Zaslechla jsem vyprávění maminky školkových kluků o tom, že čtou doma společně tak jednou za týden. Uf…

A pak jsem zaslechla, že roční dcera knížky trhá a ničí a tak je maminka raději schovala. uf….

A tak dnes píšu o čtení, knížkách a příbězích……

 

Důvody, proč číst dětem jsou krásně zpracované v kampani Celé česko čte dětem, a uvádí zde i co pravidelné čtení dětem přináší – je to krása:)

„Aby měly svět rády. Aby se jim v něm líbilo. Aby věděly, že je větší než to, co vidí jenom očima. Aby mu věřily. A aby věřily nám, co jim čteme. Když čte taková maminka nebo tatínek – to je svět, jak má být: krásný, vzrušující, důvěryhodný, bezpečný a útulný.“ Luděk Richter, dramaturg, režisér a herec Divadelní společnosti Kejklíř.

I pro malé roční děti

I malé děti kolem roku se mohou již seznamovat s knížkami.

Zde je o tom zajímavý e-book ke stažení – 4 důvody proč číst miminkům a batolatům od Baby Signs. Nebo také inspirace na první knihovničku.

 

 

Děti potřebují ukázat, že i nás rodiče knížky zajímají a jsou pro nás zdrojem zábavy a informací. V dnešní době „displejů“ je to docela těžké, ale když známe důvody, proč dětem budovat vztah s knížkami, je to hned jednodušší. …. rozvíjí představivost ….  zlepšuje soustředění, uklidňuje …. trénuje paměť …. přináší všeobecné znalosti ….  ulehčuje učení a pomáhá dosáhnout ….úspěchů ve škole …. učí děti hodnotám a rozlišování dobra od zla …. rozvíjí smysl pro humor …. je výbornou zábavou ….. zabraňuje vzniku závislosti na televizi a počítači….

Knížka není jen hračka, to ale ukáže jen dospělý

 V Montessori prostředí dětem také knížky nabízíme. Jsou jednou z pomůcek, jak malým dětem zprostředkovat „jazyk“. Knížky se však pro děti nestanou jazykovou pomůckou, pokud ji dospělý nevezme do ruky (ukáže jak jemně a s respektem s nimi zacházíme) a nepřečte ji. Pokud knížky někde jen leží, jsou pro dítě pouhou hračkou s mnoha barvami.  Jsou věcí, která hezky šustí a dobře se trhá. Dospělý ukazuje, jaký význam pro nás knížka má, ukazuje výslovnost, význam slov a vytváří pro dítě interaktivní zábavu.

Když čteme o jablku, dojděme si pro něj

Při čtení knížek je dobré zapojit i více mozkových center, tedy dát dítěti více smyslového materiálu. Když čteme o jablku, tak si i pro něj dojít a nechat ho dítě potěžkat, přičichnout k němu a později u stolu ho i ochutnat. Výzkumy prokázaly, že děti se více zajímají o věci, ke kterým jim také ukážeme skutečnou věc, než kdy jen slyší dané slovo. Kolem 10. měsíce děti rozumí slovům a názvům věcí kolem dítěte. Ukazování tedy napomáhá dětem na cestě pochopení a používání jazyka. 

Knížky o reálných věcech a situacích

Pro malé děti je tedy velmi důležité číst knížky o reálných věcech a situacích, které si mohou propojit s vlastním životem. Lépe tak pochopí celý svět. Když dětem do 6 let čteme o skřítkách, dracích a ježibabách, vlastně tím děti hodně mateme. Tyto postavy si neumí najít ve svém světě a nechápou souvislosti. Je třeba děti nejprve zakotvit v realit a pak teprve po 6 roce otevřít dveře imaginaci a abstrakci.

Dítě ve věku do 6 let poznává svět kolem sebe a spojuje si abstraktní pojmy s konkrétním světem kolem sebe, seznamuje se s vlastními emocemi a začíná s nimi pracovat.  Proto je v tomto období nesmírně užitečné, pokud dítěti tento svět a vnímání sebe sama přibližujeme předměty, obrázky, hračkami, ale také vyprávěním. Díky dobře zvolenému příběhu máme jedinečnou možnost přiblížit dítěti i emoce a prožitky hlavních hrdinů, ukázat jak se daný problém dá řešit a jaké to má následky. Tímto vším můžeme formovat myšlení, pocity, hodnoty, chování a respekt k sobě samému i druhým. 

