Archiv štítku: hračky

Jak uvařit oběd a přitom se věnovat dětem?

468225398Na našich Montessori pracovnách se rodiče i velmi malých dětí často ptají – jak to máme udělat, abychom příjemně zabavili dítě během doby, kdy potřebujeme udělat nejnutnější věci v kuchyni, např. uvařit sobě a dítěti oběd? Zde je několik tipů, jak můžeme k této každodenní výzvě přistupovat.

Prvním krokem je zamyšlení nad faktem, že dítě touží dělat to, co děláme my dospělí v jejich okolí. Děti mají od narození silnou touhu se nám přizpůsobit a stát se člověkem jako jsme my. Když je – klidně už od věku miminek – zapojíme právě do vaření, nabídneme jim zábavu a možnost pozorovat skutečný svět. A my přitom uvaříme oběd. Nesmíme však zapomenout, že děti dělají věci proto, že je baví dělat danou věc – a ne ji dodělat, jako my dospělí. Baví je krájet okurku, ne ji nakrájet:) Než skutečně začnete, je dobré si postup činnosti s dítětem dobře promyslet a připravit si vše potřebné k práci. O tom co vše je dobré si pro vaření s dětmi přichystat píšeme v Rodinné učebnici vaření.

Jak uvařit oběd a přitom se věnovat dětem?

Zapojte je do vašeho vaření!

celo_obalka

cca 4 měsíce: Rodič loupe zeleninu na polévku, sedne si s mísou na zem (pozor na nůž) a položí miminko vedle sebe, umožní mu si sáhnout do mísy se slupkami, počítá s tím, že dítě bude slupky strkat do pusy (tedy by měly být čisté, např. umyje jednu a tu mu poskytne).

cca 9 měsíců: Rodič opět připravuje zeleninu a nyní již ukáže dítěti, jak se dají slupky přendat z jedné mísy do druhé. Poté nechá dítě samostatně pracovat dle jeho schopností, časem se to dítěti podaří.

cca 12 měsíců: Rodič připraví dítěti mísu s vodou (postačí velmi málo vody např. jen 1 cm u dna mísy) a kartáček a ukáže dítěti, jak se dají mýt brambory a pak ho nechá samo pracovat.

cca 15 měsíc: Do police, kam dosáhne (s ohledem na to, zda leze či již chodí) dáme lžíci a prostírání, které si dítě samo donese ke stolu (i lezoucí miminko dokáže přenést věc, pokud to již několikrát vidělo u svého rodiče).

cca 18 měsíců: Rodič ukáže dítěti, jak si může samo namazat chleba pomazánkou, rodič počítá s tím, že se to dítěti nepovede, ale dá mu prostor si to vyzkoušet tak, jako to dělá dospělý a časem se to naučí. Není potřeba chléb po dítěti přemazávat a opravovat ho.

cca 2 roky: Rodič připraví např. banán či okurku na krájení a ukáže dítěti, jak se to krájí. Děti milují krájení, důležité je, aby to bylo měkké, aby se to dítěti podařilo, dosáhlo samo výsledku a zažilo si pocit „já jsem to dokázal a dokážu i další věci“.

Video ukázka je zde.

cca 2,5 roku: Rodič ukáže, jak se rozbíjí syrové vejce a nechá dítěti možnost si to samo vyzkoušet. Rodič počítá s tím, že asi budou společně muset vyndat skořápky z nádoby nebo že vejce bude rozlité kolem, ale časem se to podaří.

cca 3 roky: Nyní už je mnoho možností, co se s dětmi dá dělat – hníst těsto, sypat ingredience do mísy, krájet…

Rozvíjejte schopnosti dětí u vás doma

monte-2

Rozhovor na Femina.cz 

autor: Markéta Kronovetrová | vydáno 11. 03. 2015

logo

Rozvíjejte schopnosti svých dětí podle Montessori

– u vás doma, snadno a zadarmo

O Montessori jste už určitě slyšeli. Školky se na tuto pedagogiku poslední dobou odvolávají čím dál častěji. Ale jak poznat, že mateřinka skutečně zásady Montessori dodržuje? Co to vlastně Montessori je a jak podle ní pracovat s dítětem i doma? Ptala jsem se Renaty Křivánkové.

