístup? Podívejte se na to sami :) Celý příspěvek

Prázdninové zážitky – jak pro koho?

P1110911Prázdniny jsou tady a na výletech mimo domov nás kromě nových zážitků čeká i spousta nástrah, číhajících na naše děti. Smyslový průzkumníci vyrážejí na průzkumy i v novém a nevyzkoušeném prostředí.  My, rodiče, navzdory dovolené a touze si odpočinout, musíme být o to více ostražití a mít „oči na šťopkách“. A tak si vždy vzpomenu na kapitolu „Už  žádné rodinné výlety“  z knížky Líný rodič od Toma Hodgkinsona.

Jaká jsou obvykle naše očekávání od výletů a dovolených? Většinou toužíme jít za hranice všedních dnů, dostat se ze stereotypu a zažít „nové věci“. Ať už toužíme užít si spíše klidu nebo naopak zažít akci, ani jednoho se tak úplně nedočkáme na výletu s malými dětmi.  Lepší je vyrazit samostatně a doma si pak užít další čas.

Tom Hodgkinson říká, že doma jsme volní a můžeme si vytvořit vlastní zábavu.  Děti jsou doma spokojené a ve známém prostředí si spíše najdou zábavu samy. My pak máme čas sami pro sebe.  Nemusíme dětem hledat vnější podněty pro zábavu a spíše můžeme nechat propuknout zásobu tvůrčích sil.

S naší rodinou čas od času na výlet vyrazíme a někdy musím dát Tomovi za pravdu. Nejhorší je doba vypravování se, balení a odjíždění za vytouženou zábavou. Někdy si říkám, jestli za to ty nervy opravdu stojí? Po návratu jsme zase všichni, včetně rodičů, unavení. Děti pak vykolejí i malé problémy typu „pyžamko naruby“ a ty jsou poté provázeny velkým nářkem.  A opět uvažuji, zda nám ten báječný výlet za to opravdu stál.

Je ale samozřejmě i mnoho výletů, které s dětmi rádi opakujeme a těšíme se na ně. A možná si je užíváme právě proto, že už všichni víme, co bude – taková zábava potom konzervativní děti tolik nerozhodí, jsou více v pohodě a rodiče pochopitelně s nimi. Jedním z takových výletů je pro nás např.  Lesní ZOO v Malé Chuchli.

Jak se děti cítí u nás doma?

P1110567Jak to udělat aby, se naše miminko, batole nebo i větší dítě doma cítilo dobře a prostor, který ho obklopuje pro něho byl podnětný a obohacující? Informací o tom je poměrně hodně, ale vybrat to skutečně klíčové se mi povedlo až teď, kdy jsem dávala dohromady prezentaci na seminář o domácím prostředí.

V příručce „Nord American Montessori Teachers Association“ pod názvem „In a Montessori Home“ je to krásně jednoduše popsané:

V každé místnosti našeho domova by se dítě mělo cítit

– vítané,

– pohodlně a

– začleněné do společnosti.

Znamená to tedy, že v každé místnosti našeho domova by mělo být něco pro dítě připravené. V kuchyni by mělo mít svou poličku s malým nádobím. V koupelně stupátko, aby si vylezlo k umyvadlu a samo si mohlo vyčistit zuby. I hračky a aktivity pro děti by měly být přehledně a tematicky rozmístěny po bytě – tak, aby si dítě vždy našlo to své v každém koutu našeho společného domova.

Zjistila jsem, že naše děti nemají nic svého snad jen v ložnici rodičů:) A to se mi líbí – i rodiče potřebují svůj prostor:)