„Příběhy dokážou zvlášť účinně ovlivnit způsob, jak naše děti uvažují a jak se chovají, protože je rády poslouchají nebo čtou stále dokola. Opakování spolu s představivostí vašich dětí a neocenitelnou silou vaší přítomnosti činí z příběhů jeden z nejlepších způsobů, jak ovlivnit jejich myšlení.“ (Shapiro, L. E. Emoční inteligence dítěte a její rozvoj, 2009)

 

Vhodné je vybírat knížky s krásnými reálnými obrázky. Zvířata, rostliny, domácí předměty, nábytek, oblečení… Ne zajíčky v šatech, fialové krávy a ryby jako piloty vrtulníku.

 

Jak postupovat?

Již v prenatálním věku dítě slyší a můžeme mu číst a zpívat. Po narození dítě tyto zvuky uklidňují protože je již zná. 

Zhruba od 4. měsíce, kdy dítě již vydrží delší dobu na bříšku, mu můžeme knížky postupně ukazovat.  Když dítě sedí, je dobré mu i ukázat jak opatrně knížkou listujeme a jak obracíme listy.

Nejdříve nabízíme knížky:

• s jedním předmětem na stránce (můžeme mít kategorizované knihy podle oblastí –  např. jen zelenina)
• s dvěma až třemi předměty na stránce ze stejné kategorie  – např. hrábě, lopata, konev
• složitější obrázek a psané slovo – např. brouček na listu (vždy čteme stejné slovo a přitom ukazujeme na černé znaky – tím si dítě začne uvědomovat a propojovat, že ty černé znaky něco říkají, toto je počátek čtení a psaní)
• jedna situace na jedné stránce – např. koupání, stolování, hra na hřišti (a doplňujeme jednoduchým popisem “ dítě je ve vaně“, „děti si hrají na hřišti“, „tatínek sedí u stolu“).
• Série obrázků znározňující příběh – linie příběhu – např. o nakupování
• Malé obrázky a více textu
• Knihy s rýmy a básničkami (může být už před narozením nebo v kojeneckém věku)
• Čtení o jednotlivých  tématech  (zde je již  bohatší slovní zásoba) 

Jak knížky dětem ukládat?

Dobré je mít nízkou polici a na ní knížky položeny na plocho, aby dítě dobře vidělo titulní stranu a ne pouze hřbet knížky. Knížek v jeden čas nemusí na polici být vyskládano 10, ale stačí např. pouze 3-4. Dítě se pak lépe soustředí na danou knížku, může se jí zcela nabažit a pak  přejít na další.

Děti jsou zamilované do „jazyky“

 

Určitě znáte děti, které nosí dospělým knížky a chtějí číst stále to stejné dokola. Touží vidět pohybující se ústa a dospělého milují zvuk známých slov. Příroda to tak zařídila, aby se dítě během 1 roka naučilo jazyk. Ostatně dítě se je schopné naučit např. 5 jazyků zároveň, pokud je má všechny ve svém okolí a vždy jedním jazykem mluví právě jeden člověk.

Víte, jaký je rozdíl mezi pasivním čtením

a aktivním čtením dítěte?

Když rodič otevře knížku a začne se ptát “ kde je kočička“, „ukaž mi krávu“ – to je pasivní čtení – dítě jen pasivně odpovídá na dotazy. Ale aktivní čtení je, pokud necháme dítě, aby si knížku samo otevřelo a našlo, co ho zajímá. Dospělý je průvodce, čeká co dítě zaujme, co řekne. A pak projeví zájem a vypráví právě o tom, co si dítě vybralo. 

A myslíte, že říkačky „ukaž jak jsi veliký“ a „udělej paci paci“ je aktivní či pasivní způsob hry pro dítě? Není dítě jen cvičená opička? Respektujeme jeho zájem?