Montessori inspirace pro život – otázky a odpovědi

Otázka

„Má dcera ve věku 1,5 roku se velmi touží patlat v jídle. Ale řekla bych, že jí to vlastně od jídla ruší – ve výsledku sní jen trochu, všechno kolem je upatlané a většinu času se jídlem jen prohrabuje ručičkama.“

Odpověď

Většina dětí si tím musí projít. Některé děti toto období mají už před ukončením prvního roku. Konzistence jídla je totiž velmi zajímavá pro smyslové zkoumání dětí. A smyslové zkoumání děti velmi potřebují pro svůj zdárný vývoj. To, co my jako rodiče můžeme udělat je podívat se tzv. pod pokličku a zjistit, co se za tím skutečně skrývá. Můžeme pak následovat několik níže popsaných kroků:

1.       Nechat dítě patlat, čímž se touto aktivitou nabaží.

2.       Nenechat dítě patlat jídlo –  protože jídlo je na jídlo a ne na patlání.

3.       Nabídnou tedy dítěti jinou „patlací“ aktivitu na jiném místě než u stolu a v jiný čas než v době jídla. Nabízí se např. omyvatelná podlaha s podložkou u kuchyňské linky či v koupelně.

4.       Na patlání dítěti můžeme vyrobit hmotu, jejíž konzistenci (tekutější či tužší) můžeme měnit, aby si dítě mělo možnost osahat vše a získat tak co nejvíce informací o tomto světě. Pro dítě může být i zajímavé mít sypký materiál.

5.       Recept na hmotu: půl hrníčku mouky, půl hrníčku vody a lžičku jedlého oleje, poměr lze měnit.

6.       Tohle můžeme nabídnout už i např. devítiměsíčním miminkům a dále pak v jakémkoliv věku – pokud vidíme, že to dítě stále zajímá (i třeba pětileté děti se k patlání rády vracejí).  Hmota je jedlá a u malých dětí můžeme očekávat, že ji budou zkoumat i skrze ústa. I to je v pořádku. Jen prosím pomysleme na lepek a stáří vašeho miminka.

7.        Když děti časem povyrostou a stále touží po smyslových zážitcích s jídlem, můžeme je zapojit do našeho vaření. Zde je mnoho příležitostí si věci i kuchyňské nástroje osahat. Děti milují vaření a aktivity v kuchyni, které zvládnou sami.

Výsledek tedy je, že děti získají zkušenost s dalšími hmotami, věcmi, kuchyňskými nástroji, protože jim to umožníme. Děti také zjistí, že u jídelního stolu se jí a nemají pak potřebu zde patlat jídlo. Mohou se v klidu najíst, protože je nerozptyluje jejich potřeba zkoumání.

Můžeme s tím začít i u starších dětí, které již mají nějaké zkušenosti za sebou – již u jídla patlaly a rodiče jim to odpírali a žádali je, aby jedly. Nejdříve ale musejí děti pochopit (díky stálému a neústupnému opakování ze strany rodiče), že nyní se trochu změnila pravidla daná rodičem. Že patlat se může, ale ne u stolu, ale na podložce někde jinde.