Archiv pro štítek: Rodiče

Chcete pochopit své děti? Pár teoretických informací do začátku

Nápověda k dětské mysli

03Než začnete své děti zapojovat do aktivit praktického života, je dobré vědět pár teoretických informací o dětech obecně. Maria Montessori děti velmi dlouho, pečlivě a vědecky pozorovala a její závěry o chování dětí a předvídání jejich zájmů mě dodnes fascinují. Vždy přesně sedí na mé děti, které vidím každý den v jejich vývojových fázích života. Odpovídají i chování dětí v naší školce 4medvědi, kde už jsme se za 9 let fungování setkali se stovkou dětí. Myslím, že tak máme krásnou nápovědu k dětské mysli, abychom ji mohli skutečně pochopit.

Nejprve je ale potřeba pochopit i sami sebe.

Níže jsem použila text z Rodinné učebnice vaření, kde uvádíme, že první podmínkou pro rodiče je pochopit sebe sama a připravit se na společné aktivity psychicky:) Nejčastějším důvodem, proč rodiče přestanou vařit s dětmi, totiž bývá to, že ztrácejí motivaci nebo nervy.

Na vaření s dítětem je třeba mít více času (i ve své hlavě), protože dítě se bude s velkou pravděpodobností chovat jinak, než jste si představovali – bude pomalejší, nemotornější a bude věci dělat jinak (zasekne se u některé činnosti ve chvíli, kdy se vám to bude nejméně hodit, pravděpodobně něco vylije nebo rozsype, ovoce dá na koláč jinak, než jste chtěli…). 

Nevědomý pracovník nebo vědomý tvořitel?

Od narození do zhruba tří let je dítě nevědomý průzkumník, zatímco od tří let se z něho stává vědomý tvořitel. Při vaření s dítětem je potřeba s tím počítat. Nevědomý průzkumník bude fascinovaně přesypávat mouku z pytlíku do mísy, bude zaujatě sledovat, jak se mouka hromadí a bude si chtít na ni sáhnout. Nebude si však všímat toho, že jí trochu nasypal na zem. Vlastně ještě ani neví, že to může dělat lépe, aby nic neupadlo. Ale když to s ním pak budete uklízet, bude unešen tím, jak se mouka nametá na lopatku. Vědomý tvořitel bude naproti tomu mouku pečlivě přesypávat tak, aby mu ani zrníčko neupadlo jinam, a bude se zajímat o to, jak držet pytlík, aby to dělal co nejlépe. Pokud něco spadne na zem, zamete to, aby dál mohl pečlivě přesypávat mouku.

A proč to potřebujete vědět? Protože dítě se v každém věku chová jinak a vy, jako jeho parťák při vaření, budete díky to13-176x300mu moci pružně reagovat na jeho změny v nastavení, na jeho potřeby. S dětmi je společné vaření pokaždé jiné, a když budete znát pravidla, budete si ho moci užít, i když se zrovna něco nepovede. Úplně malé dítě bude nejvíce těšit samotná činnost, kterou bude chtít znovu a znovu opakovat, ale o dokončení – oloupanou okurku či zamíchané těsto – mu nepůjde. Bude chtít věci dělat, ne je udělat. My sledujeme cíl vaření, dítko cestu. Náš potomek by práci dodělat měl, stejně jako po sobě uklidit, ale nebude to pro něj nikdy tak zajímavé a samozřejmé. My ho ale společně s růstem vůle budeme vést (z počátku jen naším vzorem) k dokončení činnosti.

Děti mají rády řád, pravidla a rituály. Potřebují vědět, kam který předmět patří, protože mají vrozenou potřebu věci uspořádávat. Když jim neukážeme, kam věci patří, nebo když to sami nedodržujeme, je dítě nejisté a necítí se bezpečně. Když dítěti umožníme, aby se aktivně podílelo na udržování pořádku v kuchyni, rádo se zapojí a dodržování pořádku mu bude dělat radost. Dítě má přirozenou potřebu pohybu, proto není dobré ho v ní omezovat. Malé děti jsou v pohybu neustále. Postupně s fyzickým vývojem, dozráváním mozku a centrální nervové soustavy roste i  schopnost dětí k soustředění, sebeovládání a trpělivosti. U dvouletého dítěte musíme počítat s tím, že s námi nevydrží vařit bez přestávky a možnosti se proběhnout. Vaření je pro dítě duševní činnost a je třeba propojit ji s fyzickou činností. Můžeme například dítě poprosit, aby doneslo brambory nebo přesunulo velký hrnec. I takové drobnosti pak společné vaření usnadní. Dítě bude mít možnost dělat s určitým cílem činnost, která ho bude bavit a neunaví ho.

A co dál?

Vybaveni těmito informacemi začneme na dítě pohlížet jinak a s větším pochopením. Vaření je naše nejčastější aktivita doma, a tak proč toho nevyužít a nenabídnout dětem trochu dobrodružství. Návod na vaření s dětmi najdete zde.