Renata před šesti lety s kamarádkou založila Rodinné a Montessori centrum 4medvědi v pražském Podolí. Vede zde Montessori pracovny pro rodiče s dětmi, učí v Miniškolce a lektoruje semináře Montessori inspirace pro život s miminky a batolaty. V současné době ukončuje mezinárodní Montessori AMI výcvik pro věkovou skupinu 0-3 roky. Má dvě děti, s oběma pracovala Montessori metodou i doma a podle svých zkušeností sepsala e-book Jak probudit v dětech nezávislost a sebevědomí u nás doma. 

Můžete ve zkratce představit obecně zásady Montessori pedagogiky?
Marie Montessori před více než 100 lety vypozorovala, že děti se nejvíce rozvíjí, když mohou být v kontaktu se skutečným světem. Dnes to potvrzují i výzkumy dětského mozku. Ideální je, když mohou děti na věci sahat, manipulovat s nimi a poznávat jejich vlastnosti. Díky tomu roste jejich zájem. Zjišťují, že samy leccos dokážou a to posiluje jejich sebedůvěru a touhu učit se.

Můžete uvést konkrétní příklady?
Osmnáctiměsíční děti mohou například mýt nádobí, prát prádlo nebo leštit dřevo olejem. Čtyřletí pracují s čísly a píšou písmena. Děti samy vyhledávají příležitosti, kde si s písmenky a čísly hrát. Např. vidí zakroucenou špagetu a už hlásí: „Mami, tady je písmenko S.“ Většině lidí to přijde nereálné a přehnané. Ale když využijeme toho, že děti napodobují dospělé ve svém okolí, tak to jednoduše funguje. Je to stejné, jako když děti touží po našich mobilech, klíčích a všech domácích potřebách. Když dětem pomaličku ukážeme, jak se co dělá, a dáme jim příležitost to udělat, dokáží to samy. A to pak přirozeně vytváří jejich vnitřní motivaci k dalšímu učení, zkoumání a tvoření.

Co může Montessori dítěti přinést?

Učí poznávat svět a jeho fungování, tedy uvědomit si svou vlastní hodnotu, zjistit, co vlastně chci, získat sebedůvěru a poskládat si střípky informací. Dětem nikdo nevysvětluje, jak co funguje, vše je pro ně připraveno tak, aby to samy poznaly. Díky tomu si dokáží vytvořit potřebné souvislosti mezi informacemi a znalosti propojit s reálným životem. Zapojují do učení více mozkových center, díky tomu se v mozku vytváří nové nervové spoje a dítě je pak ‚chytřejší‘.

Přibývá kurzů nebo mateřských škol, které se hlásí k Montessori. Jak poznám, že vědí, co dělají?
Ideální je školku skutečně navštívit a posedět tam dvě, tři hodiny. Dívat se, jak se učitelky s dětmi baví. Zda jim nenabízejí odpovědi, ale podávají jim informace a nechají dítě k odpovědi dojít samostatně. Je ve školce vše připraveno tak, aby mohly děti dělat aktivity samy? V dobré Montessori školce jsou děti zvyklé nežádat o pomoc a spíše věci řešit samy. Učitel děti neřídí, ale je průvodcem. Upozadí se a není hlavním bodem třídy. Třída je plná pracujících dětí, které aktivity dělají samy nebo s kamarády. Není to o tom, kolik má školka Montessori pomůcek, ač bez nich to nejde. Ale když učitel neumí děti s pomůckami propojit, nemají ve třídě význam.

