Archiv pro štítek: motorika

Děti raději sklízí než sází aneb jak na “jedlý balkón”

Na čarodějnice jsme, jako již několikátý rok, se 4medvědy byli na prezentační akci na Pankráci, kterou pořádalo Caffe Na půl cesty, Green Doors.

jedlý balkonMezi neziskovými organizacemi, zde také byla Příspěvková organizace KOKOZA, která přichází do měst s nápady na “jedlý balkón”. Na balkón do samozavlažovacích květináčů (tak rychle nevyschnou a nemusí se zalévat každý den) si můžete pak zasadit nejen bylinky, ale také rajčata, kedlubny i mrkev.

Celý příspěvek

Voda – velký magnet pro všechny děti

P1120726

Dnes pro Vás mám obzvlášť vypečenou otázku jedné maminky. Otázka a odpověď se pro Vás může stát inspirací i pro řešení jiných každodenních situací. Techniku kolovrátku můžeme použít na mnoha místech komunikace. Vymezuje jasné hranice: pokud si jsme opravdu jisti a dítě to z nás cítí (tón hlasu – rázný, ale klidný), nepokouší se pak již dané hranice překračovat.

Montessori inspirace pro život – otázky a odpovědi

Otázka

Máme doma psa a ten má misku s vodou. Naše miminko staré 8 měsíců do ní stále leze. Nechce se mi ho plácat přes ruce a nevím, jak jinak to řešit.

Odpověď

Voda je velký magnet pro všechny děti.  Miska s vodou pro psa by měla být stále plná, což je pro děti úžasné – umí se v ní opravdu moc hezky vymáchat, vypadají pak jak vodníci.  Přeci jen ale můžeme v této chvíli něco udělat a děti jsou schopné to akceptovat, i když jsou takto malé (při několika opakováních). Připravíme velmi podobnou druhou misku, kam dáme ale jen např. centimetr vody – tedy tolik, aby to dítě při svém zkoumání mohlo vylít a nebyl z toho až tak velký problém:). Pokud se dítě začne máčet v misce pro psa, klidně a rázně ho odkážeme na misku s vodou „Tahle miska je Rexe. Baví tě sahat do vody? Tamhle je tvoje miska a v té si můžeš na vodu sáhnout.“

Jsme ochránci pozornosti?

2012-10-02 10.01.32

Tento týden jsem si povídala s jednou maminkou velmi malého miminka o dětském soustředění a jeho podpoře. Došly jsme k tomu, že v dnešní rychlé době je to skutečně oříšek i u nás dospělých – soustředit se na jednu věc a nemít u toho v hlavě spoustu dalších úkolů. A to i přesto, že schopnost soustředit se a mít patřičnou koncentraci je tak důležitá pro náš osobní i pracovní život!

Jsme ochránci pozornosti?

Děti a i miminka potřebují příležitost k nácviku první pozornosti na to, co je skutečně zajímá.  Pro nerušené udržení pozornosti, kdy jsou samy v hluboké vlastní účasti. Proto by bylo fajn mít také prostředí pro miminko jednoduché, bez zbytečných „poutadel”.

Je lepší vždy nabídnout jen jeden klidný objekt pro pozorování či pro pozdější osahávání či ocucání. „Poutadlem” může být třeba i barevná přikrývka na spaní či pestrá dečka, kde miminko leží v době svého aktivního času. Mnoho barev děťátko zahltí tak, že o ně zcela ztratí zájem. Příkladem také mohou být např. barevné, hrající a blikající kolotoče nad postýlku našich miminek. Co si z tohoto zmatku má miminko vzít za zkušenost?

Je lepší dítěti nabídnout jednu závěsnou hračku a když si ji v klidu prozkoumá, dát mu další. I hrající melodie je někdy fajn, ale odděleně od dalších vjemů. Rodič je v tomto případě stavěn do role ochránce pozornosti, kterou popisují autorky knihy „Montessori from the start”, P. P. Lillard a L. L. Jessen. Rodič zde nabízí dítěti ke zkoumání jednoduché objekty v jednoduchém prostředí a neruší dítě při koncentraci, snad jen kdyby bylo v bezprostředním ohrožení. I naše chvála a potlesk při povedeném úkolu dítě vyruší, čímž zcela vykročí ze své hluboké koncentrace a návrat je již v daný moment obtížný. Hluboká koncentrace u dětí vyúsťuje v uvolnění a spokojenost s úspěchem.

Tyto principy lze uplatnit i u starších dětí. Moje lektorka Patricia Wallner nám dokonce říkala, že měla ve své školce pro děti 1,5 – 3 roky pravidlo pro učitele:  „Pokud vyrušíte dítě při práci, na kterou se soustředí, dostanete výpověď. Pokud dítě neohrožuje sebe či ostatní nebo neničí materiál, nikdy ho nevyrušujte!”

“Drž se, spadneš!”

2012-09-25 10.07.15Vzpomněla jsem si, jak asi před rokem vstoupila do pracovny maminka se slovy:  „Moje dcera je tak strašně nešikovná, kamkoliv vleze, tam spadne. Naučíte ji prosím, jak lézt po schodech?“

Holčička vyrazila na schody. V tu ránu maminka přiskočila a začala na ni křičet „Drž se, spadneš!“, hned ji chytila za ruku a posouvala jí nožičkou po schodech. Chudák holčička opravdu neměla šanci se to naučit a „najít“ své tělo na schodech, maminka jí nedala žádný prostor. A ještě jí vybízela k tomu, aby jí poslechla a spadla.

Tuhle maminku i ostatní rodiče jsem na Montessori pracovnách vždycky podporovala v tom, aby své děti jen jistili a při pádu nadlehčovali,  ale nechali dopadnout. Aby se pak k dítku přikrčili a s láskou mu vysvětlovali důvod pádu – nechali jej prožít si celou situaci až do konce a odnést si z daného pádu co nejvíce zkušeností. I to, že dítko hned nevezmou do náruče, utěšují ho a rozptylují něčím jiným od pláče, je dítěti vlastně k prospěchu. Tato maminka vše pochopila a své holčičce dala více prostoru. Zjistila, že holčička není vůbec nešikovná, jen neměla možnost si pohyb sama vyzkoušet.

Přeji hezký čas na dětských prolézačkách:)