Je ale i mnoho dalších aktivit, jen je třeba vědět jak a proč je dětem nabídnout. V Montessori pedagogice, jim říkáme aktivity Praktického života. V jednom starším článku popisuji, jak tyto aktivity dětem představit. V článku jsou popsány podzimní aktivity, ale pak také to jak dětem pomoci, aby to zvládly. Nejsou to instantní rady, ale jde  spíše o vaše pochopení – nastavení, jak s dětmi tyto věci dělat a také proč.

My jsme pro dítě vzor

PAV_0167sTak si říkám,

že dříve, než domů začneme pořizovat Montessori pomůcky a vymýšlet zajímavé aktivity pro děti, je dobré se zamyslet nad tím, jak se naučit s dětmi dobře vycházet. Zbytečně se nevysilovat stále stejnými konfliktními situacemi, kdy nám o něco jde a dětem se to nelíbí.

Celý příspěvek

Jděte ven! Proč?

 

IMG_5359 (3)Mám pocit, že by děti měli chodit ven do přírody. Cítím, že to dělá dobře jim i dospělým. Užíváme si to všichni společně! Snažím se touto aktivitou vyplňovat, co nejvíce času našeho městského života. Když k mým pocitům získám ještě “vědecké informace” a krásné čtení na blogu jdeteven.cz,  trávím čas venku snad ještě raději:). 

jdeteven-logo je aktuálně podpořený z Fondu EHP, grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska, nabízí pomocnou ruku rodičům, aby mohli trávit více času s dětmi venku a užívali si společný čas intenzivně a v pohodě. Na webu www.jdeteven.cz najdete inspirativní články, hry a jednoduché aktivity, které učí děti kamarádit se s přírodou a zároveň se u nich baví celá rodina.

Celý příspěvek

Bez svých znalostí bych v dobré vůli dcerce zkomplikovala život

IMG_0005_resize_MiaPřeji krásné prázdninové dny. Letní dny letí jako voda a já začínám myslet na to, že mám 
ještě před sebou spoustu psaní a tvorby alb na Montessori výcvik. Asistentku a tlumočnici 
nám na kurzu dělá Kristýna Beránková, která je zkušenou Montessori pedagožkou ve své školce http://www.montessorikampus.cz/  a zároveň maminkou šestnáctiměsíční dcery. Je to magická kombinace:) A tak jsem se jí poptala, jak své nabyté Montessori zkušenosti používá doma se svou dcerou:) Celý příspěvek

Děti na sebe byly hrdé a já nebyla vyšťavená

Nohy_z_bot_ven (3)Děti byly týden s tetou na horách. Moc si to užily, měly mnoho zážitků a nových zkušeností. Jsem za to tetě moc vděčná. Užívaly si výlety po horách a průzračné jezero na koupání. Teta si to prý také užila, ale příští rok by chtěla, abych tam s ní byla také. Že by to přeci jen bylo lepší.

… a pak jsem zjistila, že děti nevědí, kde jsou talíře…

Po týdnu jsem za nimi přijela a zůstala s dětmi sama. Teta odjela domů. Druhý den jsem zjistila, že děti netuší, kde je talířek a hrníček na snídani. Nevědí, kde je botník, do kterého se ukládají boty, které se nyní povalují volně pohozené v předsíni. A netuší ani, kde je hadr, kterým po sobě potřebují utřít pocákanou podlahu v koupelně, nebo kde jsou uloženy ručníky na pláž. A mnoho dalších, dříve běžných věcí.

… teta za ně asi vše dělala …

Uvědomila jsem si, že teta za ně asi musela vše dělat. Říkala jsem si, že té péče asi musela mít za celý týden „plné brýle“. Věnovat se dětem, celý den být venku, vařit a ještě za děti dělat to, co oni sami dokáží. Děti se naopak zřejmě nudily, když si měly jen „hrát“. Normálně je baví být součástí dění a o věci se také starat.

… pak jsme to změnili …

Další den jsme to tedy změnili a překvapivě stačilo jen ťuknout a děti vše docela rády dělaly samy. Navzájem se i hlídaly, když např. někdo zapomněl plavky na zemi a nepověsil si je na sušák.

Lupínky do mléka měly v nízké polici a chystaly je ochotně ke snídani všem. A někdy se dokonce dohadovaly, kdo bude mazat chleby na svačinu na výlet. Byl i velký zájem o to, kdo bude nalévat vodu do lahviček na kolo, kdo bude loupat brambory na loupačku, nebo kdo bude omývat kola od bláta.