O Montessori jste napsala e-book. Co v něm najdeme?
Často se Montessori přístup spojuje se školkami – tedy věkem 3 – 6 let. Ale je potřeba začít hned od počátku. Již malá miminka chtějí zkoumat svět a my jim to můžeme umožnit. V e-booku popisuji, jak můžeme v domácím prostředí s miminky a batolaty pracovat. Jak využít každodenní situace pro zdárný vývoj malých děti. Doma stačí udělat pár maličkostí a dítě si rázem posiluje vědomí si samo sebe, roste mu chuť zkoušet další věci.

Pojďme ke konkrétním příkladům.
Může to být třeba to, že uděláme batoleti nízký šatníček, kam dosáhne, a samo si může připravit oblečení. To si pak samo oblékne a je pyšné, co dokázalo. Dítě nechce čekat, až na něj rodič navlékne oblečení. Často se děti vztekají a oblékání je horor. Některé děti se i svléknou do naha a chtějí začít znovu a samy. Když dítěti ale dáme prostor, dítě je spokojenější a nakonec pak i rodič. Chce to ale pohyby zpomalit a rozfázovat, aby to dítě dokázalo vnímat. Jsou to takové detaily, na které se dá přijít časem a zkušenostmi, nebo nám je někdo může sdělit. Jde o to, jak to dítěti nabídnout, abychom my dospělí u toho nezešedivěli a nebyli nervózní, že už zase něco nestíháme.

Takže když teď budeme mít trpělivost a necháme děti dělat věci samostatně, i když je neumí, budou v budoucnu sebevědomější?
Zajímavé je, že když si dítě zažije a upevňuje pocit ‚já jsem to dokázal sám‘ již v raném věku na takovýchto jednoduchých činnostech, zůstává s ním tento pocit velmi silně na celý život. Je to pak takový dárek, ze kterého dítě žije všude, ať ho život zavane kamkoliv. Neohrozí ho nepříjemná učitelka ve škole, přísný trenér na fotbale nebo šikanující spolužáci. Důležité je ukázat dětem činnost tak, aby ji skutečně zvládly. Tedy nenecháme je, aby to neuměly. Např. dítě si neumí samo sundat boty.  Ale když mu pomalu ukážeme, že si potřebuje nejdříve sundat patu a pak nohu vysunout, tak to samo zvládne.

Jak mohou rodiče praktikovat Montessori zásady doma?
Nejmenší miminka potřebují doma hlavně volný pohyb, aby mohla sama sobě dokázat, že leccos zvládnou a mohou se učit novým věcem. Chtějí na věci sahat a dotýkat se jich. Nabízejte jim hodně různých materiálů. Například nerezové naběračky – z počátku jsou studené a po chvíli držení se zahřejí. Zkoumají jejich váhu a velikost. Dnes si je prohlíží a později s nimi budou pracovat. Dobré je si s nimi sednout na zem když např. loupeme zeleninu a necháme děti, aby si na slupky a zeleninu sáhly. Když zeleninu pojmenujeme, a slyší slovo, k tomu cítí v rukách předmět, uloží si mnohem více informací do mozku. Dítě si pak jazyk osvojuje jednodušeji a v souvislostech s reálným světem. Pro miminka je důležité udržovat věci v určitém řádu, aby je mohla pochopit. Proto je dobré se zeleninou nepracovat v obývacím pokoji na koberci, ale tam kde skutečně se zeleninou pracujeme.

A starší děti?
Chodící batole může např. s rodiči uvařit celý oběd. Dítě může omývat zeleninu kartáčkem, loupat škrabkou, krájet nožem, míchat suroviny, rozklepávat vajíčka a mnoho dalšího. Ideální je mít pro dítě malé a lehké nástroje. Mít dopředu promyšleno, jak to dítě může udělat. A hlavně nečekat na výsledek. Dítě si totiž užívá proces a ne výsledek. Bude ho zajímat loupání okurky, ne oloupaná okurka!

