autor: Markéta Kronovetrová | vydáno 11. 03. 2015
Rozvíjejte schopnosti svých dětí podle Montessori
– u vás doma, snadno a zadarmo
O Montessori jste už určitě slyšeli. Školky se na tuto pedagogiku poslední dobou odvolávají čím dál častěji. Ale jak poznat, že mateřinka skutečně zásady Montessori dodržuje? Co to vlastně Montessori je a jak podle ní pracovat s dítětem i doma? Ptala jsem se Renaty Křivánkové.
Renata před šesti lety s kamarádkou založila Rodinné a Montessori centrum 4medvědi v pražském Podolí. Vede zde Montessori pracovny pro rodiče s dětmi, učí v Miniškolce a lektoruje semináře Montessori inspirace pro život s miminky a batolaty. V současné době ukončuje mezinárodní Montessori AMI výcvik pro věkovou skupinu 0-3 roky. Má dvě děti, s oběma pracovala Montessori metodou i doma a podle svých zkušeností sepsala e-book Jak probudit v dětech nezávislost a sebevědomí u nás doma.
Můžete ve zkratce představit obecně zásady Montessori pedagogiky?
Marie Montessori před více než 100 lety vypozorovala, že děti se nejvíce rozvíjí, když mohou být v kontaktu se skutečným světem. Dnes to potvrzují i výzkumy dětského mozku. Ideální je, když mohou děti na věci sahat, manipulovat s nimi a poznávat jejich vlastnosti. Díky tomu roste jejich zájem. Zjišťují, že samy leccos dokážou a to posiluje jejich sebedůvěru a touhu učit se.
Můžete uvést konkrétní příklady?
Osmnáctiměsíční děti mohou například mýt nádobí, prát prádlo nebo leštit dřevo olejem. Čtyřletí pracují s čísly a píšou písmena. Děti samy vyhledávají příležitosti, kde si s písmenky a čísly hrát. Např. vidí zakroucenou špagetu a už hlásí: „Mami, tady je písmenko S.“ Většině lidí to přijde nereálné a přehnané. Ale když využijeme toho, že děti napodobují dospělé ve svém okolí, tak to jednoduše funguje. Je to stejné, jako když děti touží po našich mobilech, klíčích a všech domácích potřebách. Když dětem pomaličku ukážeme, jak se co dělá, a dáme jim příležitost to udělat, dokáží to samy. A to pak přirozeně vytváří jejich vnitřní motivaci k dalšímu učení, zkoumání a tvoření.
Co může Montessori dítěti přinést?
Učí poznávat svět a jeho fungování, tedy uvědomit si svou vlastní hodnotu, zjistit, co vlastně chci, získat sebedůvěru a poskládat si střípky informací. Dětem nikdo nevysvětluje, jak co funguje, vše je pro ně připraveno tak, aby to samy poznaly. Díky tomu si dokáží vytvořit potřebné souvislosti mezi informacemi a znalosti propojit s reálným životem. Zapojují do učení více mozkových center, díky tomu se v mozku vytváří nové nervové spoje a dítě je pak ‚chytřejší‘.
Přibývá kurzů nebo mateřských škol, které se hlásí k Montessori. Jak poznám, že vědí, co dělají?
Ideální je školku skutečně navštívit a posedět tam dvě, tři hodiny. Dívat se, jak se učitelky s dětmi baví. Zda jim nenabízejí odpovědi, ale podávají jim informace a nechají dítě k odpovědi dojít samostatně. Je ve školce vše připraveno tak, aby mohly děti dělat aktivity samy? V dobré Montessori školce jsou děti zvyklé nežádat o pomoc a spíše věci řešit samy. Učitel děti neřídí, ale je průvodcem. Upozadí se a není hlavním bodem třídy. Třída je plná pracujících dětí, které aktivity dělají samy nebo s kamarády. Není to o tom, kolik má školka Montessori pomůcek, ač bez nich to nejde. Ale když učitel neumí děti s pomůckami propojit, nemají ve třídě význam.
O Montessori jste napsala e-book. Co v něm najdeme?
Často se Montessori přístup spojuje se školkami – tedy věkem 3 – 6 let. Ale je potřeba začít hned od počátku. Již malá miminka chtějí zkoumat svět a my jim to můžeme umožnit. V e-booku popisuji, jak můžeme v domácím prostředí s miminky a batolaty pracovat. Jak využít každodenní situace pro zdárný vývoj malých děti. Doma stačí udělat pár maličkostí a dítě si rázem posiluje vědomí si samo sebe, roste mu chuť zkoušet další věci.