… děti byly na sebe hrdé a já si i lehla do lehátka …

 Byly na sebe hrdé, že jsou právoplatnými členy naší skupiny a rády dělaly zcela běžné věci. A já nebyla vyčerpaná. Ačkoliv to vše vyžadovalo notnou dávku trpělivosti, určitě se to vyplatilo – mohla jsem si pak lehnout do lehátka před chalupu, koukat do modrého nebe a poslouchat to ticho… 

 

 

Děti “to” potřebují ukázat!

2012-11-01 11.51.15 (2)Minulý víkend se konala v Praze čtvrtá prodejní výstava smysluplných hraček Rosteme pro živtotVelká část vystavovatelů byla z Montessori prostředí a prezentovala zpravidla své organizace nebo pomůcky, které byly mnohdy i na prodej. Brněnská podoba výstavy se bude konat 29.11.2014. Celý příspěvek

Co už není Montessori přístup?

Co už není Montessori přístup k batolatům?

Podívejte se na toto video – vypadá to všechno krásně:

  • Chlapeček klidně sedí (je aktivitou naplněn a asi sedí na nízké a jemu pohodlné židli),
  • maminka mu poskytla krásné věci (které rozvíjí jeho estetické cítění), 
  • nádobí je rozbitelné (chlapeček si může zažít příčinu a následek),  
  • pracuje s opravdovými potravinami a asi pravděpodobně si pak svůj výtvor i sní  (čili potřebné propojení s reálným životem a činnost má tak svůj smysl).

Proč si myslím, že toto není Montessori přístup? Podívejte se na to sami :) Celý příspěvek

Prázdninové zážitky – jak pro koho?

P1110911Prázdniny jsou tady a na výletech mimo domov nás kromě nových zážitků čeká i spousta nástrah, číhajících na naše děti. Smyslový průzkumníci vyrážejí na průzkumy i v novém a nevyzkoušeném prostředí.  My, rodiče, navzdory dovolené a touze si odpočinout, musíme být o to více ostražití a mít „oči na šťopkách“. A tak si vždy vzpomenu na kapitolu „Už  žádné rodinné výlety“  z knížky Líný rodič od Toma Hodgkinsona.

Jaká jsou obvykle naše očekávání od výletů a dovolených? Většinou toužíme jít za hranice všedních dnů, dostat se ze stereotypu a zažít „nové věci“. Ať už toužíme užít si spíše klidu nebo naopak zažít akci, ani jednoho se tak úplně nedočkáme na výletu s malými dětmi.  Lepší je vyrazit samostatně a doma si pak užít další čas.

Tom Hodgkinson říká, že doma jsme volní a můžeme si vytvořit vlastní zábavu.  Děti jsou doma spokojené a ve známém prostředí si spíše najdou zábavu samy. My pak máme čas sami pro sebe.  Nemusíme dětem hledat vnější podněty pro zábavu a spíše můžeme nechat propuknout zásobu tvůrčích sil.

S naší rodinou čas od času na výlet vyrazíme a někdy musím dát Tomovi za pravdu. Nejhorší je doba vypravování se, balení a odjíždění za vytouženou zábavou. Někdy si říkám, jestli za to ty nervy opravdu stojí? Po návratu jsme zase všichni, včetně rodičů, unavení. Děti pak vykolejí i malé problémy typu „pyžamko naruby“ a ty jsou poté provázeny velkým nářkem.  A opět uvažuji, zda nám ten báječný výlet za to opravdu stál.

Je ale samozřejmě i mnoho výletů, které s dětmi rádi opakujeme a těšíme se na ně. A možná si je užíváme právě proto, že už všichni víme, co bude – taková zábava potom konzervativní děti tolik nerozhodí, jsou více v pohodě a rodiče pochopitelně s nimi. Jedním z takových výletů je pro nás např.  Lesní ZOO v Malé Chuchli.

Jak se děti cítí u nás doma?

P1110567Jak to udělat aby, se naše miminko, batole nebo i větší dítě doma cítilo dobře a prostor, který ho obklopuje pro něho byl podnětný a obohacující? Informací o tom je poměrně hodně, ale vybrat to skutečně klíčové se mi povedlo až teď, kdy jsem dávala dohromady prezentaci na seminář o domácím prostředí.

V příručce „Nord American Montessori Teachers Association“ pod názvem „In a Montessori Home“ je to krásně jednoduše popsané:

V každé místnosti našeho domova by se dítě mělo cítit

– vítané,

– pohodlně a

– začleněné do společnosti.

Znamená to tedy, že v každé místnosti našeho domova by mělo být něco pro dítě připravené. V kuchyni by mělo mít svou poličku s malým nádobím. V koupelně stupátko, aby si vylezlo k umyvadlu a samo si mohlo vyčistit zuby. I hračky a aktivity pro děti by měly být přehledně a tematicky rozmístěny po bytě – tak, aby si dítě vždy našlo to své v každém koutu našeho společného domova.

Zjistila jsem, že naše děti nemají nic svého snad jen v ložnici rodičů:) A to se mi líbí – i rodiče potřebují svůj prostor:)