Posuňme se k ještě starším dětem.
Pro děti nad 3 roky už se dají vymyslet aktivity spojené s každodenním nákupem. Dítě může vymyslet a naplánovat, co bude dnes k večeři. Potřebuje si promyslet, co v obchodě nakoupit. Může si i nachystat peníze a spočítat je. Dospělý je dítěti pouze průvodcem a dohlíží především na bezpečnost. Ani moc nezasahuje, a když vidí, že dítě dělá něco špatně, tak ho pokud možno nezastavuje, ale nechá ho k chybě dojít. Chyba je přítel na cestě k poznání. Doma pak můžeme s dítětem opět společně vařit. A celé je to o tom, že dítě zažívá pocit ‚já jsem to dokázal sám‘ a je v přímém kontaktu s reálným světem. Je to vnitřní proces, ne hotová večeře, která dítě rozvíjí nejvíce a na celý život.

Foto zdroj: Profimedia.cz, archiv Renaty Křivánkové

 

 

Také si doma čtete? I s miminky a batolaty?

P1120022Zaslechla jsem vyprávění maminky školkových kluků o tom, že čtou doma společně tak jednou za týden. Uf…

A pak jsem zaslechla, že roční dcera knížky trhá a ničí a tak je maminka raději schovala. uf….

A tak dnes píšu o čtení, knížkách a příbězích……

 

421089_10150609781763365_1962180432_n

Důvody, proč číst dětem jsou krásně zpracované v kampani Celé česko čte dětem, a uvádí zde i co pravidelné čtení dětem přináší – je to krása:)

„Aby měly svět rády. Aby se jim v něm líbilo. Aby věděly, že je větší než to, co vidí jenom očima. Aby mu věřily. A aby věřily nám, co jim čteme. Když čte taková maminka nebo tatínek – to je svět, jak má být: krásný, vzrušující, důvěryhodný, bezpečný a útulný.“ Luděk Richter, dramaturg, režisér a herec Divadelní společnosti Kejklíř.

I pro malé roční děti

I malé děti kolem roku se mohou již seznamovat s knížkami.

Zde je o tom zajímavý e-book ke stažení – 4 důvody proč číst miminkům a batolatům od Baby Signs. Nebo také inspirace na první knihovničku.

 

 

Děti potřebují ukázat, že i nás rodiče knížky zajímají a jsou pro nás zdrojem zábavy a informací. V dnešní době „displejů“ je to docela těžké, ale když známe důvody, proč dětem budovat vztah s knížkami, je to hned jednodušší. …. rozvíjí představivost ….  zlepšuje soustředění, uklidňuje …. trénuje paměť …. přináší všeobecné znalosti ….  ulehčuje učení a pomáhá dosáhnout ….úspěchů ve škole …. učí děti hodnotám a rozlišování dobra od zla …. rozvíjí smysl pro humor …. je výbornou zábavou ….. zabraňuje vzniku závislosti na televizi a počítači….

Knížka není jen hračka, to ale ukáže jen dospělý

 V Montessori prostředí dětem také knížky nabízíme. Jsou jednou z pomůcek, jak malým dětem zprostředkovat „jazyk“. Knížky se však pro děti nestanou jazykovou pomůckou, pokud ji dospělý nevezme do ruky (ukáže jak jemně a s respektem s nimi zacházíme) a nepřečte ji. Pokud knížky někde jen leží, jsou pro dítě pouhou hračkou s mnoha barvami.  Jsou věcí, která hezky šustí a dobře se trhá. Dospělý ukazuje, jaký význam pro nás knížka má, ukazuje výslovnost, význam slov a vytváří pro dítě interaktivní zábavu.