Pojďme ke konkrétním příkladům.
Může to být třeba to, že uděláme batoleti nízký šatníček, kam dosáhne, a samo si může připravit oblečení. To si pak samo oblékne a je pyšné, co dokázalo. Dítě nechce čekat, až na něj rodič navlékne oblečení. Často se děti vztekají a oblékání je horor. Některé děti se i svléknou do naha a chtějí začít znovu a samy. Když dítěti ale dáme prostor, dítě je spokojenější a nakonec pak i rodič. Chce to ale pohyby zpomalit a rozfázovat, aby to dítě dokázalo vnímat. Jsou to takové detaily, na které se dá přijít časem a zkušenostmi, nebo nám je někdo může sdělit. Jde o to, jak to dítěti nabídnout, abychom my dospělí u toho nezešedivěli a nebyli nervózní, že už zase něco nestíháme.
Takže když teď budeme mít trpělivost a necháme děti dělat věci samostatně, i když je neumí, budou v budoucnu sebevědomější?
Zajímavé je, že když si dítě zažije a upevňuje pocit ‚já jsem to dokázal sám‘ již v raném věku na takovýchto jednoduchých činnostech, zůstává s ním tento pocit velmi silně na celý život. Je to pak takový dárek, ze kterého dítě žije všude, ať ho život zavane kamkoliv. Neohrozí ho nepříjemná učitelka ve škole, přísný trenér na fotbale nebo šikanující spolužáci. Důležité je ukázat dětem činnost tak, aby ji skutečně zvládly. Tedy nenecháme je, aby to neuměly. Např. dítě si neumí samo sundat boty. Ale když mu pomalu ukážeme, že si potřebuje nejdříve sundat patu a pak nohu vysunout, tak to samo zvládne.
Jak mohou rodiče praktikovat Montessori zásady doma?
Nejmenší miminka potřebují doma hlavně volný pohyb, aby mohla sama sobě dokázat, že leccos zvládnou a mohou se učit novým věcem. Chtějí na věci sahat a dotýkat se jich. Nabízejte jim hodně různých materiálů. Například nerezové naběračky – z počátku jsou studené a po chvíli držení se zahřejí. Zkoumají jejich váhu a velikost. Dnes si je prohlíží a později s nimi budou pracovat. Dobré je si s nimi sednout na zem když např. loupeme zeleninu a necháme děti, aby si na slupky a zeleninu sáhly. Když zeleninu pojmenujeme, a slyší slovo, k tomu cítí v rukách předmět, uloží si mnohem více informací do mozku. Dítě si pak jazyk osvojuje jednodušeji a v souvislostech s reálným světem. Pro miminka je důležité udržovat věci v určitém řádu, aby je mohla pochopit. Proto je dobré se zeleninou nepracovat v obývacím pokoji na koberci, ale tam kde skutečně se zeleninou pracujeme.
A starší děti?
Chodící batole může např. s rodiči uvařit celý oběd. Dítě může omývat zeleninu kartáčkem, loupat škrabkou, krájet nožem, míchat suroviny, rozklepávat vajíčka a mnoho dalšího. Ideální je mít pro dítě malé a lehké nástroje. Mít dopředu promyšleno, jak to dítě může udělat. A hlavně nečekat na výsledek. Dítě si totiž užívá proces a ne výsledek. Bude ho zajímat loupání okurky, ne oloupaná okurka!
Posuňme se k ještě starším dětem.
Pro děti nad 3 roky už se dají vymyslet aktivity spojené s každodenním nákupem. Dítě může vymyslet a naplánovat, co bude dnes k večeři. Potřebuje si promyslet, co v obchodě nakoupit. Může si i nachystat peníze a spočítat je. Dospělý je dítěti pouze průvodcem a dohlíží především na bezpečnost. Ani moc nezasahuje, a když vidí, že dítě dělá něco špatně, tak ho pokud možno nezastavuje, ale nechá ho k chybě dojít. Chyba je přítel na cestě k poznání. Doma pak můžeme s dítětem opět společně vařit. A celé je to o tom, že dítě zažívá pocit ‚já jsem to dokázal sám‘ a je v přímém kontaktu s reálným světem. Je to vnitřní proces, ne hotová večeře, která dítě rozvíjí nejvíce a na celý život.
Foto zdroj: Profimedia.cz, archiv Renaty Křivánkové
Často slyším rodiče říkat o svých dětech, že jsou divocí. Zcela s rodiči soucítím a zcela si to umím do detailu představit. Pro nás dospěláky je to tak šíleně únavné.
