Archiv pro štítek: emoce

Montessori mobily – miminka chtějí klidnou zábavu

PAV_0809 PAV_0266 PAV_0850

Inspirace na Vánoční dárek pro miminka

Když jsme s kolegyněmi tvořily Montessori mobily Mimimo, často jsme se při výrobě zamýšleli nad otázkou: “Nezapomínáme na limity pozornosti a soustředění miminka?” Chtěli jsme totiž pro miminka aktivitu, která je zaujme,  rozvine, ale nezahltí. Již jsem o tom psala zde.

Celý příspěvek

Jak posilovat sociální dovednosti našich dětí?

S láskou a rozumem - Eseje o emocích a výchověČasto, když v hlavě něco řešíme, tak se nám “náhodně” objevuje potřebná inspirace před nosem:)  A já stále řeším děti a emoce. Tedy vlastně dceru a návaly různých emocí. A tak se mi “náhodou” objevil před nosem tento e-book S láskou a rozumem mých kolegyň z Go Kids, který bude jistě zajímavý i pro další rodiče. Např. 7 věcí, které zapojit do našeho života s dětmi pro podporu empatie. Celý příspěvek

Emoce s dětmi na jaře mávají

P1100768Je hezké pozorovat, jaký vliv mají  dny plné sluníčka na naše děti. Také to pozorujete? 

Chtějí více života se vším všudy. Děti se cítí plny energie, touží po pohybu a nových zážitcích. Také emoce patří k životu a ty někdy s dětmi na jaře pěkně mávají.  A nás dospěláky spíše zmáhá jarní únava.

Celý příspěvek

Opět dětský vztek a co my na to…

Dnes se mě na pracovně ptala jedna maminka 10 měsíční Viktorky: “Jak je to s tím dětským vztekem?”. Také na semináři se mě na to rodiče ptali a je to velmi časté téma většiny rodičů.

Pribeh-Ivany-active1Moc krásně je to řečeno v „Nevýchově“, ve videu maminky Ivany, kde popisuje své reakce na vztek svého syna.

Také popisuje, jak jí kurz „Nevýchovy“ pomohl k rodinnému klidu. Moc vám doporučuji video shlédnout. A i další rodiče chystají své rodinné příběhy ke zveřejnění. Vše najdete zde.

 Osobně toho o dětském vzteku vím poměrně dost (článek zde), ale v „Nevýchově“ je to tak hezky řečeno, že se mi to lépe propojí s běžným životem a také se mi to lépe doma s dětmi řeší. 

Jak je to s dětskou chamtivostí

Téměř každý týden se mě nějaký rodič na pracovně ptá, jak řešit to, že děti chtějí něco mít a když nemají, začnou brečet.

 Děti žijí teď a tady. Chtějí mít věci v ruce nyní, ne až za chvilku až si pohraje kamarád. Nebo příště, až znovu přijdeme na návštěvu, jak jim často slibujeme. Do jejich hlavy se nevejde toto vnímání času, nemají zkušenost s časem, tak jako my. A proto je lepší je do toho nenutit a spíše přijmout jejich touhu vlastnit. Například jim říci: “Toto je tvoje lopatka, chlapečkovi se také líbí. Asi by mu to udělalo radost, kdyby si ji mohl prohlédnout”.Nenutit je půjčovat, spíše dávat informaci, aby pochopili o co jde. 

Celý příspěvek

A jak se cítíme my s dětmi?

V jednom ze starších článků jsem uváděla jak se děti s námi cítí doma. Nyní mám zde příjemné video o tom jak je to vlastně s našimi pocity když jsme s dětmi. Nudíme se nebo se cítíme dobře?

http://www.youtube.com/watch?v=pETw-XuGCCM

Jsou i další videa plná inspirace o tom jak se cítit s dětmi a výchovou stále svěže. Moc mě baví nahlížet na výchovu jako na hru a užívat si tak čas s dětmi více.

Jak se děti cítí u nás doma?

P1110567Jak to udělat aby, se naše miminko, batole nebo i větší dítě doma cítilo dobře a prostor, který ho obklopuje pro něho byl podnětný a obohacující? Informací o tom je poměrně hodně, ale vybrat to skutečně klíčové se mi povedlo až teď, kdy jsem dávala dohromady prezentaci na seminář o domácím prostředí.

V příručce „Nord American Montessori Teachers Association“ pod názvem „In a Montessori Home“ je to krásně jednoduše popsané:

V každé místnosti našeho domova by se dítě mělo cítit

– vítané,

– pohodlně a

– začleněné do společnosti.

Znamená to tedy, že v každé místnosti našeho domova by mělo být něco pro dítě připravené. V kuchyni by mělo mít svou poličku s malým nádobím. V koupelně stupátko, aby si vylezlo k umyvadlu a samo si mohlo vyčistit zuby. I hračky a aktivity pro děti by měly být přehledně a tematicky rozmístěny po bytě – tak, aby si dítě vždy našlo to své v každém koutu našeho společného domova.

Zjistila jsem, že naše děti nemají nic svého snad jen v ložnici rodičů:) A to se mi líbí – i rodiče potřebují svůj prostor:)