Když čteme o jablku, dojděme si pro něj

Při čtení knížek je dobré zapojit i více mozkových center, tedy dát dítěti více smyslového materiálu. Když čteme o jablku, tak si i pro něj dojít a nechat ho dítě potěžkat, přičichnout k němu a později u stolu ho i ochutnat. Výzkumy prokázaly, že děti se více zajímají o věci, ke kterým jim také ukážeme skutečnou věc, než kdy jen slyší dané slovo. Kolem 10. měsíce děti rozumí slovům a názvům věcí kolem dítěte. Ukazování tedy napomáhá dětem na cestě pochopení a používání jazyka. 

Knížky o reálných věcech a situacích

Pro malé děti je tedy velmi důležité číst knížky o reálných věcech a situacích, které si mohou propojit s vlastním životem. Lépe tak pochopí celý svět. Když dětem do 6 let čteme o skřítkách, dracích a ježibabách, vlastně tím děti hodně mateme. Tyto postavy si neumí najít ve svém světě a nechápou souvislosti. Je třeba děti nejprve zakotvit v realit a pak teprve po 6 roce otevřít dveře imaginaci a abstrakci.

unnamed

Dítě ve věku do 6 let poznává svět kolem sebe a spojuje si abstraktní pojmy s konkrétním světem kolem sebe, seznamuje se s vlastními emocemi a začíná s nimi pracovat.  Proto je v tomto období nesmírně užitečné, pokud dítěti tento svět a vnímání sebe sama přibližujeme předměty, obrázky, hračkami, ale také vyprávěním. Díky dobře zvolenému příběhu máme jedinečnou možnost přiblížit dítěti i emoce a prožitky hlavních hrdinů, ukázat jak se daný problém dá řešit a jaké to má následky. Tímto vším můžeme formovat myšlení, pocity, hodnoty, chování a respekt k sobě samému i druhým. 

Příběhy dokážou zvlášť účinně ovlivnit způsob, jak naše děti uvažují a jak se chovají, protože je rády poslouchají nebo čtou stále dokola. Opakování spolu s představivostí vašich dětí a neocenitelnou silou vaší přítomnosti činí z příběhů jeden z nejlepších způsobů, jak ovlivnit jejich myšlení.“ (Shapiro, L. E. Emoční inteligence dítěte a její rozvoj, 2009)

 

Vhodné je vybírat knížky s krásnými reálnými obrázky. Zvířata, rostliny, domácí předměty, nábytek, oblečení… Ne zajíčky v šatech, fialové krávy a ryby jako piloty vrtulníku.

 

Jak postupovat?

Již v prenatálním věku dítě slyší a můžeme mu číst a zpívat. Po narození dítě tyto zvuky uklidňují protože je již zná. 

Zhruba od 4. měsíce, kdy dítě již vydrží delší dobu na bříšku, mu můžeme knížky postupně ukazovat.  Když dítě sedí, je dobré mu i ukázat jak opatrně knížkou listujeme a jak obracíme listy.

Nejdříve nabízíme knížky:

  • s jedním předmětem na stránce (můžeme mít kategorizované knihy podle oblastí –  např. jen zelenina)
  • s dvěma až třemi předměty na stránce ze stejné kategorie  – např. hrábě, lopata, konev
  • složitější obrázek a psané slovo – např. brouček na listu (vždy čteme stejné slovo a přitom ukazujeme na černé znaky – tím si dítě začne uvědomovat a propojovat, že ty černé znaky něco říkají, toto je počátek čtení a psaní)
  • jedna situace na jedné stránce – např. koupání, stolování, hra na hřišti (a doplňujeme jednoduchým popisem “ dítě je ve vaně“, „děti si hrají na hřišti“, „tatínek sedí u stolu“).
  • Série obrázků znározňující příběh – linie příběhu – např. o nakupování
  • Malé obrázky a více textu
  • Knihy s rýmy a básničkami (může být už před narozením nebo v kojeneckém věku)
  • Čtení o jednotlivých  tématech  (zde je již  bohatší slovní zásoba) 

Jak knížky dětem ukládat?

Dobré je mít nízkou polici a na ní knížky položeny na plocho, aby dítě dobře vidělo titulní stranu a ne pouze hřbet knížky. Knížek v jeden čas nemusí na polici být vyskládano 10, ale stačí např. pouze 3-4. Dítě se pak lépe soustředí na danou knížku, může se jí zcela nabažit a pak  přejít na další.

2012-11-01 11.41.14

Děti jsou zamilované do „jazyky“

 

Určitě znáte děti, které nosí dospělým knížky a chtějí číst stále to stejné dokola. Touží vidět pohybující se ústa a dospělého milují zvuk známých slov. Příroda to tak zařídila, aby se dítě během 1 roka naučilo jazyk. Ostatně dítě se je schopné naučit např. 5 jazyků zároveň, pokud je má všechny ve svém okolí a vždy jedním jazykem mluví právě jeden člověk.

Víte, jaký je rozdíl mezi pasivním čtením

a aktivním čtením dítěte?

Když rodič otevře knížku a začne se ptát “ kde je kočička“, „ukaž mi krávu“ – to je pasivní čtení – dítě jen pasivně odpovídá na dotazy. Ale aktivní čtení je, pokud necháme dítě, aby si knížku samo otevřelo a našlo, co ho zajímá. Dospělý je průvodce, čeká co dítě zaujme, co řekne. A pak projeví zájem a vypráví právě o tom, co si dítě vybralo. 

A myslíte, že říkačky „ukaž jak jsi veliký“ a „udělej paci paci“ je aktivní či pasivní způsob hry pro dítě? Není dítě jen cvičená opička? Respektujeme jeho zájem?

 

 

 

 

Výtvarka pro 5 smyslů na doma

IMG_36771Když dceři byl rok, chtěla jsem jí představit malování a  jako první mě napadly tempery. Dělají krásné syté barvy a práce se štětcem by pro ni mohla být zajímavá. Ale vzápětí jsem se zarazila a představila si, co asi tak s barvami udělá – začne je strkat do pusy.

A tak jsem jí raději dala pastelky, které mi přišli bezpečnější při „ožužlávání“. Jenže na pastelky většinou malé děti musí tlačit, aby z nich vydolovali nějakou krásnou stopu a to bývá u malých nezkušených batolat problém. Tak se stalo to, že jí malování nijak nezaujalo a skutečně malovat začala mnohem později.

Škoda, že jsem tehdy neznala např. tento recept http://carujeme.cz/jedla-prstova-barva-pro-deti-za-par-korun/ nebo koncept „Výtvarky pro 5 smyslů“ jejíž koncept vytvořila Montessori lektorka Kamila Balcarová. 

S Kamilou jsme se potkaly na kurzu AMI, kde s nadšením o své metodě mluvila. A řekla bych, že nadšeni z toho mohou být i další rodiče!

Ahoj Kamilo,

jsi autorkou konceptu “Výtvarka pro 5 smyslů”, mohla by jsi říci jak vlastně vznikl a proč?

Výtvarná výchova je jedním z oborů, které jsem vystudovala na Pedagogické fakultě UK v Praze. Původně jsem pracovala s dětmi v pubertálním věku. Díky nim jsem se naučila přemýšlet nad výtvarkou z hlediska věkových potřeb a zvláštností dětí, tak aby se v hodinách Vv zapojili i ti, kteří měli z nějakého důvodu už zablokovanou tvořivost anebo zrovna procházeli obdobím “krize výtvarného projevu”.
Pak přišly mé vlastní děti a ukázaly mi, co nejvíce potřebují, aby jejich přirozená touha udělat stopu či záznam nebyla hned v zárodku potlačena.
A konečně studium Montessori pedagogiky mi umožnilo propojit své postřehy z praxe s Montessori filozofií i didaktikou.
Výtvarka pro 5 smyslů” je tedy syntézou teorie a praxe , je to v zásadě jednoduchý koncept podpory přirozeného tvořivého potenciálu nejmenších dětí. Vznikl, protože ráda tvořím. Když jsem hledala podporu v běžně dostupných knížkách s výtvarnými nápady pro malé děti, zjistila jsem, že se téměř všichni autoři orientují na děti od 3 let výše. Vymyslet tedy koncept práce s batolaty se mi jevilo jako zajímavá výzva.

Jak tento koncept přijímají další rodiče?

“Výtvarku pro 5 smyslů” učím hlavně v rámci rodinných center. Pracuji s dětmi a rodiči v kurzech, vedu semináře pro rodiče, zároveň učím v lektorském týmu, kde vzděláváme lektory rodinných center. Dospělí jsou často překvapeni, jak přirozené a jednoduché je vyjít z tvořivých potřeb malých dětí a začlenit výtvarku do běžného každodenního života.

Jak tedy s batolaty pracuješ, nedala by jsi nám pár tipů na výtvarné aktivity?

Prvním krokem je, nechat malé děti vyzkoušet si různé druhy materiálů, ze kterých se dá tvořit, nechat je tyto materiály prozkoumat, umožnit jim zapojit všechny smysly. Pro batolata je totiž přirozené, že svět zkoumají všemi smysly, potřebují se nejen dívat, dotýkat, ale též ochutnávat.
Proto materiály musí být nejen bezpečné, ale ještě lépe jedlé. Vlastně je nejpřirozenější, když pro tvořivé účely v tomto věku poslouží potraviny či suroviny (např. modelína z mouky, vody, soli, lepidlo ze Solamylu, čaj či pigmenty z koření na malování). Děti od cca 18 měsíců už tuto modelínu, lepidlo či pigmenty, primárně nejedí,  vedeme je k tomu, jak se s materiály pracuje, ukazujeme postupy modelování, lepení, malování apod. Pokud však dojde k ochutnání, nehrozí žádné nebezpečí. Jedlost materiálů je také skvělá pro uvolnění rodiče, který tím pádem příliš nezasahuje do tvořivého procesu dítěte, protože kromě umazání nehrozí žádné nebezpečí. Pokud je dospělý dobrý pozorovatel vnímá, že v batolecím věku je tvořivost přirozenou součástí dítěte, pro dítě má význam především proces, nikoliv výsledný produkt. Dítě do 2 let např. potřebuje lepit tak, že se svobodně ponoří do činnosti lepení, spotřebuje celé “lepidlo”, nevnímá důležitost použít lepidlo, jen jako prostředek ke slepení nějakého výrobku.

Dalším důležitým krokem přirozené podpory dítěte v jeho tvořivosti je nechat ho pracovat s bezpečnými nástroji (např. kulaté nůžky, štětce s kulatým držátkem, dobře uchopitelné voskovky měkké pastelky, křídy namočené v mléce, či tupý klacík na kreslení do písku).

Nechat děti něco vyrábět podle námětu (např. jablíčko, motýl, žába apod.) je třetím krokem a má smysl od 2 let výše.
Je dobré vědět, že pokud se má dítě do námětu nějak samo promítnout, musí ho prožít, mít zážitek, aby námět nebyl jen napodobivou šablonou. Když např. s dětmi pracujeme na námětu “jablko”, mělo by ho nejen vidět, ale dostat do ruky, vnímat jeho velikost, váhu, povrch, přičichnout si i ho ochutnat. Zážitková lekce, seznámení s reálným předmětem zvířetem či substancí by měla předcházet zpracování jakéhokoliv výtvarného úkolu. Do 3 let věku totiž tento zážitek, proces, opět silně převýší význam výsledku – např. hotového obtisku jablka.

A zde je pár receptů na výrobu domácích výtvarných materiálů:

Modelína

1 hrnek studené vody – 230 ml 1 hrnek soli – 200 g
3 hrnky hladké mouky – 600 g

Mouku se solí smícháme dohromady, postupně přiléváme vodu, až zpracujeme hladké a poddajné těsto, které se nelepí. Nevaříme. Hotové výrobky necháme vytvrdnout na vzduchu.

Domácí lepidlo

100 ml vody
1 lžička solamylu

Solamyl rozmícháme ve studené vodě a za postupného míchání přivedeme k varu, povaříme 1 minutu, dokud nezhoustne. Necháme schladnout, přelijeme do sklenice. Toto lepidlo lze použít do 24 hodin, pak mění konzistenci. Je vhodné na lepení papíru.

Potravinové Pigmenty a barviva vhodné pro děti

kurkuma
paprika
skořice
kakao
matchatea (intenzivní zelený čaj z Japonska)
štáva z řepy

šťáva z borůvek či aronie

Pigmenty z koření nejlépe získáme tak, že koření krátce povaříme v troše vody, necháme přes noc louhovat a ráno scedíme přes husté síto.
Barevné šťuvy z borůvek či aronií získáme propasírováním čerstvých plodů, u řepy je lepší nakrájet na kousky a povařit, po vychladnutí použít vyvařenou hustě červenou šťávu.

Prášek zeleného matchatea je třeba přelít vroucí vodou, nechat krátce vylouhovat.
Pigmenty nejlépe malují na bílé savé papíry (ruční papír či kladívková čtvrtka) nebo jsou vhodné k obarvení domácí modelíny.

 

Montessori mobily – miminka chtějí klidnou zábavu

PAV_0809 PAV_0266 PAV_0850

Inspirace na Vánoční dárek pro miminka

Když jsme s kolegyněmi tvořily Montessori mobily Mimimo, často jsme se při výrobě zamýšleli nad otázkou: „Nezapomínáme na limity pozornosti a soustředění miminka?“ Chtěli jsme totiž pro miminka aktivitu, která je zaujme,  rozvine, ale nezahltí. Již jsem o tom psala zde.

Celý příspěvek

Děti „to“ potřebují ukázat!

2012-11-01 11.51.15 (2)Minulý víkend se konala v Praze čtvrtá prodejní výstava smysluplných hraček Rosteme pro živtotVelká část vystavovatelů byla z Montessori prostředí a prezentovala zpravidla své organizace nebo pomůcky, které byly mnohdy i na prodej. Brněnská podoba výstavy se bude konat 29.11.2014. Celý příspěvek

Proč by se děti do 6 let neměly dívat na TV a hrát hry na tabletu?

imagesMoje lektorka na AMI Montessori výcviku říká, že děti do 6 let, by se neměly dívat na televizi, hrát hry na počítači či tabletu.

V dnešní době plné těchto technologií je to těžké. Pokud, ale známe důvody, proč to není vhodné, jsme ochotni toto co nejvíce omezit. My dospělí věčně koukáme do počítače či mobilu a děti, které od nás vše kopírují, to také chtějí dělat. A pak u dětí platí, že „s jídlem roste chuť“. Čím více dětem necháme možnost se na televizi dívat a hrát hry na tabletu, tím více to budou vyžadovat. 

Celý příspěvek

Děti raději sklízí než sází aneb jak na „jedlý balkón“

Na čarodějnice jsme, jako již několikátý rok, se 4medvědy byli na prezentační akci na Pankráci, kterou pořádalo Caffe Na půl cesty, Green Doors.

jedlý balkonMezi neziskovými organizacemi, zde také byla Příspěvková organizace KOKOZA, která přichází do měst s nápady na „jedlý balkón“. Na balkón do samozavlažovacích květináčů (tak rychle nevyschnou a nemusí se zalévat každý den) si můžete pak zasadit nejen bylinky, ale také rajčata, kedlubny i mrkev.

Celý příspěvek